*když se všichni usadí, sál pohasne a na podiu se tradičně objeví v kuželu světla JC, ve své oblíbené modré košili, která mu jde k očím, vysokých kožených botách, stojí nehybně, jako to dovedou jen opravdu staří upíři a zároveň působí, jako by tam takhle stál už dlouho předtím, než si ho všimli hosté* Bonsoir mesdames et messieurs...*ozve se sytým hedvábným hlasem, který je vemlouvavý více, než je obvyklé* jsem rád, že jste opět přišli, naši věrní...a vítám i nové tváře...*neomylně prohlédne ostré světlo, které mu rozsvěcuje kůži do barvy bílého mramoru a opře se pohledem po přítomných* nějakou dobu jsme se tady nesešli a proto bych vám to dnes rád vynahradil...*každé slovo, které vypustí z úst, stéká přítomným po kůži, sladce a hustě, až mohou diváci skoro cítit na rtech tekutou, silnou a také i hořkou čokoládu*
Je to sice už pár dní, co možná někteří z váš romanticky slavili, ale myslím, že nevadí, že máme poněkud zpoždění. A protože mohu, ukáži vám dnes poněkud jiného...Valentýna.*zasměje se a tónem hlasu je zahalí do měkkých kožešin* Nečekejte žádnou bezzubou romantiku...*dodá ještě, ale to už na podiu není, zmizí, aniž by to kdokoliv mohl postřehnout, jen hlas se nese sálem, zvučně a zároveň intimně, jak si dnes dává záležet...poslední slova zazní poněkud výhružně, jako když si do té hebké, husté a hříšné čokolády namočíte namrzlou jahodu*