Dublin - město

[Rebecca Altamirano]

+nedovolí si spustit je z očí, což se ukáže jako prozíravé; ještě vyšle rychlé odhlučňovací kouzlo, když si všimne toho drobného pohybu ruky do kapsy a bez zaváhání vystřelí; zesílená a těžce nelegální munice mu změní ruku v kaši, smíchanou se zbytky telefonu a nějakými těmi vnitřnostmi, protože má do boku vyrobila slušnou díru+ Pardon, ale kolega by si rád promluvil v soukromí a vy bohatě stačíte. +usměje se na ně přátelsky; pak zajistí zbraň a okamžik na to, svírá svoji oblíbenou armádní dýku a vzápětí se vrhne na toho s dírou v boku; jsou to nezkušení zelenáči, takže jí zabere zhruba pět minut, než mu useká ruce i nohy a mačetou zbytek přibodne k zemi a ještě mu pro jistotu šlápne na krk; nepochybuje, že V si s tím svým poradil ještě rychleji a tak se může pustit do výslechu+

[Vishous]

+V rozprostře po celé uličce mhis, takže kdokoliv prochází kolem dostane nenadálou potřebu se okamžitě odebrat jinam, s neurčitým pocitem děsu.+ Surprise +vyzubí se ještě víc. B se s tím teda nemazlí a ani on to nemá v plánu. I když hoša stojí chvilku vyhukle a dívá se co se dějo kolegovi. V ho přirazí ke zdi a jo, pak se v něm posbírají instinkty a začne se bránit. Pozdě. V mu rozkuchá břicho tak, že spodní část těla mu visí jenom na článcích páteře. Lup, lup. Tak už ne. Tím se taky hezky vyřadiliz provozu ruce. A jelikož oni umřít nemůžou, tak mu to takhle naprosto vyhovuje.+
Takže, a rád bych abyste mi řekli pravdu. My oba to poznáme. +Sborové nasersi ho moc nepotěší.+ ale no tak. +Uštědří tomu svému pěknou pecku, až zakřupe čelist.+ Rád bych věděl, kdo je váš novej šéfík, a kam se máte dostavit až prodáte všechno tohle zboží.+

[Rebecca Altamirano]

Takže...slyšel jsi, že jo chlapče? +usměje se svému torzu do tváře. Ten se ale stále tváří tvrdě+ Víš, možná nevypadám zdaleka tak děsivě jako on. +povzdechne si shovívavě a kývne za sebe, kde se činí V+ Ale já mám nůž a ty máš pořád spoustu částí, bez kterých se obejdeš. Třeba tady...+zlehka ho bodne špičkou nože do podbřišku a vycení na něj svoje drobné špičáky+ Takže bys měl ten přenos informací možná ještě přehodnotit... +doporučí mu skoro přátelským tónem a trochu se opře o mačetu, zabodnutou do jeho břicha; bolestné vyheknutí jí potvrdí, že bolest rozhodně stále cítí. Skvělé+

[Vishous]

+Chvilku se z uličky ozývá jenom řev, jako následek způsobované bolesti. Symfonie, taková malá óda na radost.+ Říká si.. +heká kluk a při tom protáčí oči, jako by byl v posledním tažení, což je prostě nemožné.+ No tak, vysypto a ušetřím tě. +Nabídne mu V blahosklonně+ T-bird. +Vydechne kluk a možná na chvilku omdlí, ale upír ho velice rychle probere.+ Jo pan T. +Vishous spokojeně mlasklo.+ No vidíš a dál? +akorát se zdá, že v tu chvíli propadne do takového šoku, že se z toho nemůže vyhrabat ani po pořádném pleskanci.+ Sakra! B. jak je na tom ten tvůj, potřebuju ještě to místo! +Odhodí tu svoji kompozici lidského těla na zem a přikročí k upírce.+

[Rebecca Altamirano]

+ohlédne se a když vidí jen cukající se tělo, trochu káravě na něj koukne+ Ale no tak, musíte se trochu kontrolovat, Mistře. +dobře, tohle znělo vážně drze:D+ Ty se ptej, já budu povzbuzovat v případě zaváhání. +usměje se torzu znvou do tváře; a přesně to udělá. Když V. položí otázka a torzo dostatečně rychle neodpoví, nebo vycítí, že lže, uřízne mu nějakou další vyčnívající část těla; když dojdou vyčnívající, přiblíží špičku dýky k jeho pravému oku a zdá se, že to je ten moment, kdy konečně povolí a začne zpívat. Joo, představa vypíchnutí oka, je hranicí mnoha lidí...a nejen jich...+

[Vishous]

+Přimhouří na ni oči, neo spíš oko a zdá se, že se ho to trochu dotklo.+ Jsi ráda na koni co? +nee, vůbec to nemyslel dvojsmyslně a v celku si užívá tu její show.+ No vida, zas to ani tak nebolelo co? i když +podívá se v jakém je stavu...+ možná i jo. +Ušklíbne se.+ Takže na dolním konci hřbitova jo? u kremační síně, v půl sedmé ráno? +ještě si tu informaci ověří.+ Jo, to abyste nás vy parchanti upírský nemohli vyčmuchat. +No, ta to už je trochu moc. V ho prostě bodne a tváří se jak peklo samo. Přejde k tomu druhému, nebo tomu, co z něj zbylo a udělá to samé.+ Ten zatracenej zmrd měl pravdu +přizná po chvilce ticha spíš pro sebe. A promne si oči.+

[Rebecca Altamirano]

+usměje se jedním koutkem, neujde jí, že asi tnula do živýho+ Moc ráda...+nenechá se tím očividným dvojsmyslem vyrušit; když s těmi zbytky udělá krátký proces, opře se o zeď a zvedne obočí; zkoumavě si ho prohlíží a usoudí, že ho tahle informace opravdu nepotěšila+ Takže na hřbitově jsou krytí? +ujistí se, že to opravdu správně pochopila+

[Vishous]

+očistí si dýky o kožeňáky a zapálí si cígo. Další hřebíček do pomyslné rakve? asi ne + No spíš to myslel asi tak, že v půl sedmé ráno se tam fakt my +naznačí prsty uvozovky+ "normální" upíři objevit nemůžeme. Víš jak, země rotuje kolem slunce, nastane den a já fakt nechci mít speciální uhelné opálení. +Zní trochu nakrknutě, protože až doteď měl o bezdušácích nízké mínění, ale asi se poučili z chyb minulých a začli trochu přemýšlet u práce.+

[Rebecca Altamirano]

Ach, no jo. Ráno. +nakrčí zamyšleně čelo a chvíli to zvažuje+ A jak moc jste dnem limitovaný? Vadí vám jen vysloveně slunce, nebo celkově to, že je den? Protože o slunce se můžu do jistý míry postarat. +nadhodí a tváří se jak nejskromněji dovede:D Koukne na něj, aby viděla, jak se tváří+

[Vishous]

+Cigareta v koutku mu zmrzne.+ To si ze mě děláš prdel, že jo? +ujistí se, jestli slyšel správně.+ Jsi snad nějaký můj příbuzný bůh, že dokážeš poručit slunci kdy svítit? +upírá... ne, přímo ji probodává pohledem.+ Bohužel musím zkonstatovat, že je jedno jestli svítí nebo nesvítí, nevím sice proč, ale jak nastane den a jsme venku, i když mě to nespálí je mi tak zle, že... No prostě to nejde.