Dublin - město

[Rebecca Altamirano]

+musí se tomu jeho výrazu pobaveně uculit+ Ne, kocoure, to opravdu nejsem. +zavrtí hlavou+ Nemůžu mu poručit, kdy svítit, ale můžu ho zakrýt. Jen se s tím pojí taková nepříjemná drobnost, že většinou začne pršet. Nebo je z toho i solidní bouřka. +pokrčí rameny, jakoby o nic nešlo+ Aha. No tím pádem je to stejně k ničemu. +zvažuje to ze všech stran a dojde k jedinému závěru+ Tak to prostě půjdu omrknout sama. A večer ti podám hlášení. +uculí se pobaveně+

[Vishous]

Ježiši ženská +očividně se mu ulevilo hehe + Tý jo, takže rosnička! +ale pro sebe si poznamená, že je zatraceně zvláštní osoba a má fakt chuť zjistit, co ještě všechno dokáže, ve všech možných rovinách V hlavě se mu honí věty jako: Tak to kurva ani omylem! Na to zapomeň ženská! Zbláznila ses?.... Ale řekne jen...+ dobře. +Hlas má hluboký a už teď nejspíš tuší, že nezamhouří celý den oko.+

[Rebecca Altamirano]

No jo, něco takovýho. +protočí oči, ale musí se usmát; postřehne v jeho tváři ten krátký, ale zuřiivý boj, který svedl sám se sebou, ale když nakonec vážně souhlasí, trochu jí to přece jen překvapí+ Bezva, jsem ráda, že jsme se tak rychle domluvili. +zamrká na něj+ Takže teď, pokud už nemáš nějaký další přání, ohledně zbytku večera...+ne, určitě v tom nebyl žádný dvojsmysl:D+ ...bych si dala sprchu a pak možná i nějaký ten alkohol. +zazubí se a uklidí dýku i mačetu zpátky na jejich místa+

[Vishous]

Jo, já taky. +A pak se prostě musí usmát, koutek úst mu vyjede až div, že si nerozškubne tvář.+ Mám přání plný klobouk, stačí si jenom vytáhnout. +Přejde o krok blíž k ní.+ A moje sprcha a alkohol jsou ti k dispozici, moc rád se s tebou podělím...+A kdo ví, co všechno má právě na mysli. V tu chvíili mu sevře žaludek lehká bolest... známka že s dlouho nekrmil. Ale jen to prostě přejde a čeká, jestli přijme jeho nabídku.+

[Rebecca Altamirano]

+zvedne obočí a zkoumavě si ho prohlédne, snažíc se odhadnout, jestli si z ní prostě zas utahuje, nebo v tom má hledat nějaký další významy+ Nejsem zlatá rybka, přání moc plnit neumím. +pousměje se trochu a odlepíš se od zdi, o kterou se doteď opírala. Všimne si krátkého, podivného výrazu, který mu přelétl přes tvář; byl ale tak prchavý, že přesvědčí sama sebe, že se jít o jen zdálo.+ Jsi nesmírně pohostinný...+ušklíbne se nakonec a potřese pobaveně hlavou; na okamžik pocítí nejistotu, jestli nedělá chybu; vždyť ho pořád vůbec nezná a ten neurčitý, znepokojivý pocit, který z něj od začátku má, rozhodně nezmizel. Jen se jí daří vcelku úspěšně ho ignorovat...+ Tak vypadneme...+a přemístí se přímo před dveře jeho pokoje+

[Rebecca Altamirano]

+dojde k ředitelně a naštěstí při ní v tuhle chvíli stojí všichni svatí, protože je hodina, takže je ušetřena stovek zírajících teenagerů. Zaklepe na dveře a po vyzvání vejde. Rychlým pohledem přejede místnost a ta popravčí četa se jí vůbec nelíbí. Ředitel, zástupce ředitele, třídní učitelka a jako třešinka na dortu školní psycholožka. Nádhera. Příčina toho dýchánku sedí na židli, ruce defenzivně založená na hrudi a upřeně zírá před sebe na stůl. Naštěstí ho ještě silou vůle nezapálila, takže všechno ještě není ztraceno+
Ředitel: Paní Altamirano, dobrý den. +pozdraví odměřeně a ukáže na vedlejší židli, aby si sedla. No vida, takže na kobereček se vším všudy. Prostě skvělý+
B: Dobrý den. +kývne jim na pozdrav a sedne si.+ Payne...+podívá se na ni krátce, ale intenzivně a ta v odpověď jen škubne rameny. Čím dál lepší+ Co se stalo? +podívá se z Payne, na ředitele, ale odpověď přijde od třídní učitelky+
"Při hodině tělocviku naprosto nepřijatelným způsobem atakovala svého spolužáka. Proč to udělala, jsme se nedozvěděli." +zakončí nespokojeně a zpraží Payne příkrým pohledem. Po ní ale zjevně stekl jako voda po neoprenu+
B: +potlačí chuť zaskřípat zuby a jen s drobnými obměnami zopakuje už v podstatě nacvičenou řeč o tom, jak ji to mrzí a že se to rozhodně nebude opakovat. Podepíše papír, kterým se zaváže zaplatit bolestné tomu klukovi a pak už jsou konečně propuštěny. Vyjdou z kanceláře a je zjevné, že všichni svatí si odskočili na kafe, protože je přestávka. Kurvafix. Propletou se desítkami puberťáků ven z budovy a přes dvůr zamíří k autu. Po celou dobu na Payne nepromluví, ani se na ni nepodívá a intenzivně se modlí, aby nikdo z těch pitomců kolem neřekl žádnou...+ Tak už tu cvoklou káču konečně vykopli? +ozve se zřetelně a nahlas kousek od nich. Evidentně školní lamač dívčích srdcí, s královnou krásy po boku a klasickým fanklubem řitních alpinistů kolem nich. Úchvatné, takže fenomén amerických středních škol hrůzy už dorazil i do Evropy. Zastaví se a neunikne jí, že Payne vedle ní doslova ztuhla, ruce sevřené do pěstí a zírá na něj, jakoby ho chtěla osobně vykostit. Prostě dokonalé.+ Payne. Do auta. +práskne těmi třemi slovy jako bičem a vzteklý pohled ohodnotí jen chladně zdviženým obočím+ Hned. +dodá tiše a když se neochotně odšourá a důkladně bouchne dveřmi od auta, otočí se na hrdinu+ Nevykopli, chlapečku a ani nevykopnou. +usměje se na něj medově a udělá krok k němu+ A víš proč? +další krok+ Protože tvůj papínek není ani zdaleka jediný zazobanec, který škole sype prachy. Spousty prachů. +další krok a další, ještě medovější úsměv, který ostatní puboše kolem donutí zadívat se do země+ Tak na to zkus myslet, jo? +doporučí mu přátelsky, přejede ten hlouček pohledem a odkráčí do auta. Bez dalšího slova nastartuje a zamíří rovnou domů+

[Rebecca Altamirano]

+sedí na té prokleté střeše a hlavou jí víří tisíce myšlenek. Přehrává si celou tu šílenou hádku pořád dokola, snaží se nedívat se na to příliš zaujatě a poctivě to zkusit i z jeho úhlu pohledu. A to, k čemu dospěje, jí radost neudělá.+ Měl pravdu...+zašeptá do noci a v tu chvíli začne drobně pršet. Zakloní hlavu a nechá si studené kapky dopadat na tvář, za chvíli je úplně promočená, ale nevnímá to. Prostě tam dál sedí a snaží se přijít na to, v čem byl vlastně problém. Uznala svoji chybu a omluvila se. Nebo ne? Omluvila se, ale zároveň dala najevo, že nemá právo se o ni bát. Vážně nemá? V těch krátkých obdobích, kdy s někým spolupracovala, si velmi rychle ke svým dočasným partnerům vypěstovala určité pouto; bála se o ně.+ Ach doprdele, ty jsi fakt taková kráva. +vzdychne procítěně a praští hlavou do kamene za sebou. Vytáhne svoji černou dýku a další kopanec svojí nebeteyčný blbosti přijde vzápětí. Vážně mu řekla, že ji nebere jako sobě rovnou?! Po tom, co jí dal tuhle dýku?! Zavrtí zoufale hlavou a nejradši by si ji vrazila do oka.+ Proč, proč aspoň jednou nedokážu nejdřív myslet a pak mluvit?! +zeptá se do zvuku deště, ale na to odpověď nemá. Prostě už taková je a ani dvěstě křížků za krkem to nedokázalo změnit+ Lepší už to asi fakt nebude...+potřese odevzdaně hlavou a dál zírá před sebe, aniž by doopravdy viděla, co má před sebou+

[Rebecca Altamirano]

+sedí tam nejmíň dvě hodiny, když déšť zesílí do podstatně nepříjemnější podoby, takže se zvedne a přemístí se do čtvrti s ne zrovna dobrou pověstí a vybranými podniky. Vejde do jedné takové zastrčené hospody, sedne si u baru a poručí si láhev Jacka a plynule naváže tam, kde na střeše přestala. Velmi nepříjemným uvažováním nad sebou a mnoha svými chybami. Ostatních štamgastů pochybné pověsti si naprosto nevšímá+

[Charlie Weasley]

+probuzení brzo ráno. Za okny je ještě šero, ale spíš to vypadá že bude pršet. S pocitem, že déle už to odkládat nemůže se obleče a vyrazí do ulic Dublinu.. má jasné cíle, sehnat nový mobil, notebook a nějaký zakladní hadry. Najest se a pak zkusit kontaktovat svou "snoubenku". Ne že by měl strach, to ne, ale pět let je dlouhá doba+

[Charlie Weasley]

+Tak jo, v applestore si koupil vše potřebné a pak ho nohy zanesly k břehům řeky Liffey. Lidi se kolem něj pomalu začínají courat do zaměstnání a tak jsou lavičky volné. Na jednu si sedne a obrací telefon v ruce. Už asi tisíckárt do něj naťukal číslo, které má zafixované v hlavě, a zase ho smazal. Poslat smsku je prostě blbé a zavolat... Hluboce si pozvdechne. Komu má zavolat. Syr už není, Bill to dal dohromady opět s Fleur a spokojeně si žijou ve Francii, i když je to prostě... no divný. Domů se mu nechce i když ví že mámě by se ozvat měl, naposled jí volal z kolonie v Číně asi vloni. Je na čase si přiznat, že to byla prakticky ztráta času a taky když vezme v potaz, kde vlastně v tuhle chvíli mohl být, jak mohl žít... Kde je upírka, jak se asi má. Schová mobil do kapsy a přemístí se do okolí jejího sídla.+