Na cestách s Vicky a Byronem

[Victoria]

to možná jo, ale hysterická taky. +uculí se na něj+ no... +zamyslí se+ já sem vyrostla s magií, takže o jinejch zbraních jsem nikdy moc neuvažovala. Ale u Jadea... +koukne na něj honem, jestli se nebude zlobit+ tam měl pistoli každej, a já jsem byla ze zbraní nervózní. Tak mě naučil střílet, abych ještě někomu nebo sobě neublížila. Nejsem v tom nějak extra dobrá, ale na normální vzdálenost bych se trefila. Nosila jsem pak někdy takovou malou, jako bezpečnostní pojistku, protože někdy jsme byli na místech, kde jsme nemohli kouzlit... ale skoro jsem z ní nestřílela. +pokrčí rameny+ pak když jsem se dostala sem, koupila jsem si malou zbraň protože jsem tak byla zvyklá. Ale vlastně jsem z ní nikdy nevystřelila, jen ji občas čistím, protože se to má. +odklepne si popel+ Mám ji spíš jen tak jako pojistku. Můžu ji dát pryč. +pousměje se+

[Byron]

+přikývne, protože mu to je jasný+ No jo, mě to napadlo, že tě to naučil on. +pousměje se+ A... ty bys ji vážně dala pryč? Kvůli mě? +koukne na ni+

[Victoria]

no, jo. +přikývne a sklopí oči+ víš, když umíš kouzlit, tak... se na to hrozně spoléháš, i když si to neuvědomuješ. a když to pak někdy nejde, třeba když jseš na místě, kde je hodně lidí, nebo kde je antimagická bariéra, je to... děsně nepříjemnej a zranitelnej pocit. +pousměje se+ No jasně. Miluju tě. +koukne mu do očí a usměje se+

[Byron]

No, na mě totiž nikdo obvykle útočit nechce a nedělá to. +pousměje se omluvně+ Tak tě asi nechápu. Ale fakt se snažím tě pochopit. +usměje se+ No a to bych tě měl ochraňovat já, když se tak cítíš. Jenže já to neumím.

[Victoria]

na mě už taky ne. +usměje se na něj+ tenkrát jsme byli v nebezpečí skoro každej den, mělo to smysl. Ale my žijem jinak. +pousměje se a koukne na něj+ Teď na mě nikdo neútočí a ani nebude. Tak tu zbraň nepotřebuju. +kývne+ Ale dyť to děláš. Když ležím u tebe a držíš mě, mám pocit, že se mi nikdy nemůže nic stát. +pousměje se+

[Byron]

Fakt takovej máš pocit? +usměje se na ni a je moc rád a trochu se nafoukne a je hrdej, ale tak nenápadně+ Já ti chci pomáhat.

[Victoria]

jo, když mě obejmeš, když se k tobě můžu schovat. Nebo když ležíme jen tak se Sophií u tebe, a ona už spí, a ty mi dýcháš na krk a jsem jen tak spolu. Je mi s tebou dobře. +usměje se na něj+ zbavím se jí. budu z toho asi první tejden nervózní, ale to přejde. +uculí se+

[Byron]

Tak jestli chceš, tak já budu ze začátku chodit s tebou a dávat na tebe pozor na každým kroku. +napadne ho+ Já chci chodit s tebou a dávat na tebe pozor. +koukne na ni+

[Victoria]

to nejde. +musí se zasmát, sklouzne k němu do postele a dá mu pusu+ já se s tím srovnám. za chvilku si ani nevzpomenu. +slíbí mu, a lehne si k němu+ Ještě něco co ti vadí? +usměje se+

[Byron]

Proč to nejde? Mě by se to líbilo. +usměje se na ni a stáhne si ji k sobě+ Teď ty, já jsem něco už prozradil a teďka seš na řadě ty. +uculí se jí do vlasů a nenápadně si k ní přivoní+