Všude kolem

[Wenai Lafayette]

No, já bych ráda začala s uklidněním před spaním. +usměje se na něj+ Nevadí. +zavrtí hlavou a zvedne se z křesla a dojde ke gauči a pomalu se tam natáhne a tázavě na něj koukne+

[Hannibal Lecter]

+počká, dokud se pohodlně nenatáhne, sám zůstane sedět v křesle, aby jí nechal prostor+ Zavřete oči, a soustřeďte se na svůj dech a na můj hlas. +pokračuje, tichým klidným tónem+ Budu počítat do čtyř, zatímco se nadechujete, pak do čtyř na zadržení dechu, a pak do čtyři na váš výdech. Postupně budu výdechovou dobu protahovat, až do osmi, aby se váš dech zklidnil a prohloubil. +vysvětlí jí na začátek, a pak pomalu počítá, a jeho hlas zní skoro konejšivě+

[Wenai Lafayette]

Dobře. +zašeptá potichu a když jí to vysvětlí, zopakuje si to sama v duchu a přikývne+ tak jo. +souhlasí a zavře oči a začne dýchat, čtyři nádech, čtyři zadržení dechu a čtyři výdech. A pomalu ji to uklidňuje, až se úplně uvolní a jenom se tím nechá unášet+

[Hannibal Lecter]

+chvilku to opakuje, dokud neucítí změnu v jejím držení, a že se uvolnila+ Teď si představte, že jste na opuštěném, klidném místě, někde kde se cítíte bezpečně a pohodlně, v přírodě. Jste tam sama, nic vám nehrozí. představte si každý detail, pohyb oblaků po obloze. Soustřeďte se jen na tu vizualizaci. Na toto místo nesmí žádné myšlenky, každou, která připluje, zastavte rázným STOP a odfoukněte ji pryč jako ten oblak. +říká tiše, skoro šeptá, a jeho hlas se jí zavrtává do pórů, Hannibal sedí v křesle a pozoruje ji, zcela bezostyšně+

[Wenai Lafayette]

+nemůže si pomoct a představí si mýtinu v lese, jak je tam pěkně a fakt se snaží, aby jí tam nelezly myšlenky, ale tak moc dobře jí to ještě nejde a on tam je tak jako vždycky na okraji, že ho skoro nevnímá, ale ví, že tam je+

[Hannibal Lecter]

+vznáší se tak napůl na okraji jejího vidění, jako by tam byl a nebyl zároveň, jen jako další přítomnost+ Lehněte si do trávy a nechte prohřát svoje tělo sluncem... +protáhne tiše+ uvolněte svoji pravou ruku... malíček, prsteníček, prostředník, ukazovák i palec, od špičky přes bříško až k dlani... uvolněte dlaň, hřbet ruky... zápěstí, předloktí i vnitřní předloktí... loket a ohbí, paži, rameno a lopatku. +pokračuje tiše, a jeho hlas je klidný, hladký a konejšivý, ale jak k ní promlouvá, je to jako by se každé části, kterou vyjmenuje, letmo a hřejivě dotýkal, hladil ji hlasem+ Celá vaše pravá ruka je teď uvolněná a teplá. +řekne potichu a pokračuje levou rukou a oběma nohama+

[Wenai Lafayette]

+dýchá hluboce a klidně, břicho se jí pravidelně zvedá, jak se soustředí na jednotlivý části svýho těla a postupně je uvolňuje, cítí jak jí tělem proplouvá klid a usazuje se v každé buňce+

[Hannibal Lecter]

+pokračuje přes další části jejího těla a jeho hlas jako by ji obklopoval jak teplá deka, jako by zkoumal její tělo dotekem, i když ve skutečnosti sedí o pár metrů dál, vede ji do klidu a kadence jeho řeči ji jemně houpá a kolébá, stejným tónem uvolní svaly zad, břicha, pohlaví, hrudníku, krku i obličeje a hlavy+ a teď ležte a relaxujte jak dlouho jen chcete. +zašeptá skoro, a nepouští z ní oči, z rysu její tváře, křivek těla, a z náhlého popudu si ji jen tak začne skicovat do zápisníku+

[Wenai Lafayette]

+celá se uvolní a upadne do poněkud hypnoickýho stavu, klidně dýchá a v té své představě kouká do těch korun stromů nahoře a poslouchá zpěv ptáků, trochu se pro sebe usměje, než jí tam začnou dotírat myšlenky z vnějšího světa a tak sebou začne trochu hýbat a sem tam nakrčí nos, jak se je snaží zaplašit, ale nejde jí to+

[Hannibal Lecter]

+ruka mu lehce létá nad papírem a za chvilku má skicu její uvolněné tváře, napůl lemované kudrnami, a náznak těla+ Jste v bezpečí, v klidu své vizualizace. Nic se vám nemůže stát. Máte naprostou kontrolu nad tím, kdo do ní může. +řekne tiše, jako kdyby jí šeptal do ucha, skoro může cítit jeho dech na kůži, i když sedí daleko+ Až budete chtít, opustíte to místo, a budete následovat můj hlas zpět do reality. +pokračuje+