Území smečky

[Gabriel]

[Gabriel]

Tak pojď, ty moje velká, zlá vlčice. +zazubí se na ni a společně vyjdou ven a zamíří překvapivě k jednomu smečkovému teréňáku+ Kousek popojedeme autem a necháme si tady pak oblečení. Jak dlouho po proměně ve vlka se můžeš proměnit zpátky? +zadívá se na ni tázavě, nasedne za volant a počká až nastoupí taky+ Vím, že po té vynucené ukázce jsi to zvládla, ale určitě to u tebe vyžaduje mnohem víc energie, než u nás...

[Syriana Spinnel]

+Cesta teréňákem háže a Syr se tlemí jak pako. Sleduje krajinu a je jí přímo uchvácená, co tepr až bude v kůži. Po chvilce mu odpoví na otázku.+ Vlastně jsem neměla moc šancí to vyzkoušet, +odpoví po pravdě.+ Ale asi s tím nemám problém kdykoliv, akorát když je to moc brzo jsem pak hrozně vyčerpaná +zamračí se a přemýšlí, jestli se to časem bude zlepšovat.+ Tak dvě hodinky myslím budou okey +podívá se na něj jak řídí. Když konečně zastaví, první co Syr přepadne je to, jak voní vzduch.+ Páni +skoro by ho mohla ochutnat na jazyku. Vystoupí z auta a začne se hned vyslékat, najednou se zarazí a podívá se na G.+ Ty první kocoure +protože za a) on už ji viděl, ale ona jeho ne, b) nechce aby jako člověk přihlížel znova její proměně, docela to totiž bolí a nadělá brajgl.+

[Gabriel]

Fajn, můžeme tady zůstat, jak dlouho budeš chtít. A kdyby se ti náhodou proměnit zpátky nešlo, odvezu tě domů. Dozadu se jedna vlčice v pohodě vejde. +mrkne na ni a zastaví.+ Dobře, jak je ctěná libost. +zazubí a rychle se svlékne; hodí věci na přední sedadlo a postaví se kousek od ní. Po chvíli začne z jeho těle vycházet tlumené světlo, které ale stále sílí a pak během několika úderů srdce stojí na jeho místě vlk velikosti menšího poníka. Jeho proměna je plynulá, jako si jednu podobu svlékl a oblékl si tu vlčí. Udělá pár kroků k Syr a jemně jí šťouchne čenichem do ruky+

[Syriana Spinnel]

Ts, jistě že mi půjde přeměnit se zpátky +zakroutí očima.+ Jsem přece velká mocná alfa smečky +chichotá se tetrálně.+ Přece nepojedu vzadu, s hlavou vystrčenou z okna a vyplazeným jazykem jak nějaký pes. +Už je skoro nahá, fascinovaně sleduje Gabrielovu proměnu.+ No ty jo +je to o tolik rychlejší než její proměna a navíc to vypadá bezbolesné, musí se ho pak na to zeptat, jaké to je.+ Ty jsi ale velký +usměje se na svého vlčího muže, chvilku si k němu klekne a zaboří prsty do huňatého kožichu. Dívá se do těch jeho karamelově žlutých očí a je uplně a totálně zamilovaná.+ Miluju tě +vtiskne mu pusu na špičku čenichu, pak poodstoupí, aby nebyl celý zaprasený a soustředí se. Pach jejího samce ji k sobě mocně láká, takže proměna je docela rychlí, i když neméně bolestivá. Když se ale otřepe od toho průhledného tentononc stojí naproti G-vlka o něco menší vlčice. Zkusmo došlápne na poraněnou tlapku a i když trochu kulhá, dá se to. Přejde k němu, čumákem se otře o jeho a začne ho oňufávat. Pak mu hlavu schová pod jeho krk, v náznaku uznání dominance. Lehce do něj drcne a pomalu se rozběhne při potoku. Je to tak osvobozující, že všechny myšlenky se jí vypaří z hlavy a je jen ona, G-vlk, běh, příroda, svoboda...+

[Gabriel]

+ohrne pysky v nejlepší nápodobě úsměvu, jaké je schopen a schválně kýchne, když ho plíbí na čenich, vysloveně v rozverné náladě. Kousek couvne, aby měla dost prostoru na proměnu a pak to celé sleduje; přestože to vidí podruhé, nemůže si zvyknout na to, jak očividně trpí. Lehne si na zem, položí hlavu na tlapy a tiše, tlumeně kňučí, nespustí z ní ale oči dokud před ním nestojí krásná, narezlá vlčice. Pomalu se postaví, hlavu natáhne dopředu, sklopí uši a tiše zakňučí. Když se k němu přitiskne, otře se o její bok a když se pak rozběhne lesem, okamžitě ji následuje. Ještě nikdy se mu bezmyšlenkovité pobíhání po lese nelíbilo tolik, jako teď. Chvilku honí on ji, chvilku ona jeho; pak objeví veverku, která si schovává zásoby na zimu a pustí se za ní a když jim uteče na strom, zuřivě na něj vyskakuje, ale očividně se jen dobře baví a neublížil by jí, ani kdyby ji chytil. Nakonec vyběhnou na útes, tyčící se nad údolím, odkud může vidět kilometry daleko; sedne si a přitiskne se k ní bokem a po chvíli zvedne čenich k nebi a jeho vytí se nese celým údolím a ještě dál, až k jejich domu, kde píseň svého alfy všichni bezpečně poznají+

[Syriana Spinnel]

+Honění veverky je ta největší legrace na světě. Zatím, protože nenarazili na nic většího i když pokud by hodně chtěli, tak nějakou vysokou by hravě vystopovali. Pobíhají kolem sebe, proplétají své běžecké dráhy a sem tam se zrzavý vlk otře kožichem o černého. Rozhled z útesu je dechberoucí a jako člověk by ho dozajista ocenila, ale jako vlk... Přitulí se k vlkovi vedle sebe a přidá své vytí k jeho, které se nese přes celé údolí a celý kraj, a je to kouzelná chvíle. Není to jen propojení jejich hlasů, ale jich celých, celých jejich bytostí, duší. Takový malý manželský obřad vyjádřený písní vlků. Po nějaké chvíli si S-vlk položí hlavu na Gabrielovy tlapky a odpočívá. Když je slunce vysoko nad jejich hlavami šťouchne do něj čenichem a švihne ocasem. Sestoupí z vrcholku a útesu až k řečisti potoka a vydají se podél něj zpět, přitom narazí na malou tůňků. Zrzavou nenapadne nic lepšího než do ní skočit a celá se zráchat. Vyleze na břeh, otřepe se a druhého vlka celého scáká. Věnuje mu vlastní verzi pyskatého úsměvu a doběhnou k autu. Chvilku má strach, že se tak nechala strhnout vlkem, že to zpátky nepůjde, stojí tam, přešlapuje na tlapkách, ale jak se G hodí zpět do lidské kůže dostane na něj ohromnou chuť. A ne, o sežrání vážně nejde. Během pár drsných minut se promění zpět. Opře se rukama o kapotu teréňáku, hlavu svěšenou a ztěžka oddechuje, pravá ruka ji bolí, ale aspoň s ní už hýbe. Mávnutím ze sebe sundá zbytky proměny a zpoza clonu vlasů koukne na Gabriela vedle sebe. Jak se tak opírá, pohodí bokama v jasné výzvě, potřebuje ho v sobě, hned, teď okamžitě, silně, majetnicky...+

[Gabriel]

+jak tam tak spolu odpočívají, cítí se takový klid a pokoj, jaký necítil už spoustu let. Položí si hlavu o zátylek rezavé vlčice a spokojeně si povzdechne. Po nějaké době se zvedne a pružným klusem zamíří společně zpátky a když skočí do vody, vycení na ni zuby ve vlčím úsměvu a schová čenich mezi tlapky, když se otřepe a pocáká ho. U auta se během pár vteřin promění a zadívá se na Syr, s mírnými obavami, jestli jí půjde proměnit se zpátky. Už se natahuje do auta pro jejich věci, ale ten její pohled a ho zastaví uprostřed pohybu a upřeně se na ni zadívá. Rty mu zvlní poloviční, ďábelský úsměv, když k ní dvěma dlouhými kroky přistoupí, chytí ji za boky a přitiskne jí k autu. Dlaní jí pohladí po křivce zad, sklouzne přes bříško a několikrát promyšleně přejede palcem přes klitoris, aby se pak trochu odtáhl a jediným mocným přírazem vnikne hluboko do ní a ihned začne tvrdě přirážet; jednou rukou si ji přidržuje za boky a druhou sevře v hrsti její vlasy a lehce zatáhne, aby tak musela trochu zaklonit hlavu a vyklenout se proti němu. Nakloní se nad ni, až ji skoro celým těle zakrývá, rty jí přejede po krku a vzápětí se bez varování zakousne do jemné kůže v ohbí krku a hluboké zavrčení jí zavibruje na kůži.+

[Syriana Spinnel]

+Zpod přimhouřených víček pozoruje svého vlka, na tváři mlsný, toužící úsměv. Vidí to, jak ji chce stejně tak moc, jako ona jeho. Spokojeně zavrní pod dotekem horké dlaně, ještě víc rozkročí nohy a skloní hrudník nad kapotu. Chraplavě zasténá, až se to rozléhá na lesním prostranstvím, pohodí boky, aby ho cítila ještě hlouběji. Vyklene celé tělo v odpovědi na jeho požadavky, linii krku odhalenou, vystavenou. Znovu ji kousne a tentokrát to není jen takové něžné, jeho vrčení v ní rezonuje a rozpíná se po kůži i uvnitř.+ Víc... +hrdelně vydechne ta slova. Bože chce aby si ji vzal uplně celou. Boky mu vychází divoce vstříc, až naráží pánevními kostmi na plechy auta, bradavky má ztvrdlé, rozbolavělé.+ Gabrieli, ach... anoo +roztřese se mu pod rukami v ozvěně vnitřního zemětřesení, a přesto stále nepřestává. Dopřává mu to, co dává on jí a svírá se kolem něj v silných stazích.+

[Gabriel]

+víc než ochotně její prosbě vyhoví; bere si ji tvrdě, každým pohybem si ji přivlastňuje a nepřestává ani když se kolem něj začne svírat v orgasmu a žene je oba dál, až i jeho pohltí divoké vyvrcholení. Vykřikne její jméno a skoro se na ni zhroutí, hlavu skloněnou u jejího ramene; zprudka oddechuje, jeho horký dech se jí rozbíjí o kůži a až teď si začne pomalu uvědomovat, že je brzké jaro a sluneční paprsky nemají šanci prodrat se skrz husté větvoví stromů. Vtiskne jí něžný polibek na místo, kde zůstal jasně viditelný otisk jeho zubů a jemně po něm přejede jazykem, než se pomalu odtáhne+ Miluju tě…+zašeptá jí do ucha a zlehka ji pohladí po zadečku+