od Rebecca Altamirano » 21 bře 2016 22:28
+zvědavě ho pozoruje a ani teď jí to neujde - oblékl se. Dál ale drží jen zaujatý, výraz a nedá najevo, že by si toho všimla. Nakloní se trochu dopředu, aby líp viděla, co to tam kutí.+ Něco pro...+zopakuje poněkud zmateně, zvlášť když klesne na kolena. Úplně vyvedená z rovnováhy si to převezme a už když cítí obrysy přes hebkou černou látku, rozbuší se jí srdce rychleji. Napřímí se, takže se jí přikrývka sveze do klína, ale její funkci docela dobře suplují její vlasy, které jí splývají přes ramena až pod prsa. Ruce se jí trochu chvějí, když si balíček položí přes stehna a opatrně ho rozbalí. Zhluboka se nadechne a pomalu, roztřeseně vydechne, oči upřené na tu dokonalou zbraň před sebou. Zvedne ruku a opatrně přejede zdobenou rukojeť; naprosto přijde o řeč, protože si uvědomuje, co pro něj a jeho bratry tyhle dýky znamenají, přestože o tom neví všechno. Ví ale dost na to, aby jí došlo, jak obrovská je tohle pocta. Pomalu k němu vzhlédne a je jí úplně jedno, že se jí v očích třpytí slzy. Tohle ji vzalo dokonale vítr z plachet, vnímá to, jakoby ji přijal mezi ně, přestože jí je jasné, že je to jen jeho osobní rozhodnutí a jeho bratři by k tomu docela určitě měli pár přípomínek. Přesto má najednou absurdní pocit, že někam patří. A v té chvíli ví jistě, že pokud by někdy potřebovali její pomoc, ať už tady nebo za oceánem, neváhala by ani vteřinu a odjela cedit svoji krev do jejich války. Hodně z toho, co jí v těch pár vteřinách prolétlo hlavou, se jí odrazí v očích, když se mu bezeslova dívá do těch zářících, diamantových očí+ Děkuju...+zašeptá pak prostě, protože stejně by nikdy nedokázala vyjádřit žádnými slovy, v žádném z jazyků, které ovládá, co doopravdy cítí a co to pro ni znamená+
There's hell in your eyes
So let your demons dance with mine
We'll kill each other some day
But now is not the time