Dublin - město

[Rebecca Altamirano]

+culí se pobaveně, jak se tam svalí na zem+ To je chvályhodné předsevzetí, ale v téhle konkrétní situaci by stačilo něco mnohem míň náročnýho. +pokýve vážně hlavou a ani se nesnaží to svoje veselí skrývat+ No jo, jasně, jen si tomu klidně věř, mistře. +odmávne ten jeho "vděk". Poslední slovo jí ovšem docela vezme vítr z plachet. Chvilku jen stojí a zírá na jeho široká záda, jak jde přes halu ke schodům do suterénu a svede sama se sebou krátkou, ale zuřivou bitvu. Touha po odpovědích je ale nakonec silnější než její paranoia a nedůvěřivost, kterou vůči němu i přes všechno to popichování cítí a vydá se za ním. Na schodech se ještě otočí a mávnutím ruky zruší zatemnění oken, takže celou halu zalije zlatavé světlo, které ji sice trochu bolestivě bodne do očí a zabrní jí kůže, ale v tuhle denní a roční dobu ještě nemá takovou sílu, aby jí opravdu ublížilo. Pak se otočí a seběhne po schodech dolů a zhruba v půlce chodby ho dožene+ Takže jsi změnil svůj názor na přenos informací? +ozve se po chvíli+ Jenom tak? +hlas má obezřetný a rozhodně nečeká, že by to bylo tak jednoduchý+

[Syriana Spinnel]

+Neví, co ji těší víc, že si vzpomněla na uplně první věc, kterou zapomněla, nebo to, že jí ho Gabriel schoval. Spíš to první.+ Och děkuji +a velmi pomalu nasedne do auta, tak aby si mohl užít výhledu na její nohy s vysokými podpatky. To auto je prostě dokonalé. Láskyplně pohladí palubovou desku, opře se do sedačky a připoutá se, protože je jí jasné, že tohle si Gabriel užije. Když protůruje motor prostě se začne smát, je to hezký upřimný smích, jdoucí až z bránice a je jí vidět v očích. Snad ani nemá smysl, aby jej teď navigovala, to až se chvilku projedou.+ To auto ti neskutečně sluší, vlčku. +zubí se a myslí to naprosto vážně. A až se Gabriel vyřádí, navede ho do této uličky.+

[Gabriel]

+sjede ji dlouhým, významným pohledem, když nastupuje do auta a zvedne koutek v křivém úsměvu. Když se začne smát, zadívá se na ni a ďábelsky se na ni zazubí. Vyrazí uličkami města a rozhodně nezůstávají nepovšimnuti. Nakonec se nechá odnavigovat k restauraci, zaparkuje a pomůže jí vystoupit.+ Aby neslušelo...je skoro na míru...+zablýskne mu v očích+ Lycan Hypersport, bestie puštěná ze řetězu do civilizace...Neumím si představit nic výstižnějšího. +cukne koutky a vejdou do restaurace. Nechají se usadit někde stranou v soukromí a čeká až si objedná.+

[Syriana Spinnel]

+užívá si jízdu plnými doušky. A cítí se tak naprosto skvěle, jak už dlouho ne. Chvilku se diví, že po nich nevyjedou policajti, ale asi při pohledu na to auto si řekli, že takový mazel potřebuje protáhnout perka.+ Ach no teda... +zubí se.+ jaký pán takový... auto? +Nechá se pěkně odvést do restaurace a užívá se každou chviličky po jeho boku. Chvilku vybírá, načež prostě skončí u toho, co měla prvně na mysli - sýrové pizze a k tomu ještě skleničku vína.+ Takže... +odloží menu stranou.+ Nechceš mi teď něco říct? +napodobí ten jeho "vyslíchací" trik s obočím a pak se usměje.+

[Gabriel]

+objedná si samozřejmě nějaký pořádný flák masa, nejspíš mírně krvavý a aby se neřeklo, tak i s nějakou tou zeleninkou:D+ Hmm...? +vzhlédne k ní a když vidí její výraz, zatváří se jak ztracené a zmoklé štěně+ No jo, asi chci. +povzdechne si a pak se jí zadívá do očí+ Fakt to nebylo úmyslný, vlastně jsem si to ani neuvědomil...a pak už bylo pozdě +tváří se opravdu upřímně zkroušeně+ Promiň, Syr...

[Syriana Spinnel]

+Och, samozřejmě tu zeleninku ocení má u ní velikáááánské plus.+ Ne počkej. +Položí mu dlaň na tvář a pohladí přes to jeho sexy strniště.+ Nerozumíš mi, nemáš se zač omlouvat. +Usměje se a zavrtí hlavou+ Spíš kdybys mi to mohl jako vysvětlit, co z toho pro mě... pro nás +opraví se+ vyplývá +Nakloní se k němu a lehce ho kousne do rtu.+

[Gabriel]

+chvilku si ji překvapeně prohlíží, ale pak se usměje a přitiskne svou ruku na její na dlaň na své tváři+ Vlastně jsem tím dal smečce a i všem ostatním dlakům najevo, že jsi moje družka. +prohlásí po chvíli přemýšlení, jak to co nejsrozumitelněji vysvětlit+ Člověk nic nepozná. Jen ten, kdo se dělí o svou duši s nějakým zvířetem, to může vycítit. +dodá ještě a pak se něžně usměje a škádlivé kousnutí jí oplatí+ Vlastně je to něco jako vlčí zásnuby. Všem ostatním předává jasný vzkaz: "Nesahat! M o j e"... +zavrčí tlumeným hlasem a zadívá se na ni intenzivním pohledem+

[Syriana Spinnel]

+Trochu zalapá po dechu tím přiznáním.+ No... teda.. +vydechne.+ takže jsem tvoje družka? +kmitne obočím nahoru a dolů a culí se.+ Dokonce vlčí zásnuby, no tomu teda říkám fofr i když.. +pak se na něj tak zadívá, až z toho píchne u srdce.+ Ono už to trvá asi dost dlouho co? +Sjede mu rukou na stehno, lehce ho stiskne a uvnitř je celá jak v plameni. Je si stoprocentně jistá, že Gabriel to ví.+ Tvoje hm? +broukne mu do ucha a v očích se jí leskne touha.+ To se mi zatraceně líbí. +Sjede hlavou trochu níž a špičkou jazyka ho polechtá na hraně čelisti - ale jestli se na někdo dívá, vypadá to jen jako by se tulila.+ Chci tě hned teď. +Zašeptá mu do kůže.+

[Gabriel]

Můj vlk si to myslí a já s ním zcela souhlasím. +pousměje se+ Jo. Trvá. +přizná tiše a jemně jí palcem pohladí po tváři a něžně přejede přes spodní ret+ Přesně tak. Moje. +zavrčí jí do rtů a zlehka ji kousne do rtu.+ Hmm, vážně? A copak s tím provedeme? +přejede jí prsty od kolene vzhůru a po vnitřní straně stehna zpět.+

[Syriana Spinnel]

Tvůj vlk ví co dělá +Pod jeho dotekem zavrní, tělem projede vlna elektrizující potřeby, až jí pod látkou košile ztvdnou bradavky. Ten jeho vlastnický nárok se moc zamlouvá něčemu, co má hluboko v sobě zakořeněné. Naneštěstí zrovna v tu chvíli jim přinesou objednané jídlo a Syr nespokojeně zavrčí, jako by měla v sobě schované taky nějaké zvířátko.+ Vidíš, to je ta tvoje potřeba mě nakrmit +zamrmle, protože zrovna v tuhle chvíli na jídlo nemá ani pomyšlení. Spíš na famozní, upocenou rychlovku, plnou tlumeného sténání a hlubokých přírazů. Ztěžka polkne a tvář jí zalije ruměnec.+