Hlavní salon - podium

[Manori]

*úplně se zapomene a jen občas polkne, aby se nezalkla, leknutím nebo hustým vzduchem z iluzí*

[Styx Lupin]

+pohlédne směrem do šera a když spatří ve tmě světýlka a známé obrysy šelmy, ztratí zájem o ty dva a jen fascinovaně sleduje vlka+

[Asher]

+sálem se náhle prožene závan chladného větru, který bodá jako tisíce jehliček, je těžký staletími, voní rituálními ohni a příslibem dokonalosti, úspěchu, moci a bohatství. Každému se podvědomě vybaví to, co považuje za největší úspěch, to, po čem touží, ale stále si to nesplnil. Iluze lesa se slabě zachvěje a zavlní a prostoupí ji jiná...+

+ve stínech za iluzí se dá tušit něčí přítomnost, jako číhající oči predátora, vyhlížejícho svou příští oběť...+

[yohannka]

+jenom natahuje krk jak želva aby jí nic neuniklo a občas zapomíná dýchat+

[Margarit Black]

*pro změnu dýchá z hluboka, ale tak, aby si nepřekysličila mozek..a kulí očka na celé představení..zachvěje se, když ucítí závan větru a dá ruce kolem pasu, jako by se chtěla zabalit do deky*

[Styx Lupin]

+jak jí závan chladného větru profoukne ramena, zkříží ruce na prsou a dlaněmi si promne nahé paže, příště si asi vezme tlustý svetr:). Nechává se unášet tou mocí, co se všude vznáší a klamat iluzí+

[Victoria]

+neví kam dřív koukat, nechá se unášet iluzí a jak ne jehlách čeká, co se stane příště+

[Jason]

*poslední iluze vtahuje diváky k sobě, vybízí je, aby vkročili dovnitř, přišli a odevzdali se zcela a byli za to náležitě odměněni...vábí je k chrámu a dovnitř, ze stěn dýchají staletí, moc a něco živočišného...vůně divoké přírody kolem jde s nimi dovnitř, kožešina jako by se divákům otírala zevnitř kůže, někde v nitru a probouzí prastaré pudy...vůně půdy, pižma, horkost zesiluje...*

[Jasmine Clarvik]

+trhne sebou, když se o ní otře studený závan a bezděky se zachvěje, aby při další iluzi jen těžce zapoliká nad tíhou emocí a atmosféry. přijde jí to tak skutečné až netuší jestli být okouzlená nebo se začít strachovat. pohledem těká po sálu jak hledá původce toho všeho dychtivá vědět jak to dokážou+

[Asher]

+objeví se uprostřed chrámu, jakoby se zhmotnil ze stínů, plazících se všude kolem. Na sobě má černou saténovou košili až k pupíku rozhalenou a černé kalhoty, které odrážejí bledost jeho kůže a ta jakoby zářila vlastním vnitřním světlem. Zlaté vlasy s kovovým leskem se mu vlní kolem tváře a ve vlnách mu padají na záda. Díky iluzi jsou dnes i jeho jizvy pryč a tak je tak krásný a dokonalý, jak mohou být nejspíš pouze andělé. A nebo bozi. Když prochází po podiu, působí tak nelidsky, jako ještě nikdy, jakoby nikdy ani člověkem nebyl. Pohybuje se elegancí a lehkostí predátora a své ledově modré oči, upírá přímo do publika, hosty v první linii téměř hypnotizuje a oni mohou cítit, jak se do nich opírá moc a tíha jeho věku, ale i jeho osobního kouzla.+ Dnes...ožívají staří bohové a hladovější než kdy jindy, si žádají své...oběti. +jeho hlas se nese celým sálem, jakoby šeptal do ucha každému z hostů zvlášť, nabízel, lákal a sváděl. Jeho hlas není tak sametový jako J-C, spíše jakoby měl jehličky, které bodaly do kůže na hranici bolesti a rozkoše. Rozpaží ruce, jakoby chtěl všechny přítomné obejmout a poryv větru úplně rozhalí jeho košili a hosté, kteří ho znají z dřívějších vystoupení se tak můžou přesvědčit, že jeho jizvy jsou opravdu pryč. Alespoň zatím.+ Dnes poznáte, že víra ve staré bohy byla silnější, než...láska. +poslední slovo mu na rtech vykouzlí chladný, arogantní úsměv a když pomalu spustí ruce podél těla, náhle se ze stínů za ním, vynoří leopard velikosti menšího poníka a měří si publikum zlatozelenýma, dravčíma očima.+