Všude kolem

[Hannibal Lecter]

Ozvěn generací melodií, prožitých a zmařených životů. +vydechne jí do rtů+ Emocí. +zašeptá do polibku+ Vůní... +vydechne a bere si její rty v polibku, jednou rukou jí vklouzne do vlasů a jemně si ji tak přidržuje u sebe, zatímco ji líbá+

[Wenai Lafayette]

+oplácí jeho polibky, snaží se uklidnit, i když srdce jí tluče jako o závod. V prstech promne kátku jeho saka a tiše se nadechne, když jejich polibek skončí+ Co cítíte ze mně? +pohlédne na něj+

[Hannibal Lecter]

+pousměje se a odtáhne se, ale jen trochu, a pořád je u ní nebezpečně blízko. Sjede nosem těsně vedle jejího krku a zhluboka se nadechne+ boj o sebekontrolu. +pousměje se+ Vzrušení zvědavost. +dodá tiše+ Občas nejistotu... někdy smutek. +jeho vlasy ji lehce zalechtají na kůži+ Teď... touhu. +vydechne a zlehka ji pohladí rty na krku+

[Wenai Lafayette]

+tiše zavzdychá a koukne na něj, pomalu zvedne řasy, aby na něj pohlédla+ Moje touha....? +zeptá se potichu+ nebo vaše? +koukne mu do očí+

[Hannibal Lecter]

+pousměje se a zvedne oči od jejího krku+ Obojí. +zašeptá a ovane jí přitom horkým dechem kůži, pohladí ji nosem, jako by v její vůni hledal skryté podtóny, četl ji a pokoušel se porozumět, a jeho ruce na jejím pasu ji pálí přes látku šatů+

[Wenai Lafayette]

Obojí... +vydechne a zopakuje po něm a trochu se zakloní, jak cítí jeho doteky, rozechvěje ji to až zavzdychá a stiskne jeho kůži ve svých dlaních, přes látku vesty i košile+

[Hannibal Lecter]

+stiskne jí boky pevněji, rty mu zvlní úsměv, a pak se skloní ještě níž a špičkou jazyka ji konečně ochutná, přejede přes hebkost její kůže a k vůni, která mu plní hlavu, přidá chuť, jedinečnou a specifickou, jen její+

[Wenai Lafayette]

+ze rtů jí uteče tichý vzdech, když ucítí na krku jeho jazyk, sklouzne dlaní až na jeho bedra a poněkud ho k sobě přitiskne, klínem na klín, i když to původně neměla v plánu a ví, že se musí okamžitě vzpamatovat+

[Hannibal Lecter]

+vpije ten vzdech do sebe, pousměje se, a když ho k sobě přitiskne, může na podbříšku tvrdě cítit, jak moc mu to není lhostejný. Ze rtů mu uteče zavzdychání, krátký a ostrý, čelem se jí krátce opře o prohlubeň krku a jeho ruce jí lehce zoufale přejedou přes boky k pasu a tiskne si ji k sobě+

[Wenai Lafayette]

+když ucítí tu jeho věc na podbřišku, tak se zarazí, koukne dolů, pak na něj+ To nejde. +zavrtí hlavou+ Já nemůžu. +zašeptá udýchaně+