Všude kolem

[Wenai Lafayette]

No... já nevím. +koukne na něj a usměje se+ Už jste si vybalil ten nový obraz? +podívá se na něj a usměje se, když si vzpomene na tu večeři+

[Hannibal Lecter]

Jen se ptám, věci, které o kterých chcete mluvit sama, jsou stejně podstatné jako ty, o kterých začnu jí. +posuměje se+ Ještě ne. +usměje se+ Hledám pro něj vhodný rám a vhodné místo v domě. +otočí se ke zdem+

[Wenai Lafayette]

Aha. +usměje se+ Dobře, už se nebudu vyptávat, slibuju. +usměje se na něj+ No.. asi je tu jedna věc.. o které bych chtěla mluvit. +koukne na něj+ Mám problém si najít vztah. Nikomu nevěřím, nevěřím, že by mě mohl někdo mít rád jenom tak. +koukne na něj a kousne se do rtu+

[Hannibal Lecter]

Jednou vám ho ukážu. +pousměje se trochu+ Ano? +nakloní pozorně hlavu na stranu a trpělivě poslouchá+ Rozumím. +přikývne+ Podobné problémy s důvěrou jsou bohužel běžné u lidí s problematickým vztahem s rodiči. +poznamená+ Souvisí to s nízkým sebevědomím způsobeným pocitem nedostatku lásky v dětství. Dítě podvědomě hledá rodičovskou lásku, a pokud ji nedostane, hledá chyby v sobě a přesvědčí se, že se muselo chovat špatně, není jí hodné. Tyto pocity se přenáší do dospělosti, a často znemožňují věřit bezpodmínečnosti náklonnosti ostatních. +dotkne se koncem tužky rtů+ Jaký jste měla vztah s otcem a sourozenci? +zeptá se+

[Wenai Lafayette]

No, to jsem tak nějak tušila. +pousměje se+ Ale jak se toho mám zbavit? +koukne na něj tázavě+ Vlastně vycházím a vždycky jsem vycházela jenom s bratrem, s Viktorem. Mám ho moc ráda. +pousměje se+ Otce jsem skoro nepoznala a se sestrou si nesedneme ani teď.

[Hannibal Lecter]

Důležité je si uvědomit, že to není vaše vina. +usměje se+ Zdraví nedůvěra je dokonce velice v pořádku. Bude to chtít čas, ale není to nemožné. +pousměje se trochu+ A u Viktora nemáte problém uvěřit, že k vám cítí přirozenou náklonnost? +zajímá se+ To nemusí být nutně problém, je zcela normální, že lidé s odlišnými povahami spolu nevychází. +přikvne+

[Wenai Lafayette]

Ne, ale jeho znám celý život. +usměje se na něj+ A vždycky stál při mě, i když matka byla ještě na živu. +pousměje se, když si na to vzpomene a pokrčí rameny+ No, naštěstí je náš dům dost velký, abych Phillipu nemusela ptkávat. +pousměje se+

[Hannibal Lecter]

Rozumím. +přikývne, a něco si poznamená+ Ale proč je to jiné s ostatními? Možná by při vás také stáli, jak říkáte, jen k tomu zatím nedostali příležitost, protože jste se teprve poznali. +pousměje se trochu+ Ano, váš dům... jak se v něm cítíte? Může to být místo plné nepříjemných vzpomínek. +zajímá se+

[Wenai Lafayette]

Já nevím... +zamyslí se+ Lidé jsou divní. +zavrtí hlavou+ Ale to ne, ten dům mám moc ráda, je tam moc krásně, třeba teď, na podzim je tam nádherně. +pousměje se+

[Hannibal Lecter]

+zvedne k ní oči a trochu se zasměje+ Tak to máte úplnou, naprostou pravdu. +přisvědčí+ Zajímavé. +usměje se+ Znamená to, že se dokážete přenést přes špatné vzpomínky. +poznamená+ Pobyt v přírodě každopádně neuškodí nikdy, mohu vám ho jen doporučit. +zaklapne zápisník+ Náš čas pro dnešní den uplynul. +pousměje se+