od Rebecca Altamirano » 06 čer 2015 00:43
+Velcanův nový podnik se nachází na ne zrovna vyhlášené adrese, spíš je to už předměstí, špinavá, nebezpečná a opravdu syrová Bucurešť, kde vládnou ti nejsilnější a přežijí jen silní. Vše ostatní je jen maso, krev a tělo k použití. Becca zastaví před klubem, nad kterým svítí krvavě rudý neon, hlásající název podniku. Velvet Pain.+ To si kurva dělá prdel. +zavrčí Becca, když to uvidí a s očekáváním toho nejhoršího, vystoupí z auta. Automaticky se ujistí, že má zbraně tam, kde mají být a sebejistě zamíří ke dveřím, které hlídají dva naprosto typičtí, obrovštví vyhazovači. Holé lebky, předloktí jako menší kmeny dubů. Okrajově zaznamená, že to jsou taky upíři a přestože jim oběma sahá sotva po prsa, stačí jim jediný pohled na její jantarem zářící oči, aby se jí ani nepokusili zastavit.+
+uvnitř jí obklopí téměř dokonalá temnota, narušená jen důmyslně rozmístěnými tlumenými lampičkami. Pro její oči je tam ale světla dost. V krytých boxech vidí upíry s jejich kořistí, ženy, muži, dlaci. Žádní lugaru. Zahlédne podium, kde právě probíhá jakási show, přesně jak tušila, pouta, biče, křik, bolest, krev, rozkoš. Vypadá to tam jako nějaký zasraný kruh pekla, podle Velcana ovšem jeho vlastní, zvrácené pojetí nebe. Okamžitě vyšle ke svým bohům množství děkovných modliteb za to, že nedopustili, aby sem přišla s Jadem. Jak prochází podnikem, uvědomí si, že jí ustupují z cesty, nejen "společníci", ale i upíři. Zastaví se u baru a ze zvyku s poručí dvojitého Jacka. Opře se bokem o barpult, v prstech nepřítomně protáčí skleničku a přistihne se, jak upřeným pohledem skenuje ostatní, pozoruje je způsobem, kterým se normální lidé většinou dívají na propečený steak, nebo do výlohy v cukrárně.+
V: Vypadáš, že bys potřebovala spíš jednu nulku negativní, než bourbon. +ozve se vedle ní hluboký, trochu zastřený hlas s podtónem hrozby, ale i příslibů. Temných, bolestivých, ale i vzrušujících a vyvolávajících přesně takové vzpomínky. Pootočí se a podívá se na vysokého muže, který jakoby se zhmotnil přímo z okolní temnoty. Ostře řezaná tvář, která by se ani se zavřenýma očima a přelepenýma ušima nedala nikdy pokládat za tvář "hodného" hocha.+
R: Zdá se, žes konečně vypustil své představy na světlo. +odtuší, ignorujíc jeho poznámku a podívá se mu do očí, dokonale černých, obvykle chladných a bezcitných. Teď ale zrcadlí zájem, zaujetí, fascinaci, možná i radost. Ani sama nedokáže a nikdy nedokázala rozluštit, co se za těma neprostupnýma očima odehrává a nejspíš to ani vědět nechtěla.+
V: Jo, dá se to tak říc. +rty mu zvlní pobavený úsměv, lehce se nakloní blíž a zhluboka se nadechne+ Cítím z tebe člověka. Muže. A sex. +znovu zkřiví rty a pohlédne jí do očí+ Ale jsi napjatá, nedokončili jste to. Jaká neodpustitelná nedůslednost. +pohoršeně mlaskne+ Přišla jsi zavzpomínat na staré časy? A trochu je oživit? +netuší, kdy k tomu došlo, ale náhle je přitisknutá jeho svalnatým tělem k baru. Ruku jí vplete do vlasů a prsty sklouzne po hladké kůži, až k okraji korzetu+ Jsou už úplně pryč. Je to opravdu dávno. +zapřede jí kousek od rtů, upřeně se jí dívá do očí z té několikacentimetrové vzdálenosti+
R: +uvědomuje si, že za jiných okolností, jiné situace, by už měl nůž v srdci, bez ohledu na to, že je to šéf většiny rumunských upírů a nejméně dvou třetin bucurešťského podsvětí. A ví, že si to uvědomuje i on. Ale oba vědí i to, že kdyby něco nechtěla, nikdy tam nepřijde.+ Možná. +protáhne, ale váhavě to nezní+ Po starých časech se občas zasteskne každýmu. +zvedne nepatrně koutek a nepřestává ho fixovat pohledem, oči hořící jantarem+
V: Zvláštní, jak se někdy za pár desítek let změníme. +konstatuje tiše, pak se od ní odtáhne a jen jí naznačí, aby šla za ním. Ví, že nutit ji, nebo něco přikazovat nemá cenu+
+společně projdou do zadní části podniku, po cestě potkávají páry i skupinky, v sado-maso kostýmech, i běžném oblečení. Míjí dveře, za kterými se odehrávají mnohem dekadentnější hrátky, vyžadující soukromí a diskrétnost. Po chvíli dojdou na konec chodby která končí podle všeho jeho osobním bytem. Otevře a nechá ji projít. Byt je zařízený moderně, ač čekala spíš starožitné, těžké kusy nábytku, samet a brokátové závěsy. Becca stojí uprostřed obýváku a rozhlíží se se zájmem kolem, když přistoupí těsně k ní, ovinne jí paže kolem těla, takže jí přitiskne ruce bokům, svalnatá předloktí opřená těsně pod ňadry. Skloní k ní tvář a horký dech jí pohladí na kůži, sklouzne přes linii hrdla a rty zlehka přejede přes kůži za uchem.+
V: Jsi tak napjatá. Cítím jak se celá chvěješ tou děsivou sebekontrolou, kterou jsi spoutala tu holku, kterou jsem před stoletím poznal. +zašeptá jí do ucha a lehce ji kousne do lalůčku, jemně za něj zatáhne a když ho pustí, záměrně ji škrábne špičákem. Ucítí jak sebeou Becca v jeho náručí trhne a když špičkou jazyka slízne krev z té drobné ranky, ze rtů jí unikne tiché zasténání.+ Uvolni se, teď všechno kontroluju já. +v hlase mu zazní autorita, přestože stále šeptá. Stáhne ji na pohovku, položí ji na břicho a odhrne stranou její dlouhé, černé vlasy. Všimne si cucfleku, který jí Jade vyrobil a přejede po něm prsty.+ Označil si tě. Kdo by to byl řekl, že se necháš označit od člověka. +podiví se a ten údiv v jeho hlase je upřímný+
R: Neptal se na svolení. +odsekne Becca svým typickým tónem, ale přesto se jí hlas nepatrně chvěje, částečně vzrušením, částečně strachem z bolesti, která přijde, ale kterou očekává, jako starou známou, kterou ale dlouho domů odmítala pozvat.+
V: Zajímavé. +rty mu zvlní uznalý úsměv, který ale ihned pohasne+ Zajímavé, ale nepřijatelné. +skloní se k ní a označkované místo políbí, krátce po něm kmitne jazykem a vzápětí ji jemnou kůži prokousne, přesně v místě, kde ji Jade označil.+
R: +trhne sebou a zasténá rozkoší, tak dávno nesdílela svou krev s jiným upírem, téměř zapoměla jak úžasný a s ničím nesrovnatelný pocit to je. Zároveň ucítí Velcanovy ruce na zádech, jak obratně rozepíná háčky korzetu. Trhaně se nadechne v tom očekávání toho, co přijde+
V: Kolik procent? +vydechne jí na kůži a jazykem sjede po páteři do půlky zad a zase zpět+
R: jenom dvacet. +odpoví sevřeným hlasem, s tělem napjatým, očekávajícím tu známou bolest, vzrušení, potřebu. Jenom tuší, představuje si, jak se Velcan natáhne pro dýku z dvacetiprocentní slitiny stříbra. Jak jí pak zlehka tupou stranou přejede po páteři, kopírujíc vlhkou cestičkou jeho jazyku. Stříbro ji slabě zaštípe na kůži, jako drobné jehličky, pálící a bodající. Trhne sebou a tiše zakňučí, není to zvuk bolesti, ale rozkoše.
V: +pozoruje zarudlou kůži po spálenině, která ale pomalu zmizí, pomaleji než by měla, ale přesto rychleji, než si pamatoval. Přitiskne jí dlaň na záda a lehounce jí promne ztuhlé svaly, až se mu pod prsty uvolní. A pak otočí dýku a šikmo dolů vede asi deset centimetrů dlouhý řez až do úrovně lopatky a od páteře druhý, stejně dlouhý šikmo vzhůru. Z rány se vylije tmavá krev a v tenkých pramíních sklouzne dolů po zádech, kde ji ale zastaví jazykem a ani jediné kapce nedovolí stéct na pohovku nebo se vsáknout do okraje korzetu. Za okamžik rána přestane krvácet, ale nezatáhne se zcela a na jejích ještě před okamžikem dokonale hladkých zádech se vyříznuté "V" vyjímá naprosto nepřehlédnutelně+
R: +Když se jí ostří dýky zakousne do zad a po desítkách let znovu pocítí tu známou a přesto zapomenutou bolest, tlumeně vykřikne bolestí, která je ale kratší, než by se mohlo zdát a nahradí ji vzrušení, ještě umocněné horkými doteky Velcanova jazyka. Když ta bouře pocití odezní, pomalu se posadí a zadívá se mu do očí, lesknoucích se jako sopečné sklo.+ Teď já. +rty jí zvlní slabý úsměv, přitáhne si ho k sobě a na okamžik se zastaví rty těsně nad těmi jeho. Pak ale sklouzne stranou, jazykem přejede přes hranu čelisti na krk a pak už konečně zaboří své špičáky do oblouku mezi krkem a ramenem a konečně uhasí tu spalující žízeň, která jí už téměř pohlcovala smysly. Teď už ví, že by jí obyčejná lidská krev nestačila, nestačila by ani dlačí, ani žádná jiná. Pouze krev jiného upíra, mocného upíra, mohla doplnit energii vydanou při boji s démonem a při použití slov moci.+
V: +jen se křivě pousměje, když vznese svůj nárok na jeho krev, ale to právo jí náleží. On prolil její krev a ona teď může prolít tu jeho. Tlumeně zavrčí, když ho kousne a užívá si to úplně stejně jako ona.+
+když se od něj odtáhne, oči jí stále září jantarem, ale už se z nich vytratil ten divoký, trochu nepříčetný pohled, ten syrový hlad, který už dlouho nezažila. Opře se pohodlně do polštářů na pohovce a ví, že mu je krví nezasviní, protože už rána na zádech nekrvácí. Cítí se dokonale uvolněná, přestože žádný sex neproběhl, někdo by to nejspíš nenazval ani předehrou, přesto si připadá, jakoby prodělala nejmíň tři orgasmy za sebou+
V: vypadáš, jako kočka, co zrovna sežrala kanárka. +zasměje se tomu jejímu výrazu+
R: Díky. Ani jsem netušila, jak moc jsem to potřebovala. +ušklíbne se a pomalu se narovná a vstane. Protáhne se, odhrne si vlasy a podívá se v zrcadle na novou ozdobu na zádech. Zahojila se tak, že vypadala spíš jako den stará a do čtyřiadvaceti hodin nejspíš vybledne do obvyklé staré jizvy po stříbře. Ale protože to byla slitina s nízkým obsahem stříbra, nejpozději za čtyři dny zmizí úplně.+ Ještě si dám na baru panáka a pak vypadnu. Ať ti tu taky udělám nějakou tržbu. +cukne koutky a otočí se k němu, aby jí korzet zapnul. Mohla by to udělat kouzlem, ale prostě chce, aby to dokončil se vším všudy.+
V: Kdykoliv budeš ve městě, zastav se. Opravdu rád tě uvidím. A klidně doveď i toho známýho. +kývne významně k jejímu krku, kde Jadeovu značku, překrylo Velcanovo kousnutí+
R: No to určitě, jedině v případě, že by ses rozhodl podnik zrušit. +odmítne prudce+ Myslím úplně zrušit, nejspíš by tady zůstal jen kráter dvacet krát třicet metrů. Nejmíň. +ušklíbne se, ale je si jistá tím, že pokud tomu bude moct zabránit, sem s Jadem rozhodně nepůjde. A nějakou dobu nejspší ani bez něj...+
V: +zasměje se a nezní to nijak znepokojeně+ No to je jedno, pozvání platí. Rád jsem tě zase viděl. +vstane a zadívá se jí ze své výšky do očí. Pak se jen usměje a potřese hlavou+ Největší změna, jakou jsem za těch třináct století zažil. +pustí ji a kousek ustoupí+
R: To jsem já. Samý překvápko. +zazubí se pobaveně. Občas i sama pro sebe, dodá v duchu. Pak se otočí a zamíří zpátky do baru+ Měj se, Velcane. +rozloučí se jako se starým přítelem, kterým ostatně je.+
+Ví, že už za ní na bar nepřijde, popíjí Jacka a připadá si dokonale živá, plná energie, přestože vůbec nespala a ví, že ani spát nepůjde. Zdvořile, ale důrazně odmítne několik "závisláků" nabízejících své krky a nejen ty a když vycítí, že se blíží svítání, zaplatí, vyjde ven a nastoupí do auta. Véčko na jejích zádech, přesně v místě nad korzetem, vybledlo ještě o trochu víc, přesto je stále vidět. Nastartuje a rozjede se k hotelu, kam dorazí ve chvíli, kdy se první sluneční paprsky nesměle snaží prodrat těžkými šedivými mraky. Vejde do haly a zamíří k výtahu. Vzpomínka na to okamžiky před pár hodinami ji jen lehce bodne v podbřišku, ale je to prostě jen celkem příjemná vzpomínka, nic, čím by si hodlala zatěžovat hlavu. Vyjede do jejich patra a zamíří ke svému pokoji+
There's hell in your eyes
So let your demons dance with mine
We'll kill each other some day
But now is not the time