neměla bys. Ale bylo by to hustý. +zazubí se vesele+ Jo? no klidně, to by neměl bejt takovej problém. Ochranný kouzla jsem dělala. +protočí oči, však znají Jadeovu paranoiu.
+ To můžeme potom, až to budem mít za sebou, mám dojem, že to bude potřeba. +uchichtne se. S napětím sleduje její obličej, a když se jí rysy trochu uvolní, ulehčeně si vydechne+ Fajn, tak jo. +taky se párkrát zhluboka nadechne a vydechne, aby si trochu zklidnila splašenej tep; skoro v uchu slyší ten hlas,
uvolni se, vytlač myšlenky tam, kam patří... rychlejc, musíš to zrychlit, nespokojený zasyčení někde u jejího ucha, horkost těla za jejími zády... dost, sakra, tohleto teďka nepotřebuje. Násilím se donutí tohle vypustit, jde se na to. Natáhne ruku a dotkne se jejího spánku jako minule, dovnitř tentokrát proklouzne snadněji, jejich magie už se poznají. Na vzhled toho pokoje je tentokrát připravená, ale to neznamená, že se jí z něj míň svírá žaludek. Odfiltruje ten nepříjemnej neklid někam stranou a přistoupí rovnou ke knize, není důvod to protahovat. Hůlka by jí tu byla k ničemu, takže položí prsty na vazbu, jemně otočí křehký stránky. Vybere si jednu stránku vcelku na začátku, text tady pokrývá jedna ze světlejších skvrn, skoro dokáže přečíst začátek. Zlehka na papír položí dlaň zavře oči a posbírá všechny svoje magický rezervy. Vybaví si slova kouzla, plynou jí z jazyka lehce a přirozeně. Už od začátku cítí, že to není ono, ale zaklínadlo dokončí, nechat ho viset, je nebezpečnější. Otevře oči a koukne dolů, ale přesně jak čekala, nic. Tak jo, stejně nečekala, že to bude na první pokus. Takže dál, jak začínalo to druhý zaklínadlo? Jo... jakmile vysloví první slovo, zvednou se jí chloupky na rukou. Slova ji lehce brní na jazyku, samy z něj chtějí skouznout, tep se jí zrychlí, tohle je ono. Papír pod její dlaní se zachvěje; cítí, jak se ten hnus na stránce brání, nechce se mu opustit tuhletu příjemnou lokaci. Ale magie jí proudí tělem, soustředí se v dlani a vyhání ho nemilosrdnějc než Cif. Dokončí zaklínadlo a prudce otevře oči. Skvrna jako by z textu stekla, a trochu ji znepokojuje, že nevidí, kam. Co je ale důležitější, slova textu jsou sice vybledlý, ale zato jasně čitelný+ No ty vole. +zašeptá, nedovolí si moc nadšení, ale poprvé má dojem, že by to fakt mohly zmáknout. Přejede konečky prstů po první větě textu, a jako kdyby tím něco aktivovala, najednou jim hlavu zaplní vzpomínka, která je tam zanesená+