Bucuresti, Romania

[Rebecca Altamirano]

+registruje zvuky souboje mezi Jadem a Jeanem, ale pozornost věnuje jen Hectorovi. Při té jeho lichotce jen vycení zuby v parodii na úsměv, ale vesele to rozhodně nevypadá. Když se ozve první výbuch, na okamžik jí to rozhodí koncentraci, což Hectorovi stačí. Po tom drtivém zásahu jde k zemi a jen ztěžka sípe. Rychle se ale sebere, protože frekvence projektilů létajících kolem se jí vůbec nelíbí. Jelikož se jí zrovna hojí hrtan a hlasivky, kousavou poznámku si projednou odpustí a místo toho bleskově tasí Five-seveN a vypálí za Hectorem několik ran. Není si jistá, že ho v tom chaosu kolem trefila, ale to není priorita. Zboku začne ostřelovat jeho lidi a je to trochu jako na pouti, co rána, to zásah. Než jim dojde, že by se měli krýt, většina je minimálně zraněná. A to můžou být rádi, že neměla nabito R.I.P.kama. Vykoukne zpoza převráceného stolu, za kterým se kryla a snaží se objevit Jadea. Neunikne jí, že kdo ještě může, snaží se zmizet, takže měli jen za úkol odlákat pozornost a nejspíš sejmout Jadea.+ Kurva. Jestli tady chcípne, mám do smrti o zábavu postaráno. +zavrčí vztekle a prudce vyrazí z úkrytu k místu, kde by Jade měl být. Cestou ještě vypálí několikrát směrem ke stahujícím se Hectorovým lidem, ale spíš už jen pro jistotu, než s úmyslem zabít. Přeskočí trosky vybavení a když ho uvidí poněkud zhrouceného u zdi, na okamžik se lekne, že je fakt mrtvý. Pak ale uslyší tep, sice trochu namáhavější, ale pravidelný.+ Ani se nepokoušej tady umírat. +varuje ho místo otázky, jestli je v pořádku. I slepej by viděl, že už mu asi bylo i líp.+ Vypadneme. Než se přijdou přesvědčit, jestli ještě dejcháš.

[Gabriel]

To rozhodně nenastěhujem. +ujistí ji s úsměvem+ Fakt nemáš? Ale šlo ti to dobře. +uculí se pobaveně a přejde k pokladně. Podá prodavačce svoji kreditku, udá adresu, kam nákup doručit a když je vše vyřízeno, vyjdou ven.+ Já myslím, že snad máme všechno. Máš ještě nějaká přání na dnešní den? +usměje se a jemně jí stiskne ruku+

[Jade]

+kudla v achilovce poněkud změní jeho úmysl vypadnout z rohu, ve kterým seděli; barvitě zakleje, a vší vůlí, kterou dovede posbírat, odstrčí bolest do zadní části mysli, s tím se vypořádá pozdějc. přesune těžiště víc na druhou nohu, aby zranění ulevil, to půjde, to se dá. podle krvavejch koláčů, co se Jeanovi rozpíjí po triku, vidí, že měl taky úspěch, možná ještě větší, takže to poslední vzepětí tak trochu čeká, a protočí se stranou, aby se mu vyhnul. Jak už to ale bejvá, mysl je ambicioznější než hmota a zraněná noha ho neudrží tak jak by si představoval, takže se nedokáže uhnout úplně a vzápětí ucítí, jak mu ostří projelo do těla jako do másla. V rameni mu vybuchne záblesk bolesti, která z něj dostane bolestný zachraptění. Je to ale "dobrá" bolest, čistá bolest, a dýchat se mu daří pořád relativně v pohodě. krev taky jen vytéká a nestříká, takže usoudí, že nic vyloženě životupotřebnýho nezasáhnul. Podívá se na Jeana, aspoň že ten vypadá, že už to asi nerozchodí, ušklíbne se. Zhluboka se nadechne, aby potlačil třes v ruce připojený k zasaženýmu rameni, a koukne na ty zbylý dva právě ve chvíli, kdy upírka odlítne s polechtaným hrtanem. Prsty se mu okamžitě sevřou kolem hůlky, ale na nějakou reakci nedostane čas ani prostor, protože vzápětí se bar promění v malý peklo+ Kurva. +zamumlá si pod vousy, a popadne zbraň, co mu předtím vypadla ze zraněný paže, opětuje palbu jak jen v tom dýmu a bordelu může, prakticky vůbec nevidí kam pálí, rána, kletba, co mu přijde pod ruku první. Těch pár vteřin mu připadá zároveň jako mžik oka, a zároveň jako celý století. A pak je najednou po všem, ani neví jak, což je trochu znepokojivý; pojme podezření, že byl možná chvilku mimo. Napůl sedí opřenej o stěnu, a není si jistej, jak a kdy se k ní přesně dostal, ale ještě se mu nechce otevírat oči a zjišťovat to. Zeď chladí, a chlad je dobrej, vzhledem k tomu, že má pocit, jako kdyby mu zbytek těla hořel. Okolo je vcelku ticho, takže usoudí, že už po něm nikdo nestřílí, a dopřeje si půl vteřiny na bilancování a mentální ohmatání nejdůležitějších orgánů. Bolest. kurevsky neskutečná bolest mu za zavřenýma víčkama vyčaruje ohňostroj sotva se pokusí pohnout. Ale bolest je dobrá, protože bolest znamená, že ještě nenatáhnul brka. Vlastní krev mu ve spáncích buší skoro ohlušujícně, takže srdce nejspíš taky pořád dělá to co má, odškrtne si v mentálním seznamu. Slyší vlastní trochu sípavej dech, takže usoudí, že plíce pořád má, nebo minimálně aspoň jednu. Podle toho, jak mu tělem pulzuje bolest, sezná, že kromě těch dvou ran má taky v těle pár kulek, a nejspíš ne všechny prošly skrz. Stiskne rty, aby zabránil zasténání vydrat se mu z pusy, a pohne rukou, tou nezasaženou. natáhne ji ke krku, kde nosí přenašecí přívěsek, kterej by ho měl přemístit zpátky k jeho lidem, aby se postarali o zbytek; jenže ho tam nenajde, ten zmrd musel tou kudlou přeseknout šňůrku. Kurva, kurva, kurva, zanotuje si v hlavě, a pak se donutí zklidnit a vymyslet nějakej plán, jak se s tím poprat, když uslyší křupání střepů, jak se někdo blíží. Ignoruje bolest a sevře rukou hůlku, otevře oči, a helemese, upírka přežila+ Takovou radost ti neuděláme. +odvětí trochu chraplavě, jako kdyby mu dělalo potíže vzpomenout si, jak se vlastně mluví+ Jen ať přijdou. +zavrčí, jako aby si nemyslela, a podnikne nepříliš úspěšnej pokus se podél stěny narovnat dostoje, příčemž si prokousne ret bolestí+

[Syriana Spinnel]

Jediné nákupy, co mi nevadí, probíhají v knihkupectví +upřesním své předešlé vyjádření.+ Ale shledala jsem tvou knihovnu prozatím dostačující, takže tam nemusíme. A přání na dnešní den bych měla, +vzhlédnu k němu a v očích mi zasvítí plamínky.+ Přeji si +otočím se k němu čelem, s rukama stále propletenýma s jeho, trochu se natáhnu na špičkách výš+ abys mi... +vyšukal mozek z hlavy - křičí moje podvědomí+ abys mě svedl. +Zčervenám z toho trochu, když ho líbám. Jo, to je to, co mi dost chybí. Sex.+

[Hector]

+Společne s torzem svého týmu se dostane z budovy k nachystanému náklaďáku, kterej je odveze k čekajícímu letadlu. Plán, jim vyšel na devadesát procent. Pět procent neúspěchu je nedohodnutej obchod, tři procenta mrtvej Jean a zbylá dvě doškubanej tým. V okamžiku, kdy naloží Jeanovo tělo, se k němu Hector s obličejem skřiveným bolestí sehne a zatlačí mu oči+ Dobrou brácho. +Zamumlá a chce mu složit ruce na hruď, ale jedna pěst je zaťatá a vysí z ní nějaké šňůrky. To se na to podívejme. Rozdělá pěst a najde v ní Jadeův přívěšek. Na rtech se mu zvlní krutej úšklebek. Náklaďák kodrcá ulicemi a Hector si v hlavě vybaví upírčinu vůni. Docela mu zaimponovala je vražednost. No však se neviděli naposledy. Ani s jedním.+

[Rebecca Altamirano]

Přijdou, o tom nepochybuju. Ale radši později. +ještě se jednou rozhlédne, ale kromě usazujícího se prachu se v baru nehne vůbec nic, takže schová zbraň. Samozřejmě i během těch pěti vteřin, kdy na něj nekoukala, si musí začít hrát na tvrďáka a zkoušet se sám postavit.+ Ježíšikriste, chceš dokončit, co začali?! +zavrčí a podepře ho, než stačí jít znovu k zemi.+ Zvládneš asistovaný přemístění? +optá se informativně, ale přemístit se hodlá i v případě záporný odpovědi.+ Měla jsem tušit, že tohle nebude klidnej večer a jet autem. +povzdechne si odevzdaně+ Připravenej? +koukne na něj zkoumavě a když dostane jakžtakž kladnou odpověď, přemístí je do jejího pokoje.+

(muhehe, bude si hrát na zdravotní sestřičku, joooo? )

[Jade]

(prej hlavně doufá že ho nehodlá léčit pouštěním žilou )

už jsem na tom byl i hůř. +zamumlá, a trochu se o ni opře, protože má pocit, že v jedný noze vůbec nemá cit. Jak se narovná, před očima se mu trochu zamží, a chvilku bojuje sám se sebou, aby zůstal při vědomí; u stěny po něm zůstane krvavej flek ve vágním tvaru těla. pokrčí rameny, jakože je mu fuk, jestli zvládne, ale je to taky napůl proto, že mluvení ho dost vyčerpává. Jakmile se přemístí k ní, trochu se zapotácí; jaksi ho to stálo víc sil, než je ochotnej připustit, takže se víceméně s grácií sesune na postel, a tváří se, že to tak bylo zamýšleno+ žádná rakev? +rejpne si trochu chraplavě, když pod sebou ucítí měkký peřiny, a na chvilku se odmlčí, aby se vnitřně trochu srovnal+ mám u sebe lektvary na první pomoc. +máchne rukou směrem k jeho vlastnímu pokoji+ a potřebuju telefon. +dodá, v hlavě se mu už formuje checklist opatření, který bude muset přijmout, a o co bude potřeba se postarat v první řadě. a cigáro, cigáro by fakt bodlo, napadne ho nesouvisle. zvedne ruku a obličejem mu projede záblesk bolesti z jedný z mnoha ran, promne si kořen nosu, a nemilosrdně v sobě udržuje určitou hladinu bolesti, dost silnou na to, aby ho udržela v bdělým stavu+

[Gabriel]

Taky mám knihkupectví rád. +přikývne s úsměvem+ Hmm? +skloní se k ní, když k němu vzhlédne a zadívá se jí do očí+ Tak takové přání je mi bude potěšením splnit. +zvedne koutek ve zhýralém úsměvu a oči mu o odstín potemní. Oplatí jí polibek, přitiskne si její drobné tělo k sobě, jednou rukou jí zlehka natočí tvář a polibek prohloubí, druhou sklouzne po zádech dolů a pohladí ji po zadečku. Po chvíli se kousek odtáhne a znovu jí pohlédne do očí.+ Tak pojedeme domů, čarodějko. +zavrní tlumeně do jejích rtů a pousměje se+

[Rebecca Altamirano]

Mrzí mě, že jsem tě zklamala. Ale tu rakev ti klidně opatřit můžu, jestli chceš. +ušklíbne se na oplátku+ Donesu to. +přikývne+ Nejdřív ale musíme dostat ven to olovo, který do tebe nasypali. +dodá a vyjde ven. Jeho pokoj si prostě otevře kouzlem, pobere tam všechno, co chtěl a při odchodu pohledem krátce, opravdu jen na zlomeček vteřiny, zavadí o zválenou postel. Samozřejmě sama sobě okamžitě popře, že něco takovýho udělala, vyjde ven a zabouchne dveře.+

+vrátí se k sobě a rozloží lektvary na stůl+ Fajn, v tomhle mě naviguj, v lektvarech jsem ve škole zrovna nevynikala. +ušklíbne se+ Doporučuju něco proti bolesti. Než to zabere, podívám se na to rameno a nohu, to by mělo jít snadno. +skloní se k němu a pomůže mu pohodlněji si lehnout. Hned na to nechá kouzlem zmizet tričko. Rána na rameni pořád slabě krvácí. Zadívá se na ni a na okamžik uvažuje, jestli by na něj fungovala její léčivá moc. Sama ale neví, jestli to chce vědět a tak začne tiše odříkávat klasická léčivá zaklínadla, nepochybně známá i jemu. Po pár minutách rána přestane krvácet a zatáhne se. Nakonec přidá úhledný obvaz a víceméně totéž zopakuje s přeseknutou achilovkou a dalšími méně závažnými zraněními. Pak vstane, dojde do koupelny a umyje si ruce. Když se vrátí, zadívá se mu vážně do očí+ Teď přijde ta horší část. Měl by sis vzít něco, co tě uspí, aspoň trochu. +podívá se na lahvičky s lektvary, nepochybuje o tom, že něco takovýho tam má taky.+ Nevím, kolik toho v sobě máš, ale v každým případě to bude trvat dýl, než by bylo příjemný. A nehraj si zbytečně na hrdinu. Ani já nebyla ticho, když ze mě někdo doloval stříbrný kulky. +ušklíbne se, ale žádný výsměch ani sakrasmus v tom slyšet není.+ Až budeš připravený, řekni mi.

[Jade]

Ještě se možná bude hodit. +zamumlá se zaťatýma zubama, když se trochu zavrtí a tělem mu přitom projede ohnivej jazyk bolesti. Když Becca vyjde z pokoje, sáhne znova po svým sebeovládání a magii, co se v něm ublíženě kroutí, a deaktivuje pár paranoidních ochrannejch kleteb, co by ji nejspíš nezastavily, ale dost možná zaskočily. Jak se vrátí zpátky, ze všeho nejdřív sáhne po mobilu. Ani nestihne odemknout klávesnici a už je bez trička; i přes svůj momentální stav se musí koutkem rtů ušklíbnout+ stačilo poprosit. +poznamená pobaveně, a skoro zase vypadá jako ten provokující bastard co si rád hraje s ohněm, na chvilku, než mu přes obličej přelítne záchvěv bolesti. to jak se na něj dívá si pochopitelně vyloží po svým + ten fialovej je dokrvovací. černej na bolest, modrej je antiseptickej, aby se do ran nedostala infekce. +ukáže směrem k lahvičkám, a všechny tři rovnou vypije, a pak ještě dvě další. pak se obrátí zpátky k mobilu, a rychle z hlavy vytočí číslo. Podrží si telefon zdravější rukou u ucha, a natočí se, aby mohla Becca efektivnějc pracovat. Trvá to sotva dvě zazvonění, pak hovor někdo zvedne, ale na druhý straně se žádnej hlas neozve+ Gardénie maj bílý květy. +poznamená Jade tiše a v tom svým neproniknutelným pohledu sklouzne očima po upírce, jako by si něco rozmejšlel+ A nejlepší Avenger je Black Widow. +dodá potom, a trochu se ušklíbne, aby se mu to promítlo do tónu hlasu. Potom telefon zase v klidu položí, a vymaže číslo z vytáčenejch. Při obvazování spolupracuje, ostatně by byl sám proti sobě, takže ji prostě nechá pracovat, jen pro jistotu dává pozor na to, jaký kouzla od ní uslyší, jen tak ze zvyku. Přijde mu, že je v tom docela zběhlá a počíná si zhruba stejně jako by to dělal on, takže nic nenamítá a drží, a i když je trochu dost mimo, její prsty na svý kůži si nemůže neuvědomovat. Vyslechne si všechno, co mu říká, a pak přikývne+ Ne. +konstatuje prostě+ nebudu si brát žádnej oblbovák. Ten tlumič bolesti stačí. +pokrčí rameny - no dobře, spíš jen jedním, a i to tak náznakem, a nevypadá, že by o tom chtěl diskutovat. Je mu poměrně fuk, co na to ona, co se jeho týče, ať si klidně myslí, že je kretén co si před ní musí něco dokazovat; rozhodně se jí nehodlá svěřovat s tím že v přítomnosti někoho dalšího prostě nedokáže usnout+ do toho, kurevsky bolet to bude stejně i za hodinu, nebudem to odkládat. +zabručí temně, a je tak nějak bledší, možná ze ztráty vší tý krve, oči vypadají trochu zapadlejší a unavenější, a na čele mu perlí pot+ máš něco na skousnutí? +zeptá se věcně+