Zahrady a les

[Locke Lamora]

+hladí jí trochu ruku a cítí vevnitř takovej hezkej klid, jako už dlouho ne, ale když ho políbí, chytne ji za boky a přitiskne si ji k sobě, s trochou naléhavosti, a políbí ji taky, dlouze a hluboce, a jinak než předtím, protože nedokáže zakrejt jak moc po ní touží, a je to trochu frustrující, z pootevřenejch rtů mu uteče vzdech, a jen ji u sebe trochu pevnějc sevře+

[Wenai Lafayette]

+zavzdychá mu do rtů nazpátek, aby takyvěděl a přitiskne se k němu boky, dělá to automaticky, trochu mechanicky, vklouzne mu prsty pod košili na hokou kůži a pohladí ho nad lemem kalhot. Sklouzne prsty až dozadu na záda a pořád se k němu klínem tiskne+

[Locke Lamora]

+polibky jí dychtivě oplácí, a hladí ji v pase, a je mu z toho poněkud měkko v kolenou, tak se na ni usměje, trochu se odtáhne, a pokračuje s ní k tomu oltáři, až dopředu do hlavní části lodi, a stiskne jí ruku+ Myslíš, že bys zase mohla chtít bejt moje? +pousměje se, když tam tak stojí příhodně v kostele, a chytne ji za ruce+

[Wenai Lafayette]

+ještě chvíli ho líbá, dokud nepřeruší polibek, a pak jde s ním rochu udiveně dál katedrálou. Když se zastaví, tak na něj koukne, pak jí dojde o čem to mluví a zarazí se. Jaksi ztuhne a několikrát zavře a otevře pusu. Chvíli na něj zírá a pak vymení svou ruku z té jeho+

[Locke Lamora]

+vezme si to jako odpověď, a říká si, že to asi moc uspěchal, tak se na ni jenom usměje, a rozhlíží se dál po těch ruinách, když se z dálky po opatstvím, kde nechali koně, ozve řehtání, jako kdyby tam někdo byl a koně na něj reagovali, ustrašeně a naléhavě+

[Wenai Lafayette]

+trochu tam přešlapuje a kouká do země a je jí blbě a trapně a neví moc co si počít. Když se ozve zařechtání koní, tak t vezme jako vysvobození, spíš, otočí se a odběhne směrem k nim, potichu a opatrně, aby zjistila, co se děje+

[Locke Lamora]

+je z toho poněkud hodně rozpačitej, a velice ochotně se vydá zjistit, co se koním děje. vymmotá se z ruin, a sejde na ten plácek kde je nechali, a vzápětí se bleskově přikrčí za jeden větší šutr, protože z lesa se na koně dívají dvoje žlutý oči divokýho zvířete, v šeru mezi stromy nedokáže rozeznat, co to je, ale dávají tušit dvě tlamy plný hodně ostrejch zubů+

[Wenai Lafayette]

+vykukuje zpoza šutru a snaží se zjistit, co to tam za zvířata je+ U všech bohů... +vydechne+ Co to je? Co budeme dělat? +rozhlíží se kolem a snaží se na něco přijít, koně jsou už šílený strachy, ale utýct nemůžou+ Musím je rozvázat. +rozhodne se a začne se plížit blíž ke koním+

[Locke Lamora]

dyť nám utečou,a pak to půjde po nás. +zamumlá, ale to už je ona na cestě, tak si povzdychne, a plíží se za ní. svítící oči si jich všimnou, a sledujou je, a když se přiblíží ke koním, teda k tomu, co oni považujou za svou kořist, z lesa se ozve hluboký temný zavrčení, zvíře postoupí blíž a světlo odhalí velkou hlavu a tlamu, vypadá to trochu jako vlk, akorát dost velikej+

[Wenai Lafayette]

+koukne na něj a rozpřáhne ruce+ Tak co budeme dělat? To je jako necháme sežrat? A utečeme samy nebo co? +kouká na něj a jak uvidí, co se to plíží z lesa, tak poněkud ztuhne a ucouvne+ Kurva... +zašeptá+