od Victoria » 20 črc 2015 21:48
+umeje si ruce ulepený od drinku a přelítne očima poličky, pár malovátek a nějaký krémy, kartáčky, tampóny, šťourátka do uší, zapomenutej lak na nehty… trochu se uculí, Byron už je dole určitě netrpělivej. otře si ruce do ručníku, jen tak zběžně, a pak se zasekne. Někde vzadu v hlavě má pocit, že zrovna prošvihla něco fakt podstatnýho, trochu se zamračí, a koukne zpátky; její trochu přismahlej ksicht v zrcadle, malovátka, krém na ruce, tampóny, šťourátka, tampóny! poněkud vykulí oči, a dojde jí, že už je to nějak moc dlouho, co je potřebovala naposled. opře se zadkem o umyvadlo a počítá, pak počítá podruhý, a pak si to spočítá i na prstech, poškrábe se ve vlasech, ale furt jí vychází to samý, a to rozhodně vyšší číslo, než by mělo. Někde dole, hluboko v žaludku se jí usídlí tušení, slabej záchvěv naděje, ale urputně si ji zakáže, protože to už tu bylo xkrát, a z takový naděje bývá maximálně zklamání. Otevře spodní šuplík pod umyvadlem, a vyndá krabičku s testem, vybalí ji už skoro rutinně, instrukce ani nečte, a rychle provede všechny potřebný úkony, položí papírek na umyvadlo, a sedne si na vanu. tři minuty, to se dá zvládnout. Úplně instinktivně se rozhodne Byrona nevolat, negativních testů už taky viděl dost. Jen tak čumí na zeď a přemejšlí o vše a o ničem, jak se o vánocích dohodli vysadit lektvar, jak se Byron těšil, a na každej další měsíc tříminutovýho sezení nad testem, kde vždycky zůstala jenom jedna čárka. Pevně stiskne ruce do pěstí, aby se jí neklepaly, a slíbí si, že tentokrát už brečet nebude, protože Byron si to nezaslouží. Nemůže za to, a nezaslouží si ji furt utěšovat a mít na krku všecky její smutky. Tak třeba jednou adoptujou, dyť je to fuk. Netrpělivě vstane a popadne test, aby ho zahodila, koukne na něj, a chvilku na sebe civí s tou druhou čárkou, co se tam slabějc, ale zřetelně rýsuje+ No kurva. +vypadne z ní vykuleně. položí test zpátky na umyvadlo a pozoruje ho obezřetně zdálky, jako divoký zvíře, který se nesmí vyplašit, jako by čekala, že jakmile mrkne, místo druhý čárky se tam objeví apríl nebo něco. civí na něj nejmíň pět minut, zatímco druhá čárka je čím dál silnější a výraznější, ale čas nějak vůbec nevnímá, spíš jí připadá, jako kdyby zamrzla v tom jednom momentu, v puse jí poněkud vyschne, a má pocit, že svůj tep cítí až ve spáncích, ovšem kromě hučení krve má v hlavě prázdno, a nějak jí nedochází, co to znamená+ Dobře. +odkašle si rozpolceně+ Statistický chyby se stávaj. +oznámí nejistě pozitivnímu testu, znova odmítne zabývat se tím pocitem, co jí roste vevnitř, přinutí se natáhnout ruce, a vyndá další dvě krabičky ze svýho šuplíku s nekonečnou zásobou, aby je počůrala dřív než si to stihne rozmyslet. Vyloží je vedle toho prvního a tentokrát při čekání kouká přímo na ně. Tentokrát jí ty tři minuty přijdou úplně nekonečný, ale myšlenky jí pomalu začínaj rozmrzat, dávalo by to smysl, všechna ta divná únava a nevolnosti, a citlivý prsa, přestaly jí chutnat cigára, i když si koupila fungl nový… a další dvě druhý čárky se jí přímo před očima vyloupnou z ničeho+ No kurva. +zopakuje vytřeštěně, a všechny tři je rychle shrábne do šuplíku, jako by tím mohly přestat platit. pak ho znova otevře a nakoukne dovnitř, pořád tam jsou, a furt jsou pozitivní+ no to mě poser. +zamumlá, vstane, zase si sedne, a znova vstane, a nějak si není jistá, co má dělat. Asi se objednat k doktorovi, a začít jíst nějaký vitamíny, tak je to vždycky ve filmu. Někde hluboko v sobě ucítí záblesk radosti, a taky hodně rychle rostoucí paniku. koukne na sebe do zrcadla a vypadá asi tak zhruba stejně napůl vyděšeně, a zmateně vesele, jak se cítí. Pak koukne dolů, na svý břicho, trochu nadzvedne tričko, a koukne na sebe do zrcadla z profilu, jako kdyby čekala, že jí před očima poporoste jako ve Stmívání, šťouchne se prstem do kůže na podbříšku, ale samozřejmě jí ten šťouchanec nikdo neoplatí, tak si v duchu vynadá, že je pitomá, a zase si triko zastrká+ Tak jo. +přikývne na svůj odraz, a nesměle se na něj usměje, načež si teprve vzpomene na Byrona dole, a najednou vůbec neví, jak mu to říct, jen tak nakráčet a vybalit to? připravit nějakej roztomilej balíček s miniaturníma botičkama? no, to jí přijde děsně pitomý, a vůbec, co když nebude rád? co když! vykulí oči, a zase si sedne, a neví vůbec jak se s tím poprat. A pak se na schodech ozve cvakání a Robin jí vleze do koupelny, ňafne jí po kotníku a tak nadšeně na ni kouká, jako to umí akorát štěňata+ tak jo, tak jdem. +usměje se na něj, podrbe ho za ušima, a vstane teda, svetr si hodí přes ramena, a sejde s ním zpátky na terasu+
This is who I am.
Escapist. Paradise Seeker.