Operace "Fireworks"

[Noční Klub]

*Ulriška natahuje krk a div jí nelezou oči z důlku, takže když se ozve pilot, že se blíží k Praze, málem ji iebne. Škaredě se podívá na zmlklý reprák a kdyby pohledy mohly zabíjet a putovat přes audio, už by musel někdo brát knipl*

[Postrach]

*v temné části konce letadla se něco mihne. Je to jen takový záblesk, sotva postřehnutelný i pro tak výborný zrak, jaký mají upíři*

[Rebecca Altamirano]

+zachytí její pohled, krátce přikývne a začne se opatrně sunout k do zadní části. Náhle uvidí se něco mihnout, i když to bylo tak rychlé, že hned potom začne přemýšlet, jestli se jí to jen nezdálo. Přesto ale dál opatrně a pomalu postupuje dozadu+

[Manori]

Postrachu!*zkusí to silněji, když se dostanou do úzké chodbičky*

[Postrach]

*když se Man ozve hlasitěji, v podstatě vzápětí, aniž by měly čas cokoliv vymyslet, se vyřídí ze zadní části letadla a sundá je na zem, jako hráč rugby, akorát v tu chvíli není jasné, jestli schválně, nebo se prostě všichni tři nemohli do chodbičky vejít. Tak se tam tam všichni v jednom chumlu chvíli válí, až se zarazí, ztuhne a kočičíma očima na ně pod sebe koukne* To jsme zase v Japonsku?*vydechne a zvadne. Nakonec se ale sebere a stáhne se, opře se zády o trup letadla a ztěžka oddechuje* co to kruci bylo...

[Noční Klub]

íí*stihne akorát písknout, jak se Postrach zničeho nic vyřítí zezadu, pak nevidí nic, až jsou všichni na zemi,...když to vypadá, že je nechce roztrhnout vejpůl, oddechne si a otře si pot z čela*

[Tobiáš]

Nechcete tam ležet až do přistání, že ne? *ozve se tak trochu žárlivě*

[Rebecca Altamirano]

+Nestihne se ani pořádně leknout a už leží přimáčknutá k zemi. Jen co jí dojde, že se nejspíš nechystá roztrhat je na cucky, přestane se aktivně bránit a dělá něco jako mrtvýho brouka.+ V Japonsku? Ne, v Praze. +koukne vedle na Man a pak se znovu zkoumavě zadívá na Postracha, jakoby se snažila odhadnout, jak na tom je. Když se ozve Tobiáš, zakloní hlavu, takže ho vidí vzhůru nohama+ Doufám, že ne, není to dvakrát pohodlný. +postěžuje se a v očích jí pobaveně zablýskne+

[Postrach]

*prohrábne si rukama vlasy a pak si opře hlavu o stěnu* měl jsem pocit...*zavrtí hlavou, jako by se ji snažil pročistit a znovu se na ně zadívá* neublížil jsem vám? *zeptá se s obavou v hlase, z čehož vyplývá, že si moc neuvědomuje, jak se tam dostal a na okamžik se napřímí v sedu, jak hledá Ulrišku, ale když ji najde stočenou na sedačce, kde ani nedutá, slabě se pousměje a odlehčeně polkne. Pak se zamračí, protože ještě cítí v puse Amandu . Nadechne se, aby něco řekl, pak zmlkne a uvažuje*

[Manori]

*posbírá se ze země a posadí se na okraj nejbližší sedačky* ne, kupodivu... i když o tvé chuti se se kutálet s upírkama po zemi bychom si měli promluvit. *probleskne jí na tváři pobavený výraz*