+sotva se jí podaří zpravidelnit si dech, vybalí na ni tohle; kdyby držela cokoliv jinýho než Sophii, nejspíš by jí to upadlo taky. Lžeš, obviní ho její nevěřícnej pohled. Myslíš? odvětí jí jeho koutek, zvedajíc se ještě výš+ Lhal bych ti o tomhle? +dodá nahlas úšklebek, zřetelnej na rtech i v hlase+
Jo. +odfrkne si+ Jo, úplně klidně. Lhal bys mi o vlastní matce - ne, počkej, to už jsi vlastně udělal. +odsekne jedovatě, ale ví, že nelže; čte to v záchvěvu jeho rysů, v kontrolovaný ostrosti jeho dechu, lehce rozvibrovaným nadšení jeho těla, v poodkrytým lesku jeho očí. Nelže. Do hajzlu. Skoro se do těch jeho zkurvenejch očí chytí; skoro cítí pod kůží vzrušení z hledání, hodiny a hodiny, nekonečnou frustraci a teď konečně, možná? Skoro je zase zpátky v tý jeskyni, kam je zavedly falešný stopy, skoro cítí vlhkost ve vlasech a kapky na řasách, ostrou bolest z rány na dlani od krvavýho rituálu. Skoro vidí před sebou ten frustrací zhrublej sex, kterým se vybili přímo tam, v pološeru, jeho zuby na svojí kůži, strhující nenávist v jeho intenzivních dotekách. Skoro chce říct Ukaž, má to na jazyku, ale Sophie se jí v náručí neklidně zavrtí a nespokojeně zakňourá+ Běž pryč. +zamumlá a vytrhne se jeho pohledu. Pohoupe si Sophii na ruce, zašeptá jí pár uklidňujících francouzských slov a uvnitř v puse se kousne do jazyka, aby neřekla něco, čeho by mohla litovat+ Ne, počkej, jak ses kurva dostal přes všechny moje ochrany? +uvědomí si to vztekle a Sophie jí v náručí zkrabatí obličej a rozeřve se jak na lesy+
Vím, jaký použiješ. +ušklíbne se Jade v odpověď a podrážděně koukne na malou+ Silencio je kouzlo výjimečných schopností. +protáhne a přimhouří oči+
Nedívej se na ni! +sykne na něj vztekle, uvědomuje si, jak je to dětinský, ale má v sobě iracionální paniku, pokud jde o něj a o malou, jako by ji snad mohl pohledem uřknout; a popravdě si není jistá, jestli by to vážně nedokázal+ Tiše, koťátko, je to dobrý, šššš... strejda Jade už se pakuje. +sekne po něm pohledovým ekvivalentem obouručního meče+
j