Všude kolem

[Wenai Lafayette]

To mi přijde jako moc pěkná posedlost. +usměje se na něj+ Když já nevím.... +koukne na něj+ není to... Proč bych si to měla zasloužit, když jsem nic nedokázala? +koukne na něj+ No... co je s mou matkou? Ta mi to vždycky říkala...

[Hannibal Lecter]

Je to velice nepraktická posedlost, protože zabírá velkou spoustu místa. +pousměje se+ Protože nemusíte nic dokázat, abyste měla nárok na štěstí. +opáčí klidně+ Na to má každý právo jen z titulu své existence, stejně jako na život nebo svobodu. +usměje se+ Ano... to jsem trochu předpokládal. +přikývne a trochu svraští obočí+ Vliv její výchovy je ve vás hluboce zakořeněný. Mohu se zeptat, jak zemřela? +přejede bříškem prstu přes ostrý hrot tužky+

[Wenai Lafayette]

tak jo. +vydechne a sklopí oči na svý prsty a trochu si s nima hraje+ Bylo to v zimě, a ona spadla do řeky a utopila se. Do té řeky, co teče kolem naší tvrze... Našli ji až za pár dní.

[Hannibal Lecter]

+pečlivě ji poslouchá a pozoruje přitom její výraz a pohyby, a pak si cosi poznamená do zápisníku+ To muselo být extrémně traumatizující. +poznamená+ přijít o rodiče takovýmhle způsobem. Navíc nevědět několik dní, kam zmizela. +dodá a sleduje ji+

[Wenai Lafayette]

Co? +koukne na něj+ Ani moc ne, já jsem ji nesnášela, týrala mě. Nikdy jsem nepochopila proč. Měla ráda Phillipu, mladší sestru, Viktora taky, docela, ale mě ne... +zavrtí hlavou+ Takže jsem se jí někdy vyhýbala, třeba i několik dní, nepřišlo mi divné, že ji nevídám.

[Hannibal Lecter]

Takže vám její smrt přinesla spíše pocit úlevy? +dívá se na ni klidně, bez odsouzení v tváři+ o podobných věcech může být těžké mluvit, vzhledem ke společenskému očekávání, ale rád bych vám připomněl, že tady můžete říct cokoliv. +pousměje se+ Tím spíše vůči ní musíte cítit nevyřešené, neuzavřené emoce. +přikývne+

[Wenai Lafayette]

Ano, jestli to tak můžu říct, tak ano. +přikývne+ Nikdy mě neměla ráda, tak proč bych měla mít ráda já ji? +koukne na něj trochu vzdorovitě+ A jakéemoce bych měla cítit, kdyby to bylo... no... kdyby to už bylo uzavřené? +koukne na něj tázavě+

[Hannibal Lecter]

V pořádku. +přikývne, a jeho výraz je prostej jakýhokoliv hodnocení, jen se tiše napije+ Přestože společnost naznačuje opak, rodičům nejsme povinnováni láskou a úctou. +dodá a v očích mu blýskne cosi osobního, jen na chviličku+ neexistuje žádný manuál na emoce, žádné "měla byste". +zavrtí hlavou+ Všechny emoce, které cítíte, jsou validní a v pořádku a není třeba cítít se kvůli nim provinile. jde o to, aby vás neomezovaly v běžném životě. +usměje se+ o váš pocit kontroly nad nimi.

[Wenai Lafayette]

Aha. +přikývne a chvíli nad tím přemýšlí a pak zase zvedne hlavu a pohlédne na něj+ Budu dělat, co bude v mých silách. +slíbí mu, i když si sama sebou ani vzdáleně není tak jistá+ Nevíte jak dlouho by to mohlo trvat?

[Hannibal Lecter]

To je skvělé. +usměje se+ První krok je rozhodnutí. +přikývne a dolije jí čaj+ Dávat si časový horizont může být nebezpečné, ten proces je pro každého individuální. +odloží konvičku+ Ale jak jsem řekl, v tomhle případě je cesta podstatnější než cíl. To, že se vůbec rozhodnete pro to ji podstoupit. +opře se do křesla a přehodí si nohu přes nohu+ Takže dobrá práce. +povzbudí ji s úsměvem+ Možná by vám pomohlo pokusit se tyhle emoce přesměrovat... proto jsem zmiňova ty bojové sporty. Případně střelbu do terče s podobou vaší matky. +pousměje se v žertu+