od Victoria » 12 zář 2016 18:38
+uloží Sophii do postele k odpolednímu spánku a ještě skočí dolů do kuchyně pro lahvičku s čajem, aby se před spaním napila. Dům je tichej, skrz žaluzie v kuchyni prosvítá odpolední světlo, kočky se klidně rozvalujou na rozličnejch kusech nábytku. Vezme lahvičku, čaj je tak akorát vlažnej; vyběhne schody pousměje se pro sebe, když slyší jak si Sophie v postýlce pro sebe něco brouká. vklouzne do pokoje; malá si v postýlce intenzivně okusuje palec u nohy a něco u toho huhlavě mumlá - a Vicky vyklouzne lahvička z ruky, protože v křesle, kde obvykle kojí, sedí Jade. V klidu a mlčky se dívá na dítě v posteli, bez pohnutí. Ta vteřina, než lahvička dopadne na zem a poruší ticho jejího domova je snad nejdelší v životě, zaplaví ji vlna neředěný hrůzy a prsty jí ztuhnou, jako kdyby jí ani nepatřily. její mozek zpracovává ten pohled, o kterým si nikdy nemyslela, že ho uvidí, Jade a Sophie v jednom zorným poli, a celý její vědomý i podvědomý já ten fakt naprosto bytostně odmítne. NE. Dřív než se ten pocit vůbec stačí poskládat do ucelený myšlenky, je to proud magie, kterej v ní vybuchne a vyletí jeho směrem, dřív než vůbec stihne pomyslet na hůlku.
Narozdíl od ní, Jade svoji hůlku má, stačí mu jedinej pohyb zápěstím, stejně samozřejmej jako nádech, a její instinktivní pudovej útok se roztříští o jeho zlatavej štít+ Takhle vítáš hosty? +protáhne pobaveně, pohledem se pase na jejím strachu.
Nějaká minimální část jejího mozku prchavě zauvažuje nad sarkastickýma odpověďma, ale nemůže mluvit, nemůže se nadechnout, dokud je on tak blízko u postýlky, on a jeho krutý oči, on a vysmívající se křivka jeho rtů. Hůlka si sama najde cestu do její dlaně a špička se na něj namíří jako obviňující prst+ Vypadni od ní. +zavrčí a samotnou ji překvapí, že si její hlas vážně našel cestu skrz ten obří knedlík hrůzy v jejím krku. Pomalu se pohne, oči upřený na něj, hůlku naprosto pevně namířenou na jeho srdce. Udělá krok stranou, a druhej, nespustí z něj oči a pomaličku se přesune k postýlce, jako kdyby měla v pokojíčku hladovýho tygra, což vlastně tak trochu má. Aniž by snad jen mrkla, jednou rukou vyloví Sophii z postýlky a přitulí si ji na hruď. Jakmile ucítí těch sedm kilo teplý živý váhy na sobě, uleví se jí tak prudce že má chvilku zcela vážnej pocit, že omdlí+
This is who I am.
Escapist. Paradise Seeker.