Salón

[Syriana Spinnel]

+trochu se ošije+ celou tu dobu jsem byla... byla magickým zdrojem sil pro jednoho... +pak jenom zavrtí hlavou a zavře oči, jak se jí o tom nechce mluvit.+ Jednou ti to povím, slibuju, ale ne teď. +Malinko se na něj usměje. Vezme si album a rozvážně obrací pomalu jednotlivé listy. Je v nich uplně pohlcená. Sem tam přejede prsty po nějakém obrázku, a jsou tam i fotky jich všech i s Viktorem.+ Máme krásné děti. +Zní poněkud zdrchaně.+ Co jim řeknu? Ahoj děti, ráda vás zase poznávám... +Jo, stává se z ní cynik+

[Viktor Lafayette]

Ale ne... +hlesne jenom a nachvíli zavře oči+ Promiň... asi jsem tě měl... promiň... +řekne jenom a sklopí oči a koukne do toho alba a kouká na ty fotky s ní a občas se pousměje+ Máme nádherné děti. +přikývne s úsměvem a koukne na ni+ To nevím, Syr, je to na tobě, jestli je chceš vidět, nebo tomu dát ještě čas. Neřekl jsem jim že jsi zpátky, zatím.

[Syriana Spinnel]

Neblázni, ty jsi ten poslední, kdo se tu má za něco omlouvat. +zavrtí hlavou+ Jasně že je chci vidět, jen se musím sebrat +mrkne na něj a pak si ho pořádně prohlídne.+ promiň, asi sis užil spoustu probdělých nocí +cítí se dost provinile.+ můžu pro tebe v tuhle chvíli něco udělat? +upře na něj oči v otázce+

[Viktor Lafayette]

Ty za to taky nemůžeš. +usměje se na ni trochu+ Chceš je vidět ještě dneska? Jsou tu, +přikývne+ Hrají si nahoře v Niciině pokoji. +pousměje se trochu, dkyž si na to vzpomene a pak na ni tázavě koukne taky+ Já...? +zeptá se+ Ne, já mám všechno, jenom... no byl bych rád, kdyby sis vzpomněla. +pousměje se trochu+

[Syriana Spinnel]

Tak jo, pojďme hned, proč to dál odkládat. +rychle vstane v nàvalu kuráže.+ Ale budeš tam taky, ano? +ujišťuje se+. Věř mi, dělám pro to, co je v mých silách. +Otočí se ke dveřím pak ale s rukou na klice se obrátí zpět.+ Ještě jedna... jobovka...tak nějak už +mávne všeříkajícně rukou do vzduchu+ nečaruji, vůbec. +posmutněle povzdechne a vyjde na chodbu, kde nechá Viktora jít prvního+

[Viktor Lafayette]

Hned? Tak dobře. +přikývne a vstane, trochu udivenej, jak na to jdou rychle, ale je ochotnej jí vyhovět+ Budu u toho, samozřejmě. +pousměje se na ni a pak se zarazí+ Jako ... vůbec? +zamrká na ni udiveně+ Aha... no... A myslíš, že se to vrátí? +zeptá se jí a vede ji po schodech nahoru do dětského pokoje+

[Syriana Spinnel]

No... vůbec, i když pracuju na bohůmžel zatím zbytečných pokusech. +Kráčí za ním po schodech a pak když už drží Viktor ruku na klice ho za ni rychle chytí a donutí jej ještě neotvírat. Jo, statečnost vzala za své.+ Byla jsem dobrá matka? +Dívá se mu do očí zblízka a jako by odpověď byla klíčem zda vejde, či ne.+ Co když to zvořu, nebo mě nebudou chtít ani vidět, nebo mě nepoznají, tak jako já je. Nebo... +panika, panika, panika!+

[Viktor Lafayette]

Určitě se ti vrátí... +řekne a pak na ni koukne, když ho tak chytne za ruku+ Byla jsi dobrá matka. +přikývne a hledí na ni a trochu zesmutní+ Pamatují si na tebe a doufají, že se někdy vrátíš. +řekne potichu+ Nechceš tam jít?

[Syriana Spinnel]

+Dívá se mu do tváře a pak přikývne+ Jasně že tam půjdu. +Pousměje se na něj.+ Ale jdi první, prosím. Jsem jak na trní. +přizná.+ Neuteču, přísahám. +Mrkne na něj, a sundá ruku z jeho. Když pak otevře dveře, stoupne si za něj a jen vykoukne aby viděla očkem do pokoje.+

[Viktor Lafayette]

+Viktor vejde dovnitř, pomalu a usměje se na děti. Nicci si kreslí u stolku a dvojčata si hrají s kostkama na zemi+ Někoho jsem vám přivedl. +pousměje se Viktor, Nicci hnedka, jak ji spatří zavýskne+ Mamííí. +vyskočí a rozběhne se k ní, aby ji objala+