Recepce a vchod

[Styx Lupin]

+po extrémně náročné lekci, kdy z ní Postrach doslova vytřásl duši, se úplně zničená, ale šťastná, že to přežila a hrdá na to, že to zvládla, v šatně nejdřív dá trochu dohromady, aby jí Remus nezakázal ty boje s Postrachem a pak se přemístí domů+

[Dean]

+ve složce toho o Beccy moc není, ale přečte si tam o její práci v Guns a ve Slastech. Stalkovat upíří noční klub se mu přece jen úplně nechce, tolik sebevražednýho šílenství v sobě nemá, ale Guns... to je něco jinýho. Auto si vzhledem ke svýmu věku půjčit nemůže, tak jede na kole; posadí se naproti Guns na lavičku a dělá, že si hraje na mobilu. Dalších pár dní tam tráví každou volnou chvilku svýho programu. Hodně dlouho se vůbec nic neděje, sem tam vejde zákazník, ale pak se jednoho dne konečně dočká. U obchodu zastaví auto a z místa řidiče vystoupí upírka; pozná ji podle fotky, ale je si docela jistej, že by to zvládnul i bez obrázku. Páni, fakt je to malý pivo, napadne ho. Sevře ruku na zbrani, kterou má v kapse, prsty se mu divně chvějou, ale ví, že tady nesmí, ne před lidma. Musí zaútočit, až bude sama. Upírka zaběhne do obchodu, ale motor nechá nastartovanej; teprve teď mu dojde, že v autě ještě někdo je. Holka, pozná podle vlasů, ale na víc je moc daleko. Vytáhne zrcadlovku, kterou nosí s sebou jako alibi; před ostatníma tvrdí, že chodí fotit. Otočí objektivem a přiblíží si ji jak nejblíž může, rychle nacvaká pár snímků, ale to už upírka vyběhne ze dveří a on foťák zase rychle schová, nehodlá riskovat, že uvidí odlesk čočky. Srdce mu vzrušeně buší, a jakmile auto zmizí za rohem, zaleze do křoví a přemístí se domů+

[Rebecca Altamirano]

+ještě když zastaví před Guns, je ponořená ve svých myšlenkách, takže svému okolí věnuje jen okrajovou pozornost. Vystoupí z auta a zamíří ke vchodu. Že je něco špatně pochopí zlomek vteřiny před tím, než k ní závan větru přinese ten nejodpornější puch, který jí okamžitě probere utlumené instinkty. Je už ale pozdě, moment překvapení byl tentokrát rozhodně na straně nepřítele. První tvrdou ránu schytá přímo do obličeje, až se jí na několik vteřin zatmí před očima. Přesto už drží v ruce zbraň a zamíří směrem, kde tuší smraďocha, když další útok přijde z opačného směru. Další tvrdá rána míří na zátylek a v tu chvíli už ví, že je to v hajzlu. Zvládne ještě vystřelit a tlumený výkřik jí oznámí, že neminula. Před očima jí tančí temné kruhy, které se stále rozšiřují, ještě ale zahlédne arogantní, krutý úšklebek na tváři velitele bezduchých, než ji třetí ranou pěstí do tváře pošle rovnou do bezvědomí....+

[Payne]

+opře se o pult a nejradši by ho obešel a pořádně se s ní přivítal, ale je mu jasný, že tam někde jsou kamery a na jejich druhý straně upírka, tak se na ni jen culí a prohlíží si ji, tam kde byla předtím normálně hubená je teď daleko vypracovanější a pod kůží se jí nenásilně rýsují svaly, který tam minule rozhodně nebyly. vlasy má trochu jinak než předtím, a... uhm, jo, rozhodně se změnila i na jinejch místech. Honem uhne očima z jejích prsou a intenzivně se snaží nezrudnout. Přikývne a počká na ni, slyší vzadu tlumený hlasy, a jen se pobaveně ušklíbne, když k němu dolehnout instrukce. Sotva Payne vyjde před obchod, už mu nic nebrání, aby ji obejmul, přitáhnul k sobě a políbil, dlouze a s intenzitou všech těch chybějících měsíců+ Ahoj. +uculí se jí do rtů potom+

+měla trochu obavy, jestli se za tu dobu, co se neviděli nevrátí její strach, ale ve chvíli, kdy ji obejme a přitáhne k sobě a kdy ucítí jeho měkké rty na svých, veškeré její obavy jsou pryč, jakoby je odvanul vítr. Přitiskkne se k němu celým tělem, prsty mu zaplete do vlasů a stejně intenzivně mu polibek oplácí. Když se pak trochu odtáhne, usměje se taky a vzhlédne k němu+ Myslím, že mi až teď došlo, jak jsi mi chyběl. +přizná s drobným úsměvem+

[Dean]

+co se týče vztahu k Beccy, ten je zatím odložen k ledu, ale Payne prostě moc rád vidí+ Já vím, slíbil jsem ti, že se zastavím u vás v Americe... +přikývne omluvně a zlehka jí prohrábne vlasy+ Fakt jsem chtěl, ale Jade... +pokrčí rameny, že to zná sama+ Bylo to teďka fakt hektický. +pousměje se a ještě jí vtiskne malej polibek+ Tak pojď, zvu tě na oběd. +usměje se na ni a vyrazí k bistru kousek od Guns, chvilku se osměluje a pak ji chytne za ruku, jak tak jdou+ Popravdě sem nečekal, že tě najdu tady. +koukne na ni bokem, nějak neumí zakrýt, že z ní nedokáže spustit oči+ Vrátili jste se rychle. +uculí se+

[Payne]

To je dobrý, taky jsem měla docela napilno. +pouměje se+ Jo, chápu to. +přikývne jen, umí si představit, že s Jadem to nemá zrovna snadný; když ji vezme za ruku, je ráda, že se odhodlal, protože ona by se k tomu sbírala věčnost:D+ No...jo, nějakou dobu teď budem asi bydlet v Guns. +zní najednou smutněji a i úsměv, co jí stále zdobil rty, pohasne+ Vlastně to vypadalo, že se nejspíš už ani nevrátíme, ale...+na chvilku se odmlčí, není si jistá, že o tom už dokáže mluvit, ale s kým by mohla, když ne s ním?+ ...všechno se změnilo. +hrdlo se jí trochu sevře a podvědomě stiskne jeho ruku pevněji, jakoby se potřebovala ujistit, že tam je a taky někam nezmizel+

[Dean]

to je mi jasný. +uculí se, protože o výcviku mu něco málo vykládala přes skype+ Jo? +koukne na ni udiveně, a když vidí tu určitou ztuhlost v jejím postoji, je mu jasný, že něco je špatně. Nejdřív ji dovede do bistra a objedná jim každýmu něco k jídlu, a pak vklouzne vedle ní na sedačku+ Tak to vyklop. +pousměje se+ Co se stalo? +koukne na ni tázavě+

[Payne]

+nepřítomně si pohrává s ubrouskem na stole, neví jak by to vlastně měla vůbec říct. Ještě tu skutečnost nahlas nevyslovila, má pocit, že když to řekne, už to bude vážně pravda, realita, které bude muset nějak čelit. Zhluboka, roztřeseně se nadechne a podívá se mu do očí; ty její modrošedé se topí v slzách, ale přes okraj řas žádnou nepustí.+ Vishous je mrtvý. +zašeptá nakonec sotva slyšitelně a je to přesně tak, jak se bála. Když to slyší vyřečené nahlas, jakoby to celé dostalo pevné obrysy, kterým se naostřily hrany a ty jí vnikly přímo do srdce. Zavře oči a odvrátí tvář, protože už to nedokáže ovládanout a rozpláče se, úplně tiše, jen slzy jí smáčí tváře, jakoby snad nikdy neměly vyschnout+ Promiň...já...nechtěla jsem brečet, fakt ne, konečně jsem zase spolu, ale...+potřese hlavou a ztichne, protože ji stejně zrazuje hlas+

[Dean]

+vidí jak váhá a jen ji tiše pozoruje, nespěchá na ni, čeká, až sebere odvahu. Kdyby na vlastní uši neslyšel, že je Becca v pohodě, docela by pojal podezření, že se jí něco stalo. Její pohnutí je docela zjevný, ale stejně ho rozhodí vidět ji v slzách, a pak mu to řekne, a on jen zalapá po dechu. Beze slova si ji k sobě přitáhne, úplně instinktivně, a hlavně opatrně, nezapomíná na její potenciální spouštěče, zvlášť když je emocionálně rozrušená. Schová ji u sebe v náručí jak jen může, a nechá ji brečet, žaludek se mu přitom nepříjemně svírá. Ne že by ho měl rád, to ani náhodou, ale dobře ví, jak byl pro Payne důležitej, a taky ví jaký to je, přijít o rodiče+ To nic. +usměje se jí konejšivě do vlasů, pohladí ji po zádech a jen ji drží+ Tys mě taky viděla brečet a neutekla jsi. +pousměje se, aby trochu zlehčil atmosféru. Nevyptává se, když bude chtít, řekne mu detaily sama+ Ty jsi v pořádku? +zeptá se akorát tiše+

[Payne]

+schoulí se mu do náruče a je tak vděčná, že tam je s ní a že mu to může říct, až ji to na okamžik úplně ochromí. Prostě se ho je pevně drží a cítí, jak aspoň malá část té bolesti a žalu, který cítila, polevuje a spolu se slzami odplouvá někam pryč. Po pár minutách se uklidní, otře si oči a narovná se. Oči se jí ještě trochu lesknou, ale usměje se na něj vděčně, pak se nakloní a jemně ho políbí na rty+ Děkuju. +zašeptá jen a není třeba říkat za co.+ Jo, jsem. A je mi teď trochu líp. +přikývne a trochu roztřesně se nadechne+ Ale Becca...+zarazí se a kousne se do rtu. Dělá si o ni docela starost, protože ač má ji, není to totéž, jako mít někoho nezúčastněného, o koho se může opřít a vybrečet se. A ví jistě, že B. nebrečela.+ No...ona to zvládne. Určitě. +dodá nakonec a snaží se přesvědčit sama sebe, že to tak bude+ Chyběl jsi mi...+koukne na něj zpod řas a trochu rozpačitě se pousměje; upije ze svého latté, které jí meztím donesli a bezmyšlenkovitě přejíždí prstem přes ornamenty na sklenici+