Altaïr

[Altair]

+nepozorovaně seskočí na nádvoří a hned ohrne nos. Uvnitř to páchne utrpením, smrtí a lidskými výkaly. Odněkud k němu doléhají bolestné výkřiky a pak tiché sténání, nakonec ticho. Vzápětí se rozlétnou dveře a na nádvoří se pomateně vypotácí nějaký pacient+ Pomoc! Pomozte mi! +ječí, tvář má staženou strachem, oči vytřeštěné. Hned za ním vyrazí mohutný strážce, rozeběhne se za ním a během pár okamžiků ho chytne. Pacient se mu v rukou zuřivě brání, kope a škrábe, ale je tak zesláblý, že strážci nedělá velké potíže vykroutit mu ruku za záda a přinutit ho kleknout si na zem. Pomateně křičící muž však okamžitě zmlkne a vytřeští zrak ke dveřím, ve kterých se objeví malý muž v bílé zástěře... špinavé, zakrvácené zástěře+

[Altair]

+hned jak šílenec spatří muže v zástěře, vytrhne se stráži a rozeběhne se s křikem pryč. Nemá ale kam utéct a velký muž ho po chvíli chytí a odvleče zpátky+ To jsi neměl dělat +řekne doktor utečenci a pak se obrátí ke stráži+ Odveď ho zpátky do pokoje. Ale nejdřív mu zlom nohy, aby ho už nenapadlo utíkat. Obě +obr se zakření a dupne nebožákovi napřed na jednu, pak na druhu nohu. Ozvou se dvě zvrácená prásknutí, jako když se lámou suché větve. Oběť zoufale zařve bolestí a Altair se dá do pohybu, protože se tváří v tvář tak marnivé krutosti nedokáže ovládnout. Muž dřív ale omdlí, bezpochyby bolestí, a stráže ho odnesou pryč. Doktor se ještě rozhlédne po nádvoří a pak zmizí za dveřmi špitálu+

[Altair]

+zamíchá se do hloučku, který zrovna prochází dveřmi do špitálu a neprozrazen se ocitne uvnitř. Zamíří ke dveřím hlavní ošetřovny, kde předpokládá přítomnost toho sadistického doktora. Jen ať se ten parchant bojí. Jen ať cítí něco z toho, co působí těm nevinným lidem. Ta představa ho hřeje u srdce, když vstoupí s učenci do ošetřovny. Sláma na podlaze nijak nepohlcovala zápach utrpení a lidských výkalů. Altair má co dělat, aby se nepozvracel a všimne si, že většina personálu si zakrývá nosy rouškou, ani utlumili nesnesitelný puch, šířící se kolem. Rozhlédne se kolem sebe. Vzduchem se nese monotónní sténání, občas protnuté zoufalým výkřikem. Podél dlouhé zdi jsou postavená nemocniční lůžka, do jednoho zaplněná troskami živých lidských těl. Když zahlédne u jedné postele Doktora Hrůzu, skloní hlavu a zpod kápí ho nenápadně pozoruje+

[Altair]

Co jste mi to... provedl? +zasípá trpící pacient+
Ach ano. Bolest. Napřed to bolí, to přiznávám. Ale za čas budeš souhlasit +konejší ho doktor Hrůza+
Muž se pokusí zvednout hlavu+ Jste... zrůda... !
Už mi říkali i hůř +shovívavě se doktor pousměje a přejde k vedlejší dřevěné kleci, aby zkontroloval svého dalšího pacienta.
+ne, ne pacienta, uvědomí si Altair. Ti ubožáci jsou pro něj věci. Experimenty. Má co dělat, aby ovládl vztek. Rozhlédne se nenápadně. Většina stráží se shlukla na opačném konci ošetřovny. I tady klopýtá několik dezorientovaných pacientů a pár mnichů, kteří jakoby viseli na každém Hrůzově slově, zároveň si udržujíc uctivý odstup, si mezi sebou šeptá. Pokud má svoji oběť zabít - a zabije ho, to věděl s jistotou - bude to muset udělat teď+

[Altair]

+doktor se přesune k poslednímu lůžku a Assassin začne rychle jednat. Bleskově zkontroluje stráže, které jsou pořád zaměstnané na opačném konci ošetřovny. Odhodlaně přistoupí zezadu k doktorovi, který se zrovna shýbá nad pacientem. Čepel vystřelí z pouzdra a zanoří se muži do zad. Altair rukou na jeho ústech umlčí výkřik, když se jeho oběť prohne bolestí v zádech a téměř něžně položí probodnutého lékaře na zem+ Zbav se svého břemene +zašeptá mu do tváře+

[Altair]

+doktor zamrká a pohlédne asasínovi do tváře. V očích ale nemá strach+ Teď si odpočinu, že? +zašeptá+ Volají mě nekonečné sny. Než však zavřu navždy oči, musím vědět jedno. Co se stane s mými dětmi?
Myslíš s lidmi, kteří trpěli při tvých krutých pokusech? +Altair nedokáže potlačit v hlase odpor+ Budou se moct vrátit domů.
+doktor se suše zasměje+ Domů? Kam? Do stok? Do bordelů? Do vězení, ze kterých jsem je vytáhl?
Unesl jsi ty lidi proti jejich vůli +řekne Altair+
Ano. Proti té troše vůle, která jim zůstala +vydechne doktor+ Jsi opravdu tak naivní? Vyhovíš plačícímu dítěti jenom proto, že kvílí? Co mu odpovíš, když si bude chtít hrát s ohněm? Dovolíš mu to? Pak ale budeš zodpovědný za jeho popáleniny.
Nejsou to děti, ale dospělí muži a ženy +odporuje mu Altair+
+doktor zavrtí hlavou+ Možná tělem. Ne však myslí. Byli to šílenci, než jsem je našel a vysvobodil z vězení jejich šílených myslí. Po mé smrti se z nich pět stanou šílenci.
Ty tomu opravdu věříš, že jsi jim pomáhal? +zeptá se Altair nevěřícně+
+doktor se usměje a z očí se mu začne vytrácet světlo+ Já tomu nevěřím. Já to vím +a vydechne naposled+
+Altair vytáhne ptačí pero a smočí jej v jeho krvi+ Ať je k tobě smrt milostivá +zašeptá a zatlačí mu oči. V tu samou chvíli pacient z nejbližší postele začne ječet a všechny hlavy v místnosti se otočí k nim+

[Altair]

+napřímí se a zahlédne, jak se k němu přes ošetřovnu hrnou stráže. Rozeběhne se k nejbližším dveřím a doufá, že vedou na dvůr. Když se otevřou, potěší ho, že za nimi vidí opravdu dvůr. Už méně ho potěší, že jimi právě vešel obr se širokým mečem v ruce, s vystupujícími šlachami na krku, vypracovanými léty boje s těžkým mečem. Altair tasí meč a s ním v jedné a vystřelovací čepelí ve druhé ruce se muži postaví. Ocel zařinčí o ocel. Na vteřinu se téměř dotknou nosy a Altair si všimne, že jeho sok má zraněné víčko, které mu visí přes jedno oko. Nato se muž od něj odstrčí, udeří do jeho meče a rychle změní úchop. Altair bleskově odtančí stranou, zkušeně pozná, že muž je lepší šermíř než původně předpokládal. Uslyší, jak se k němu zezadu blíží další stráže, na pokyn jeho soupeře se ale zastaví+ Je můj! +zavrčí muž a hrozivě se proti němu s mečem v ruce postaví+

[Altair]

+Altair se musí pousmát tomu, jak je strážce arogantní a přehnaně sebevědomý. Jaká ironie, jen nedávno byl sám takový. Prudce zaútočí a sekne čepelí nahoru, muž ale odrazí ránu jako nic. Asasín uskočí doleva a napadne ho ze strany obrova zraněného oka, kde cítí jeho slabinu. Sekne mu po krku a rozetne mu jej jako hroudu sýra. Z rány se vyřine krev a muž klesne na kolena, velkou dlaň si tiskne na rozšklebenou ránu, dokud se nesvalí jako pytel na zem. Za Altairem se najednou ozve překvapený výkřik a dupot mnoha nohou. Aniž by se otočil, přeskočí obří mrtvolu, která zatarasila východ, vyběhne na dvůr, kde rozrazí hlouček zvědavců a pak vyskočí na střechu a po ní zmizí z dohledu+

[Altair]

+vytáhne ze záňadří černou listinu a odškrtne si krví další vyřízenou věc. Přejede prstem po papíře k následujícímu jménu a oči se mu rozzáří a rty zkřiví opovržený úsměv. Schová zase seznam a rychle vyrazí za další obětí+

[Altair]

+vrátí se do hlavního štábu organizace a veliteli oznámí úspěšné splnění svého úkolu ve Francii. Dostane další instrukce a vydá se na další lov, aby si cizím lidským životem vykoupil zpátky svoji čest+