od Dean » 12 kvě 2018 00:16
+a složku taky dostane hned jak se přemístí domů, převezme si ji od Jadea skoro nábožně, jako kdyby dostával rodinný stříbro, a okamžitě si ji odnese k sobě, aby si ji přečetl od začátku do konce, nejmíň šestkrát+ Nemusíš se je naučit nazpaměť. +poznamená aspoň jízlivě, ale ve svý podstatě to chápe. I jeho se kdysi někdo pokoušel naučit, že správnej chlap má znát všechny lidi, co kdy zabil, jménem. Dokonce si i pamatuje, kdy přesně přestal počítat. Posadí se do křesla, zkontroluje, že Dean je u sebe, a na pár hodin se věnuje něčemu jinýmu, než běhání kolem puberťáka. šokující.
Když se znovu setmi, vytře si z očí únavu, protáhne ztuhlý končetiny, vypije si dva povzbuzovací lektvary, zkontroluje si životní funkce, a vyjde z pracovny. Dean na něj už čeká na chodbě, nezvykle vážnej, oblečenej ve svým klasickým funkčním ohozu na akci, nenápadně ozbrojenej až po zuby; pro cvičený oko by drobný nerovnosti n jeho těle byly zjevný, ale jinak má oblečení střižený přesně tak, aby si člověk jeho zbraně všiml až ve chvíli, kdy mu kouká do hlavně. Sklouzne po něm krátce pohledem, je to jen nějaký dva roky, a změnil se od hlavy až k patě. Už to prostě není kluk+
Jdeme. +zavelí, a vykročí po chodbě směrem ven+ Kryju tě, ale tohle je ve tvý režii. +oznámí Deanovi ještě a nechá se ve zkratce seznámit s plánem. Sám by možná pár věcí udělal jinak, ale mluvit mu do toho nebude, ne tentokrát. Společně se přemístí, nejdřív Dean, a o pár vteřin za ním Jade.
Objeví se na střeše domu, přesně ve slepým místě mezi dvěma kamerama. Vítr si mu lehce hraje s vlasama a z ulice sem zaznívá hluk z nějakýho klubu, ale Dean to nevnímá, soustředí se jen na svůj úkol. V hlavě mu rezonujou věty z tý složky, ale nepřehlušují jeho myšlenky, nezakalují jeho záměry. Cítí Jadea za sebou, jeho mlčenlivou přítomnost, a okamžitě ho ten pocit uklidní. Svůj další postup si promyslel už tolikrát, že necítí nic víc, než klid, lehkou nervozitu v zárodku zadusí a na to, co bude muset udělat potom, se prostě rozhodne nemyslet, dokud na to nedojde řada. Tiše seskočí ze střechy, zahákne se kotvou na opasku za předem vybranej sloupek, a plynule, neslyšně sklouzne o dvě patra níž. Několik rychlých detekčních kouzel prozkoumá situaci na patře, zkušeně zruší obrany kolem zadního okna, a jednoduchým odemykacím zaklínadlem otevře okno natolik, aby se protáhl dovnitř. Tohle už dělal mnohokrát, i když ne z první ruky, takže si počíná rychle, obratně, a naprosto efektivně. Dopadne na obě chodidla, s měkým klapnutím, zaposlouchá se do ticha a opatrně se proplíží do místnosti. V duchu si vyvolá plán budovy a s jistotou se přesune ke vzdálenějším dveřím, kde tuší ložnici. Uvědomuji se, že Jade ho sleduje jako stín zezadu, ale nijak mu do ničeho nezasahuje. Zkontroluje dveře ložnice na kletby a pasty, a natáhne hůlku, aby si otevřel, když v tom se napravo prudce otevřou dveře, a někdo vstoupí dovnitř. Záblesk světla ho na okamžik vyhodí z konceptu, ale netrvá to ani půl vteřiny; v napůl osvětlené tváři okamžitě pozná Charlese, jehož rysy na chvilku zmateně ztuhnou. Dean se okamžitě vrhne stranou a kryje se za pianem, ještě v půlce letu si přehodí hůlku do levačky, střelí po něm paralyzující kletbou a sáhne po noži, kterej po něm vzápětí vrhne s druhý strany piana. Kletbou mine, ale nůž najde svůj cíl v Charlesově rameni, a podle vzteklýho výkřiku ho nijak nepotěší. Vápětí se piano před Deanem rozštípne napůl vinou brutální kletby z Charlesovy hůlky. Útok ale čeká, takže se překulí ještě než se do nich starší muž vrhne, sejme ho víkem od piana, a zamrká, protože mu do očí stříkne krev ze škrábance na tváři, kterou mu tím udělá. Charles zuřivě zavrčí, zahodí hůlku, a Deanovi jednu vypálí, netrefí se přímo na nos, ale do brady mu uštědří takovou, až Deanovi zazvoní v čelisti. Zprudka se nadechne, v tomhle úhlu nemůže vytáhnout hůlku, a tak jen uvolní vlnu bezhůlkový magie a smete ho ze sebe na zem. Okamžitě je na nohou, vytáhne pistoli, ale než ji stihne použít, koutkem oka si všimne, že Charles cosi nenápadně drží v ruce, a právě z toho vytáhl... pojistku. uhm. vrhne se pod stůl a srazí ho před sebe jako štít, kouzlem ten minigranát trefí a v poslední chvíli mu zabrání vybuchnout. Bože, co je to za magora?? Jenže těch pár vteřin mu sebere čas, kterej Charles využije k tomu, aby popadl dlouhej loveckej nůž, evidentně měl za stolem schovku. První dvěma rozmachům Dean uskočí, a ještě mu uštědří pořádnou ránu na solar, ale ten třetí ho škrábne do paže. Nezasykne, ale bolest ho příměje tiše zavrčet. Sleduje každý jeho pohyb, každý záchvěv v Charlesově zurivé tváři, odhaduje jeho další krok, a i když dýchá zrychleně, cítí jen chladný klid, a všechna nervozita se v něm přetaví do mrazivého vzteku, který ho ale nezaslepuje, jen pohání. Tenhle tanec zná, a ovládá ho víc než dobře. Vyměňuje si s ním údery, výpady, a trvá mu to jen pár chvil, než Charlese efektivně odzbrojí, a jeho nůž zakopne někam ke krbu. Stane proti němu, hrudník se mu pravidelně zvedá a klesá, připravený k výpadu, a oči se mu zalesknou. Tenhle druh adrenalinu mu přesně sedí. Zapomene, že ho sleduje Jade, zapomene na Payne a její výčitky, zapomene i na svoje rodiče a sourozence a úkol, teď jsou tu jen oni dva, a tenhle tanec, o kterým Dean ví, že ho ovládá líp, dokonalejc. Tu vlnu sebevědomí si vychutná. Rty mu zvlní úšklebek, až děsivě podobnej tomu Jadeovýmu. A pak se pohne, rychle jako had, proklouzne Charlesovi a vrazí mu pěst na solar, jakmile se s heknutím zlomí v pase, kolenem ho trefí přímo do obličeje, a uslyší uspokojivý křupnutí nosní přepážky. Další ranou ho přirazí na zeď, zřetelně slyší, jak Charlesova hlava bouchne o stěnu, a krev z jeho nosu a rozbitých úst se mu řine po rukou. K pasu mu ruka zajede automaticky, a když se sevře kolem rukojeti druhýho nože, uvědomí si, že vlastně nemusí absolvovat žádný přemlouvání nebo sbírání odvahy. Tenhle instinkt už v sobě má. Když jeho čepel projede mezi Charlesovy žebra k srdci, když se dívá, jak se jeho rty zachvějí v bezhlesým výkřiku, když naposled zalapá po dechu... pořád vnímá, nezmocní se ho žádnej trans, jak čekal, není to nekontrolovatelná touha vraždit. Není to jako záchvat, ale ani nic chladně neosobního. Necítí vinu, aspoň zatím ne. Je to prostě přirozený vyústění situace, splněnej úkol, boj dotažený do konce, akce a reakce. Pomalu svůj nůž vytáhne, a otře ho o Charlesovy kalhoty. Pak se pomalu narovná, a sleduje, jak Charlesovo tělo sklouzne podél stěny na zem a zanechá za sebou krvavou skvrnu na bílý omítce. Zasune nůž zpátky, a teprve teď se podívá na Jadea, a všimne si podivnýho lesku v jeho očích. Jen tak ležérně a v klidu se opírá a okno a evidentně se k ničemu nemá. Zvednutím obočí ho vyzve k dalšímu kroku, a Dean ví, co tím myslí. Tohle má vypadat jako loupežný přepadení.
Prozkoumá svoje pocity a uvědomí si, že zatím se cítí dobře, klidně. Pár mávnutí hůlkou odstraní část stop po zápasu, tak aby vypadal víc amatérsky. Do ruky vtiskne Charlesovi jeho původní nůž, a vytáhne lahvičku s krví, cizí krví z archivu, její majitel už je pravděpodobně pár let po smrti a policie ho nikdy nenajde. Potřísní Charlesovu čepel, aby to vypadalo, že se trochu bránil, rozstříkne ji po pokoji, aby poukázal na neznámýho pachatele, a pak pomocí hrubý síly vypáčí sejf a vybere jeho obsah. Naprosto nic ho tam nezajímá, ale při loupežným přepadení by se mělo něco ztratit, že jo. Počíná si rychle, metodicky, každej krok si dopředu promyslel desetkrát. Nakonec od krve umaže i cestu k oknu, zkontroluje, že Charles je vážně tuhej, a smaže všechny svoje stopy v místnosti+ Můžeme? +podívá se konečně na Jadea, a samotného ho překvapí, jak chraplavě a vzdáleně jeho hlas zní. Teprve teď si uvědomí, že je unavený, jako by celou dobru pracoval na jiný úrovni soustředění, a vyčerpal se tím. Počká na souhlasný pokývnutí, a pak rozbije okno, střepy pomaže cizí krví a přemístí se pryč, na smluvený místo. Jade se ještě rozhlídne, ale neshledá nic, co by měl opravit, tak se spokojeně ušklíbne, a přemístí se za ním.
Objeví se v úplně jiný čtvrti, nikdy se nepřemisťují z místa činu rovnou domů, pro případ, že by někdo zachytil magickou stopu, i když je to nepravděpodobný. Dean už tam je, má zapálenou cigaretu a pomalu, klidně kouří. Teprve teď se mu ruce trochu roztřesou, ale pořád vypadá pozoruhodně netraumatizovaně. Všechno mu to ale nejspíš dojde až za chvilku. Chvilku spolu mlčky kouří, a Jadeovy oči mu pomalu přejíždí po tváři+ Dobrá práce. +řekne pak tiše, a Dean pomalu přikývne, nic nenamítá, protože ví, že byla+ Teď běž spát. +poručí mu+ Zítra čekám zprávu. Archivoval jsi dost dlouho na to, abys věděl, jak ji napsat. +ušklíbne se Jade+ Zaracha ti skončilo. +dodá pak, a jen si odfrkne, když uvidí Deanův úcul, kterej ovšem vzápětí pohasne, protože stejně za Payne nemůže. Ale... přinejmenším má teď víc o čem přemejšlet+