Ložnice

[Victoria]

myslíš, že to bylo k lepšímu? +musí se uculit+ já vím, že máš pravdu. ale já se prostě furt strachuju, furt hledám, co by se mohlo zkazit. nechápu, jaks to se mnou vydržel. +zazubí se+ ale sophie je boží, viď? i když je někdy pěkně vzteklá. +uculí se+

[Byron]

No a ty si myslíš, že ne? Vždyť ona je boží. +zasměje se+ A je tak šikovná, i když se někdy vzteká a tak. +mávne nad tím rukou+ Z toho vyroste.

[Victoria]

myslíš? +uculí se+ já se obávám, že ne, to má určitě po mně, a já sem z toho teda nevyrostla. +zazubí se a dá mu pusu+ no, poperem se s věcma tak, jak přijdou. +usměje se, a povzdychne si+

[Victoria]

+přijede z dvoudenní konference, děsně brzo ráno, celej dům je ještě tichej a spí, tak si jen stáhne kabát a boty a tak oblečená jak je tiše vejde do ložnice, najít ty svoje lásky, a je jí strašná zima jak šla venku+

[Byron]

+spí v posteli, hned vedle něj je malá a chrupkaj si tam spolu, vesele si sliní do polštáře a trochu se zamelou ze spaní+

[Victoria]

+děsně moc se uculí a potichoučku, aby je přitom nevzbudila, vklouzne k nim do postele, nohy strčí Byronovi mezi lýtka a stulí se kolem sophie, zachumlá se pod deku, aby jí koukal jenom nos+

[Byron]

ÁÁááá. +vyjekne potichu a vzbudí se, protože ucítí ty ledový nohy+ Ahoj, kočko. +usměje se na ni a přitulí si ji k sobě+ Pojď k nám. +pousměje se a dá jí pusu+

[Victoria]

ahoj. +uculí se, opatrně sophii obleze a stulí se k němu blízko+ venku je hrozná zima. +pošeptá mu, aby malou nevzbudili+ ale už sem doma. +vydechne mu do rtů a pěkně ho políbí+

[Byron]

No jo, máš děsně studený nohy. +pousměje se a tulí se k ní, aby ji zahřál a šeptá, aby nevzbudil malou+ Nechceš ještě jednu deku?

[Victoria]

jo, vzala sem si podzimní boty, už je moc zima. +usměje se a sklouzne mu studeným nosem po krku+ nee, já se tu ohřeju u tebe. +zašeptá a vleze mu rukama pod tričko+ jak jste se tu měli? +usměje se+