Jídelna

[Locke Lamora]

+Locke tam nakoukne, přidrží se dveří, a když ji uvidí, tak se usměje+ ahoj kůstko. +uculí se+ pojď dovnit, musíme Jeana umejt a ošetřit, a ode mě se nenechá, děsně prská. +zazubí se+ když on není ani zdaleka tak jemnej. +ozve se zpoza dveří Jeanův hlas+

[Wenai Lafayette]

+koukne na Lockeho+ Když... co když tak bude nafurt? +koukne na Lockeho+ Já nevím... to by bylo... špatný. Já ho miluju. +koukne na Lockeho, ale hnedka, jak uslyší Jeana, tak vyskočí+ Jeane! +vyjekne a běží se hnedka kouknout, jestli je přeměněnej+

[Jean Tannen]

+to on přeměněnej je, trochu zmatenej a rozvrkočenej, ale přeměněnej+ neptej se mě jak to udělal. +zavrtí hlavou locke, opře se o futra jen se culí+ nesu si ho na rameni, že jo, a najednou mám na sobě stokilo živý váhy a válíme se po zemi. +zazubí se na ni a Jean se jen nevinně uculí+

[Wenai Lafayette]

Jeane! ty seš zase člověk! +koukne na něj a hnedka ho musí jít obejmout a taky celýho osahat, jestli má všechno na svým místě a je moc ráda, že jo+ Já jsem tak ráda! +objímá ho+

[Locke Lamora]

to si piš. +uculí se na ni+ lamora by se mi nikdy nepřestal posmívat. +zasměje se tiše, a obejme ji u sebe, protože měl upřímně taky pěkně nahnáno, a všechno má na svým místě, takže ji honem políbí, aby to věděla+ jak ti je?

[Wenai Lafayette]

No to ještě přijde, jak se zbavím toho šoku. +uculí se na něj a chvilku ho líbá+ Co mě, jak je tobě? Jak se cítíš? +kouká na něj+ A taky musíme zjistit, co to způsobilo a jestli se to bude opakovat-....

[Jean Tannen]

opakovat? +vykulí oči+ no to snad ne. +zamrká poněkud, ale honem se vzpamatuje a zase se na ni usměje+ neboj, to zjistíme. byl to takovej... divnej pocit. jako, pořád jsem se cítil jako já, ale tak divně. a viděl jsem jinak, moje tělo fungovalo úplně jinak... smysly jsem měl úplně zostřený. +svraští obočí+

[Wenai Lafayette]

To zjistíme. +přikývne a usměje se+ To bude dobrý, já to zkusím nějak vysondovat. +uculí se a obejme ho+ Kocoure. +zašeptá mu s úculem do ucha+

[Locke Lamora]

no počkej, to se snad nemůže stát znova, ne? +koukne na ni locke vážně, a Jean poplácá po rameni+ koukej si dávat bacha, brácho. +uculí se trochu+ příště by mě z toho šoku taky mohlo trefit. +pousměje se, a dělá si z toho srandu, ale vevnitř je znepokojenej+ aspoň víme, co je tvoje vnitřní šelma. +zazubí se+

[Syriana Spinnel]

+Chvíli se potuluje po Tvrzi a hledá kuchyň a připadá si u toho jak zloděj. Až nakonec najde jídelnu a kuchyň. Kde už je Maltezius.+
S:Ehm... dobré ráno, můžu si vzít kávu?
M: Jistě madam, hned vám ji přinesu
S: No tak děkuju. +Sedne si do jídelny a za chvilku jí Maltezius donese na tácu konvičku s kávou, smetanou, cukrem a skořicovým cukrem.+ Hmm díky moc. +Nalije si plný šálek a tiše nad ním rozjímá a venku se zatím rozednívá+