+ta zpráva ji donutí trochu se nad tím vším zamyslet. Jo, co se vlastně děje? A děje se něco? Frustrovaně zavrčí, vyloží se v obýváku na gauč a upíjí u toho přemýšlení specialitku. Tuhle bohulibou činnost přeruší Payne. Sedne si do křesle a upřeně se na Beccu zadívá, na tváři dokonale rodičovský výraz+
P: Kde jsi byla? Volal mi V. a měl o tebe strach. +začne bez otálení a to "zase" na konci ani nemusí říkat nahlas+
B: Pokoušela jsem se vožrat a pak jsem byla v Guns. Mami. +usápne se; detailů rozhodně netřeba+
P: +přivře zlostně oči+ Měla by sis s ním promluvit. Zněl vážně hrozně a myslím, že se to rozhodně nezlepšilo. +probodne ji pohledem, zase se zvedne a ostentativně zamíří zpátky do svýho pokoje+ Nevím co se mezi váma stalo, ale říkal, že je to jeho chyba, že něco podělal. +otočí se ještě ve dveřích+ Ale víš ty co? Myslím, že jenom jeho chyba to určitě nebude. +oznámí jí a chlad v jejích očích jí dá dostatečně najevo, co si myslí+
B: +stiskne rty a ze všech sil se drží, aby jí neodsekla něco, co by ji později mrzelo. A nebo hůř - aby jí neřekla pravdu, protože si je jistá, že by to nepochopila. Případně ještě hůř. Narozdíl od ní by to pochopila hned a spíš nechápala v čem je problém. Svalí se na gauč a zbývající čas věnuje popíjení specialitky, která pomáhá hojit poslední zbytky ran a zírání do stropu. Velmi konstruktivní.+