Deanův pokoj

[Payne]

+po přemístění před dveře to musí chvilku vydýchávat, přece jen jí to občas ještě nedělá moc dobře. Opře se o zeď a na chvíli zavře oči. V duchu přemítá, co měla znamenat ta uvítací mezihra v jeho kanceláři a napadne ji, jestli to nebyla nějaká jeho pošahaná zkouška. Nakonec usoudí, že bude lepší se tím nezaobírat. Odlepí se od zdi, přejde ke dveřím a na okamžik zaváhá a trochu zpanikaří. Co mu sakra řekne? Vždyť ani neví, o co jde?! Kousne se do rtu a hypnotizuje dveře. Potřese hlavou, aby tyhle pitomý myšlenky dostala z hlavy a odhodlaně zaklepe. Když se nic neozve, zamračí se, na chvilku zaváhá, ale nakonec vezme za kliku a pootevře.+ Deane? To jsem já...Payne. +zavolá na něj tlumeným hlasem a nakoukne dovnitř, doufajíc, že ji rovnou něčím nesejme:D+

[Dean]

+leží skoro ve stejný pozici jako včera, a v pokoji to upřímně dvakrát nevoní, visí tam ten těžkej, zatuchlej vzduch typickej pro pokoje nemocnejch lidí. Když uslyší její hlas, pomalu otočí hlavu a zaostří na ni, což je snad víc než zatím udělal pro kohokoliv jinýho+ Payne? Co... +odkašle si trochu, hlas má zhrublej, jako kdyby si odvyknul ho používat+ Co tu děláš? +dívá se na ni zmateně těma zapadlýma očima, na chvilku ho dokonce napadne, že se možná on přemístil někam pryč z pokoje +

[Payne]

+vejde dovnitř a tiše za sebou zavře; rychlým pohledem přejede celý pokoj, ale jediné, co ji doopravdy zajímá je on. Zadívá se mu do očí a má pocit, jakoby ji někdo nakopl do břicha okovanou botou.+ Já jsem...+polkne, aby si uvolnila stažené hrdlo a přijde ještě blíž k němu+ ...přišla jsem za tebou. Dlouho jsi...+zarazí se a klekne si k okraji postele+ Co se stalo? +zašeptá a pořád nemůže uvěřit, že se dívá na toho samého kluka, který ji...jak je to dlouho? Pět, šest dní? ...políbil před domovními dveřmi. Kam zmizel ten oheň z jeho očí? Vypadal, jakoby zestárl nejmíň o třicet let a během té doby nepřetržitě trpěl.+

[Dean]

já... +koukne na ni trochu dezorientovaně+ Co je dneska za den? +zeptá se zmateně, rozhlídne se po pokoji, a jako by si teprve teď uvědomil, v jakým je to tam stavu. Posadí se na posteli, rozlámaně a nejistě, a automaticky si prohrábne rukou vlasy+ Omlouvám se. +řekne pak tiše, možná ani sám neví za co přesně, tak nějak za všechno+ Já jsem... moje... +začne párkrát, ale ještě není připravenej říct to nahlas, sebere z nočního stolku složenej papír a podá jí ho. Je to parte, klasický, s černým křížem, který hlásá, že se někdo nedožije dalších narozenin+ Moje máma. +zamumlá bezvýrazně, oči upřený na svoje ruce v klíně+ Ona... přepadli ji. +polkne slzy, před ní nehodlá brečet ani náhodou, což je pozitivní znamení, alespoň na něčem mu záleží+ Ne kvůli... byla to náhoda. +dodá, v hlase trpkou hořkost+

[Payne]

Čtvrtek. Je to šest dní od...+ztichne, protože pohled na něj jí skoro fyzicky bolí a cítí, že se jí začíná chvět hlas+ Nemáš se za co omlouvat...+potřese hlavou; tiše a trpělivě čeká, jestli jí to řekne, ale očividně je to příliš živé. Trochu nechápavě si vezme papír, který jí podal, ale ve chvíli, kdy ho rozloží a rychle přelétne pohledem, všechno pochopí. Podívá se na datum a nejradši by si nafackoval. Zatím co ona se užírala tím, proč se jí neozval, on hned po návratu domů zjistil, že mu umřela máma+ Deane...+zašeptá a ani neví kdy se to stalo, ale klečí u postele a jemně se dotkne jeho ruky+ to je...moc mě to mrzí. +ví moc dobře jak mu je; sama si tím prošla před pár měsíci; neřekne nic dalšího, ví že stejně nic nedokáže tu bolest zmírnit, a tak jen položí svou dlaň na jeho ruku, stejně, jako to on udělal v té cukrárně. Zdá se jí, jakoby od té doby uběhlo několik let, když se dívá do jeho bolestí a žalem naplněných očí+

[Dean]

šest dní? +koukne na ni docela vyděšeně+ Já jsem... měl jsem se ozvat. +zamumlá+ Jo. mě taky. +dívá se na její opálenou ruku na těch jeho, anglicky bledejch+ já nevím, co mám dělat. +přizná se prostě. Cukrárna jakoby se stala v jiným století, ale ten pocit nikam nezmizel; pocit, že s ní může mluvit i o věcech, který ještě sám nechápe, že je mu blízko+ Jak ráno vstát. Nebo proč. +škubne rameny nejistě, ale její dlaň schová do svých, a zdá se, že ho to uklidňuje+ Mám pocit, jako bych umřel já, a ne ona. +řekne tiše+ Vlastně jsem chtěl. +přizná se úplně lehce, jako by mluvil o někom jiným, cizím. Chvíli mlčí a dívá se někam na koberec, jako by skoro zapomněl, že tam s ním je+ Ale byla by škoda umřít dřív, než ti dám druhou pusu. +poznamená pak, klidnějc, jistějc, a když se na ni podívá, koutky se mu úplně nepatrně zvednou v náznaku úsměvu; skoro není vidět, ale je tam+

[Payne]

To nic. +zavrtí hlavou+ Jo, ten pocit znám. +řekne po chvíli tiše a zadívá se na něj+ Ale ona by určitě chtěla, abys šel dál. Abys žil. +stikne mu ruku a opře se lokty o postel+ A navíc máš důvod, proč ráno vstát. +dodá a její výraz se trochu změní, pohled ztvrdne+ Můžeš ji přece pomstít. +zašeptá a zadívá se mu upřeně do očí; pozoruje jeho nepřítomný výraz, ale jeho další věta jí přinutí se usmát a trochu se začervená+ Jo, to by byla škoda. +nakloní hlavu trochu na stranu a pousměje se+ A s tou pomstou...myslela jsem to vážně...+dodá po chvíli tlumeným hlasem+ ...pomůžu ti. Dostaneme ho spolu. +oči se jí zalesknou chladným světlem a na rtech zahraje slabý úsměv, jakoby se už nemohla dočkat+

[Dean]

+uvědomí si, že se o tom vlastně nikdy nebavili, ale ona nejspíš taky přišla o rodiče, a okamžitě si připadá jako idiot. Ona s tím žije každej den už dávno, musí si myslet, že je totální sračka, když se s tím nedokže vyrovnat. Uh... přejede si rukou přes obličej, a koukne na ni s novým respektem+ mrzí mě to. +stiskne jí trochu prsty+ Jo... to by asi chtěla. +přikývne, protože je mu jasný, že má pravdu+ Ale bylo by o dost lepší, kdyby mi to mohla říct sama. +pousměje se tak nějak kysele+ Jo. +usměje se a na chvilku jí sklouzne očima na rty, ale má pocit, že to není ta správná chvíle, tak zas oči sklopí+ Jo... napadlo mě to. +řekne úplně tiše+ Když mi to Jade přišel říct. V tu první chvíli jsem... +kousne se do rtu+ byl bych ho rozerval holýma rukama. +zamumlá, a neříká to, aby před ní machroval, prostě je to fakt, a když se jí podívá do očí, je v nich vidět, že jak dostává smutek po kontrolu, tenhle pocit se vrací+ Ale to... +bude nebezpečný, chce namítnout, ale pak si vzpomene na její výraz, když švihla tomu týpkovi hlavou o zem+ A uvědomí si, že i když o tom nikdy nemluvili, ona, narozdíl od něj, někoho vážně zabila+ to mě tvoje... B. zabije. +dokončí místo toho, koukne na ni, a pomalu se uculí+

[Payne]

Už to není tak živý...ale myslím, že to nikdy nepřestane bolet. +dodá tiše a na chvíli sklopí oči+ Určitě by to chtěla. +usměje se smutně a zvedne k němu oči+ Taky by si přesně to zasloužil. +prohlásí tiše, s naprostou jistotou v hlase a stiskne mu ruku pevněji. Pocítí obrovskou úlevu, když vidí, jak ten ztrhaný výraz v jeho očích nahrazuje ten známý oheň.+ Nezabije. +zavrtí hlavou+ Možná nám jen zlomí pár kostí a pak je hned zase vyléčí. +dodá suše a koutky jí cuknou potlačovaným smíchem+ Fakt není tak špatná, jak si myslíš...+řekne tiše a podívá se na něj skrz řasy+ Ale nepopírám, že jsem opravdu ráda, že není můj nepřítel. +pokrčí lehce rameny+

[Dean]

Jo. +přikývne, protože ví, jak to myslí, a na chvilku mu to přijde fakt ironický, dohromady jim není ani třicet, a mají celkem čtyři mrtvý rodiče+ Bylo jich víc. +řekne bezvýrazně+ Nevím kolik, musím... +pokrčí rameny+ najít policejní složku. +rozhodne se pak. Je mu jasný, že po tom minulým kolapsu už si Jade sakra dá pozor, aby se nedostal k interním informacím+ Super, to jsem vždycky chtěl. +uculí se trochu+ Nemyslím si, že je špatná. +zašklebí se+ myslím, že je dobrá, ale to neznamená, že mě to neštve. +zachmuří se ještě trochu+ musím něco vymyslet. a trochu tady uklidit. +dodá s úšklebkem+ Vážně chceš jít se mnou? +zvážní pak, a koukne jí rovnou do očí+ Překvapí ho, že ani tak nemá strach z toho, že by se jí něco stalo, je mu jasný, že si se spoustou věcí dovede poradit víc než dobře+