Všude kolem

[Hannibal Lecter]

+vyjede směrem k městu a spěchá, i když nevypadala zraněná, chce ji odvést co nejrychleji do bezpečí. Po chvilce se otočí a když vidí že leží, trochu doufá, že usnula. Zváží nemocnici, ale nakonec se rozhodne proti a zatočí k sobě domů, zavolat Viktorovi může i odtamtud+

[Wenai Lafayette]

+leží tam a nespí, i když se rozhodně snaží, aby to tak vypadalo. Oči má zavřený a dýchá klidně a snaží se přmýšlet, co s ní asi udělá. I když je rozhodně klidnější než před tím a jenom ji zajímá, proč se na něj nesmí kouknout+

[Hannibal Lecter]

+občas na ni mrkne do zpětnýho zrcátka, jestli je v pořádku. Za chvilku dojedou k němu domů a on zaparkuje hned u dveří, aby to neměli daleko. Otevře dveře, vezme ji ze sedadla do náruče a vynese ji dovnitř, ale ne do pracovny jako vždycky, nahoru, do obytného patra, a uloží ji do postele. Za chvilku se vrátí se šálkem čaje, do kterého nakapal mírný prostředek na spaní, aby si odpočinula+

[Wenai Lafayette]

+tak nějak mu věří, i když si není vůbec jistá, prč to dělá, pozná, že nejsou na tvrzi, protože to tam nějak divně voní a má tucha, že budou u něj, nadechne se vůně čistého povlečení a čeká až se vrátí a není si jistá, co by měla dělat+

[Hannibal Lecter]

+vrátí se s čajem, kterej voní známě a povědomě, protože jí ho dělá pokaždé, když je u něj, trochu ji podepře, aby se nepolila, a dá jí napít hřejivý tekutiny+ Pij. +zašeptá a jak je u ní blízko, zlehka ji pohladí po rameni, jen tak jemně. Léky zaberou rychle, brzy se jí zmocní ospalost, a než usne, může cítit, jak jí pomalu odvazuje pásku z očí a přikrývá čerstvě povlečenou dekou+

[Wenai Lafayette]

+napije se a při tom se letmo dotkne jeho ruky, cítí ten čaj a je to známá vůně a chce mu něco říct, začne mluvit, ale už cítí, jak se jí zmocní ospalost, tak jenom zašeptá jeho jméno z polospánku+ Hannibale... +vydechne a usne+

[Hannibal Lecter]

+trochu se pousměje, když slyší svoje jméno z jejích rtů, a když usne, rychle, zběžně ji prohlédne, jestli nemá něco zlomené, nebo nekrvácí. ošetří jí oděrky a ováže drobné ranky, a pak ji nechá spát. Jemně ji přikryje, odhrne jí vlasy z čela, a ještě chvilku se dívá, jak odpočívá. Pak odejde do pracovny a zavolá viktorovi, že je v pořádku, a že ji později odveze na tvrz, ale nespěchá s tím+

[Wenai Lafayette]

+po pár hodinách se vzbudí, zamžourá do světla a chvíli neví, kde je. Pohladí deku a nadechne se a pak se rozpomene, kdo ji sem přivezl. Pomalu vstane, natáhne si košili a vyjde z ložnice a vydá se domem nazdařbůh+

[Hannibal Lecter]

+sedí v knihovně nad knihou, na stole má čaj a na sobě jen košili a kalhoty. její kroky na chodbě slyší, ale nechá ji v klidu potulovat se chodbami, aby ji nevyděsil, jen nalije čaj i do druhého hrnečku+

[Wenai Lafayette]

+nakonec dojde i do knihovny, uvidí ho tam v přesle a nachvíli zaváhá. Pak přijde k němu+ Hannibale? +promluví, když k němu jde+ vy ste... vy ste mě zachránil? +koukne na něj opatrně a sedne si do křesla tam+