Jadeova pracovna s knihovnou

[Jade]

hodně štěstí s vysvětlováním. +ušklíbne se pobaveně, asi už taky má svoji zkušenost s promlouváním do pubertální duše + jo... to není jednoduchý. +přisvědčí tiše, kousek nad její kůži. Koutky se mu zvednou ve spokojeným úšklebku, jo, nějaký takový to s ní nejspíš bude, věčnej boj o dominanci, ale sakra žhavej boj. Jeho tělo přilne k tomu jejímu, jako skládačka, jako pokaždý; zachvění jejího těla se přelije do jeho kůže a pokračuje rovnou do slabin. Vpije se jí do očí, jakoby v nich chtěl číst její nejtemnější touhy, a pak je převést na denní světlo; jeho oči hoří probuzenou touhou, tím vnitřním neklidným ohněm, co v něm doutná pořád, ale jen někdo mu dovolí ho ovládnout. Pár vteřin se jí jen dívá do očí a nechává v sobě růst tu známou naléhavost, jeho prsty jí zatím sjedou na bok a pak pod lem trička na teplou kůži; jako by každej dotek bříšek jeho prstů elektrizoval, když se jí dotýká, a stoupá jí dlaní po žebrech. A pak zvedne koutek v úšklebku, chytne ji za temeno hlavy a přitáhne si ji k polibku, nesmlouvavě, je mu jasný, že kdyby to nechtěla, nejspíš by tu takhle v klidu nestála. Políbí ji agresivně, tvrdě a dobyvačně, s příslibem všeho, co mezi nima kulminuje už celou věčnost, a stisk v jejích vlasech zesílí. Klepání na dveře přeslechne, ale i kdyby ho slyšel, Dean není ten typ, kterej by s otvíráním čekal na vyzvání+

[Rebecca Altamirano]

+opětuje jeho pohled stejně intenzivně a ví, že je zbytečný před ním ještě nějak ty temné touhy skrývat. Probudil je už dávno a v podstatě ji donutil, aby je přijala a v hloubi duše je ráda, protože je prostě vyčerpávající lhát neustále sama sobě. Dívá se mu do očí, dokonale si vědoma těch plamenů touhy. Zachvěje se pod dotykem jeho prstů a když si ji přitáhne k polibku, tiše mu zavrní do rtů a ve stejné chvíli zvedne ruku a vplete mu prsty do vlasů, opětuje jeho polibek se stejnou vášní a určitou agresí; nehty mu sjede vzadu po krku, jen lehce, aniž by zanechaly na kůže nějaké stopy a zaklepání ani ona nevnímá+

[Dean]

+usměje se, a ještě když ji přemisťuje, má pocit, že se tak trochu vznáší, bez ohledu na ten svůj soukromej zármutek. není až takovej cvok, že by se k jadeovi do kanclu přemístil rovnou, takže se s ní objeví na chodbě přede dveřma. Zvedne ruku, zaklepe, a pak vezme za kliku a vejde rovnou dovnitř. Nejdřív ho překvapí, že Jade nesedí za stolem, ale ani nemá šanci se nad tím pozastavit, když si jich všimne+ Tyvole. +ujede mu, jedna věc je si tak napůl myslet, že nejspíš asi něco tento, a druhá věc je to osobně vidět. Vlastně by to mohlo bejt docela sexy, KDYBY TO NEBYLI ZROVNA TIHLE DVA, PANEBOŽE!! Nějak zapomene, že by se měl nadechnout, oči mu div nevypadnou z důlků, a ani se nestihne zamyslet nad tím kde že to mizí Jadeova ruka pod jejím trikem. Na chvilku dokonce zapomene i na Payne za sebou, jen stojí, a zírá+

[Jade]

+bere si její rty v polibku se vší doposud potlačovanou vášní, krev mu v žilách burácí, jak na ni jeho tělo reaguje. Jeho prsty se jí po žebrech dostanou až k ňadrům, dokud špičkou nehtu na palci neobjede spodní oblinu ňadra. Ve stejnou chvíli ji kousne do rtu, ne dost na to, aby krvácela, ale rozhodně je to příslib toho, že krvácet bude. Zrovna se tou myšlenkou zaobírá, když si uvědomí, že už nejsou sami. Stojí ho sakra hodně úsilí se donutit zastavit, přimět rty odtáhnout se. Ještě se na ni podívá, uloží si do paměti ten pohled, jak stojí před ním, rty oteklý jeho polibky, v očích touhu; pak se zhluboka nadechne, a zastrčí to v sobě někam hodně hluboko. Když se otočí k těm dvěma puberťákům, už se ovládá. V očích mu ještě doznívá ten náznak něčeho spalujícího, ale hodně rychle ho nahrazuje chladnej vztek+ Jsem moc rád, žes konečně našel motivaci vylízt z postele. +zavrčí+

[Payne]

+po přemístění jí chviličku trvá, než se posbírá, ale vejde za Deanem jen o pár vteřin později, takže vidí víceméně totéž co on. Těžko říct, co při tom pohledu cítí, ale první myšlenka, která dostane tvar, je "Já to věděla." A hned za ní, že V. by asi nebyl moc rád. Po očku koukne na Deana a je zjevné, že on to bere asi podstatně hůř, než ona. Pak jí dojde, proč asi - jeho velký vzor zrovna líbá upírku "nepřítele". Kousne se do rtu a střelí rychlým pohledem po těch dvou. Když vidí Jadeův výraz, musí vynaložit veškerou svoji odvahu, aby o krok necouvla. Zůstane stát na místě, i když by radši byla zhruba pět tisíc kilometrů odtud.+

[Rebecca Altamirano]

+tlumeně mu zavrčí do rtů, když ji kousne a napadne ji, že teď není úplně nejvhodnější doba na to, aby to konečně dotáhli do konce, sotva ale ta myšlenka stačí nabýt pevnějších tvarů, protože je okamžitě udušena přívalem chtíče a vzrušení. Proto ji trochu překvapí, když se od ní odtáhne, i když pomalu a neochotně. Otevře oči, planoucí tím jantarovým ohněm a zadívá se mu do očí a pak to konečně dojde i jí. Zase oči zavře a doufá, že to je jen nějaký zlý sen a ti dva je právě určitě nepřistihli, jak...kurvadrát. Zakleje v duchu, zhluboka se nadechne, aby se dostala zase pod kontrolu a když oči znovu otevře, mají zase svou obvyklou, tmavě hnědou barvu. Krátce pohlédne na Payne a trochu ji uklidní, že u ní nevidí odpor, což by ji vzhledem k jejím zážitkům nepřekvapilo. Přesto ale negativní emoci uvidí, je to ale nesouhlas. Zamračí se, ale hodlá se tím zabývat později. Prohrábne si vlasy v pokusu trochu je usměrnit, nijak valný efekt to ale nemá.+ No...tak to vypadá, že asi můžeme jít. +zvedne koutek v úšklebku a zadívá se na Deana, aby dala najevo, že rozpaky jsou jí opravdu cizí a stydět se ani nemá proč+

[Dean]

+v Deanovi se zvedne vlna vzteku, a nejdřív ji v pohledu všechnu směřuje na B., ale trénink se očividně začíná vyplácet, protože ji v sobě potlačí, udusá ji někam na dno a uzavře ji hluboko v sobě. Jadeův výraz opětuje stejně vzdorně, skoro chladně, ale neřekne na to nic, i když si připadá tak nějak iracionálně zrazenej+ Připomene si, že má za sebou Payne, a to mu dodá aspoň trochu vnitřní stability+

[Jade]

zjevně. +poznamená na to, že už můžou jít; očividně ho to vyrušení moc nepotěšilo. Silou vůle donutí krev, aby se z těch nevhodnejch míst vrátila tam, kam patří. Aspoń s poněkud sadistickým potěšením zaznamená, že Payne je z něj rozhozená, tak se do ní zavrtá očima, a nechá tu zuřivost ještě na chvilku problesknout v pohledu+ Zavřete dveře z venku. +doporučí jim, opře se o stůl, a přejede tu jejich skupinku očima, jen se nenechte pobízet+

[Rebecca Altamirano]

+opětuje ten Deanův pohled, oči chladné a bez jediného záblesku jakékoliv emoce, na rtech studený úsměv, prozrazující jak málo si z jeho vzteku dělá. Pak zalétne pohledem za něj a neujde jí, že Payne výrazně znejistěla a na okamžik v jejích očích zahlédla záblesk strachu. Zamračí se a neomylně pohlédne na Jadea, který ji propaluje tím svým badass pohledem. Projde kolem Deana a zároveň se tak dostane mezi Payne a Jadea+ Jdeme. +Payne vyjde ven jako první a Becca se ještě mezi dveřmi zastaví a ohlédne se; zadívá se Jadeovi na okamžik do očí, rty jí zvlní slabý úsměv a v očích jí zajiskří. Dnes by neucukla a oba to vědí.+ Mějte se. +ušklíbne se, zavře za nimi dveře, nechají se vyprovodit ven a tam se s Payne přemístí domů+

[Jade]

+zavrtává se do Payne očima, tím pohledem, kterej vzbuzuje dojem, že jí vidí až dovnitř do hlavy, a na malou chviličku, když povolí svoje sebeovládání, mu v očích probleskne cosi skoro nelidskýho; je to jen záblesk, a hned je to pryč. Sotva holky zmizí, proskenuje pohledem Deana. Má toho na jazyku hodně, tak si připomene, že je to malej kluk, kterýmu ani ne před týdnem umřela máma+ Doufám, že si uvědomuješ, že je jí čtrnáct. +zavrčí jenom ostře, se všema implikacema tý věty. Dean se dotčeně nadechne, nepochybně kvůli nějaký supervýživný poznámce o tom kdože je tu ten nezodpovědnej, ale Jade ho zastaví pohledem. Mávnutím ruky otevře dveře, a pohybem obočí ho jasně vykáže z kanclu ven. Dean mu věnuje poslední zuřivej výraz, otočí se na patě, a odbouří někam pryč. Původně se chtěl Jadea zeptat na ten útok, svěřit mu svý plány, ale teď se rozhodne, že ho ani náhodou nepotřebuje+