Bucuresti, Romania

[Rebecca Altamirano]

+zvedne koutek v úsměvu+ Něco mi říká, že takových "přátel", ochotných dojet si pro tebe kamkoliv na světě, pár bude. +sklouzne po něm významným pohledem a uculí se. Sama má v tomhle směru máslo na hlavě:D Když dojde k výtahu, zatímco čeká až přijede a hned si s gustem rýpne, střelí po něm pohledem+ Nemám důvod. +odsekne studeně a nastoupí do výtahu. Tváří se nezúčastněně, ale prostě nedokáže sama sobě popřít, že ho vnímá ostře, scénu starou jenom pár hodin vidí naprosto jasně a téměř ještě cítí jeho ruce na svém těle. Naprosto zřetelně vnímá, jak atmosféra ve stísněném prostoru zhoustne a pomalu se plní tím elektrizujícím napětím, které mezi nimi stále je přítomné, číhající jen kousek pod povrchem. Proto vyjde z výtahu okamžitě po tom, co se dveře s cinknutím otevřou a zamíří ven. Pak ovšem za recepčním pultem uvidí známou blond kštici a rty jí zvlní ne zrovna pěkný úsměv+

[Jade]

možná. +pokrčí rameny neurčitě+ nemám sklony jim posílat pohledy. +zvedne jeden koutek v úšklebku, kterej se ještě prohloubí, když mu tak odsekne. celou čtyři patra z ní nespustí oči, jako by moc dobře věděl, na co myslí, ostatně to není moc těžký uhodnout. tlumeně se uchechtne nad jejím úprkem z kabiny, a když mu oči padnou na recepční, v očích mu blýskne. slečna k nim zvedne oči a celým obličejem jí okamžitě prostoupí panika, očividně nečekala, že je ještě někdy uvidí. do tý doby nezúčastněně seděla skoro až u stěny, a teď v prvotním zmateným reflexu vyskočí směrem k pultu, kde je v zásuvce schovaná pistole; ne že by si dělala nějaký naděje, měla plán, nebo s ní nějak uměla zacházet, ale přece jenom je to Bukurešť, a bezpečnostní pojistka se hodí minimálně pro pocit, ale stihne tak akorát otevřít šuplík+

[Rebecca Altamirano]

+zaregistruje ten její zmatený reflex a pohyb k šuplíku a během zlomku vteřiny se náhle ocitne za pultem a šuplík prudce přibouchne+ Ale, ale, ale...a víš vůbec, co by jsi s tou pistolí dělala, hmm? +pronese káravě a věnuje jí úsměv hřejivý asi jako úsporná žárovka. Chytí ji za zápěstí a přinutí ji usadit se zpátky do křesla. Pohled krátce sklopí ke stále velmi jasně patrným modřinám po poutech na jejích zápěstích a krátce po jednom přejede palcem.+ Zajímavé...+mroukne tiše, jakoby si chvíli představovala možné situace, ve kterých ta pouta hrála významnou roli.+ V tuhle chvíli mám taky silnou potřebu vytvořit ti pár modřin, ty malá zrádná, čubko. Ale docela určitě by sis to tolik neužila. Za to já ano... +svěří se jí důvěrně a trochu se skloní, aby jí zblízka viděla do očí+ Za svůj tip moc pochvaly neočekávej. Nevarovala jsi je totiž přede mnou. +usměje se a na vteřinku jakoby jí mezi rty probleskly bělostné špičáky. To ale jistě byla jen hra světel a stínů a jejího strachem ochromeného mozku+ Tak sbohem, ty bukurešťská růže...+ušklíbne se, když použije stejné oslovení, kterým ji ze svého pokoje Jade vyprovodil a které tím pádem slyšela přes celou chodbu+ A radši si příště dobře rozmysli, na koho pošleš zabijáky. Jednou by totiž nějaký mohl...+jemně, téměř něžně jí přejede prstem po tváři+ ....prostě jen využít situace a trochu se před prací...pobavit. +nechá ji, aby na okamžik v jejích očích zahlédla pravdu. Že ten zabiják by nejspíš byla ona sama...s tím se otočí, ladně přeskočí pult zpátky na druhou stranu, dojde k Jadovi, sebere ze země svoje tašky, které tam upustila a nevinně se na něj uculí+ Půjdeme? +zeptá se, jakoby si jen na dvě minuty odskočila přepudrovat nos:D+

[Syriana Spinnel]

(moooooooooooc se omlouvám, že mi to tak děsně trvalo, polepším se!)

+Vypískne, jak ji zvedne naprosto nečekaně a rozejde se do pokojů, schody neschody, až má na okamžik dojem, že je to převlečenej Rambo. Myšlenky však utne hladový polibek, který mu oplácí s nemenší touhou. Drží se jej pevně i když ji položí na vlnu, objímá ho kolem krku, prsty zabořené v jeho vlasech.+ Mám tě štípnout abys uvěřil? +hlas má poněkud zhrublý, stále se nemůže nabažit karamelu v Gabrielových očích a polibek mu důkladně vrací.+ To si někam napíšu +vydechne mezi polibky. Prsty mu bloudí po ramenou, až mu začne rozepínat knoflík po knoflíku, dokud nemá odhalený hrudník. Neodolá a musí se na několik chvil pokochat, přejede po něm dlaněmi a pak vtiskne horký polibek na klíční kost. Linie tmavých chloupků mizejících za linií kalhot je vyvolává neskutečné představy. Nebo snad příslib.

[Jade]

+skoro nezúčastněně sleduje, jak slečna učiní ten zmatenej pokus, a v duchu si odrkne, on by teda v její situaci spíš letěl k tlačítku na zavolání ochranky. Beccy se do toho motat nehodlá, nepřijde mu, že by situace vyžadovala hodnýho a zlýho policajta. Jen tak namátkou ho napadne, že je to vlastně pravda; Maria určitě napráskala, že cestuje s upírkou, ale z toho co viděla se spolu sotva snesou, takže Hectorova banda musela čekat, že bude v baru sám, maximálně s nějakou místní buchtou. trochu zatne čelist+ Počkej na mě venku. +podívá se krátce na Beccu, a oči má studený a pichlavý, a jasně naznačují ať neprostestuje. Bez pohnutí počká, dokud se za upírkou nezavřou dveře, a celou dobu milou recepční špendlí pohrdavě mrazivým pohledem do křesla. trvá to asi tak dvě tři minuty, než se dveře znova otevřou a on vyjde ven, obličej naprosto neproniknutelnej, zamíří rovnou k autu, a posadí se na místo spolujezdce. věci si hodí dozadu, a teprve pak se k ní otočí+ takže? +zvedne lehce tázavě obočí, jestli má nějakej plán, a k recepční už se nevrací+ jinej hotel? squat? +nadhodí jen napůl vážně+

[Rebecca Altamirano]

+skoro se už nadechuje, aby mu řekla, co si o tom jeho rozkazu myslí. Pak ale uvidí jeho výraz a znovu vydechne. Sebere si tašky, ještě jednou zalétne pohledem k recepční, která skoro splývá s bílou zdí za ní a beze slova vyjde ven. Nastoupí do auta a pozoruje pomalu blednoucí oblohu na východě. Ze slunce ale obavy nemá, i kdyby bylo jasno, v tuhle dobu už nemá takovou sílu, aby jí ublížilo. Užívá si ten pocit, že může sledovat východ slunce. Přimhouří oči, když jí do nich světlo trochu bolestivě bodne, ale neodvrátí se, vnímá slabě hřející doteky na kůži, příjemné, přesto mírně štiplavé. Když Jade nastoupí, krátce na něj pohlédne, než se zase zadívá dopředu, oči prozářené hřejivě oranžovým světlem. Pak si nasadí tmavé sluneční brýle, které si vyčarovala a nastartuje.+ Do hotelu. Ještě pár možností zbývá. +ušklíbne se a vyrazí.+

+Po zhruba půl hodině dorazí k nenápadnému hotelu, spíš penzionu, kupodivu ale vypadajícímu pohodlněji, než ten, z kterého právě vypadli. Zaparkuje, vystoupí a vezme si věci ze zadního sedadla. Vejde do nevelké, ale celkem útulné haly a zamíří ke zdejší recepci.+ Dobrej. Potřebujeme dva pokoje. +sundá si brýle a věnuje recepčnímu milý úsměv. Hned pozná, že je lugaru, což není překvapivé, když hotel patří Gabrielovi.+

"Dobrý den, madam. Pane." kývne oběma zdvořile, jeho další slova ji už ale vůbec nepotěší. "Je mi to moc líto, ale máme už jen jeden volný pokoj." zatváří se opravdu zkroušeně.

No to je bezvadný. +odfrkne Becca nespokojeně, ale pak si odevzdaně povzdechne+ No nic, nějak to snad ten jeden den zvládneme. +Zalétne pohledem k Jadovi, jestli je s tím v pohodě+

[Gabriel]

Nemusíš, přesvědčím se jinak. +zavrní a nechá ji sundat mu košili. Pak se k ní skloní a plynule naváže tam, kde přestal. Políbí ji do krční jamky a jemně to místečko přejede jazykem, pak jí zasype hrdlo drobnými polibky a zároveň jí obratně svlékne tričko. Okamžik se na ni jen dívá, propaluje ji světle žlutýma očima, zvedne ruku a zlehka jí přejede prstem od krku dolů, mezi ňadry, pohladí jí bříško a provokativně se zarazí kousek od jejího klína. Nakloní se nad ní, dlaněmi se opře po stranách její tváře, vychutnává si doteky jejích dlaní a tiše, hrdelně zamručí. Pánví klesne trochu dolů a přitiskne tak tvrdou erekci k jejímu klínu. Dráždivě pohne boky proti ní a zároveň ji hluboce políbí. Jazykem jí vklouzne do úst, líbá ji hluboce a vášnivě, jakoby dlouho žíznil a konečně dostal napít. Jednou rukou přikryje kopeček ňadra, jemně ji pohladí, vklouzne pod její záda a když se trochu nadzvedne, zkušeně rozepne zapínání, stáhne ten kousek látky a hodí ho stranou. Celou dobu ji nepřestává líbat, občas ji zlehka kousne do rtu, pak se odtrhne od jejích rtů a sjede níž, vylíbává vlhkou cestičku dolů, po jejím hrdle, jemně zkousne kůži v ohbí krku a klíční kosti, pokračuje níž, až konečně sevře mezi rty bradvaku. Intenzivně ji dráždí, saje ji, občas zkousne. Pak ji pustí a zlehka na ni foukne, pohled upřený do její tváře...+

[Jade]

fajn. +pokrčí rameny, a připoutá se+ přinejhorším má chlupáč v tom svým semipaláci určitě pár pokojů pro hosty navíc. +zašklebí se nepěkně, nechá ji řídit podle ní, předpokládá jaksi, že by ho notifikovala dopředu, kdyby plánovala začít pod slunečníma paprskama hořet, tak jen sleduje jejich postup na gpsce na palubce, aby měl představu kde zhruba v Bukurešti se zrovna nachází. pás se mu docela nepříjemně zařezává do pořád ještě citlivý oblasti nad klíční kostí, ale stěžovat si nehodlá. Hotel mu připadá dostatečně zatrčenej a nenápadnej aby to v něm ten krátkej zbývající čas přežili, tak si vezme věci, a zamíří za ní do recepce. Když uvidí recepčního, nadzvedne obočí a trochu nakrčí horní ret, a podvědomě ho napadne, jestli vybrala právě tenhle hotel proto, aby měla jistotu, že neojede recepční + Jaká nešťastná náhoda. +poznamená sarkasticky, a koutek rtů se mu zkroutí nahoru, není těžký uhodout, co se mu honí hlavou+ to nebude problém někteří z nás spí hlavou dolů ze stropu. +rejpne si úplně maličko, a natáhne se přes pult pro klíč. jeho paže trochu zaprotestuje, tak jen silněji sevře čelist+ máte výtah. +konstatuje skoro spokojeně, když se otočí směrem k pokojům, a zavadí pohledem o Beccu+ úklid nebude potřeba. +poručí si ještě směrem k recepčnímu+ nikoho posílat nemusíte. +vysvětlí mu to rezolutně, aby nebylo mýlky, přehodí si tašku přes rameno, a vydá se k pokojům+

[Rebecca Altamirano]

+dost bezúspěšně se pokusí ho za to rýpnutí zabít pohledem, ale ani trochu se jí to nepovede, protože se jí pusa sama od sebe roztáhne do úsměvu, musí se odvrátit a kašláním se pokusí zamaskovat smích. Žalostně selhala, ale vem to Satan:D Ta její prokletá fantazie ji jednou zabije:D Když zamíří k výtahu, pořád se vesele culí, nemůže si pomoct, protože jí její mozek ochotně nabízí spoustu obrázků toho, jak spí zavěšená na stropě:D (a jako fakt, chechtám se jak debil:D to se fakt povedlo:D) Pobavilo ji to natolik, že si výtahu všimne, až když do něj nastoupí a rozjede se.+ Hmm, koukám, že proběhla modernizace vybavení. Asi se tomu arogantnímu vlčákovi fakt daří. +ušklíbne se, ale určitá míra uznání v tom slyšet je+

[Syriana Spinnel]

Už se na to tvé přesvědčování moc těším. +Mroukne mu do vlasů a pak se musí zahihňat, jak ji zalechtá rty na krku. Rozechvívá to nějakou citlivou strunu hluboko v ní a Gabriel na ni zkušeně hraje. Při doteku jeho prstů se celá napne, zcela může cítit to napětí, elektrické jiskření, které jen touží vzplanou v pořádný oheň. Potěšená odezvou vlkova těla pokračuje v mazlení se s jeho kůží, to zamručení se jí odráží až v kostích. Odhalená netouží po ničem jiném, než se k němu tisknout, pak ale mučivě zakňourá, když si s ní pohrává. Sladká bolest ji omámí, když sevře bradavku zuby a v očích se jí zračí matné zastření vášní. Usměje se na Gabriela a pobídne ho v dalším prozkoumávání. Prsty mu bezděky kreslí kolečka na zádech a sem tam vjede pod okraj jeansů. Jeho horké tělo ji témeř rozpouští. Občas se trhaně nadechne, když udělá něco zvlášť "zákeřného". Stejně jako on ji, i ona jej propaluje pohled blankytně modrých očí. Jsou jen oni dva, v tuto chvíli, jejich vlastní vesmír.