od Jade » 13 dub 2016 16:32
+ty tři slova z jejích úst jsou jeho drobný vítězství, ale momentálně jí to do ran vtírat nebude. úšklebek se mu ještě prohloubí, když se Becca poprvé seznámí se zlepšovákem v jeho poutech; jo, to dokáže překvapit. Nepochybuje, že kdyby opravdu hodně chtěla, nejspíš by se osvobodit dokázala, ale to k tomu patří. Oči mu pobaveně blýsknou, když sleduje její vnitřní boj o kontrolu a následný sebeovládnutí; jo, s trochou pravidelnosti by ji při společnejch setkáních dokázal naučit hodně o sobě samotný, a možná ji i trochu vycvičit. Nicméně nejspíš by nepřežili ty momenty mezi jednotlivýma seancema. Její krev je v jeho ústech teplá, lehce železitá a opojná; špičkou jazyka obkreslí každý z písmen v jejím podbříšku. Dívá se na ni pod sebou, na kůži zalitou krví, oči přetékající emocema, a uvědomuje si, že svým způsobem je to jeho mistrovský dílo. Je mu jasný, že při pohledu do zrcadla si na něj ještě pár dní vzpomene. Ani si neuvědomuje hlad ve vlastních očích, svoje vlastní rty rudý šmouhama od její krve. Oba jsou připravený na finále. Posune se na posteli, aby ji odpoutal od sloupku, nakloní se k ní a v polibku jí dá ochutnat její krev smísenou s chutí jejího klína+ Na kolena. +zašeptá jí do rtů, a i když to je sotva šepot, ty slova jí autoritativně sklouznou po kůži a zavrtají se do posledního póru. Ruce jí ale neodpoutá, zápěstí jí pořád spojuje řetěz. Počká, dokud ho neposlechne; pramínky krve na jejím těle pomalu změní směr, a tiše kapou na povlečení. Jade ji chytne zezadu za krk a donutí ji klesnout na čtyři, sjede konečky prstů po jejích pažích a ujistí se, že pouta na jejích zápěstích sedí jak mají. Skloní se na její úroveň, aby si viděli do očí, pár vteřin ji intenzivně pozoruje, možná jako ujištění, že jejich dohoda pořád platí, a pak odněkud vytáhne černej saténovej šátek a zaváže jí s ním oči. Poslední, co Becca uvidí, je stříbrnej kříž na jeho krku houpající se jí těsně před tváří, načež ji pohltí tma. konečky prstů jí okopíruje obrys čelisti, a rty jí nechá volný, chce ji slyšet, až na to přijde. Zaplaší lákavou myšlenku nacpat se jí do pusy a nechat ji vysát ho do poslední kapky, zhluboka se nadechne, aby se ovládnul. Palcem přejede po jejích rtech, vnutí se dovnitř a lehce se dotkne jejího špičáku, opatrně, aby se nepořezal. Adrenalin mu v krvi vylítne, i když by to nepřiznal, stejně nejspíš slyší zrychlenej tlukot jeho srdce. V náhlým spontánním popudu nahmatá nůž, aniž by spustil oči z jejích úst; je to fér, krev za krev, bolest za bolest. Lehce si nařízne dlaň, jen mělce, a pach jeho krve jí naplní nos. Jade nabere trochu svojí krve palcem a fascinovaně, pomalu ho přiblíží k jejím ústům. Rozetře jí rudou tekutinu po rtech, v koutku jí zůstane dekadentní šmouha. Jeho vzrušení se znovu přihlásí o slovo, ale ještě ne, ještě ne. Na chvilku zavře oči, a když si je sám sebou znovu jistej, skloní se k jejímu uchu a rty přejede po rameni+ Neexistuješ. +protáhne+ Neexistuje čas, neexistuje strach, neexistuje tvoje já. Je jenom bolest, rozkoš, a odevzdání. +zašeptá. Pak může cítit zhoupnutí matrace, jak se přesune za ni; pohlazení zanechá na jejím zadku krvavou stopu z jeho poraněný dlaně. Prsty si zmapuje terén, prohnutou plochu jejích zad, výstupky páteře, polokoule zadečku, její klín vystavenej jeho vůli. Je skoro něžnej, ale ta něha je jako ticho před bouří, zlověstná předzvěst. Z kalhot, který má pořád na bocích si vytáhne pásek z kvalitní kůže, což může becca jen slyšet, stejně jako pár tichejch, šeptanejch slov, který promění přezku v trochu jinej druh kovu, a to čistý stříbro. Omotá si konec pásku kolem ruky, kůže tiše zavrzá, jako by se sama nemohla dočkat, až ten opravdovej valčík s bolestí začne. Letmej dotek na jejích zádech jí prozradí, kde má čekat úder, ale ještě pár vteřin počká, aby si vychutnala tu rozechvělou, napjatou chvilku očekávání, která umí bejt skoro stejně intenzivní, jako samotná bolest. Pak se rozpřáhne, a švihne. Nejdřív jí na kůži dopadne pásek, jako krátká, ostrá bolest, která zanechává načervenalou citlivost; a o zlomek vteřiny později zasáhne přezka. samotnej dopad tvrdýho kovu jí rozřízne kůži, a stříbro se lačně, hladově přisaje a popálí ji. Jedna. Jade čte každou reakci jejího těla, každej zvuk, kterej vydá, a v tý krátký pauze to zraněný místo polaská konečky prstů. Pak se napřáhne znovu, dostane jen kratičký varování v podobě svistu letícího pásku, než dopadne znovu. Dva. Každá rána, která na ni dopadne, ji odtrhává o kousíček od reality; každým napřažením ruky Jade rozbíjí její ego, rozpouští ho, dokud Becca nepřestane existovat, dokud nezmizí poslední zformovatelná myšlenka. Tři. Bolest ji prostoupí, vpije se do každý buňky a zabere si ji pro sebe, stahuje ji hloub a hloub do toho víru, ve kterým nejsou žádný emoce, jen naprostý uvolnění. Čtyři. Prostor i čas zmizí, všechno, co bylo její minulostí, se rozplyne, a její budoucnost nikdy nenastane, existuje jen intenzita přítomnosti. Pět. Nicota. Každý břemeno a nejistota, který kdoví koliv století tížilo její duši se rozpustí a zmizí někde v propasti. Jade v duchu přestane počítat, ten trans, kterej pohltí Beccu a její mysl natahuje ruce i po něm, jako by se stal součástí věčnýho živýho obrazu. Setřese to, on musí držet veškerou kontrolu, aby ona nemusela. Ruku má pevnou, vede údery tak, aby se vyhnul bedrům a ledvinám, a zároveň aby nikdy neuhodil dvakrát do stejnýho místa. Nepřestane, dokud ji neořeže na samotnou podstatu, dokud z její mysli nezmizí i on sám, jen nástroj něčeho většího; dokud ji nezaplaví naprostý odevzdání. Když se konečně zastaví, dýchá, jako by uběhl maraton, vyčerpanej fyzicky a psychicky. Její záda jsou pokrytý krvavýma šrámama; Jade netuší, jak dlouho to trvalo, ale to náhlý ticho a klid jsou jako první nádech po vynoření na hladinu. Dívá se na její chvějící se tělo pod sebou, a ví, že ji chce jako nikdy předtím; že po odevzdání se bolesti musí přijít odevzdání se rozkoší+
I'll wrap my hands around your neck so tight...
...with love.