Operace "Fireworks"

[Rebecca Altamirano]

Jo, prozatím. +zopakuje tiše. Dopije skleničku a odloží ji na stolek. Chvilku ho pozoruje, trochu ustaraně, pořád slyší hlas Toho Druhého a nemůže říct, že by byla ráda za osobní setkání. Nakonec od sebe tyhle chmurné myšlenky odežene+ No jasný, jenom bych ochutnala. +koukne na Man a v očích jí vesele zablýskne+ Hmm tak poživatelný zákusek? To budu muset omrknout, až přistanem. +zamrká rozpustile a pobaveně se culí, jak Ulriška rudne+ Nono, hlavně se nám neutop, ať nekřísíme ještě tebe. +pohrozí jí s úsměvem. Pak se taky opře do sedačky, palcem zlehka hladí Tobiáše po kůži, aniž by si to uvědomovala. Nakonec možná na chvíli usne a probudí ji až propadnutí letadla o několik metrů. Trhne sebou a narovná se, na okamžik vyhlédne z okénka a když se akorát zableskne, trhne sebou znova+ To snad ne, tohleto..+zaúpí a ještě před pilotovým vyzváním se urychleně kšíruje do popruhů. Čím horší to začíná být, tím víc bledne a teprve teď si můžou ostatní udělat obrázek o tom, jak moc se létání opravdu bojí+

[Noční Klub]

*Ulriška sedí, cvaká zubama a drmolí modlitby a nadávky najednou a drží si brejle, aby jí někam neodlítly*

[Tobiáš]

Co- já nevystupuju....za jízdy už ne...*probere se Tobiáš, jak to s nima začne házet a je docela rád, že je připoutaný, jinak by se asi neudržel a snaží se povzbudivě koukat na Beccy, moc dobře vidí, že je jak křída a dohání ho rychle ve zbědovaném výrazu*

[Manori]

Boha...*cvakne pásem* tady si už někdo dělá prdel nebo co...*uhne letící tašce, přikrčí se v sedačce a vyhlíží, co ještě se kde objeví. Letadlo skřípe, vrčí a třese se a snaží se z nich vytřepat duši* přece to musí mít někde konec! *houkne a přemýšlí, jestli se nemá přidat k Ulrišce...akorát neví, jestli se začít modlit nebo nadávat. A pak, jako když utne, nastane klid....ticho, třas přestane a letadlo zase letí naprosto hladce*hmppffff....*padne do sedačky a oddychuje, pak otevře oči, padne jí pohled na nosítka a vytřeští zrak. Je prázdné.*

[Rebecca Altamirano]

+snaží se na Tobiáše usmát, ale zůstane opravdu jen u pokusu. Prostě ho jen drží za ruku, snaží se mu ji nerozmačkat a se zavřenýma očima se to snaží vydržet. Když to pak najednou přestane, opatrně otevře jedno oko+ Už jsme spadli? +otevře i druhé a rozhlédne. Když uvidí vytřeštěnou Man, zadívá se stejným směrem a vzápětí se vytřeští taky.+ Do hajzlu...

[Tobiáš]

Co je, koho jsme přejeli? *rozhlíží se,na co tak koukají, pak zírá taky* ale co...jak, kudma?*kouká na okolo, jako kdyby někde mohly být otevřené dveře*

[Manori]

*křečovitě se odpásá a přeběhne k lehátku, zvedne roztržené popruhy, kterými byl Postrach přivázaný a mozek jí to nebere*

(a na Letišti v Guns jsem přidala do prvního příspěvku fotečku, aby se vědělo, kdo s nima teda letí )

[Noční Klub]

Ulriška: Kuňk...*leští si brejle, jestli blbě nevidí*

[Rebecca Altamirano]

Spíš aby někdo nepřejel nás...+konstatuje potichu. Taky si odepne pás a jde k Man. Podívá se na přetržené pásy a pak se pomalu rozhlédne kolem. Prostor je omezený a někde být musí. Pohybuje se opatrně, neví v jakém psychickém rozpoložení Postrach bude a velice nerada by ho nějakým prudším pohybem donutila k ještě prudší reakci...+

[Manori]

*v letadle je přízračné ticho, takže šramot jdoucí zezadu je jasně patrný. Man mrkne na Beccy a pak se pohne tím směrem* Postrachu?*ozve se opatrně a sune se daným směrem*