Ložnice

[Neferet]

Věř mi, že nechtěl. +zasměje se tiše spolu s ním a zavrtí nad tím hlavou. vážně mu hledí do očí a ani trošku si nedovolí myslet na to, že ona pro něj také. trošku namáhavě zvedne ruku a pohladí ho po tváří+ Ano, pojďme spát. +přikývne téměř neznatelně, v očích vepsané věci, které nechce nikomu přiznat, sobě, jemu, nikomu+ Ráno... ráno budou věci jasnější... snad... +pousměje se, stulí se mu v náručí a netrvá to příliš dlouho, než usne. v jeho náručí se cítí v bezpečí, v jeho náručí necítí žádnou bolest. mělo by jí to děsit a děsí, ale na to aby s tím něco dělala je příliš unavená+

[Isaac Walker]

*Za chvíli mu usne v objetí a on na ni ještě nějakou chvíli shlíží. Říká si, že by se tomu možná měl postavit čelem a zkusit rozplést ten spletenec pocitů, kterým nerozumí. Dneska se něco změnilo, už to nemůžou přehlížet, tohle už není nějaká bezvýznamná pletka. Jenže je moc unavený, hlava mu nefunguje jak má, myšlenky mu zmateně víří hlavou a neumí si s nimi poradit. Po chvíli to vzdá, přitáhne si ji blíž a s nosem v jejích vlasech nechá její vůni zahnat ten vír myšlenek a pocitů a nakonec usne taky.*

[Neferet]

+překvapivě spí do rána celkem klidně. sem tam sebou trhne ze spaní, zavrtí se, aby našla pohodlnější polohu, zamručí ze sna. ráno jí probudí až slunce, které jí skrz okno svítí nepříjemně do očí, jak nikdo večer nezatáhl závěsy. v hlavě jí ostřed tepe, oči touží po tmě. mávne rukou a závěsy se neslyšeně zatáhnou. oddechne si a zmateně se podívá na Isaaca, který spí vedle ní. trvá jí jen chvilku, než si vybaví vše, co se minulou noc stalo. s tichým zamručením se mu vymaní z náruče a pomalu vstane. protáhne a dojde k závěru, že rány jsou zacelené a již nekrvácí, jen svaly má rozbolavělé a ztuhlé, tělo jistě samou modřinu. pomalu se co nejtišejí odšourá do koupelny, přivře za sebou dveře a vleze si do sprchového kouta, aby ze sebe smyla všechen ten bordel ze včerejší noci+

[Isaac Walker]

*Když se zpod něj vyvlíká, nespokojeně se zavrtí a hmátne po ní. Nahmátne ale už jenom prázdný polštář, tak obtočí paže kolem něj, zaboří do něj tvář, protože ho to i ve spánku táhne k její vůni, něco rozespale zamručí a spí dál*

[Neferet]

+pořádně ze sebe bezmyšlenkovitě smyje všechen ten hnus z předchozí noci. Nepřemýšlí, nechá si hlavu čistou a ruce bezcílně bloumat po těle. Tvář vystavuje horké vodě a se zavřenýma očima si užívá tu chviličku klidu. Něco jí říká, že jakmile vyleze ze sprchy a muž v její posteli se probudí, tak je čeká vážný rozhovor, který netuší kam všude povede. Nakonec, i když se jí moc nechce, vypne vodu a vyleze ze sprchy ven. Otře se, vysuší si vlasy, zabalí se do huňatého županu a vrátí se potichu do ložnice. Pousměje se, když vidí jak spokojeně spí rozvalený přes celou postel, kam by se nevešlo ani novorozeně. Posadí se proto do křesla vedle postele, přehodí nohu přes nohu a nechá myšlenky volně plout. Je načase si sama sobě ujasnit pár věcí+

[Isaac Walker]

*Konečně se jakž takž probere, zjistí, že místo Nef objímá polštář, nespokojeně zamručí a otočí se na záda. Zvedne ruku, protře si oči a zamžourá stranou, kde periferně vidí, jak tam sedí.* Dobrý ráno, *jeho hlas zní ještě trochu nakřáple, vlasy má rozcuchané a tvář trošku pomačkanou.* Jak je ti? *zjišťuje hned, jak mu začne fungovat mozek. Otočí se k ní, nadzvdne se na lokti a zkoumavě se na ni zadívá, v očích zvláštní výraz.* Nezabila jsi ho, *prohlásí tiše, jako by usoudil, že už kolem té bomby našlapují dost dlouho a je načase to odpálit, než to mezi nimi naroste do monstrózních rozměrů.*

[Neferet]

+někdy po pár minutách bezmyšlenkovitého myšlení se její mozek zastaví, zamrzne a rozhodne se, že by si měl ještě zdřímnout. oči se jí přivřou, ale nespí, jen tak trochu odpočívá. probere jí až šramot vycházející z postele. nepatrně sebou trhne a napřímí se, aby to nevypadalo, že spala+ Dobré ráno. +pousměje se a trochu víc se vytáhne do sedu, jak v polospánku popojela dolů, nemusí mu po ránu hned ukazovat všechno+ Jde to. Rány jsou zahojené, mám jen modřiny a ztuhlý svaly. +pokrčí zlehka s úsměvem rameny. ten jí však ve vteřině zmrzne při jeho posledních slovech. doufala, že se k tomu nebudou vracet. nechce se jí v tom emocionálním bordelu hrabat+ A ty bys mě ho zabít nechal. +hodí mu rukavici s přímhouřenýma očima zpět+

[Isaac Walker]

*Potřebovalas to,* řekne prostě dívá se jí do očí a vidí tam podobný zmatek, jaký má v sobě sám. V noci za jejíma dveřma se tvářil, jak je v pohodě a má ve všem jasno, ale pravdou je, že je vyděšený k smrti a neví, jak si s tím poradit a ani si není úplně jistý, jak by se k ní měl chovat. Neurčitě trhne rameny.* No, řek bych, že jsme si kvit, *nevesele se pousměje a vyškrábe se do sedu.* Co bys řekla na pořádnou snídani? *Navrhne, aby odlehčil atmosféru.* Znám tady nedaleko skvělý bistro, dám si sprchu a můžem vyrazit, co ty na to? *přileze po čtyřech přes postel k ní, opře se rukama o opěrky křesla a nahne se nad ni, aby jí políbil. Má ve všem zmatek, ale fyzicky se od ná držet dál v bdělém stavu nedokáže dýl, než pár minut.*

[Neferet]

Ty taky...+hlesne tiše s posmutnělým úvěmem zatímco každičkou buňkou svého těla odmítá vnímat pocity, které se v ní sváří+ To je skvělý nápad. +usměje se skutečně vesele na jeho nápad se snídaní+ Mám hlad jako vlk. +zasměje se, když jí zakručí v břiše. docela jí překvapuje, že do té doby než někdo začal mluvit o jídle, tak si ani neuvědomovala jak moc velký hlad má+ Tak mazej... a dej si pozor na podlahu, možná sem jí trochu namočila, tak abys neuklouzl. +pousměje se a vytáhne se k němu, aby ho mohla líbnout na rty+ Já se zatím obleču a dám se trochu do kupy. +vstane trošku líně a závěsy se za jejími zády pomalu roztáhnou aby pustili dovnitř slunce+

[Isaac Walker]

*Položí jí dlaň na zátylek a přidrží si ji u sebe chvilku dýl, a jak se opírá jenom jednou rukou, pěkně mu vylezou svaly na paži a na rameni. Odtáhne se, vstne a zamíří do koupelny, vyčistí si zuby, dá si pořádně horkou sprchu a ještě mokrej s ručníkem kolem pasu a vlhkými vlasy se vrátí zpátky a konečně se zas cítí jako člověk.* Není nad pořádnou sprchu po ránu, *libuje si.* Leda by to byla sprcha v dobrý společnost, *mrkne na Nef, natáhne si džíny a znechuceně se zašklebí nad včerejším tričkem.* Možná bych se měl stavit v hotelu, *použije na tričko aspoň čistící kouzlo a natáhne si ho.* Můžem? *natáhne k ní ruku, na tváři ten svůj typický úsměv.*