Bucuresti, Romania

[Rebecca Altamirano]

Nemáš zač, skvěle jsem se bavila. +zakření se na něj+. Ale šek pošli jemu. +píchne prstem vedle sebe+ Na jakou částku ti určitě upřesní. +uculí se+ A teď bych se opravdu nesmírně ráda odebrala do svého hotelového pokoje a celý zbytek noci strávila ve sprše. +potlačí nutkání se podrbat, jak jí zaschlý sajrajt všude svědí+ Syr, chceš jet s náma? Nebo zůstaneš tady? +podívá se na ni, jakoby to nebylo nic překvapivýho, kdy ano+

[Syriana Spinnel]

Souhlasně pokývnu hlavou ujednáno jest a prostě si neodpustím ten neskutečně spokojený výtlem, kterým vyprovodím Sianu z místnosti a ta se může zbláznit vzteky, ještě něco volá na Gabriela, ale já jí nerozumím. Otočím se k těm dvěma. K mým zachráncům Já... nevím jak začít a věnuju každému zvlášť dlouhý pohled Nikdy vám nezapomenu, co jste pro mne dnes večer udělali. Na dlouhý proslovy mě moc neužije. Sesbírám se tak nějak dohromady a najednou se cítím neskutečně děsně unavená, všechno mě bolí, blbě se mi dejchá a prostě je to na hovno, ale bráno z druhý ruky - jsem živá, teoreticky zdravá a v bezpečí... i když Jade, bude ti vadit, když si tady mazla na chvilku ještě půjčím, tak pár dní? zeptám se a tak hezky Magnum pohladím Pokud to tady Gabrielovi nebude vadit, zůstala bych, protože jestli udělám ještě pár kroků, tak se asi zklátím k zemi Podívám se na zmíněného, co on na to, že se mu tam nakvartýruju, dočasně

[Jade]

co ty víš, náhodou uklouzneš ve sprše... +poznamená, a oči mu blýsknou+ protože měli pocit, že je slabej alfa. +zkroutí trochu koutek, co se jeho týče, taky by k tomu mohl pár věcí dodat+ nedokáže. +zavrtí přesvědčeně hlavou+ je to instinkt, obrannej reflex. +přimhouří oči, a pozoruje nahou ženu na zemi+ promění se. +ušklíbne se moc ošklivě+ možná ne hned. +připustí+ ale nevědět je mnohem horší. stejně by si to zjistila jinak. +pokrčí rameny, jemu to ostatně může bejt fuk+ taky je to o dvě stě let víc k vyrovnání se s věcma. +oplatí jí úšklebek, a oči mu trochu ztvrdnou+ nečekáš, že ti vyložím svý bebíčka, že ne? +zvedne trochu jízlivě obočí, a pohled mu potemní varováním, schválně to přežene, aby ji donutil se stáhnout a přestat šťourat do jeho věcí+ máš rozhodně zač. +obrátí se zpátky ke gabrielovi, a ušklíbne se na něj+ Pošlu ti fakturu +dodá, a uchechtne se+ přinejmenším budu potřebovat nový kalhoty. +konstatuje mírně znechuceně+ starej se o něj jak o vlastního. +doporučí zrzce, a tváří se tak, že každej škrábanec na mazlikovi zaplatí krví , on tu teda fakt zůstávat nehodlá+ takže za tři dny. +kývne na alfu, čímž učiní rozloučení zadost, a zamíří ven z toho psince, a co nejdřív za pořádným jídlem, flaškou whisky a teplou vodou+

[Rebecca Altamirano]

V tom případě se o tom dovíš jako první, slibuju. +přikývne slavnostně a koutky jí cuknou smíchy+ Možná. Ale myslím, že nás se bojí ještě víc. +usměje se, jakoby jí to vědomí způsobovalo opravdu velmi příjemné pocity+ No jo, já vím. Ona byla vždycky děsně umanutá a paličatá. +potřese rezignovaně hlavou+ Cože? Takže to jako pořád nejsme nejlepší kámoši? +nasadí výraz raněné laně+ Teď jsi mě ale vážně ranil. +povzdechne si afektovaně, ale nechá toho rýpání, přece jen ji to jejich souznění docela bavilo a nehodlá od něj mít zas nějaký spáleniny od stříbra.+

Syr: Nech toho, prosím tě. Víš, že na mě se můžeš vždycky spolehnout. +usměje se na ní měkkce.+ Jenom ještě drobnost. +přistoupí k Syr a znovu jí zhojí ty zlomeny žebra+ A žádný blbiny, nebo se to zase zlomí. +pohrozí jí přísně+ Tak se tu mějte. Zatím čau. +mrkne ještě uličnicky na Gabriela a vyjde ven za Jadem.+ A teď řídím já, aby bylo jasno! +zahlásí neústupně a vidina horké sprchy je do hotelu nejspíš dostane přímo kosmickou rychlostí:D+

[Gabriel]

Pošli. +kývne jen na tu fakturu. Na okamžik se zatváří trochu překvapeně, ale pak se pousměje a nepatrně Beccy kývne+ Ne, určitě mi to nebude vadit. Kdyby mě Becca nepředběhla, nabídnul bych ti to sám. +podívá se na Syr a pousměje se. Těm dvěma jen mávne a když uslyší odjíždět auto, konenčně promluví+ Nemůžu uvěřit, že jsi opravdu tady. +zašeptá, zvedne ruku a zlehka se dotkne její tváře+ Nechápu, jak mi to mohlo uniknout...+potřese hlavou a stiskne rty+ Můžeš mi tohle moje selhání někdy vůbec odpustit? +dívá se jí do očí a konečně je to on, Gabriel a ne tvrdý a bezcitný alfa.+

[Syriana Spinnel]

Jako naprosto nechápu řeknu, když mi zhojí žebra, zase, jaký blbiny máš na mysli zavrtím jen nevěřícně hlavu a zvednu ruky, ve smyslu jen se na mě podívej jak sakra vypadám
Neboj, dám na něj pozor mrknu na Jadea a už jsou pryč a stojím tam jen já a vlk. Poslouchám jeho podmanivý hluboký hlas, je to jako pohlazení čokoládou. Jen se do ní zabalit jako do deky Ne vydechnu nakonec nemůžu zadívám se mu do očí ty jsi totiž nic neprovedl, co bych ti měla odpouštět, ty nejsi ničím vinen zvednu svou ruku a položím ji na jeho, mužnou, která se mě teď dotýká, jako bych byla z porcelánu, což je vcelku trefný, bo ještě chvílku a asi se rozpadnu Může za to Siana, a taky za to zaplatí. podržím jeho dlaň ve své a pak v celku nečekaně se mu schovám do náručí a ta hrůza a šok a noční běsy co mě honili v nočních můrách Tam, mě najednou dostanou a já se tiše rozpláču. Po nějaké době, mohla to být minuta, nebo snad hodina se uklidním Promiň... takže, pokusím se o úsměv, ale není to ono Můžu poprosit o koupel? ne že by se mi to nelíbilo ale... nakrčím nos nelíbí se mi to. A ještě něco teď se zamračím a zkousnu si ret vím, že jsme spolu mi dva něco měli, i podle toho co říkala ta... jen nevím co z toho je uplně pravda, nebo jak moc to bylo vážný a tak, jen to že jsme byly spolu. Tečka. Hodně věcí se mi vykouřilo z hlavy pološíleně se uchechtnu když ze mě dolovaly toho démona... chtěla bych tě poprosit o laskavost zvednu svoje trochu vyhaslé a bledší, ale stále modré oči mohl bys mě ušetřit, alespoň prozatím, toho co bylo?

[Jade]

V tom případě je to velice rozumná dáma. +ušklíbne se taky, jemu rozhodně vůbec nevadí, když z něj mají vlčci strach, navíc má celý tři dny na to, vymyslet ten nejlepší způsob, jak ji oddělat+ všiml jsem si. +poznamená kysele, hodí jí přes auto klíče, a nastoupí na místo spolujezdce, a tak napůl pobaveně, napůl s despektem po ní koukne+ tak to mi rve srdce. +protáhne sarkasticky, a nehodlá křehounký mosty bořit, takže se připoutá, a cestou sleduje domy za oknem+ předpokládám, že půjdeš do města? +zvedne tázavě jedno obočí, oba je to stálo spoustu sil, takže tak nějak čeká, že si bude muset jít někam sosnout a doplnit energetický zásoby. promne si kořen nosu, a cítí, jak na něj celá ta noc trochu doléhá+ pochybuju, že by ti stačilo kombo stejk-whiska-sprcha. +ušklíbne se, ale nějak to úplně nemá ten extrapichlavej osten. když vystoupí z auta, protáhne se a nechá všechny kosti lupnout na to správný místo, vleze do haly, a rozhlídne se. nikde nikdo, ono taky co čekat, uprostřed noci, tak prostě zamíří k výtahům, jeden přivolá, a nastoupí. počká, až becca vleze dovnitř, zmáčkne číslo jejich patra, a opře se o stěnu, zadkem o to malý zábradlí po obvodu výtahu; chvilku je ticho, ale očima ji z boku propaluje stejně výmluvně, jako kdyby celou dobu vedl monolog. odlepí se od měkký stěny výtahu, zmáčkne tlačítko stop a otočí se k ní+ Zachránil jsem ti život. +poznamená tiše, v tom stísněným prostoru nemusí zvyšovat hlas, koneckonců je i tak zatraceně blízko, tak blízko, že když vydechne, ucítí teplo na rtech+ a ty mně. +připustí a koutek se mu zvedne v pobaveným úšklebku, natočí hlavu na stranu, v přesně takovým úhlu, kterej stačí, aby se nesrazili nosem, kdyby ji políbil, ale očima provrtává ty její+ takže jsme si předpokládám kvit. +rozšíří ten šklebící se úsměv ještě trochu, a kdy se vlastně jeho ruce dostaly na to zábradlíčko na stěně, hned vedle jejích boků? kdyžese to dostala mezi jeho tělo a stěnu, ne natěsno, ale zatraceně na blízko?+ zase. +protáhne, skoro pobaveně, oči mu zajiskří, a rty má tak blízko u její tváře, že může skoro cítit jejich obrys na kůží+

[Gabriel]

Pokusila se o převrat v mojí vlastní smečce. +nevesele se zasměje+ Kdo by měl o něčem takovém něco vědět, když ne její alfa? +potřese hlavou a když se rozpláče, prostě ji jen obejme a tiskne k sobě, odhodlaný ji teď už ochránit před celým světem. Když se uklidní, usměje se na ni+ Moje koupelna je jen tvá. A nemusíš se bát, dokud sama nebudeš chtít, nebo si nevzpomeneš, nic ti říkat nebudu. +slíbí vážně a pak ji prostě vezme do náruče a odnese do svých pokojů. Ukáže jí, kde je koupelna, nechá jí tam kupu měkkých ručníků a župan. Zatímco je ve sprše, nechá jí připravit pokoj pro hosty, kdyby nechtěla zůstat v jeho ložnici a od jedné vlčice, která má podobnou postavu, jí půjčí nějaké oblečení. Pak nechá donést jídlo, přesně podle svého vlčího vkusu a jak si vzpomíná, z velké části i podle jejího.+

[Syriana Spinnel]

Víš, právě proto jsi o tom nevěděl, protože kdyby jsi to věděl, tak by se tomu nemohlo říkat převrat víš? vysvětlím mu přemoudřele, a když mě vezme do náručí ani neprotestuji, fakt jsem utahaná jako kotě. A celkem spokojeně mu položím hlavu na rameno. Oči se mi začnou hned klížit, protože konečně se cítím v bezpečí a teple. Jak málo stačí k lidské spokojenosti Vidím, že si užíváš svého postavení plnými doušky. Zkonstatuji, jakmile vkročíme do jeho "skromného" příbytku Máš to tu hezký, takový strohý, minimalistický, ale hezký usměji se na něj Díky věnuji mu teď už opravdový úcul a zmiznu do koupelky. S opovržením zjišťuji, že to oblečení taky pěkně nsamrádlo a načichlo. Nedá se nic dělat, spálím ho pozdějc. A nahá jako prst si dopřeju neskutečně dlouhou horkou sprchu a drhnu svoje pochroumané tělo, dokud ho nemám celé rudé a rozbolavělé. Obličej vydrhnu poněkud šetrnějc a vlasy, ach jo, jaká katastrofa napáchána. Několikrát je umeju, ale pořád jsou světlé. No zatím se nedá nic dělat. Vylezu ven a zabalím se do měkých ručníků a županu. Prošmejdím skřínky a najdu univerzální kartáček. A tak i zuby dostanou co proto. Když vycapu ven, do pokoje jsem už spíš obživlá chodící mrtvola, ale jak vidno už jenom ta vůně co se tam line mi zacvičí s žaludkem a ten se, zrádce, hlasitě ozve No páni, mám hlad jak vlk zanexuju jednu z pohodlných ušanek, přitáhnu ji ke stolu a už se skoro pustím do jídla, když s kusem masa u úst se podívám na Gabriela ehm... můžu? pak ale už neodolám a než stihne jakkoliv reagovat pustím se do toho s obrovskou chutí
Máš ještě dneska večer nějaké povinnosti? Protože to, co teď řeknu bude znít možná vážně divně, ale nechci spát sama kouknu na něj zpoza řas a jo, to co vidí je možná trochu, dobře, hodně strach z toho, co by noc mohla přinýst. Paranoia hadr

[Rebecca Altamirano]

+vyrazí do hotelu, těsně na hranici povolené rychlosti+ Jo, asi zajdu do toho Velcanova novýho podniku. Tam nějakýho ochotnýho závisláka určitě najdu. +přikývne a střelí po něm pohledem, jasně říkajícím "když ty jsi lakomec":D a koutky jí pobaveně cuknou+ Ne, to by dnes opravdu nestačilo. +zavrtí se smíchem hlavou, zaparkuje před hotelem a vejde dovnitř. V duchu zalituje, že slečna recepční tam není, protože by jí opravdu přála, aby je takhle viděla:D Vejde za ním do výtahu a opře o zábradlí vedle něj. Cítí na sobě jeho pohled a tak na něj pohlédne přímo a lehce tázavě pozvedne obočí+ No jo. Zase. +zvedne koutek a náznaku úsměvu+ A oba jsme z toho něco málo vytřískali, hmm? +pořád si je téměř fyzicky vědoma té spousty magie, kterou do sebe se sedmi slovy moci nasála+ Ale já jsem pořád přesto tvým dlužníkem. +není to otázka, jen prosté konstatování+ A věřím, že jako splátku vymyslíš něco absolutně geniálního. +protáhne kysele a zadívá se mu do očí z té až intimní blízkosti, kterou mezi nimi vytvořil. Cítí teplo, vyzařující z jeho těla a horký dech, který jí pohladí na kůži. Po všem tom adrenalinu, který jí větší část noci neustále zaplavoval tělo, po boji s démonem a mučení Siany, je na jakékoliv podněty extrémně citlivá a teď jí vzrušení zalije silou přílivové vlny. Oči jí okamžitě zezlátnou, ale narozdíl od podobné situace v hotelové sprše, je tentokrát zcela při smyslech. A jako velké plus považuje, že jsou oba oblečení:D+ Myslím, že bys měl zase rozjet ten výtah. +podotkne s úsměvem, stále se mu dívajíc do očí. Za to, že se mu ani jednou nepodívala na rty, by zasloužila zlatou medaili:D+