Rebecca´s revolt

[Jade]

+když ji vidí se odzbrojovat, pozvedne obočí, trochu mu to připomene tu odevzdanost jejich společnýho momentu ve sprše a donutí ho to zvážit; její reakce na příkaz ho ale ujistí, že tentokrát v sobě nemá nic kromě čirý touhy. Po každým rozkazu jí dá chvíli, je mu jasný, co se v ní asi děje; o to sladší je, když ho pak konečně poslechne. Když ji přiváže, sleduje její vnitřní boj, záchvěvy jejího těla, a když se tomu rozhodne sama v sobě poddat, koutek se mu zvedne ve spokojeným úšklebku+ Skloní se k ní a krátce ji políbí+ Hodná holka. +protáhne těsně u jejího ucha. Klekne si k ní a ještě chvilku se kochá pohledem na její tělo, připravený jen pro něj. konečky prstů jí přejede po citlivý kůži vnitřní strany předloktí, polaská zvrásnění jejích jizev. Jak se nad ní naklání, řetízek se stříbrným křížem se mu na krku zhoupne a krátce se dotkne jejího ramene, dost na to, aby to cítila. Když se skloní, aby ochutnal bradavku a podráždil ji zuby, kříž se otře o její břicho nad pupíkem; každej vzrušující dotek jeho rtů je vykoupenej prchavým zábleskem letmý bolesti. Chvilku si tak hraje, objevuje její tělo, a vpíjí do sebe její zalapání po dechu. Pak se trochu stáhne, kříž na jeho krku se chvíli houpe znepokojivě blízko jejího klína, ale tam ho sklouznout nenechá. Místo toho tam pustí svoje prsty, zlehka, skoro bezmyšlenkovitě rozdmýchává její vzrušení, palcem zakrouží okolo klitorisu, konečky prstů chvilku v ní a chvilku venku. V jeho druhý ruce se nečekaně objeví nůž ze slitiny, stejně samozřejmě, jakoby tam vždycky patřil. Špičku jí přiloží těsně pod klíční kost, a lehkým tahem tu linii zkopíruje; ne dost na to, aby říznul do krve, ale přesto za ním zůstává tenká světle růžová spálenina, skloní se, aby to místo olíznul, čímž jí obtiskne částečnej otisk ramena svýho kříže na levou stranu žeber. Jazykem sleduje tu růžovou čáru, a pak nasadí špičku nože do prohlubně mezi klíčníma kostma+ Řekni mi... +protáhne, obličej pár čísel u jejího, přitlačí, a táhne dolů, mezi její ňadra, a níž, až k pupíků. Kůže se stříbřitýmu ostří ochotně poddá, prohne se a povolí, a poprvé se objeví krev. Jadeovi blýskne v očích, fascinovaně sleduje drobný krůpěje, který vystoupí v ráně a zbarví jeho ostří do červena. Na její kůži vypadá ještě tmavší, neodolatelná. Nabere pár kapek na špičku prstu a obkreslí tou lákavou barvou její pupík dokola. Zadívá se jí do očí, hledá v nich každou emoci, která v ní proběhne, a druhou tenkou rudou čarou obkreslí ňadro zespoda, pěkně do půlkruhu+... co chceš? +dodá, hlas pořád tak chladně nad věcí, ale podle výrazu jeho očí je z podivem, že nehoří zevnitř. Skloní se, aby zatahal za bradavku zuby, načež k ní přiloží ostří nože, na prchavej moment se jí zadívá do očí a ostře řízne. Není to hluboká rána, vlastně jen lehce povrchová, ale citlivá kůže okamžitě uroní pár kapek krve. Vrátí se jí prsty do klína a pomalu ji polaská, skoro konejšivě, vystřídá bolest rozkoší, vždycky akorát tak mučivě na to, aby ochutnala hranu, ale ne dostatečně, aby jí dal to, co chce, ať už jedním, nebo druhým směrem. Možná je to jeho způsob budování intimity, pomalu vplouvání do bezčasí. Nehodlá jí číst myšlenky, ale celej její postoj, řeč, chování, všechno na dnešní večeru napovídá, že jí někdo ublížil, že cítí bolest, zmatek, strach, vinu. Ať už to bylo cokoliv a kdokoliv, vana plná jejího psychickýho hnusu pomalu přetéká. Pomalu se ušklíbne, to je v pořádku, on umí bejt ten, kdo zatáhne za špunt a vypustí to všechno v jednom velkým víru někam pryč. S každou tou myšlenkou zdobí její tělo dalším řezancem a kontroluje je, aby nebyly příliš hluboký a neohrozily ji nějak vážně; kopíruje přitom přirozený prohlubně a výstupky jejího těla, pod klíčními kostmi, okolo kopečků ňader, po jednom do každý mezery mezi žebry, dva podél každýho pánevního výstupku, mozaiku v údolí jejího břicha. Krev jí zvolna vytéká z ran, pomalu v tenkých pramínkách lechtavě sjíždí po jejích bocích. Sklouzne na stehna, zašeptá pár tichejch slov, a na několika prstech se mu objeví pár masivních stříbrnejch prstenů. Vyhledá její oči a ujistí se, že to vidí, že se dívá, když jí vyjede konečky prstů ke kyčlím, a pak plnou plochou dlaní pohladí její stehna až ke kolenům, chytne je a roztáhne jí nohy od sebe jak to jen jde. Zůstává za ním několik dlouhejch, táhlejch popálenin, který musí zatraceně bolet. Pustí ji a skloní se k jejímu klínu, tak aby se jí nedotknul křížem, zhluboka nasaje vůni jejího vzrušení, a pak ji pomalu ochutná, špičkou jazyka od sebe oddělí závojíčky, na chvilku vklouzne do jejího lůna, dráždí místa, který už odhalil jako citlivý, a pak se krátce přisaje ke klitorisu, silně a intenzivně; intenzivní bolest následovaná intenzivní rozkoší. Načasuje si to ale tak, aby jí nedopřál sladký vysvobození orgasmu, včas se odtáhne, a věnuje jí svůj nejbastardštější úšklebek. Stiskne v prstech rukojeť nože a obrátí pozornost k volnejm místům, kterým se doposud vyhnul; s chirurgickou přesností jí ostrou špičkou vyryje do citlivý vnitřní strany stehna dvě slova: PAIN přijde na levé, FEAR na pravé. Rány se okamžitě štípavě naplní krví, která už prosycuje celej pokoj; i on se svýma obyčejnýma smyslama to cítí, železitou příchuť vzadu na jazyku, smíchanou se sladkostí medový vůně jejího vzrušení. Její podbříšek, to místo mezi pánevníma kostma, je vyhrazený pro slovo GUILT, který se mu tam akorát vejde. Prsty svůj výtvor jemně pohladí, nechá zmizet všechny ty prsteny, a fascinovaně, skoro bezmyšlenkovitě se skloní a ochutná krev vystouplou z písmene G, a je v tom možná víc intimity, než když laskal jazykem její klín. Zvedne k ní oči; svoje vlastní vzrušení drží díky předchozímu orgasmu na únosný úrovni, ale teď sebou jeho erekce zaškube a neodbytně se připomene.

[Rebecca Altamirano]

+na tu jeho pochvalu jen pootočí hlavu, aby na něj viděla a nepatrně ohrne ret v bezhlesém zavrčení, koutek jí ale cukne v náznaku úsměvu. Ihned se pod jeho doteky zachvěje, jakoby najednou všechno vnímala ostřeji, své tělo, všechny ty pocity bouřící kousek pod povrchem. První dotek stříbra na kůži je jenom bolestivý, trhne sebou a krátce zasykne; hned na to jí ale tělem projede další osten vzrušení, jak začne dráždit bradavku. Rychlost s jakou se bolest a rozkoš střídá, postupně naladí její tělo na jednu vlnu, až není schopná rozeznat bolest od rozkoše, protože jedno je neoddělitelnou součástí toho druhého, jako světlo a tma, dobro a zlo. Jedno nemůže existovat bez druhého. Podvědomě zvedne boky proti jeho ruce a tiše zasténá, hlavu zakloněnou, oči zavřené, soustředěná jen na tu smršť pocitů. Když ji na kůži zastudí chladný kov, otevře oči a trochu trhaně se nadechne a kousne se do rtu; očekávání jiného druhu bolesti jí vyšle do svalů křečovité zachvění a když to konečně přijde, ze rtů jí unikne zasténání, z části bolestné, z části vzrušené. Tiše vzdychne a s mírným zpožděním jí dojde, že něco říkal, na něco se ptal. Upře na něj pohled zastřený mlhou chtíče, rozkoše, bolesti a dá jí značnou práci donutit mozek k nějaké jiné aktivitě, než jen utápění se v té bouři pocitů, které tak očišťují, osvobozují.+ Bolest…rozkoš…tebe…+vydechne ta tři slova, jakoby to byla zaklínadla a když to vysloví nahlas, má pocit jakoby další okov kolem její duše povolil a rozplynul se, následovaný mnoha dalšími, v každém říznutí do její kůže. Vnímá svoji krev zvolna vytékající z ran a sténá už prakticky v jednom kuse, tiše, tlumeně, pak zase hlasitěji, podle toho, jak se mění intenzita bolesti a rozkoše, dávno už ale neví, jaký je mezi nimi rozdíl. Tělo má napnuté vzrušením, tím jak ji neustále udržuje na samé hranici vyvrcholení, kůže ji brní vzrušením a touhou. Pak se náhle a nečekaně vrátí intenzivní bolest spálenin od čistého stříbra, jak jí přejede po stehnech a donutí ji poprvé vykřiknout nahlas; vzápětí se ten výkřik přetaví do zasténání, spíš už vzlyknutí, když ji začne dráždit jazykem na pohlaví, které doslova tepe touhou a chtíčem tak divokým a čistým, ví že nemá daleko k orgasmu a když znovu těsně před tím přestane, frustrovaně zavrčí, tentokrát hlasitě a poprvé škubne rukama v poutech. Náhlá ostrá bolest, která jí protne zápěstí jako ohnivé šípy, ji donutí prudce otevřít oči a upře na něj zdivočelý pohled; je možné, že pokud by se teď osvobodila, bez váhání mu rozsápe hrdlo.+ Bastarde! +zasyčí procítěně a silou vůle se donutí uvolnit svaly a zklidnit dech a divoce bušící srdce; po několika vteřinách se jí to podaří a cítí jak stříbrné ostny zmizely. Vzápětí znovu prudce vtáhne dech do plic a trhne sebou, když ucítí ostrou bolest na vnitřní straně stehen a uvědomí si, že tentokrát to jsou slova. Má pocit, že se jí celé tělo rozpadne na tisíce kousků, připadá si obnažená až na dřeň, jakoby celá byla složená jen z nervových zakončení, které vnímají jen bolest a rozkoš; když prsty přejede přes písmena vyrytá do jejího podbřišku a pak se skloní a olízne krev z jejího těla, vzepne tělo proti němu a zasténá; hlas má už z těch mnoha výkřiků trochu ochraptělý; donutí se otevřít oči a podívat se mu do očí, protože si není jistá tím, jestli to opravdu udělal, opravdu ochutnal její krev. Nikdy, ani v nejdivočejších snech by nečekala, že něco takovýho udělá a napadne ji, jak bude reagovat, až se dostaví dočasné vedlejší účinky; velmi rychlé hojení ran, lepší smysly, větší rychlost a síla; imunita vůči lidským onemocněním. Vzhledem k množství to bude nanejvýš měsíc, možná trochu déle, ale i tak si toho určitě všimne. Rty jí zvlní nepatrný úsměv. Zadívá se na něj přes své, na mnoha místech stále krvácející tělo a v mnoha ohledech je to stejně vzrušující, jako děsivé; cítí se ale tak naživu, jako už dávno ne a nelituje svého rozhodnutí, které dnes udělala. Minimálně v tuhle chvíli ne.+

[Jade]

+ty tři slova z jejích úst jsou jeho drobný vítězství, ale momentálně jí to do ran vtírat nebude. úšklebek se mu ještě prohloubí, když se Becca poprvé seznámí se zlepšovákem v jeho poutech; jo, to dokáže překvapit. Nepochybuje, že kdyby opravdu hodně chtěla, nejspíš by se osvobodit dokázala, ale to k tomu patří. Oči mu pobaveně blýsknou, když sleduje její vnitřní boj o kontrolu a následný sebeovládnutí; jo, s trochou pravidelnosti by ji při společnejch setkáních dokázal naučit hodně o sobě samotný, a možná ji i trochu vycvičit. Nicméně nejspíš by nepřežili ty momenty mezi jednotlivýma seancema. Její krev je v jeho ústech teplá, lehce železitá a opojná; špičkou jazyka obkreslí každý z písmen v jejím podbříšku. Dívá se na ni pod sebou, na kůži zalitou krví, oči přetékající emocema, a uvědomuje si, že svým způsobem je to jeho mistrovský dílo. Je mu jasný, že při pohledu do zrcadla si na něj ještě pár dní vzpomene. Ani si neuvědomuje hlad ve vlastních očích, svoje vlastní rty rudý šmouhama od její krve. Oba jsou připravený na finále. Posune se na posteli, aby ji odpoutal od sloupku, nakloní se k ní a v polibku jí dá ochutnat její krev smísenou s chutí jejího klína+ Na kolena. +zašeptá jí do rtů, a i když to je sotva šepot, ty slova jí autoritativně sklouznou po kůži a zavrtají se do posledního póru. Ruce jí ale neodpoutá, zápěstí jí pořád spojuje řetěz. Počká, dokud ho neposlechne; pramínky krve na jejím těle pomalu změní směr, a tiše kapou na povlečení. Jade ji chytne zezadu za krk a donutí ji klesnout na čtyři, sjede konečky prstů po jejích pažích a ujistí se, že pouta na jejích zápěstích sedí jak mají. Skloní se na její úroveň, aby si viděli do očí, pár vteřin ji intenzivně pozoruje, možná jako ujištění, že jejich dohoda pořád platí, a pak odněkud vytáhne černej saténovej šátek a zaváže jí s ním oči. Poslední, co Becca uvidí, je stříbrnej kříž na jeho krku houpající se jí těsně před tváří, načež ji pohltí tma. konečky prstů jí okopíruje obrys čelisti, a rty jí nechá volný, chce ji slyšet, až na to přijde. Zaplaší lákavou myšlenku nacpat se jí do pusy a nechat ji vysát ho do poslední kapky, zhluboka se nadechne, aby se ovládnul. Palcem přejede po jejích rtech, vnutí se dovnitř a lehce se dotkne jejího špičáku, opatrně, aby se nepořezal. Adrenalin mu v krvi vylítne, i když by to nepřiznal, stejně nejspíš slyší zrychlenej tlukot jeho srdce. V náhlým spontánním popudu nahmatá nůž, aniž by spustil oči z jejích úst; je to fér, krev za krev, bolest za bolest. Lehce si nařízne dlaň, jen mělce, a pach jeho krve jí naplní nos. Jade nabere trochu svojí krve palcem a fascinovaně, pomalu ho přiblíží k jejím ústům. Rozetře jí rudou tekutinu po rtech, v koutku jí zůstane dekadentní šmouha. Jeho vzrušení se znovu přihlásí o slovo, ale ještě ne, ještě ne. Na chvilku zavře oči, a když si je sám sebou znovu jistej, skloní se k jejímu uchu a rty přejede po rameni+ Neexistuješ. +protáhne+ Neexistuje čas, neexistuje strach, neexistuje tvoje já. Je jenom bolest, rozkoš, a odevzdání. +zašeptá. Pak může cítit zhoupnutí matrace, jak se přesune za ni; pohlazení zanechá na jejím zadku krvavou stopu z jeho poraněný dlaně. Prsty si zmapuje terén, prohnutou plochu jejích zad, výstupky páteře, polokoule zadečku, její klín vystavenej jeho vůli. Je skoro něžnej, ale ta něha je jako ticho před bouří, zlověstná předzvěst. Z kalhot, který má pořád na bocích si vytáhne pásek z kvalitní kůže, což může becca jen slyšet, stejně jako pár tichejch, šeptanejch slov, který promění přezku v trochu jinej druh kovu, a to čistý stříbro. Omotá si konec pásku kolem ruky, kůže tiše zavrzá, jako by se sama nemohla dočkat, až ten opravdovej valčík s bolestí začne. Letmej dotek na jejích zádech jí prozradí, kde má čekat úder, ale ještě pár vteřin počká, aby si vychutnala tu rozechvělou, napjatou chvilku očekávání, která umí bejt skoro stejně intenzivní, jako samotná bolest. Pak se rozpřáhne, a švihne. Nejdřív jí na kůži dopadne pásek, jako krátká, ostrá bolest, která zanechává načervenalou citlivost; a o zlomek vteřiny později zasáhne přezka. samotnej dopad tvrdýho kovu jí rozřízne kůži, a stříbro se lačně, hladově přisaje a popálí ji. Jedna. Jade čte každou reakci jejího těla, každej zvuk, kterej vydá, a v tý krátký pauze to zraněný místo polaská konečky prstů. Pak se napřáhne znovu, dostane jen kratičký varování v podobě svistu letícího pásku, než dopadne znovu. Dva. Každá rána, která na ni dopadne, ji odtrhává o kousíček od reality; každým napřažením ruky Jade rozbíjí její ego, rozpouští ho, dokud Becca nepřestane existovat, dokud nezmizí poslední zformovatelná myšlenka. Tři. Bolest ji prostoupí, vpije se do každý buňky a zabere si ji pro sebe, stahuje ji hloub a hloub do toho víru, ve kterým nejsou žádný emoce, jen naprostý uvolnění. Čtyři. Prostor i čas zmizí, všechno, co bylo její minulostí, se rozplyne, a její budoucnost nikdy nenastane, existuje jen intenzita přítomnosti. Pět. Nicota. Každý břemeno a nejistota, který kdoví koliv století tížilo její duši se rozpustí a zmizí někde v propasti. Jade v duchu přestane počítat, ten trans, kterej pohltí Beccu a její mysl natahuje ruce i po něm, jako by se stal součástí věčnýho živýho obrazu. Setřese to, on musí držet veškerou kontrolu, aby ona nemusela. Ruku má pevnou, vede údery tak, aby se vyhnul bedrům a ledvinám, a zároveň aby nikdy neuhodil dvakrát do stejnýho místa. Nepřestane, dokud ji neořeže na samotnou podstatu, dokud z její mysli nezmizí i on sám, jen nástroj něčeho většího; dokud ji nezaplaví naprostý odevzdání. Když se konečně zastaví, dýchá, jako by uběhl maraton, vyčerpanej fyzicky a psychicky. Její záda jsou pokrytý krvavýma šrámama; Jade netuší, jak dlouho to trvalo, ale to náhlý ticho a klid jsou jako první nádech po vynoření na hladinu. Dívá se na její chvějící se tělo pod sebou, a ví, že ji chce jako nikdy předtím; že po odevzdání se bolesti musí přijít odevzdání se rozkoší+

[Rebecca Altamirano]

+Stejně jako se on opájí pohledem na ni, si stejně tak vychutnává pohled na něj. Svoji krev na jeho rtech, ten oheň v očích a vědomí, že za to může ona, ji rozpalují skoro stejně, jako všechno ostatní. Špičkou jazyka mu přejede po rtech a slízne z nich svoji krev a cítí z něj i sebe samu. Tiše mu zavrní do rtů a ten zvuk se promísí s jeho dalším příkazem. Vyplní ho se stále stejným, vzdorným zablýsknutím v očích jako na začátku téhle jejich hry; ví ale že on ani nic jiného nečeká. Cílem není zlomení, ale odevzdání a oba to moc dobře vědí. Podvolí se tlaku jeho ruky, vnímá jak krev, která na mnoha místech stále ještě vytéká z ran, změní směr a lechtá ji na kůži. Opětuje jeho pohled, když se jí zadívá do očí a přes rty jí přeběhne slabý úsměv, jakoby tu dohodu znovu potvrdila. Trochu ztěžka polkne, když ji připraví o zrakový vjemy a přestože má ostatní smysly dostatečně ostré, náhlá temnota jí umožní vnímat všechno ještě ostřeji. Špičkou jazyka přejede palec, kterým se jí vnutil do úst a když se dotkne špičáku, jeho zrychlený tep vnímá téměř stejně zřetelně jako svůj vlastní. Úsměv, který jí zvlnil rty jí na nich zamrzne, když ucítí pach jeho krve, kterou už z těch mnoha příležitostí, kdy před ní krvácel, dokáže poznat kdekoliv. Olízne si rty a tělem jí proběhne slabé zachvění následované dalším, když jí jeho horký dech spolu se slovy sklouzne po kůži. Tlumeně zasténá a chvění svého těla pod jeho rukama nedokáže a ani nechce potlačit. Zvuk pásku, vytahovaného z kalhot ji donutí zadržet dech; ví co přijde a strach i toužebné očekávání jsou v dokonalé rovnováze, kdyby ty dva protikladné pocity měla oddělit, nedokázala by to; v těch vteřinách před prvním dopadem pásku na její tělo, pevně sevře v obou rukách přikrývky a stiskne, zaryje do nich nehty, jakoby hledala nějaký pevný bod, kterého se může držet. Při první ráně sebou jen prudce škubne a dech se jí zrychlí, jak jí tělo vyšle do krve další dávku adrenalinu. Při druhé tlumeně zasténá, ale cítí, jak se její vědomí rozpadá, rozpouští se v té bolesti, tak intenzivní, že nedovoluje myslet na nic jiného, ale přitom tak osvobozující; pod šátkem zavře oči a další rány už provázejí její výkřiky, zčásti bolestné, ale stále i vzrušené; skloní hlavu níž, jak se tomu poddává. Neví, kdy ztratila pojem o čase, kdy přestala počítat rány, které jí dopadly na záda, ani kdy jí z očí vyklouzly slzy a vpily se do černého šátku; a kdy to prostě jen všechno přijala, podvolila se a uvědomila si, že je úplně prázdná, očištěná a volná. Uvědomuje si to náhlé ticho a znovu začne vnímat i jeho tělo za sebou, slyší jeho zrychlený dech, spolu s krví, divoce proudící jeho žilami; v uších jí hučí šumění její vlastní rozbouřené krve, má pocit, že přímo cítí, jak je v jejích žilách horká, jako tekutý oheň; rozpaluje ji zevnitř a celé tělo jí sálá horkem. Opře se o předloktí a záda prohne do oblouku, dokonale se tak vystaví jeho pohledu, který na sobě cítí přímo fyzicky, v jasné výzvě.+

[Jade]

+v tom krátkým tichu má na okamžik dojem, že to přehnal, ale když se před ním prohne jak hladová kočka, na rtech mu vykvete skoro hmatatelnej úšklebek. Přejede jí prsty po bocích a bez otálení je sevře a prudce do ní vstoupí; že je na něj připravená ani nemusí kontrolovat. Zavře oči, když ho znova zaplaví to báječně těsný horko jejího těla. Natáhne ruku a chytne ji za vlasy, sevře je v dlani, a donutí ji vytáhnout se k němu do kleku, dokud se její zmučený záda nenatisknou k jeho hrudi a nezbarví ji doruda. Kdyby se natáhla trochu před sebe, najde oporu v čelu postele, ale vidět ho nemůže, protože pásku ji nesundá. Konečky prstů pohladí pomalu se zatahující rány na jejím břiše a krátce ji políbí na rameno+ Hodná holka. +zašeptá jí do kůže, ale tentokrát to postrádá osten, možná je v tom i stopa uznání; zvládla to. Jeho dlaň se jí proplazí mezi ňadra, zavadí o pořezanou bradavku a vystoupá jí až ke krku, kolem kterýho se semkne ve známým sevření. A pak se v ní pohne, konečně. Jednou rukou si ji přidržuje za bok a druhou jí svírá krk, v téhle poloze musí být prohnutá, a jeho přírazy se trefujou přímo do toho citlivýho místa v jejím lůně. Každej kontakt s jeho rozpálenou kůží jí připomene rány na zádech. Bere si ji úplně a naprosto i v tom posledním smyslu, dokud se jejich slastný vzdechy nepromísí, dokud se do ní nedobývá rychle a tvrdě, a jeho sebeovládání se nerozpustí v rozkoši. Sevře jí hrdlo pevnějc, skoro nebezpečně pevně, a v náhlým popudu pustí její bok, dlaní přejede po křivkách a pak jí s ní zakryje ústa; rty jí okamžitě smočí jeho krev z rány, kterou si tam před tisíci lety vyrobil. Oba se ženou jako zběsilí k tý hranici, kde se agonie promění v extázi a lidi ve zvířata hnaný instinktem; Jade jí zavrčí do kůže na krku, kam tiskne rty, a uvolní jí ústa+ Řekni moje jméno. +zasténá jí do kůže, a jen o pár vteřin později ho pohltí intenzivní, osvobozující orgasmus. Neví jak dlouho trvá, ale připadá mu to jako zatracená věčnost, než jeho smysly zase začnou fungovat jak mají. Neví ani, kdy přesně se sesunuli do propocených, zakrvácených přikrývek, ale ta tělesná křeč, která je k sobě poutá, ustupuje jen zvolna. Pomalu donutí prsty uvolnit sevření jejího hrdla, palcem se letmo dotkne rudýho otlaku, kterej tam po něm zůstal. Připadá si naprosto vyčerpanej, tím dobrým způsobem, ale je mu jasný, že ona je na tom daleko hůř; a zároveň daleko líp. Stáhne jí pásku z očí, na prstech mu přitom ulpí vlhkost, kterou byla prosáklá. Na tu chvilku, než se probere do reality, zůstane tak jak jsou, podivně propletení, propojení vyprchávající magií okamžiku. Pouta na rukou jí zatím nechá; dokud je má, je to všechno jen součást hry, něco nad čím se nepřemýšlí, odevzdání. Je to jen prostej lidskej kontakt, protože po totálním rozebrání na atomy člověk zkrátka potřebuje ukotvit, takovej zážitek je sakra osamělá věc+

[Rebecca Altamirano]

+zachvěje se očekávám, když jí přejede prosty po bocích, reaguje na jeho sebenepatrnější dotek, jak má po tom všem smysly vybičované na maximum; hlasitě zasténá při tom pocitu naplnění, přitiskne se k němu celou plochou zad a mírné štípání a tepání těch mnoha ran je už jen jako ozvěna, jako vzdálené hřmění odcházející bouře. Přestože stále nevidí, ví, že čelo postele má na dosah, opře se o něj a ještě víc se prohne proti němu, zakloní hlavu, až ji konečky vlasů polechtají na kříži a promyšleně zavlní boky, cítíc ho hluboko v sobě. Ze rtů jí unikne tlumené zapředení, kterým přímo slyšitelně prostoupí pousmání, když zareaguje na tu "hodnou holku"+ Říkala jsem ti to. A tys mi to nevěřil...+hlas má položený mnohem níž, než obvykle a ochraptělý od těch mnoha výkřiků bolesti i rozkoše; po těch několika hodinách intenzivní slasti, neustálého kolísání na hraně orgasmu, jí teď už stačí k vrcholu opravdu málo, je ale o to divočejší, intenzivnější a v určitém směru i nečekaný. Když jí zakryje ústa zraněnou dlaní, okamžitě toho využije a špičkou jazyka krátce přejede po celé ráně a to v ní odpálí další orgasmus, téměř stejně prudký jako ten první, který sotva stihl odeznít.+ Jade...+zasténá téměř současně s tím, kdy se i on konečně poddá svému orgasmu a smísí se s jejím vlastním. Několik dlouhých vteřin, nebo možná i minut zůstane bez hnutí ležet v chladivých přikrývkách, učí se znovu dýchat klidně, ale ví, že tohle v ní bude odeznívat ještě hodně dlouho, nejen proto, že pár dní potrvá, než se všechna ta zranění zahojí. S každou další vteřinou si uvědomuje víc ze svého těla; oči má stále zavřené, přestože už jí pásku, ale pořád má pocit, že má víčka příliš těžká na to, aby je dokázala zvednout. Přichází k sobě velmi zvolna a trochu jí v tom pomáhá příjemné štípání v jejích zraněních; většina už nekrvácí, ale hojení očividně taky neprobíhá, protože má v krvi příliš mnoho stříbra, které její tělo musí nejdřív vyloučit. Nakonec se donutí pomalu otevří oči a trochu zamrká, jak je po té tmě i tlumené světlo najednou ostré. Duhovky mají stále svoji zlatavě jantarovou barvu, protože se zcela vzdala kontroly nad sebou i svými pocity+

[Jade]

+Její orgasmus je jako tečka na závěr, završení celýho toho šílenství. Tep se mu pomalu uklidní, a první souvislá myšlenka v jeho hlavě říká, že potřebuje panáka. Když Becca otevře oči, vezme to jako znamení návratu do reality, převalí se na záda, a nechá jí i sobě trochu prostoru. Kouzlem si přivolá cigára, jedno si vloží mezi rty a zapálí, a dlouze potáhne, už dlouho mu takhle nechutnalo. Pot mu na těle pomalu zasychá, spolu s krví, z níž je většina její, a ještě chvilku mlčky kouří, nechává to v sobě doznít. Pak si posune cigaretu do koutku, chytne ji za předloktí a zbaví ji obou pout. Kožený náramky odhalí další mělký rány způsobený stříbrnýma ostnama, teď už skoro zatažený. Sklouzne očima po jejím těle, holt bude muset nosit trika s dlouhým rukávem. Roláky. Popravdě je pěkně zřízená. Oba vypadají tak nějak jako po pěknejch jatkách. Ta myšlenka, že ji ještě pár dní bude zdobit jeho uměleckej podpis, že si na něj bude muset vzpomenout při každým pohybu, kterej zabolí, při každým převlíkání, mu roztáhne rty do spokojenýho úšklebku. Vždycky to věděl, že k tomu jednou dojde, že přijde dobrovolně, a jeho ego se vznáší na malým obláčku vítězství. Napadne ho, jestli toho lituje, ale momentálně je mu to jedno; bez ohledu na to, s kým šuká pravidelně, tohle jí v hlavě na nějakou dobu utkví, tím si je docela jistej. Přejede prsty před slovo vepsaný v jejím podbříšku, už ne nijak sexuálně, spíš jako by obdivoval vlastní práci+

[Rebecca Altamirano]

+důkladně se protáhne, když jí sundá pouta a vychutná si každý zaštípání, i to nejdrobnější bodnutí, kterým její tělo na ten pohyb zareaguje. Přímo fyzicky si je vědoma jeho pohledu, ale ani ten krátkej záblesk vítězství v jeho očích v ní nedokáže nastartovat adekvátní reakci. Na to je stále až příliš v zajetí toho všeho, ale kdyby se rozhodl pro nějakou z obvyklých nejapných poznámek, asi by se přemohla:D+ Netvař se tak spokojeně, nebo ti to zůstane a tvoje image bude v prachu. +ušklíbne se na něj drze, ale zní to úplně stejně spokojeně, jakoby jen jeho výraz vyjádřila tónem hlasu. Je si jistá, že stejně, jako na to nikdy nezapomene ona, nezapomene ani on. Je velmi nepravděpodobný, že by si něco takovýho mohl zopakovat s nějakou náhodně ulovenou známostí a to je zase její malý vítězství. Tohle a představa, jak zareaguje, až objeví vedlejší účinky její krve na svý tělo. Přivře oči a pozoruje ho, jak jí přeběhne prsty přes podbřišek a její tělo zareaguje slabým zachvěním. Po chvíli se pomalu zvedne a vstane z postele, uvědomuje si, že je čas vrátit se zpátky do reality. Doma na ni čeká její puberťačka a trochu provinile si uvědomí, že se jí už...jak dlouho neozvala? Absolutně nemá přehled o čase. Cítí na sobě jeho pohled, zatímco se obléká a díky zraněním, která se ozývají při každém pohybu má pocit, jakoby se jí stále dotýkal. Nakonec si navlékne podpažní pouzdro s glockem a otočí se k němu. Sklouzne pohledem po jeho těle, potřísněném její krví a vzpomene si, že i on má od ní památku. Ty tygří škrábance na jeho zádech mu taky chvíli vydrží. Zvedne koutek ve spokojeném úšklebku a zadívá se mu do očí+

[Jade]

Moje image to přežije. Nemyslím, že o tom budeš někde vyprávět. +ujistí ji pobaveně, po dvojitým orgasmu dokonce ani není extra nepříjemnej Nemá potřebu vyměnit si nějak víc slov, všechno podstatný už mezi nima proběhlo, takže ji jen sleduje, jak se oblíká, naprosto bezostyšně. Poznamenaný záda si dobře uvědomuje, satén pokrývek hladí jeho škrábance, ale to půjde zkontrolovat teprve až odejde+ Možná by sis měla umejt obličej, než vylezeš ven. +podotkne, přece jenom ty šmouhy od krve vypadají na její tváři a kolem rtů trochu moc sugestivně Oblečení postupně zakrývá jeho umělecký výtvory, ale ten poněkud čerstvě ošukanej dojem jen tak nezmizí+

[Rebecca Altamirano]

+na chvíli se nad tím poctivě zamyslí+ Asi ne. +souhlasí nakonec, pochybuje, že by to někdo pochopil+ Myslíš že bych mohla někomu přivodit infarkt? +zvedne obočí, jakoby ji ta představa ani trochu neznepokojovala.+ Možná to ještě budu moct využít, jestli na svým autě najdu jeden jediný škrábanec. +ušklíbne se, ale zrovna tohle myslí asi vážně:D+ Nicméně máš asi pravdu...+dodá nakonec a lehkým mávnutím ruky se uvede do civilizovaný podoby+ Takže...+zadívá se na něj a v očích jí zablýskne+ ...kdybys měl nějaký otázky...víš, kde bydlím. +protáhne lehce vyzývavě a s tím se přemístí ke svému autu; ta věta jakoby se tam vznášela ještě chvíli po té, co zmizí+