+Ale s nima spí v posteli dítě, pod polštářem ji mít nemůže
+ No... +koukne na ni tak úkosem, a pak se uculí+ dyť já vím. +zasměje se, a zní to jenom lehce zahořkle
+ Nemusí to bejt nutně špatná věc. Chci říct, nemusí bejt nutný držet si ho od těla, když si ho dokážeš u toho udržet venku z hlavy... a to byl můj hlavní problém. +uculí se trochu+ Prostě to nesoudím. +vyjádří se na rovinu, sama ví, jakej umí bejt
+ Já jsem popravdě párkrát kytku dostala, na začátku. Když chtěl udělat dojem, že je normální. +pousměje se, sklopí oči k Sophii, jako by si potřebovala připomenout současnost+ Asi za ním budu muset zajít, mám nějakej problém magickýho rázu. Ale odkládám to, jak se dá. +zašklebí se na ni vědoucně, jako"nikdy neříkej nikdy"
+ Aha... +poslouchá její vyprávění a nad jménem se zarazí+ Dean? Dean... +zamyslí se+ Já si ho pamatuju, měl ještě menší sourozence, bylo mu tak dvanáct... umřel mu táta? +koukne na ni posmutněle+ No... společný trauma dokáže lidi hodně sblížit.. bylo by fajn, kdyby to těm děckám vyšlo. +uculí se+ No jo, ona je takový pako, kdyby uměla chodit, tak odejde s každým, kdo se na ni uculí. +směje se+ Já myslím, že ji zvládnem vychovat jako dobrýho člověka, naučit ji, co je dobrý a co špatný, že nemá zabíjet a tak. Ale nevim, kdo ji naučí jíst brokolici a ráno vstávat. +zazubí se. Sophie je nadšená, že jí věnuje pozornost, směje se na celý kolo a třepe rukama a nohama
+ Jo, vůbec na ničem. +pousměje se+