Výlety

[Remus]

Tak dobře. +zasměje se+ Ale to by taky nebylo špatné... +přimhouří oči a lišácky se uculí+ Určitě to byla nějaká mudlovská kniha. +svraští obočí+ O tom, že pod tou pyramidou je ukrytý svatý grál. O symbolice břitu a kalichu. +dojí poslední sousto a odloží příbor+ Ale o tom ty víš nejspíš víc než já. +uculí se, nepochybuje, že svatý grál je někde docela jinde... a z nich dvou je mu rozhodně blíž Styx+

[Styx Lupin]

Žeby Šifra Mistra Leonarda? +uculí se, tato kniha jim určitě nechybí v knihovničce+ Taky jsem to četla o té pyramidě. A dost mě to pobavilo +zasměje se+ Ale pochopitelně je to absolutní nesmysl. Svatý grál, jak tomu mudlové říkají, je úplně něco jiného a úplně někde jinde. Je to Tajemství věků... to, které strážím +řekne tiše+ Ale Brownovi nelze popřít, že vymyslel opravdu zajímavou legendu +uculí se a otře si po jídle rty do ubrousku+ Ty věříš legendám? +napije se vína+

[Remus]

Jsem odhalen. +zasměje se+ Taky si myslím, ale je pravda, že to měl vymyšlené opravdu detailně. A je hodně lidí, kteří tomu věří. +uculí se na ni+ Dáš si dezert? +zajímá se+ A i kdyby to tak bylo, docela určitě by to tam po té knize Strážci nenechali. +usměje se+ Věřím? +zamyslí se a dolije jim zbytek vína+ Ne, většinou bývají smyšlené. Ale myslím, že zrnko pravdy v nich být musí. I ty archetypální báje, které mají různé národy náhodou společné... ty co se předávají z generace na generaci... se musely někde vzít. Zlomek příběhu musí být reálný. +usměje se+

[Styx Lupin]

Já, kdybych nevěděla, jak to doopravdy je, taky bych tomu asi možná věřila +uculí se+ Ale mám ráda takovéhle odvážné teorie, člověk to hltá jedním dechem. Je to něco trochu jiného, než ty naše kouzelnické knihy +zasměje se pobaveně+
Dám si ráda +koukne do nabídky dezertů a objedná si Profiteroles+ A čím se dojíš ty? Mají tady různé paštiky pro mlsné jazýčky. To by mohlo být něco pro tebe +tipne si s úsměvem+
Přesně tak, každá nová generace si tu legendu trochu přikrášlí a původní příběh se pak vytrácí. Vždyť si vem, jaké legendy se vypráví o vlkodlacích. Přitom já mám doma taky jednoho a je hrozně milý a přítulný a já bych ho nevyměnila za žádného nevlkodlaka +chytne ho za ruku a culí se na něj vesele+

[Remus]

Myslím, že kdyby bylo cokoliv ukryté na takhle veřejném místě, dávno by na to někdo přišel. +usměje se+ Ale kouzelníci taky dovedou být velice pověrčiví, to by ses divila, jaké konspirační teorie vymýšlí. +zasměje se+ Hmm, to zní dobře... +nakoukne do jídelníčku a kachní si objedná+ Ony i ty legendy o vlkodlacích se zakládají tak trochu na realitě. +usměje se+ Vznikaly ještě v dobách, kdy lidé žili v malých osadách v okolí lesů... smečky divokých vlků často napadali lidi, hlavně menší děti, které nebylo těžké přemoci. A za obzvlášť krutých zim klidně vtrhli i do vesnice. +pousměje se+ Lidé se vlků vždycky báli. A pak už stačí jen pár příběhů... v jedné středověké kronice je zaznamenán příběh o muži, který žil hluboko v lesích a napadal muže i ženy, kteří se vzdálili od vesnice. Nejspíš to byl šílenec, zabíjel extrémně krutě, nelidsky. +stiskne jí prsty zamyšleně+ Neuměli si jeho chování vysvětlit rozumem, tak se začalo šuškat o tom, že ta vlčí kůže, kterou nosí proti chladu, je ve skutečnosti jeho pravá podstata. +vykládá+

[Styx Lupin]

To je správná úvaha. A proto se to musí schovávat tam, kde by to nikoho ani nenapadlo hledat +zatváří se potutelně a pak se s podepřenou bradou zaposlouchá do jeho vyprávění o vlkodlacích a ve tváři má takový ten zaujatý výraz, jako vždycky, když jí Remus vypráví nějaké zajímavé příběhy+ Přiznávám, taky jsem se dřív bála vlků... a to jejich vytí mi nahánělo husí kůži. Ale dnes mě tato zvířata nesmírně fascinují... ta jejich inteligence, vlčí věrnost, hierarchie a semknutost smečky, to, jak staví svá mláďata na první místo před vším ostatním. Jsou to úžasná stvoření +přisune si zákusek, pokochá se, jak vypadá luxusně a pak si lžičkou kousek nabere+ Umíš hrozně hezky a zajímavě vyprávět... dokázala bych tě poslouchat celé hodiny +usměje se na něj s obdivem+

[Remus]

+Nezeptá se, i když by ho to hrozně zajímalo + Lidé se vždycky bojí toho, co je pro ně neznámé. +přikývne chápavě+ To je moje jediné štěstí, jinak bych tě už dávno unudil k smrti. +zasměje se+ Ale ten koncept proměny lidí ve zvířata za trest byl známý už ve starých řeckých bájích. +ukrojí si kousek paštiky+ Zeus prý proměnil krále Lycaona ve vlka za to, že se mu pokusil naservírovat lidské maso, což by ho jako boha zabilo. Možná i v tom je kořen nenávisti vůči vlkodlakům... +přidá si na paštiku trochu šípkového džemu+ lidé měli pocit, že je to boží trest, a že dobrému člověku by se to nestalo. +usměje se na ni+

[Styx Lupin]

+by mu to stejně nemohla říct, přísahala... ledaže by se Remus přidal k templářům + To je pravda... co tě znám, se vlků vůbec nebojím. Jak jsem se začala o ně zajímat podrobněji, nepřipadají mi vůbec tak zlí a nebezpeční. A čeho se bojíš ty? +pochutnává si na dortíku+ Jaká je ta paštička? +zeptá se skoro zbytečně, Remusův blažený výraz mluví za vše +
Ty a unudit mě k smrti? +rozesměje se, lepší vtip už dlouho neslyšela+ Jak tak lovím v paměti +zamyslí se+ s tebou jsem se ještě nikdy nenudila. Naopak, pořád mě něčím milým překvapuješ, máš skvělé nápady, vymýšlíš dobrodružství, úžasně vyprávíš...až se kolikrát divím, kde na to pořád bereš energii +uculí se+
Je to absolutní nesmysl, že dobrému člověku se to stát nemůže. Hodnějšího člověka než jsi ty neznám... a přece se ti to stalo +v očích se jí objeví takový ten tíživý smutek, jaký mívá o každém úplňku z Remusova utrpení+ Ještěže se to dnes už dá tlumit léky. Jak to vlastně snášíš s tím Marcusovým lektvarem... cítíš už nějaké změny k lepšímu? +chytne ho něžně za ruku+

[Remus]

+Proto se radši neptá + Tak je to s většinou magických bytostí. +usměje se chápavě+ Proto mi připadají tak fascinující... lidé je většinou šmahem odsoudí pro nějaký vnější rys, ale... jsou daleko zajímavější. +vykládá a maže si přitom paštiku na bagetku+ Výborná, chceš ochutnat? +nabídne jí sousto+ To jsem si nasadil docela vysokou laťku. +zasměje se dobromyslně+ Bohužel, společnost je takhle nastavená, je tu určitý status quo. +pokrčí ramen+ Já? +uculí se+ Vlastně si nepamatuji, že bych se někdy jako dítě bál strašidel nebo tmy... nejhorší monstrum v okolí jsem byl já. +usměje se... pohladí ji po dlani, aby nebyla smutná+ Myslím, že následky proměn jsou s ním lehčí. +přikývne+ Bývám méně unavený... i mi připadá, že se rány hojí trochu rychleji.

[Styx Lupin]

+kousne si od něj+ Hm, moc dobrá +větrníček mu ochutnat nedá, ne že by byla lakomá , ale nechce mu zkazit lahodnou chuť paštiky sladkým+
To ne +zasměje se na tu vysokou laťku+ I kdybys v něčem polevil, pořád máš ještě velké rezervy. My dva se díky našim společným aktivitám totiž nikdy nemůžeme nudit +mrkne na něj vesele a odsune prázdný talířek po dezertu+
Skutečně? Tak to moc ráda slyším +poznamená nadšeně+ Všechno, co ti může alespoň trochu usnadnit tvůj těžký úděl, je skvělé +má z toho očividně radost+ Budeme muset ty pokroky nahlásit Marcusovi.
Asi pomalu zaplatíme, co ty na to, lásko? +dopije víno+ Nemůžu se už dočkat té noční Paříže +těší se jako malé dítě+