Zahrady a les

[Wenai Lafayette]

Na zahradě to přece bude taky krásný. +usmějes e na něj a zase pomalu pobídne koně, aby šel dál lesem+ Nemám. +zavrtí hlavou+ Všechny jsou přece krásný.

[Jean Tannen]

Jasně že to bude krásný. +usměje se a jede jí po boku+ Já to nemůžu moc posoudit, u nás je akorát teplo nebo déšť. +uculí se+ a zimu vidím vždycky jenom trochu tady. Podzim skoro vůbec. co máš ráda na podzimu? +koukne na ni a usmívá se na její profil+

[Wenai Lafayette]

Jak padá listí a jak to voní a jak šustí pod nohama. A občas prší celej den a já na to můžu koukat z domu a pít horkej čaj a číst si. +usměje se na něj+ Jsou to jenom takový blbiny, no.

[Jean Tannen]

to zní moc hezky. +usměje se na ni+ vezmeš mě sem někdy na podzim? +uculí se+ až budeš moje žena. +zazubí se+ Nejsou to kraviny, věci co tě dělaj šťastnou nejsou nikdy kraviny. +protestuje, ale usmívá se a jede s ní skrz les dál+

[Wenai Lafayette]

Jasně, že vezmu, lásko. +usměje se na něj+ A vezmeme sem i Lockeho aby se taky kouknul jak šustí listí. z+zasměje se a jede s ním dál, přes cestu, do svahu a kolem potoka+

[Jean Tannen]

Lockeho nemůžem nechat doma, děsně by vyváděl. +zazubí se+ a nám by se stejskalo. +mrkne na ni a dívá se na potok, jak je ojíněnej+ zamrzá to někdy? +usměje se+ není ti zima? máš červený tváře. +uculí se+ sluší ti to. +mrkne na ni+