Všude kolem

[Hannibal Lecter]

Děkuji. +pousměje se, a v očích mu cosi blýskne, než jimi uhne+ Dostal jsem se díky tomu ale do Paříže, k mé tetě. A mohl začít novou etapu života. +natáhne se po sklenici, a když se na ni podívá, jeho oči už jsou zase normální, zkoumavé a neproniknutelné+

[Wenai Lafayette]

+chvíli nechá ten okamžik jenom tak, aby se tam rozprostřel, napije se, pomalu a pak položí skleničku+ Pažíž je nádherná. Už několikrát jsem uvažovala, že bych se tam přestěhovala. +pousměje se lehce+ Co se vám na Paříži líbí nejvíc... tedy pokud se vám Paříž líbí. +zasměje se+

[Hannibal Lecter]

Nejspíš ten genius loci, Paříž je neopakovatelná. +pousměje se+ Nestárnoucí, nikdy neutuchající. Osudová a bezstarostná, ví jak flirtovat s duší, zasadit do ní nebezpečné vášně, až zjistíte, že si postavila domov ve vašich kostech. +usměje se na ni přes sklenici vína+ Je návyková, smyslná a lehká zároveň. +napije se trochu+ Z Paříže se stalo klišé, ale kdo ji nemiluje, neumí se dívat. +zasměje se+

[Wenai Lafayette]

+poslouchá ho a lehce zvedne obočí+ Ale... takže jste i básník? +pousměje se+ Ale ano, samozřejmě, že máte pravdu. Je to kliš. já si myslím, že tu pravou paříž člověk najde, ale musí hledat. Najde ji pod kostmi té nové prodejné paříže s bilboardy na každém rohu. Pod ní, pod městem v cihlami obložených hospodách je ta pravá. +pousměje se+

[Hannibal Lecter]

Tak smělý opravdu nejsem. +pousměje se taky+ Paříž je jako osudová žena. +zasměje se+ Ráda se schovává za tisícem líbivých závojů, ale když k ní člověk přivoní, doopravdy, vepíše se pod kůži a ráno nechá je těžkou kocovinu. +pousměje se a souhlasně přikývne+

[Wenai Lafayette]

+jen se trochu pousměje+ Opravdu+ Přikývne+ Jako básník... Hannibale, je snad nějaké umění, které jste neovládl? +usměje se na něj+

[Hannibal Lecter]

Příliš mi lichotíte. +zasměje se tiše+ Mnoho, velmi mnoho. Umění je jako stohlavá hydra, sotva ovládnete jednu hlavu, narostou dvě nové. +pousměje se+ Máte ráda poezii? +spočine na ní pohledem zaujatě+

[Wenai Lafayette]

Možná až moc. +uculí se na něj šibalsky+ Má ráda poezii. Dřív jsem napsala pár kousků, co sojí za přečtení, ale jsou příliž... osobní, než abych je recitovala na veřejných místech. +mrkne an něj+

[Hannibal Lecter]

Na tom není nic špatného. +usměje se+ Rozumím. +přikývne+ Umění je způsob jak ventilovat svoje nejniternější já. +přisvědčí s úsměvem+ Přesto... bych ji rád slyšel. +přimhouří oči zvědavě+

[Wenai Lafayette]

Ale Hannibale. +pousměje se svůdně+ Přece se nemůžu tak odhalit na naší první schůzce... musím si nechat něco, abyste mě pozval někam znovu. +pousměje se na něj+