Nemám nízkou sebedůvěru. Jsem realistka! +brání se+ Mh...+skloní hlavu a sice mu to neslíbí, ale sama si slíbí, že už se s ním o takových věcech nebude bavit+ To není pravda...ty víš, co si zasloužíš. +podívá se na něho+ Ráj. +ty panny jejich...+
Mmm rači né. Né, že by se mi nelíbil sestřih dohola, ale takhle je to ideální.
Ale vypadá to tak! A já takový věci říkám, jenom když je vážně myslím! +vypadá trochu dotčeně, no spíš ji to mrzí+
+Trochu od něho o pár kroků couvne, jen tak ze zkušenosti, pro jistotu+ Jak dělíš? O nic se nedělíš. Prostě tě miluju a tečka. S nikým okolo to nesouvisí! V tomhle přece není žádný druhý, nebo třetí místo! Pro všechny bych dala ruku do ohně! +posmrkne docela nahlas, jak je ubrečená a místnost kolem nich viditelně potemní. Mlčky - a plačíc- ho sleduje a když udělá těch pár kroků k ní, tak sebou trochu cukne a ještě o krok ustoupí a pak zadrží dech a čeká prakticky už cokoliv, no jak ji obejme tak se lehce roztřese a chytne ju novej záchvat pláče. Neobjímá ho, ani neví, jestli by měla - kvůli němu samotnýmu, protože mu jako jobovka bude připadat asi úplně všechno z jejího života a tak tam jen tak stojí a brečí+ Ale ty nepatříš jenom mně! +podívá se na něho ublíženě nahoru+ Ty máš svýho Boha, svoje Assassíny, svou kulturu. A věř mi nebo ne, taky pro mě není úplně snadný to akceptovat, protože to znamená, že my dva spolu nikdy nemůžeme žít jako rodina. Ne tak, jak by to v jiným případě šlo.
Já vím, že je to semnou...komplikovaný, že jsem náročná a hysterická, ale chci tě mít ve svým životě nehledě na všechno ostatní. A nechci tě zraňovat, nechci ti způsobovat bolest! +vysmrká se nahlas pořádně+ Chci, abys semnou byl rád. Mrzí mě, že jsem ti to neřekla už dávno, netušila jsem, že to nevíš! +opře se mu čelem o hrudník a zaslzává mu zase košili+ Měl by sis rozmyslet, jestli tohle chceš...jestli...to můžeš akceptovat. +podívá se na něho+ Hnusím se ti teď? +a pozorně sleduje jeho výraz+ Nechci, aby ses přetvařoval...