Bucuresti, Romania

[Syriana Spinnel]

+Stojí nehybně a nepřestává se usmívat, nebo spíš šklebit. Se zájmem naslouchá výhružkám a šklebí se čím dál tím víc, jako vyšinutej tygr co se chystá sežrat nemluvně. Na pár vteřin zavře oči a pohrouží se do svého nitra, kde rozdmýchá temnotu a ta se mu začne ovíjet kolem konečků prstů, zatím téměř nevidoucně, ale po chvíli začne houstnout. A v jednom okamžiku zaútočí na Jadeovo znehybňovací kouzlo, opře se do jeho clony a pružně na ni útočí jako kobra, vždy se na okamžik stáhne a hned zaůtočí ještě silněji na jiném místě. Zase oči otevře a vycení zuby+
M-ai închina, și veți implora mila +vyprskne slova jako jed a cvičně zavrtí krkem. Což by samozřejmě neměl že jo, ale znehybňující kouzlo začíná povolovat+
Vei sluji mine +zadívá se se zaujetím na Beccy, přece jenom potřebuje novej magickej generátor. A v tu chvíli se stanou najednou dvě věci. Jadeovo kouzlo praskne a kouzelník se promění v černočernou hustou mlhu.
A prozatím bezvládně ležící, skoro umírající žena v upírčině náručí se napne jako luk. Pod kůží se jí začnou hýbyt svaly, jako by tam byli živý hadi a údy se zkroutí v absolutně nereálných úhlech. Jedna najednou nadpozemsky silná ruka vystřelí vzhůru a lapí do dlaně bělostný krk Rebeccy a začne drtít hltan a hrtan. Oči se otevřou a místo modrých pomněnkových duhovek jsou vidět stejně mléčné bílé oči jako měl kouzelník. Ozve se nelidské zařvání a bělostné tělo mladé ženy se vrhne po upírce s jedním jediným umyslem.+
Copilul meu sosește +zaševelí se ve vzduchu+

[Jade]

+trochu nadzvedne jedno obočí, a zkroutí rty+ věř mi, jen málo věci je tak fascinujících jako vražda z osobní pomsty. +ušklíbne se jedním koutkem, a číhavě kouzelníka sleduje, pokoušejíc se odhadnout co se za těma zavřenýma očima děje, načež ucítí prudký útok na stěnu jeho magie, která kouzelníka omotává jako kokon. Nějak nepočítal s tím, že by ten cvok mohl takhle zariskovat, když jsou tam na něj dva, a popravdě je taky pěkně unavenej, a jeho kouzlo není zdaleka stoprocentní. Dech se v něm trochu zadrhne, když instinktivně vycítí to houstnoucí zlo, co najednou visí okolo nich, bleskově zvedne hůlku, aby kouzlo obnovil, posílil, jenže jaksi už není na co, a bez těla, ke kterému by se přimklo, jeho zaklínadlo projde mlhou jako nůž máslem+ Budu to brát jako neposkytnutí součinnosti. +procedí skrz zuby a sevře čelisti tak, že mu kosti div neproděraví kůži. v duchu se probírá svojí mentální kartotékou kouzel, a hledá něco, co by kouzelníka donutilo znova se zhmotnit, nejlíp nějak extrémně bolestivě, co třeba přiblížit tomu mamrdovi jak se cítí brambory při přípravě bramborový kaše, hm? oloupat, uvařit, rozmačkat, hm... že se něco monumentálně sere pozná hnedka, jak se směrem od bezvládný zrzky ozve zachroptění a nepříjemně známej zvuk lámanejch kostí+ Jak taky kurva jinak. +zavrčí, a na jediný zabušení srdce o tom uvažuje, jak moc těžký by bylo prostě se přemístit pryč? pak si zhluboka povzdychne+ hej! +houkne na démona lehce familiérně , přehodí si hůlku do levačky a pravou zašmátrá u boku po zbrani, ne že by si od toho moc sliboval, ale aspoň zbrždění by dosáhnout mohl+ to ti nikdo neřek, že takhle něžně můžu tady na upírku šahat jenom já? +protáhne a ušklíbne se jedním koutkem, když chcípnout, tak v plný polní, že. vyšle proti zrzce-nezrzce pořádný odrážecí zaklínadlo, což ji k jeho nezměrný frustraci zbrzdí asi tak jako mírně otravný hovado, a to už ho teda začíná trochu srát. a jelikož co nejde silou, jde ještě větší silou, prostě se rozběhne, jak jen to v tom malým prostoru jde, a tělem plnou silou démona sejme, načež oba narazí na další stěnu, a Jade moc doufá, že se Becca rychle vzpamatuje+

[Rebecca Altamirano]

Vyser si voko, kreténe. +odsekne nasraně na tu kouzelníkovu přivlastňovací průpovídku, ale vzápětí se věci totálně podělají. Ucítí jak sebou tělo v jejím náručí trhne a zlomek vteřiny po té má kolem krku sevřené hubené, ale děsivě silné prsty. Instinktivně popadne ruku kolem zápěstí a snaží se ji odtrhnout od sebe, na to, jestli Syr nezláme kosti, kašle. Zlomeniny zahojit dokáže, ale jestli jí Jade v návalu iniciativy ustřelí hlavu, to už spravit neumí. A to by pak zabila ona jeho. Jak se pořád snaží odtáhnout železené sevření ze svého krku, uslyší nepříjemné prasknutí, jak povolily některé z křehkých lidských kostí, nijak pozitivní efekt to ale na situaci nemá. Přestože dýchat vysloveně nepotřebuje, na vyslovení slova moci nějaký ten vzduch potřebuje a toho se jí bohužel nedostává. Už si začíná říkat, že tohle je pěkně v prdeli, když do nich Jade prudce vrazí. Zády narazí do zdi a vyrazí si z plic i ten zbytek kyslíku, který tam ještě byl. Před očima se jí na vteřinu zatmí, ale pak potřese hlavou a co nejrychleji se vzpamatuje. Bleskově vyrazí vpřed, popadne Syr za ruce, stáhne jí je za záda a přitiskne si ji zády k tělu, obejme ji kolem hrudníku a uzamkne ji v pažích jako ve svěrací kazajce.+ Jestli umíš vymítat, tak koukej pohnout. Pokud použiju další slovo moci, nejspíš nás odtud budeš muset odtáhnout obě. +štěkne na Jadea, hlas ochraptělý od rozedřeného hrdla a pomalu regenerujících hlasivek. Oči jí hoří jako dva rozžhavené jantary.+ A nebo jenom ji. +dodá významně+

[Syriana Spinnel]

+TO (jak krásný název osobnosti) má v mysli jen jediný cíl, zmasakrovat jednoho z nich, což je děsná škoda, protože by si moc rád pohrál s jejich střevy, udělal by si z nich ozdobičky v jeskyni. Cítí odpor, jak drtí ten hubenej krček a v jednom okamžiku jako by ho kousl komár, tak zavřískne a stiskne ještě víc. Kdyby tak jenom nemusel být v týhle schránce, natiskl by se na to a kousal tu, a támhle, ale ne, páníček to tak chtěl, a poslouchat se musí, aspoň chviličku, aby mu pak dopřál zase trochu volnosti. Slyší jak na něj cosi křičí, ale je mu to fuk. Má hlad, skoro kňourne jako malé dítě. A pak náraz, který s ním smýkne od hračky na hraní. Vztekle zařve a snaží se vyškrábat z pod toho druhého. Mlátí a kouše kolem sebe, až se mu zakousne do ramene, bohužel těma obyčejnýma lidskýma zubama moc škody nenapáchá. A pak ho něco sevře jak ve svěráku, a nemůže se hejbat, to pitomý lidský oblečení! Cítí jak se lámou kosti na hrudníku. Ven, chci se dostat Ven! Prokouše se!+

+Hustá černočerná mlha se vznáší u stropu v koutu a když vidí, jak se jeho mazlíček dostal do potíží, z ničehonic se zhmotní v koutu a začne v sobě sbírat moc, která v něm žhne jak láva, aby mohl ovládnout tu ženskou, ta je zatraceně silná, někde v koutku duše cítí, že je silnější než on+

[Jade]

+od zmítajícího se démona schytá loktem do zubů, a v duchu poděkuje Merlinovi, že si aspoň nevybral ke vtělení dvousetkilovýho chlapa, ale to už narazí do zdi, a ta prudká rána mu na chviličku vymaže z hlavy úplně všechno. Zinkne se hlavou o kámen, až ho zabolí zuby, a dvě vteřiny jen vymrkává z očí temnotu, která se přes něj zkouší převalit. Je mu ale jasný, že nesmí nechat démona zdrhnout, tak prostě zrzku přitiskne tělem víc ke stěně, kupodivu zcela bez postranních motivů, a soustředí se hlavně na to jak jí znehybnit ruce, protože přátelský stisknutí hrtanu na přivítanou zažít netouží, ovšem hlídat zuby ho jaksi nenapadne, dokud je teda nenajde ve vlastním mase+ Kurvafix. +zavrčí, a je fakt rád, že to Beccy převezme. Zatímco démona pacifikuje, odlepí se od stěny, a sebere zbraň, která mu tím nárazem vypadla+ Jistě, běžně si dávám dvě tři hodinky improvizovanýho vymítání před spaním. +odsekne sarkasticky+ Nicméně umím docela slušně střílet. +dodá zachmuřeně, a s rukou na spoušti se dívá, jak se zrzky tělo kroutí démonovou snahou se osvobodit. pak zastrčí zbraň zpátky k pasu, vytáhne z jinýho pouzdra krátkej nůž a nařízne si dlaň, rychlým a efektivním pohybem. Rána není hluboká, ale krvácí dost, Jade v ní smočí špičku hůlky, a rychle začne črtat na zem kolem těch dvou znaky pasti, jeden za druhým do kruhu. Nedělá to poprvé, takže si počíná docela s jistotou, i v tý skoro tmě tam. Soustředí se jenom na to, jak jen může, a snaží se nesplést ani čárku. Dostane se asi tak do tří čtvrtin kruhu, čelo svraštěný soustředěním, a pak mu cosi dojde, zastaví se a zvedne oči k Beccy, která tam zatím provozuje řeckořímský zápasy s démonem+ Je to past na bytosti noci. +poznamená, a provrtává ji očima+ tak bys asi měla brzo vypadnout. +dodá, a ušklíbne se jedním koutkem, jako že jemu to může bejt fuk, že jo, a ať se zařídí sama. Zvedne hůlku, aby pokračoval, když ucítí drobný zachvění moci, přejede mu po kůži jako sakra ostrá břitva, ale nesnaží se říznout jeho, jen se o něj otře a směřuje k někomu jinýmu. Otočí se, a v rohu uvidí toho zasranýho maniakálního debila, což mu okamžitě zvedne tlak asi o sto procent. Nechá past pastí, a rysy mu ztvrdnou+ ty už mě sereš trochu moc dlouho. +zavrčí tiše, a vyrazí proti kouzelníkovi, rozhodně mu nehodlá nechat dost času, aby posbíral svý síly, a má výjimečnou chut někoho anihilovat+

[Rebecca Altamirano]

+drží zmítající se tělo a snaží se způsobit mu co nejmíň zranění, přesto to nejmíň dvě žebra už odnesla. Jak tam chvíli Jade stoje s pistolí v ruce, zadívá se na něj, v očích jí září šílenství a vražda. Neřekne nic, jen myslí na to, jak by ho štvala ze státu do státu, z kontinentu na kontinent, dokud by ho nezabila. Když nakonec zbraň schová, ten stín šílenství jí z očí ustoupí.+ Skvělý, dík za varování. +zavrčí, ale pak i ona ucítí závan moci a zalétne pohledem k černému kouři, z kterého se znovu zhmotnil kouzelník. Cítí jak ji hromadí v sobě, aby ji mohl vrhnout proti ní, podvědomně se napne, uchopí svoji moc a prozatím jen v mysli se jí formuje slovo moci. Musí se rozhodnout, jestli ho použije na kouzelníka nebo na démona, ale pak usoudí, že kouzelníka Jade zvládne a chce mu dopřát taky nějaku formu vypuštění přebytečného stresu:D Takže ještě pevněji sevře drobné tělo ve svém náručí, skloní rty k jejímu uchu a zašeptá slovo moci+ Hesaad... Moje.. +magie jí projede tělem jako živoucí plamen, čtvrté použití slova moci během krátké doby jí dává dost zabrat a kdyby neměla takovou moc, zabilo by ji to. Zhluboka se nadechne a páté slovo moci jí splyne ze rtů.+ Dair. Pusť. +další vlna bolesti jí doslova vybuchne v hlavě, má pocit, že se jí snad rozletí na milion kousků, sežehne jí vnitřnosti a hrozí, že ji roztrhá zevnitř na kusy. Pak stejně náhle jako bolest přišla, je pryč, zanechá ji roztřesenou a unavenou. Přímo bolestně zatouží zalézt do postele a spát nejmíň týden. Hluboké zavrčení jí ale oznámí, že si bude ještě muset nechat zajít chuť. Krátce pohledem zkontroluje Syr, pak se otočí a zadívá se na démona, který se po vypuzení z jejího těla zhmotnil ve svém vlastním+ Nazdar, mazlíčku. +usměje se studeně, sáhne dozadu a z páteřního pouzdra vytáhne mačetu s příměsí stříbra, která se i v šeru tlumeně zaleskne+

[Syriana Spinnel]

+Bolí to. Nikdy dřív ho nic nebolelo, je to nové, nepříjemné a nelíbí se mu to. O to víc s upírkou zápasí a kosti v těle praskají jako stromy při řádění vichřice. Ještě chvilku a dostane se z této hloupé schránky. Ještě chviličku a osvobodí se a pak jí ukáže! Zmuchlá ji jako kuličku a bude si hrát. Už jen prokousnout žaludek a kůži a bude venku. Když v tom ho něco cizího a nepříjemného donutí přestat. Ne! Bolí to, snaží se tomu postavit, nemá to rád, ale nejde to. Ubohou, jednoduchou mysl zaplaví slovo moci jako příliv a naprosto si ji podmaní. Nemůže dělat vůbec nic. Vždyť má přece nového pána, paní! Tělo ochabne v upírčině náruči a s dalším příkazem se poslušně odpoutá od človíčka. Zhmotní se před svou novou vládkyní v celé své ohyzdné oslizlé kráse. Napůl člověk, možná kdysi dávno, napůl ghůl, pár chuchvalců černých vlasů na jinak lysé lebce, pokryté nehezkými skvrnami. Tělo nepřirozeně zkroucené, pokryté nepříjemným slizem a ještě něčím jiným. Když teď nad ním kouzelník pozbyl moc, jdou na něm vidět malby ochranných kouzel, které když se na ně Beccy pořádně podívá, se začnou skládat do prazvláštního obrazce slova. Slova, které na ni zaútočí a je to buď a nebo. Buď si ho podmaní, nebo umře. Ahissa.+

+Otevře oči a zaostří na Jadea. Ví, že teď už je to všechno nebo nic. Začne mrmlat zaklínadlo, tiše, hlubokým hlasem rychle drmolí slovo za slovem a pak máchne rukama. Vyšle na něj roj obsidiánových šipek, napuštěných jedem, které se zhmotnily z černé mlhy. Pak něco zpěvavě vydechne a místností projde malá tlaková vlna, jak se pokusil sebrat Jadeovi moc.+

[Jade]

+To je moc rád, že dopřeje, i když si umí představit i jiný formy vypuštění přebytečnýho stresu , a jelikož Becca vypadá, že to má pod kontrolou, takže se, pravděpodobně poprvé v životě otočí k démonovi zády a vypustí ho. Rychle švihne hůlkou a část šipek odkloní stranou a část odštítí. ke střelbě by se v tom těsným prostoru uchyloval dost nerad, ale ve spoustě bojí s kouzelníky mu právě tohle přineslo rozhodující výhodu; trapně směšní nabubřelí mágové, tak jistí si svou neporazitelností, ovšem kulka do srdce je kulka do srdce, a Jade má rychlý, efektivní řešení rád. sekne hůlkou, a vyšle pár ohnivých střel, spíš jen tak na odlákání pozornosti, a rychle je následuje několika pěkně hnusnýma kletbama. teprve se začíná rozjíždět, když se mág pokusí chmátnout po jeho moci, dobře to kouzlo pozná, a vytočí ho doběla. vytvoří nejsilnější štít, jakýho je schopen, jeho magie stojí jako tvrdý ne proti kouzelníkově snaze, a stojí ho to neuvěřitelný úsilí, odštítit ten útok, po zádech mu do žlábku mezi půlkama steče pár kapek potu+ Máš poměrně otravnej zvyk přivlastňovat si věci, s kterýma se nejsem ochotnej rozloučit. +zavrčí na něj, kletbou ho sekne po obličeji, pošle tlumenou výbušnou kletbu pod jeho nohy, čímž jaksi rozdrolí podlahu a zvedne mrak suti, a útočí ze všech stran, velký množství otravnejch kleteb v rychlým sledu, aby ho trochu zaměstnal, a zatím se přibližuje, v hlavě mu klíčí poměrně cynickej a rozhodně nijak milej nápad. Jakmile se dostane dost blízko, zcela prozaicky mu jednu švihne, a využije momentu překvapení na rychlý znehybňovací kouzlo. špička jeho hůlky se kouzelníkovi zaryje pod bradu, jedna z mnoha dýk se hladce octne v blízkosti kouzelníkovejch slabin - ne že by ho snad toužil vykastrovat, ale stehenní tepna je svině, a Jadeovy oči najednou vztekle žhnou jen kousíček od jeho obličeje+ Z týhle pozice to není taková sranda co? +zvedne obočí, skoro familierně, a vtiskne mu špičku hůlky hloubějc do kůže+ brát lidem magii. +ohrne rty pohrdavě+ to je hodně neslušnej koníček. +poznamená falešně káravě, ale tentokrát už nehodlá udělat tu stejnou chybu a dovolit mu posbírat dostatek moci ke zlomení zaklínadla, zadívá se mu hluboko do očí, vpije se do nich svýma, a než se stačí zhluboka nadechnout, octne se uvnitř. ucítí tlak, sílu, která se ho snaží vyhodit, cosi silnýho, co se ho horečně snaží udržet venku; takže prostě zatlačí víc, hledá skulinky a slabý místa, rýpe do mentálních obran a vlastní myslí bolestivě šťourá do toho, co ho drží od kouzelníkova nitra, trpělivě, ale vytrvale, stupňuje tlak, a nevnímá, že jeho vlastnímu tělu perlí na čele pot. hrabe do ochran jako enti do přehrady, až někde uvnitř něco praskne, hráz povolí, a Jadea zaplaví cizí minulost. kolem něj víří útržky myšlenek, obrazy vzpomínek, ukazují se mu, jako by se předháněly, která je pochmurnější a šílenější. je to pěkně hnusný, určitým způsobem prohnilý místo, a Jade se lehce stáhne, aby si udržel vlastní vědomí po kupě. proplétá se mezi nimi, nad některýma se pozastaví a jiné bez zájmu odstrčí stranou, jde na jisto, a pak to konečně uvidí; horkou, zběsile se přelévající lávu magie+

[Rebecca Altamirano]

+ostražitě to stvoření před sebou pozoruje, prohlíží si ho pomalu a důkladně. Pozorně začne zkoumat symboly na jeho těle a když se jí přímo před očima poskládají v další slovo, tlumeně, zoufale zasténá. Bože, už ne. Další už ne. To jediné jí prolétne hlavou, než jí nové slovo moci zasyčí v hlavě jako kyselina, rozlije se po nervech do celého těla a hrozí ji spálit na popel. Bolestí klesne na kolena, nehty zaryje do země a pak z posledních sil mávne rukou a odštítí se od ostatních, ví, že kdyby slovo moci vyslovila, smete všechny kolem jako tsunami, dožene je k šílenství a donutí je utíkat, jakoby měli za patami celé stádo démonů. Když je štít pevně mezi ní, Syr a ostatními, nadechne se a cítí jak jí slovo moci stoupá vzhůru hrdlem. Zakloní hlavu, svaly ztuhlé bolestí i námahou se podvolují jen neochotně a pak jí ze rtů splyne a zanechá za sebou hořkou pachuť hrůzy.+ Ahissa. Prchej! +síla magie narazí do štítu a téměř viditelně vyboulí jeho stěny, naštěstí ale nepovolí a nepustí ho ven. Když konečně odezní, zhroutí se Becca na zem a štít se rozplyne. Má toho plné zuby, přesto si ale uvědomuje, že to ještě nekončí. Zadívá se na Jadea, ale zdá se, že zatím její pomoc nepotřebuje. Pak pohlédne na démona a přemýšlí, jak dlouho ho slovo moci bude držet v nečinnosti. Je jí jasné, že aby ho donutila plnit příkazy, musela by použít další a na to se teď rozhodně necítí. A tak prostě vstane, mačetu v ruce a doufá, že se Jade vypořádá s kouzelníkem dřív, než se démon z toho vodítka znvou utrhne+

[Syriana Spinnel]

kouzelník: +kryje se před ohnivýma střelama a sám zaútočí další vlnou všekradoucího kouzla. Bude to docela vyrovnaný boj. Sám se zaštiťuje a zároveň se snaží bojovat, teda do okamžiku, kdy protivníka neskutečně podcení a mrazivá bolest se mu rozlije pusou, zároveň s kovovou chutí krve, jak dostal pěstí. To není fér, takhle to nemá fungovat. Když se mu zadívá do očí, sám se pokusí vyplenit mu mysl, ale už teď cítí, jak z něj čarodějčina magie vyprchává a slábne, tudíž se mu jeho procházka myslí moc nepovede a sám ve chvilce čelí plenění a mentálnímu teroru, jak si prochází všehny jeho myšlenky a vzpomínky jako by listoval v knize. Protočí oči jak je mu najednou slabo+

To: +Stojí a dívá se jak jeho nová "panička" trpí a a kroutí se, chtěl by se k ní přilísnout, ale když chce udělat krok, narazí na neviditelnou bariéru, ochraňující okolí od tajfunu Ahissa. A tak stočí svůj pohled k tělu na zemi. Hmm to by byla dobrůtka, jenom si tak uchramstnout, a poválet po patře. Mňaminka, ale ani tam nemůže, protože ho to pořád drží na jednom místě. Ale provazce lesklých slin mu tečou z tlamy na zem, kde se shromažďujou v malé kaluži.+

Syr: Och bohové, to je bolest. Každý pitomý nádech, a jako by mi hořely plíce. Kurvadrát. To je hnus. Otevřu oči a to co vidím před sebou se rovná šílenému mixu nočních můr. Obluda se na mě dívá, jako by mě měla každou chvilku sežrat, což by i nejspíš moc ráda udělala. Instinktivně se odtáhnu dál od toho a u Merlina moje nohy jsou v jakémsi divném úhlu, tak se opřu o ruce a zaúpím, tentokrát už nahlas. Kurva! Dívám se na to panoptikum a postupně mi dochází souvislosti. Zkusím se zhojit, ale nějak to nejde. Proč to nejde? Beccy se postaví s mečem v ruce a ani se jí nemusím dívat do očí, abych věděla co bude dál. Stáhnu se víc do sebe, klidně ji nechám, ať tuhle bitvu dobojuje za mě.