Hlavní salon - podium

[Jasmine Clarvik]

(no co, tak by jí přišla reklamovat )

+prudce zamrká, aby se trošku vzpamatovala a rozhlédne se kolem, a když vidí že se pomalu všichni přesouvají na bar, rozhodne se taky zvednout kotvy+ K baru? +stočí pohled ke Styx a Vicky, než se sama opatrně postaví a na oko důstojně se odšourá k baru i s tou zvláštní sklenkou v ruce+

[yohannka]

+chvílu se ze zážitku vzpamatovává a pak pádí za ostatníma taky na bar+

[Styx Lupin]

+ještě chvíli jen tak sedí a vstřebává zážitek a pak se zvedne a jde doplnit energii k baru+

[Wenai Lafayette]

Vejde tam z šatny, rozhlédne se a začne pomalu prostupovat mezi stoly, sem tam se zavlní v bocích, nebo se otočí kolem dokola, sem tam se lehnounce někoho, nebo něčeho dotkne. Spolu s ní postupuje vlna chladu, nebo horka, těžko říct. Zastaví se těsně pod podiem, rozhlídne se po okolí a začne tančit, pomalý hadí tanec, rozhlíží se, jako by někoho chtěla najít. Oči jí trochu svítí přízračným bledým světlem. Nakonec v tanci natáhne ruku před sebe, daní nahoru, foukne a... místností jako by se rozletělo tisíc ledových střípků. Začne mezi nimi tančit, vlnit a proplétat se.

[Wenai Lafayette]

Když hudba dohraje, nastane ticho... je slyšet jen dech a bušení srdce, jako tlukot bubnu.
Ona stojí uprostřed podia v černých šatech, oči zavřené, prudce je otevře a pohlédne na Lockeho. Jako by ho pohledem přitahovala k sobě. Ve vzduchu se ozve několik vzdechů a Locke vstane a jde k ní. Když je u ní Wenai k němu natáhne ruku a chytne ho. On ji k sobě přitáhne a vášnivě políbí. Chvíli se líbají a hladí, než Wenai koukne do publika, jemně Lockeho pohladí po tváři, pak ho chytne za vlasy, zvrátí mu hlavu na stranu a zakousne mu zuby do krku. Pije jeho krev, hltá ji, až jí teče po bradě. Locke jenom vzdechne a pak jí zůstane ochable viset v náručí. Wenai ho pohladí a kouká na něj, ak něžně, než si rozkousne žíly na zápěstí a přiloží je k jeho rtům. A Locke znovu ožívá, krásnější, bledší než dřív a oči mu září stejně přízračně, jako jí. Oba se usmívají a zatočí se kolem v rychlém tanci.

[Wenai Lafayette]

Na scénu vtrhne Jean. Odtrhne je od sebe zařve na Lockeho a vrhne se k Wenai. Obejme ji, tak zvláštně a chvíli strnou obličeji k sobě, jako by se chtěli políbit, ale Wenai jen dlouze vydechne a sesune se mrtvá k zemi. Jean tam stojí v ruce stříbrnou dýku. Locke to spatří a zařve, strašně, bolestně, zlomeně, vrhne se k Jeanovi a bez rozmýšlení, bez váhání, zlomí mu prudkým pohybem vaz. Sesune se i s jeho tělem na zem, drží ho a vzlyká. Chvíli tak spočine. Než mu pohled padne na stříbrnou dýku, chviličku zaváhá, pak ji chytne, rychle a přesně si ji bodne do srdce, ozve se výkřik, záblesk světla, který se divákům vypálí do sítnice a pak ticho a tma.

[Wenai Lafayette]

Nejprve zazní klidné tóny violoncella. Pak tmou lehce prosvitne světlo. Jemné a měkké. Z mrtvého těla Wenai se zvedne duch bohyně smrti. Smutně, a ladně prochází scénu, podvoluje se tónům hudby, tančí, vznáší se a létá.

[Locke Lamora]

Pak vybledne. Ale hudba ani nestačí doznít a už se ozývají tóny další skladby. Tentokrát vstává Locke v personifikaci boha smrti a tančí. Tančí jako bůh, vznáší se a létá. Během tance vzkřísí i Jeanova ducha, přivede zpět Wenai a na konci se všichni tři obejmou a ve společném obětí zmizí. Konečně se sálem rozhostí klid a tma pomalu ustoupí. Není slyšet nic.

[Beatrix]

(Wow!)

[Cairo]

*Vejde dovnitř, na baru si objedná drink a jde si sednout a nad tím pitím se snaží sezbírat odvahu, aby pozvala Jean-Clauda na večeři, když spolu mají strávit večer v rámci kampaně na Antipár. A jak se dopuje tekutou statečností, najednou se tam objeví Wenai a začne tančit. Okouzleně sleduje, jak se vlní mezi střípky, vykulí oči, když se na scéně objeví Locke a ona mu prokousne hrdlo a pak už ani nedýchá, jako opatřená sleduje, jak se to tam pozabíjí, šokem se nemůže ani hnout, v hlavně prázdno, jak mozek odmítá zpracovat, co vidí. Když se pak Wenai probudí a tančí, konečně jí dojde, že je to jenom představení, přesto to však sleduje se zatajeným dechem, v duchu si úlevně oddychne, když všichni tři opravdu zas stojej a zírá na pódium ještě dlouho po tom, co spolu zmizej.* Páni... *vydechne, když se jakž takž probere, kopne do sebe zbytek drinku a přemístí se pryč, nejspíš někam na čerstvý vzduch. A nějak úplně zapomene, že tam přišla hledat Jean-Clauda.*