Všude kolem

[Wenai Lafayette]

Jo, protože mě to bude trvat. +pousměje se trpce+ Mě trvá úplně všechno. Něco se naučit, nebo něco udělat... Je to děsný, promiňtě. +usměje se na něj omluvně+ Jaké-... ty bojové sporty? Nejsem si v tom moc jistá, je jich asi tisícovka.

[Hannibal Lecter]

To není závod. Pokud to bude trvat, nic se neděje. +usměje se na ni+ Dobrá, přidávám ještě jedno pravidlo. +napřímí se+ kromě toho, že tu můžete říct cokoliv, se také nikdy nemusíte za nic omlouvat. +podívá se na ni zpříma+ Nemusí to být bojový sport. navrhuji to hlavně proto, že je to dobrý způsob, jak získat pocit kontroly, nad protivníkem, nad světem, ultimátně i nad sebou a vlastními schopnostmi. Ten pocit, když srazíte druhého na zem, namíříte zbraň na terč, nebo držíte v dlaních lidský život... +protáhne a oči se mu ve světle okna zalesknou+ Než jsem se stal psychologem, byl jsem chirurg. +vysvětlí s úsměvem+ I to může být návykové.

[Wenai Lafayette]

Ano, jistě, promiňte. +koukne na něj provinile+ Ale už hrozně dlouho jsem necvičila, jsem strašně slabá. +koukne na něj+ Vážně? Chirurg? Páni, máte široký záběr. +pousměje se+

[Hannibal Lecter]

Neomlouvejte se. +zavrtí hlavou a poprvé se trochu zasměje, je to trochu děsivej zvuk+ Nechci vás tlačit mimo vaši zónu komfortu. +poznamená+ Mluvím o bojových sportech proto, že se mi to celkem osvědčilo, ale pro vás může být to pravé naprosto něco jiného. +usměje se+ Ano, původně jsem byl chirurg. Ale už mnoho let to nedělám. +pousměje se+ Zjistil jsem, že medicínu mohu praktikovat i jinak. +zaklapne zápisník+

[Wenai Lafayette]

+když se zasměje, tak na něj koukne a musí se usmát, protože se jí to svým způsobem líbí+ Mě celkem nic jiného, než bojové sporty nenapadá. +pousměje se+ A máte hodně klientů +zajímá se+

[Hannibal Lecter]

a jak jste se ventilovala předtím? +pousměje se+ Hodně... ne, neřekl bych. Spíš méně. Vybírám si klienty, kteří mě zaujmou. Nechci jich mít hodně, nemohll bych pak každému nabídnout individuální přístup. +zvedne k ní oči zkoumavě+

[Wenai Lafayette]

Opila jsem se. +pousměje se+ A brečela jsem, sem tam křičela do zdi... Ale nechala jsem toho, pes se mě bál. +napije se čaje+ Tak to vás ani Viktor zaujal opravdu tučným šekem. +pousměje se+

[Hannibal Lecter]

Myslím ještě předtím. +usměje se+ Zkoušela jste někdy zajít do přírody, mimo civilizaci, a křičet tam jen tak? +zeptá se a když vypije čaj, zase jí dolije+ Cenová sazba je pro všechny mé klienty stejná, uplácet mě nikdo nemusí. +zasměje se potichu+ Musí mě zaujmout lidé. Jejich příběh, něco v nich. +pokrčí rameny+ Vybírám si instinktivně. +pohlédne na hodiny+ Náš čas skončil, takže opět v úterý ve tři? +navrhne+ tentokrát bych rád, kdybyste pokračovala v pěstování věcí, které vás dělají šťastnou, a krom toho se pokusila pojmenovat emoce, které dnes, po letech, cítíte vůči své matce. Vyjádřete je libovolně, klidně stačí napsat na kus papíru. Bude se nám tak lépe pracovat. +usměje se+

[Wenai Lafayette]

Nezkoušela. +zavrtí hlavou+ Nerada křičím v lese, je tam klid a ticho. To mám ráda. +pousměje se+ Tak v úterý. +usměje se a vstane+ Děkuji vám. +přijde k němu a podá mu ruku+

[Hannibal Lecter]

V úterý. +usměje se, stiskne jí ruku a ta jeho je překvapivě chladná, zato stisk má pevný+ Abych nezapomněl... +přejde ke stolu a ze šuplíku vytáhne obálku s pozvánkou+ Na večeři. +pousměje se a obálku jí podá, je z kvalitního ručního papíru psaná vlastní rukou+ Příští týden.
http://i.imgur.com/JrMjLVn.png