*oranžový západ slunce se zavlní a změní v moře zralých klasů vlnících se ve větru, jemně šustí vlastní hudbou a z iluze konečně přichází ta, kterou Phil prve hledal. Theresa se nese polem klasů, klouže, jako by se nedotýkala nohama země, krásná a zároveň nebezpečná...vědoma si toho, že na ni může Phil oči nechat...dají se do tance spolu, klasy jim uhýbají z cesty jako živé...*