Sklepní tréninkové prostory a střelnice

[Jade]

...

[Dean]

Šepot. Kolem něj, v jeho uších, v něm, snad i v kostech, šepot. Číhavé hlasy, vábivé, hrozící, ale přesto neslyšné, jako kdyby si vybraly jen jeho; jako kdyby byly jen v jeho hlavě. Konejšivá přítomnost v jeho mysli, po jeho boku, už dávno ne cizí, dávno si zvykl k ní sahat, instinktivně se k ní v nebezpečí přimykat. Jade vedle něj cosi zamumlá, tichá temnota se trochu zavlní. Vnímá jen jeho obrys, světlo baterky se tmou probojovává jen ztuha, jako kdyby ho tma požírala, spíš než před ním prchala. Lumos nepřipadá v úvahu, magická rovnováha je napjatá už jen jejich přítomností, každé další kouzlo ji víc a víc narušuje. Vzduch kolem něj je těžký magií, lehce se tetelí, jako v horkém letním dni, tlačí mu na hrudník jako nesnesitelné dusno. Kolena se mu chvějí námahou, drží tři kletby najednou, zamrzlé ve vzduchu jako hlavy hydry v půlce útoku. Očima hypnotizuje kamennou bránu před sebou, znaky na ní, slabě zlověstně světélkují do tmy, a tam, za ní, někde v neproniknutelné temnotě… natahuje pohled, cítí, jak mu šlachy na krku zaprotestují, a uvědomí si, že bezděky natahuje i krk. Tolik měsíců, každý den totéž, miniaturní, drobné krůčky blíž a blíž… už chce sakra vidět, co je tam uvnitř. Vnímá to, něco prastarého a syrového, magii, jaké se ještě nikdy v životě ani nepřiblížil. Skrývá se to tam, za stovkou dalších pastí, za tisícovkou drobných nástrah, a on to chce. Proč že to vlastně chce? Jade vedle něj udělá krok dopředu, cítí impuls v mysli dřív, než se tělo vedle něj pohne. Jeho nohy se pohnou ve stejném tempu, došlápnou stejně tiše, pod podrážkou ucítí pevný kámen. Kletbu ucítí o vteřinu před tím, než uslyší tiché zapraštění statické elektřiny, hůlka se mu v ruce sotva pohne a zmrazí výboj nenávistné energie jen pár centimetrů od nich. Skoro ji vidí, tmavě fialový blesk vypadá jako nějaký abstraktní umění, jak si tak visí ve větru, háčky magie se vzpouzí a chtějí dál, blíž, k nim. Někdo je tu zanechal s jedinou myšlenkou, zničit cokoliv, co se sem bude chtít dostat, a magie touží svůj úkol splnit. Krok, mávnutí hůlkou, druhé, třetí. Zmražené blesky se kolem nich rozprostírají jako baldachýny, někde v pozadí mysli vnímá, jak Jade deaktivuje tři jiné pasti směřující na jejich nohy, jedna nechutnější než druhá. Únavou se mu trochu zatočí hlava, polkne doušek nevolnosti a zatne zuby. Takhle daleko nikdy nebyli, kdyby natáhl ruku, mohl by se dotknout kamenného oblouku, ale samozřejmě to neudělá, bylo by to bláznovství. Za nimi se desítky kleteb a zaklínadel pokouší osvobodit ze sevření jeho magie, vzpouzí se a brání a Deana stojí pořád víc a víc sil je udržet. Tunel z jejich zády je posetý úlomky kamenů, které odkloněná zaklínadla prostě rozštípla. Krok, chci, chci, strašně moc chci, ani neví, které chci je jeho, a které jen samovolně převzal. Donutí se zvolnit, zpomalit, i když to jde proti všem jeho instinktům, teď to nesmí zkazit. V koutku mysli ucítí Jadeovo vzrušení, i on si uvědomuje, jak daleko se dostali, i když to tlumí. Na zlomek vteřiny ho to rozhodí, z Jadeovy strany obvykle cítí praktické pokyny, málo emocí, někdy vágní nespokojenost, frustraci nebo neurčitou pochvalu. Ale ne tohle, ne nedočkavost, ne dychtivost, ne touhu podobnou té jeho, jen o tisíc procent víc spalující, žhavější. Panebože, co to tam je? Pomalu se nadechne, vjem z Jadeovy strany zesílí, z té touhy, která mu tak úplně nepatří, se mu sevře žaludek, srdce mu buší jako splašené. Krok, jedna kletba, dvě, a pak stojí pod obloukem, oba dva, a z vzduchu zmizí všechen kyslík. Výbuch cítí jen jakoby vzdáleně, nejdřív tlakovou vlnu, která ho zvedne ze země a ve stavu beztíže ho prohodí kamenným stropem. Záblesk tak ostrý, že i přes zavřená víčka má pocit, že se podíval do slunce. O vteřinu později i zvuk, rána tak hlasitá, že by ho sama o sobě roztrhla zevnitř. Pocítí ostrou bolest, v celém těle, fyzickou, a pak i tu mentální z násilně přervaného psychického spojení, a pak už nic.
Vzápětí zalapá po dechu, otevře oči do měkkého světla tréninkové místnosti, a pod zády si uvědomí její tvrdou podlahu. Kameny jsou pryč, stejně jako oblouk, výbuch, tunel a ta zasraná věc na konci. Simulace skončila. O kousek vedle se Jade sbírá ze země trochu otřesený, ale mysl už má uzavřenou, oči neproniknutelné, po té žhavé dychtivosti ani stopy, stejně tak jako po zklamání. Zato Dean se mu neubrání, ohlušující bolest zlámaných kostí sice zmizela spolu s iluzí, ale otlučenej je i tak, a zklamáním se skoro třese. Žaludek se mu prudce zvedne, rychle se převrátí na břicho a na čtyřech nasucho dáví+ Doprdele! +zasípe potom, adrenalin a vztek ho postaví na nohy jako nic+ Ne, ne, ne, sakra! +zařve, když najde hlas, a kopne do krabice se svíčkami, s kterými začínal. Rozlítnou se po zemi, několik jich zlomí, ale to ho neuspokojí, nejradši by je rozšlapal na kaši. Pěstí vrazí do stěny, a hned vzápětí toho zalituje, protože si tak akorát odře klouby. A úplně nejvíc ho vytáčí ten klid, s kterým ho Jade sleduje, obočí lehce pozvednutý, no tak se vyblbni, mladej. No to doprdele ne.
Už toho mám doprdele dost. +zařve na něj Dean frustrovaně+
Dostali jsme se dál než kdy jindy. Zlepšuješ se s každým pokusem. +poznamená Jade skoro mírně, absence jedovatosti prozrazuje jeho únavu+
Šestnáct ZASRANEJCH měsíců. +zaječí Dean v odpověď+ a pořád nejsme ani za tím pitomým obloukem, už toho mám sakra plný zuby. +prskne vztekle+
Věděli jsme, že ten oblouk bude problém-
Celá tahle zasraná akce je problém! +skočí mu Dean do řečí+ Trénujeme tolik hodin denně a pořád nic, a ty! +namíří na něj prst, v tu chvíli by na něj k smrti rád namířil hůlku, ale umřít ještě nechce. Oči mu ztvrdnou, a najednou vypadá na mnohem víc než na šestnáct+
Chci vědět, co je za tím obloukem. Teď hned. Chci vědět, pro co tam doprdele jdeme.

[Dean]

+drtivá síla s ním škubne dřív, než stihne dokončit větu, náraz o zeď mu znovu připomene všechna místa obolavělá falešným výbuchem. Zuby mu v čelistech zatrnou, jak se kousne do jazyka, ale víc než to ho momentálně tíží tlak magie na hrudi, tiskne mu všechny končetiny ke chladné zdi, a bolestivě zvedá hlavu do vzpřímené pozice+
Tak ty chceš… +zasyčí mu do ucha Jadeův hlas, oči má tvrdé, a přesto v nich zjevně jiskří chladná zlost+ Mám dojem, že jsem ti pravidla tohohle našeho ujednání vysvětlil celkem jasně. Já rozhoduju o tom, co a jak uděláme, a taky co, jak a kdy se dozvíš. Nehraju si tu na Indiana Jonese proto, aby ses po nocích nenudil. +zavrčí mu do tváře, a síla, která mu tlačí na pohrudnici, se ještě trochu těsněji sevře kolem jeho krku a vymáčkne z Deana trochu kyslíku, ale ne dost na to, aby zaplašila jeho vztek+
Mám plný zuby toho bejt jenom figurka na šachovnici, chci vědět, proč riskuju život. +odsekne vzdorovitě, a ignoruje Jadeovo obočí, který o kousek stoupne+ A ty mě potřebuješ. +dodá odvážně v záchvatu adrenalinu, a zamrká, jak překvapil sám sebe+
Vážně. +Jadeovy oči se zúží, jeho hlas zní jako sykot hada, co si měří kořist+ Být tebou, hodně pečlivě bych zvážil, kdo potřebuje koho. +ušklíbne se+ Nenapadlo tě, že nevědomost ti může bejt i užitečná? Ne… jistěže ne. +ohrne ret posměšně, a tlak na Deanově hrudi povolí. Jade ho chvíli sleduje, zavrtává se do něj očima, jako kdyby mohl přečíst každou myšlenku v jeho hlavě – což ani nemusí, díky poutu, které na těch odpoledních sedánkách sdílí, jich stejně dávno většinu zná+ Mermomocí se ženeš na cesty, ze kterejch se blbě vrací. +protáhne zamyšleně, a zjevně nemluví jen o tomhle+
Dojdi pro Tylera. +poznamená pak+ Budeme potřebovat svědka k Neporušitelnýmu slibu. Uvidíme, jestli dokážeš víc, než jen kecat a házet velkýma slovama. +zvedne koutek v úšklebku, a o krok ustoupí+ Jsi prakticky dospělej. Tak koukej převzít odpovědnost za to, co plácáš.

[Dean]

+o půl hodiny později sedí zády u zdi, nepřítomně si hraje s uvolněnou nitkou na tréninkových kalhotách a pozoruje Jadea s Tylerem, kteří se o něčem mlčky dohadují jen pár metrů od něj. Přes magickou diskrétní clonu k němu nepronikne ani slovo, ale z jejich řeči těla a toho, co dokáže odečíst ze rtů, usuzuje, že se nejspíš moc neshodnou. Teď... teď Tyler řekl můj názor znáš... a nebo to taky mohlo bejt mou lásku máš, ehm. Dean si s povzdechem promne kořen nosu, ale ani tak se nemůže zbavit napjatě nedočkavýho pocitu někde v žaludku. Konečně vědět... +přimhouří oči, Jade vypadá, že řekl poslední slovo. Zajímavý, že i když vypadá tak o sedm deset let starší, Tyler nikdy nejde veřejně proti Jadovi, napadne ho. Možná že je víc základní kámen celýho tohohle podniku, než Jade. Všichni vědí, že ti dva jsou v tom od začátku spolu, ale co to znamená, od začátku? Jak k sobě vůbec přišli? Trochu zpozorní, když Jade mávne hůlkou, aby zamkl dveře, a stejným pohybem zaslepí kamery+ tak pojď ty hrdino. +povzdychne si Tyler a zruší kouzelnou bariéru a trochu se ušklíbne, když Dean vyskočí jak na pérku+ Jen tak pro formu, myslím si, že tohle celý je fakt blbej nápad. +podotkne Tyler, když vytáhne vlastní hůlku+ Jo, slyšeli jsme. +zavrčí Jade, ale očima se zavrtává do Deana, jako by mu dával poslední šanci vycouvat. Takže si dá ostentativně záležet, aby jeho pohledu vzdorovitě neuhnul+ Vemte se za ruce. +vyzve je Tyler a oba dva si změří pohledem, z něhož je jasný, jak se k tomu staví. Jadeova dlaň je v Deanově překvapivě teplá, vlastně ani neví, proč předpokládal, že bude studenej. Myšlenka na studený ruce ho přivede zpátky k Beccy a Payne, a na to teď fakt myslet nechce. Ze zadumání ho vytrhne jeho jméno z Tylerových rtů, celé jméno, a to ho trochu rozhodí+
Slibuješ, že cokoliv, co se tu teď dozvíš, nikdy nevyzradíš? +podívá se na Deana. Jade mlčí, svoje už k tomu řekl+ Slibuju. +odpoví a pocítí záchvěv pýchy, že se mu netřásl hlas. Z Tylerovy hůlky vyšlehne ohnivá stuha, která se kolem jejich spojených rukou omotá, ale nepálí - cítí jenom neskutečně silný emoční vzrušení+ Slibuješ, že nikdy nenaznačíš, ani žádným jiným způsobem nenapomůžeš žádné živé, mrtvé ani nemrtvé osobě, aby toto tajemství odhalila? +zeptá se ho Tyler znovu, tak jo, pokrýváme si všechny zadní uličky - Dean protočí oči, ale Jade se na něj neušklíbne koutkem rtů, jak by čekal, jen se na něj bezvýrazně, dlouze dívá, což ho trochu znejistí+ Slibuju. +odkašle si drobně, než to pronese, a kouzlo okamžitě zareaguje druhým ohnivým jazykem, který se omotá kolem jejich zápěstí+ Slibuješ, že cokoliv, co se tu dozvíš, samostatně nezneužiješ k vlastnímu prospěchu? +zeptá se Tyler a Dean se trochu zamračí, co je to jako za dotaz? Jak by asi... ale ty chladně modrý oči se na něj pořád dívají a on ví, že nemůže říct nic jinýho než+ Slibuju. +Tylerova hůlka vyšle i třetí pruh ohně a všechny tři se propletou a tančí kolem jejich předloktí, je v tom cosi fascinující, prastará magie jiskří, až Deanovi přechází oči, nejde se odvrátit+ Přijímáš, že porušení tohoto slibu, daného před svědkem, vyústí v tvou okamžitou smrt? +dodá Tyler, tišeji, skoro jako by litoval toho, že to musí říct+ Přijímám. +zašeptá Dean, a snaží se nepodívat Jadeovi do očí. Kouzlo na okamžik ostře zazáří, a pak vyhasne, jako by tam nikdy nebylo - až na to, že ho cítí, usazené někde v sobě, snad čeká na svou příležitost. Sedí tam, a bude sedět celý jeho život. Deana se zmocní jakási neuchopitelná špatná předtucha, ale než ten pocit může houběj prozkoumat, Jadeovi prsty se mu zatnou do předloktí+ Díky, Tylere, to bude všechno. +kývne na něj krátce, ale očima sleduje Deana, a pak ucítí dva prsty na spánku, modré oči ho pohltí a najednou je uvnitř, a kolem něj je temnota+

[Dean]

+Temnota, tak temná, že si nevidí ani na špičku nosu. Jenže Dean už ji zná, protože tahle temnota je Jade, nitrobrana, do které ukrývá všechno, co chce utajit. Svoje myšlenky, pocity, vzpomínky. Dean se vznáší ve stavu beztíže ve vakuu, v naprosté temnotě, a pak na horizontu tma trochu zesvětlá. Neviditelná síla, kterou okamžitě identifikuje jako Jadeovu vůli, ho popadne a táhne směrem k té světlejší tmě, je to pocit podobný přemisťování, a přesto jiný, protože v téhle realitě nemá hmotné tělo. Proplouvá prostorem, skoro letí, a kolem něj se občas vynoří záchvěv světla, kratičký záblesk, a okamžitě zase zmizí, jak ho Jade ukryje do tmy.Ženský smích, to poslední, co by tady v tuhle chvíli čekal... vzápětí přejde do hlubokého smrtelného chroptění, jak se nějaký muž dusí vlastní krví a hned zmizí v tichu a tmě. Před očima mu proběhnou ruce od krve, drobné, skoro dětské, jen na zlomek vteřiny, barévný záblesk kletby, asi nějaká bitva, nestihne ani zaostřit, a je pryč. Jade ve svojí pracovně, otočí se a sklenici s bourbonem prudce mrští do krbu, ale než plameny stihnou vyšlehnout, obraz zmizí. Něčí staré, vrásčité ruce chytnou Jadea za triko a zažloutlé zuby mu vyděšeně prsknou přímo do obličeje, co jsi udělal ty idiote?. Pak skoro nahý, v tlumeném světle nějaké ženě zavazuje pásku přes oči, její rty se lehce pootevřou, náznak jejích prsou se zhoupne, když se žádostivě prohne vstříc jeho pásku, světlo svic se na okamžik odrazí na perlěťovém propletenci jizev na jejím předloktí, ale než Dean stihne zrudnout, nebo se podívat do její tváře, obraz mu uplave pod rukama. Vyhaslé, temně zelené ženské oči, a ten dutý zvuk, kdy Jadeovy ruce pustí její hlavu a ta udeří o podlahu, pocítí záchvěv vzteku, ale zároveň si pořád uvědomuje, že nepatří jemu, souvisí s tím obrazem, ale Jade mu ho hned vzápětí vyrve. Ze tmy se vynoří vůně, tak nečekaně, až ho to zaskočí, slabá, jemná, nedovede ji rozeznat; není si jistý, jestli jeho zmatení patří jemu, nebo pochází ze vzpomínky, ale cítí malátnou rozespalost, a podvědomě ví, že ta vůně je spojená s něčím hebkým a měkkým. Na okamžik si vzpomene na Payne, na to, jak se vedle ní probudil, jako by to bylo věčnost. Jadeovo podráždění je tentokrát skoro hmatatelné, neuchopitelná síla ho popadne silněji, a světlejší tma se promění ve světlo, blíží se, až ho obklopí a stáhne do vzpomínky.
Jade sedí v křesle, v pokoji, který absolutně nevypadá podvědomě, a zamračeně listuje tenkou knihou. vypadá mladší, o hodně mladší, Deana napadne že on sám v téhle době možná ani nebyl na světě. Kdyby měl tělo, musel by se zazubit, protože Jade nejspíš není o moc starší než on sám, a to je prostě... no, děsně vtipná představa. I když je ale ten obličej o něco mladší, napětí, soustředění a dychtivost v něm je mu povědomá, a on přesune pozornost ke knize, kterou Jade čte. Ehm... cože? V první chvíli ho napadne, že to musí být zastírací kouzlo, které má zabránit ostatním, aby viděli to, co čte. Ale není to iluze, dávno ví, jak ji odhalit. Což ovšem nemění nic na tom, že to absolutně nedává smysl. Popravdě čekal přinejmenším Merlinův grimoár, nebo Morganin tajnej deníček, ne tohle. Tuhle knihu přece sám četl taky. Nahlídne baby-Jadeovi přes rameno, aby viděl, kterou čte kapitolu, ale jeho zmatení se nijak neumenší. Jadeovy prsty nahmatají roh stránky, aby ji otočil, a jeho palec, ještě bez té drobé jizvy na kloubu, jak si Dean všimne, krátce přejede po dvou slovech na konci stránky, skoro něžně. V očích mu krátce blýskne, a Dean ani nemusí být v jeho hlavě, aby vnímal tu touhu, která v něm zahoří, touhu, kterou za posledních pár měsíců poznal celkem důvěrně. On... on chce... panebože. Poznání mu skoro vyrazí dech, chytil by se opěrky Jadeova křesla, ale v tom se vzpomínka začne rozplývat, barvy blednou, vplouvají zpět do temnoty, a Jadeova vůle ho vytáhne ven, na povrch
Vrátí se do vlastního těla a prudce zalapá po dechu, jako kdyby se vynořil z jezera+ Ježiši. +zachraptí, zamrká, aby znovu našel všechny světový strany, a chytne se stěny, ale jeho oči okamžitě vyhledají Jadea. Tyler už je pryč, a Jade se na něj dívá skoro ostražitě, hledá stopy jakékoliv reakce+ Ale to je přece jenom legenda. +zamumlá, jakmile najde vlastní hlas, ale sám už ví, že to musí být pravda. Jestli se za tím takhle žene, a podle všeho už pěknejch pár let, musí mít něco konkrétního. Jade není typ, kterej by honil stíny a povídačky+
Věříš mi? +zeptá se Jade prostě, a počká si na přikývnutí+ Není to legenda. +zavrtí hlavou+ Aspoň většina ne. Je to jako se svatým grálem, za staletí se na příběh nabalí spousta povídaček, ale... jádro je pořád pravda. +nakloní hlavu lehce na stranu+
Ale jak... ale... proč? +opraví se Dean a naléhavě se mu zadívá do očí, a podle toho, jak Jade zvedne koutek, pozná, že položil otázku za dvacet bludišťáků+
Myslím, že tuhle část vědět nepotřebuješ. +ujistí ho, tónem, který dává najevo, že to není otevřený diskuzi. Dean chce něco odseknout, ale v tom ho trefí ještě jedno poznání+
Tak proto v tom slibu byla ta doložka o osobním prospěchu. +zamrká, a okamžitě prudce zalituje, že to slíbil+
Jo. +zasměje se Jade beze stopy humoru+ Až se k tomu dostaneme, pobavíme se o tom. Neříkám, že ti nic nedovolím. Ale... nechci, abys něco zkoušel na vlastní pěst. +poplácá Deana po rameni a pomůže mu vstát+ S dotazama choď rovnou za mnou, jasný? A pamatuj si, cos slíbil. +přimhouří oči ještě, ale kluk už ho neposlouchá, protože mu mozek splašeně pracuje rychlostí blesku+

[Dean]

+když se vrátí domů, trochu na něj dolehne ten nevyhnutelnej sprdunk, kterej má dostat. Převlíkne se a dá si sprchu, ale nijak ho to neuvolní, přechází po svým pokoji jako zvíře v kleci, a když už má dojem, že se asi zblázní, pípne mu na mobilu smska. Velice stručný a strohý čtení, ale aspoň ho informuje, že se má dostavit na cvičák. Teprve teď si uvědomí, jak se mu stahuje žaludek nervozitou… jo, a taky strachem. Ach jo. Polkne, prokřupe si krk, a přemístí se tam. Vejde do haly, kde je prázdno, jen ze střelnice se ozývají pravidelný rány výstřelů. Ve dveřích se skoro srazí s Tylerem a trochu zamrká; je udýchanej a zpocenej námahou, na lícní kosti mu rozkvétá modřina a trochu si přidržuje paži s nijak hlubokou řeznou ránou. Krátce se na Deana podívá a pokrčí rameny+ Víc pro tebe udělat nemůžu. +ušklíbne se trochu, prohrábne si vlasy zmáčený potem, protáhne se kolem něj a zamíří do sprch. Super. Deanovi se stáhne žaludek ještě trochu víc, zhluboka se nadechne a pustí se ke střelnici. Pravidelný rány přeruší jen občasný ticho, než Jade přebije zásobník, a když Dean dorazí, Jade akorát vyprázdní poslední ránu ze zásobníku. Dean krátce přejede očima přes terč ve tvaru postavy a hrdlo se mu stáhne; místo krku má papírovej panák velkou díru, jednu uprostřed čela, další neomylně v srdci, rozkrok, obě kolena. Jo, hrozně moc se na ten rozhovor těší. Jadovi se leskne čelo potem a má lehce odřenou tvář od předchozího tréninku s Tylerem, v klidu vyndá prázdnej zásobník, rozloží zbraň zpátky do skříně, a teprve pak se k němu otočí, chladně, bezvýrazně+ Dvě kolečka. Protáhni se a zahřej. +poručí mu a zamíří do části vyhrazený pro boj zblízka. Ne že by se mu do toho chtělo, ale nehodlá ani ceknout, vlastně hodlá bejt naprosto a zcela poslušnej, asi tak navždy, pokud to pomůže. Odkluše na okruh, kterej se táhne podél celýho obvodu haly, a oběhne si dvě kola, naordinuje si tempo, který ho přiměje se trochu zadýchat a zahřát, protáhne si nohy i paže, a trochu oddaluje ten moment, kdy se bude muset k Jadeovi přidat. Jenže pak už to oddálit prostě najde, tak se zhluboka nadechne, vydechne a vejde do tréninkovýho prostoru. Jade už tam na něj čeká, prohlíží si skříňku se zbraněmi a vybírá očima. Když se k němu Dean připojí, vytáhne zevnitř krátkou dýku a k ní stejnou druhou, zajistí jejich ostří kouzlem, aby si doopravdy nemohli nijak vážně ublížit; hodí ji Deanovi rukojetí napřed a ten si dá sakra pozor, aby mu nevypadla, když ji chytá. I přes svý nejistý postavení se neubrání záchvěvu vzrušení; už s Jadem párkrát cvičil, a vždycky to pro něj byl zážitek na několik dní, ale tentokrát je ostražitější než obvykle, protože neví, co čekat+

[Jade]

Jade sevře prsty kolem dýky a pomalu se pustí dokola, ještě v bezpečný vzdálenosti, a Dean zrcadlí jeho pohyby, pomalu, obezřetně kolem sebe krouží, a nehodlá udělat sebemenší chybu+ Takže takhle si to představuješ? Budeš prostě s klidem porušovat pravidla, pak uděláš psí oči a já to prostě přeju, udělám tytyty a smažeme to? +promluví Jade najednou chladně, ušklíbne se, a Dean sebou ve svým soustředění překvapeně škubne; přesně té vteřiny a zavrávorání v jeho obraně Jade využije, zaútočí rychle a prudce, promyšleně sekne po jeho krku a zasáhne ho ze strany. V Deanovi ale přece jen nějaký instinkty jsou, takže sebou škubne stranou a ostří mu jen tak trochu sjede po rameni a zanechá za sebou růžovou odřeninu, opravdová zbraň by mu ale způsobila celkem slušný krvácení. Zatne zuby a instinktivně se pokusí oproti útok, ale je moc otřesenej na to, aby se doopravdy trefil, a Jade jeho pokusy celkem otráveně odrazí. A to je všechno? zeptá se jeho zvednutý obočí, nedopřeje mu ani chvilku oddechu a zaútočí z druhý strany, ale to už se Dean vzpamatuje. Cítí, jak klouže do tý zóny naprostýho soustředění, jako kdyby se všechno zpomalilo, vnímá jen svoje tělo, svoje svaly připravený okamžitě vyrazit na jakejkoliv impuls; a Jadea, každej záchvěv, kterej by mu mohl prozradit, co udělá, kam zaútočí+
Musel jsem pro ni jít. +zamumlá, zatímco obezřetně klade chodidla vedle sebe a posouvá se podél stěny pokoje, dýku připravenou, což se mu o vteřinu pozdějc velice vyplatí, když jen tak tak vykryje další útok+ Ne, rozhod ses pro to. +opraví ho Jade chladně, až překvapivě chladně, vzhledem k tomu, co dělají+ Rozhodl ses tak, tak přijmi následky. +dodá mrazivě, prudce se napůl otočí a vymění si s ním několik ostrých úderů, po kterých Dean ustoupí, prudce oddychuje a cítí, jak se mu na čele začíná formovat pot. Je mu jasný, že s obranou moc daleko nedojde a dřív nebo pozdějc skončí na zemi, takže zatne zuby a pustí se do útoku. Ten první Jade vykryje tak líně, jako by odháněl mouchu, ale oči mu trochu pobaveně blýsknou; ten další vybere dýkou, jejich ostří se střetnou až se objeví jiskry a Deanovi ze síly toho úderu zabrní paže až v lokti, ale než si to stihne uvědomit, neviditelná síla ho odrazí na zeď. Aha, Jade má levou ruku zvednutou, magie mu ještě jiskří mezi prsty a oči se mu lesknou čímsi nelítostným+ Jo. +vydechne trochu otřeseně a olízne si rty s kapkou krve, jak se při tom nárazu kousnul do jazyka+ Jo, rozhod jsem se pro ni jít. Vždycky si pro ni dojdu. +střetne se s Jadeovýma očima a neuhne, i když se nejvíc ze všeho chce otřást, potlačí to+ To by se možná i dalo za jistejch podmínek tolerovat. +odfrkne si Jade trochu posměšně, čelist má trochu tvrdší než obvykle, přehodí si dýku do levý ruky a v tý pravý se mu objeví hůlka, fajn,takže to teď hrajeme takhle+
Ale to, cos předved k tomu… +zavrčí a Dean se bleskově odkulí stranou, protože zeď těsně vedle jeho ramene provrtá kletba, nijak nebezpečná, ale poměrně nepříjemná. Sekne Jadeovi dýkou po achilovkách a získá si tím aspoň trochu času, aby se přizpůsobil; když se vyšvihne na nohy, už má v pravé ruce taky hůlku+
Víš. jakej. průser. jsi. moh. způsobit? +procedí Jade mrazivě skrz zuby, každý slovo doprovází kletba, a Dean si pomalu začíná připadat jako zajíc při lovu, kličkuje, nadskakuje a uhýbá, ale zároveň si uvědomuje, že Jade se doopravdy nesnaží, a nemůže se zbavit pocitu, že kdyby ho chtěl trefit, tak už leží na zemi+
Já jsem… nepřemejšlel. Myslel jsem, že to uhraju. +připustí kajícně, popadne dech a pokusí se Jadea zasypat kletbama, aby ho aspoň na chvilku vyvedl z rovnováhy a získal čas se přiblížit a zaútočit zblízka+
Evidentně. +sykne Jade, vymění si pár celkem komplikovaných útoků. Jade kolem něj klouže, jako kdyby tančil, obetkává ho sítí úderů a kleteb, a je všude, kam se Dean otočí, všude, kde se pokusí zaútočit, je nějaká jeho obrana. Nevede si špatně, ale Jade je pořád jakoby o krok napřed, všude dřív, vždycky připravenej a oči se mu skoro pomstychtivě lesknou, občas Deana skoro líně zasáhne dýkou, nechá po sobě růžovou obolavělou čáru+ Na koho chceš co uhrávat? +ušklíbne se chladně+ Zažils někdy vzpouru, ty hloupý děcko? +protočí si dýku v prstech a dalším a dalším úderem pomalu tlačí Deana ke zdi+ Svět není kurva černobílej a já nebudu obden hasit požáry, aby sis vrznul. +zavrčí naštvaně, nechá dýku dýkou a podrazí mu nohy kletbou, Dean nadskočí, aby se jí vyhnul, a přitom si obrazí rameno o stěnu+
Řekni mi, proč bych tě neměl prostě vyhodit, ty arogantní pitomče. +zavrtá se Deanovi do očí těma svýma, který chladně hoří vztekem, nijak zvlášť potlačovaným, a Dean se trochu ztěžka posbírá. Není zraněnej, ale to věčný uhýbání a bránění se ho celkem rychle vyčerpává+
Já vím, že to byla chyba, já… +připustí trochu mírnějc, odplivne si a hřbetem ruky si otře čelo, ale když k němu zvedne oči, dívá se tak trochu vzdorovitě+ Potřebuješ mě. +dodá, zní to trochu pubertálně a zoufale, ale taky je v tom nevyslovený a dost na tebe vím, aspoň něco se od Jadea přece jen naučil; nicméně s povděkem se to moc nesetká. Místo toho se octne na zdi, tvrdej chlad mu skoro vyrazí dech a pod bradou se mu octne Jadeovo předloktí; dýka se mu zaryje do slabin, kdyby byla zostřená, stačil by Jadeovi nepatrnej pohyb, aby mu přeseknul stehenní tepnu. Nepříjemně blízko, tělem mu brání se pohnout, kopnout, ruce se mu kouzlem přilepí ke stěně. Najednou si ostře uvědomuje vlastní prudce bušící srdce, kapky potu na Jadeově kůži, svůj hlasitej dech+
Možná bych tě teda měl prostě zabít. +zasyčí mu tiše do tváře, v očích mu blýskne, a Dean si najednou není stoprocentně jistej, že by to neudělal. Tiše polkne, očí rozšířený čímsi nejistý, a… jo, je vyděšenej+ Snažíš se hrát šachovou partii, na kterou nemáš. +protáhne Jade hladce, zavrtává se mu pohledem do očí+ Dávej si kurva pozor, Deane. +řekne pak vážněji, a je v tom jasnej osten varování+ Izoluješ se. Hraješ to na dvě strany, a to se ti hodně brzo vymstí. +Jadeovo předloktí mu zatlačí na tracheu, až zalapá po dechu+ Měl by sis sakra rychle srovnat, komu jseš vlastně loajální. Kurva rychle. +zašeptá, ale není to uklidňující, spíš se mu tak trochu postaví chloupky vzadu na krku. Nebo by se postavily, kdyby nebyl přiraženej ke zdi. Jadeovy oči ho hypnotizujou tak upřeně, že mu vyschne v krku+ Protože tvůj věk a nedostatek zkušeností už tě moc dlouho omlouvat nebude. +ušklíbne se Jade+ Máš potenciál, Deane, ale já nebudu zavírat oči nad tvýma sračkama. A už s tebou fakt ztrácím trpělivost. +zavrčí a Deanovi se trochu stáhne žaludek, ví, že by mu Jade neublížil, ale… no, teda snad+
Máš neskutečný štěstí, že nikdo neví, jak se sem dostala. +dodá úsečně, a pak ten tlak na jeho hrdle zmizí a Jade odstoupí. Dojde ke skříni, vrátí do ní dýku, a ještě se na kluka otočí+ A bejt tebou bych zvážil, jestli to chceš hrát na potřebuju tě, protože potřebovat tě jednou přestanu. Měl bys mi dát důvod chtít tě tu i potom. +ušklíbne se, otočí se k němu zády, a odkráčí. Teprve pak kouzlo povolí a Dean pomalu sklouzne po stěně na zem a promne si krk, otřeseně se nadechne a prohrábne si zpocený vlasy. A jediný, co mu rezonuje v hlavě, je že je pěkně v prdeli+

[Jade]

+Mělo ho varovat už to, že se Dean pokusil z jejich společnýho tréninku vymluvit. V minulosti z těch lekcí ve dvou často odcházeli oba frustrovaní, vyčerpaní, Dean častěji než on, ale vždycky se vrátil, když ne s nadšením, tak aspoň se zvědavostí, a hlavně plnej odhodlání mu ukázat, že to vydrží. Lichotilo mu to, jistě že ano. Když navázali to mentální pouto, moc klukových emocí mu utajeno nezůstalo. Nikdy mu nevrtal do myšlenek ani do vzpomínek, ale ta štěněčí oddanost, dychtivá touha ho potěšit, získat uznání, pochvalu, nadšení, že se může učit právě od něj, to sálalo z každýho koutu jeho mysli tak intenzivně, až to bylo zezačátku skoro nepříjemný. Zamyšleně se podíval na Deanovy záda mizící ve sprše. Teď to bylo pryč. Nejistota a zdráhavost se na prvním tréninku po indii daly čekat, ale to co na něj čekalo v deanově mysli ho docela překvapilo, přestože to na sobě nedal znát. Podcenil to, to si musí přiznat. Čas tomu zatím rozhodně nepomohl, přestože ho neuplynulo až tolik; nicméně emoce, které ho ve spojení myslí zavalily, představujou poměrně velkej problém, protože tohle všechno se v jeho hlavě dělo i po mentálním pročištění, který před každým tréninkem absolvovaly. Daleko radši by si teda osobně strhal všechny nehty na rukou, ale z kluka se tu očividně stává kamikadze, takže je potřeba udělat aspoň něco. Prokřupe si obratle krční páteře, a vyrazí ke sprchám. S Deanem se prakticky srazí ve dveřích, kluk už má vlasy mokrý od sprchy a vypadá trochu zdrchaně, tak se k němu připojí cestou na střelnici. Dean po něm po očku nejistě koukne, jasně že ví, že Jade mu ještě před chvílí viděl do hlavy. A tuší, že to asi nepřejde jen tak+

[Dean]

+Dean mlčí celou cestu na střelnici, i potom, když si chystá zbraň, nabíjí a připravuje se. Soustředí se na svoji práci, ale ramena má trochu ztuhlý, protože tuší, že mu Jade bude chtít mluvit do duše, a už jen ta představa je mu poněkud nepříjemná+
Mitch byl svůj vlastní člověk, Deane. +ozve se za ním, aha, takže si ani nehrajeme na opatrný vplouvání do tématu; při zmínce toho jména se Deanovi trochu stáhne žaludek a mlčí ještě intenzivnějc+ Dělal svoje vlastní rozhodnutí. A pak si taky za ně vyžral následky. +řekne Jade Deanovým zádům. Dean sklopí oči ke zbrani ve svejch dlaních a celou bytostí si přeje, aby o tom nemluvil. Zamíří na terč a okem vyhledá v dalekohledu střed a snaží se ignorovat, že to od Jadea takhle zní, jako by si za to Mitch mohl sám+ Neneseš odpovědnost za jeho smrt o nic víc než já nebo zbytek týmu. +teď cítí Jadea za sebou, ví, že mu kontroluje mušku, a něco v něm povolí+
Jak to můžeš vědět? Tys tam nebyl! Chceš jako říct, že si za to může sám? +zavrčí Dean a prudce se k Jadeovi otočí, s tou nabitou zbraní to vypadá sugestivnějc než chtěl, takže sundá prst ze spouště a uhne hlavní. Jo, tohle mu trochu uleví. Asi mu potřeboval tuhle věc vyčíst. Vzápětí instinktivně o půl kroku poodstoupí, má dojem, že něco takovýho Jade nevezme jen tak, ale k jeho poměrně velkýmu překvapení se na Deana jen dívá, trochu zúží oči, ale neudělá nic+
Jo. +přisvědčí prostě+ A ty jsi udělal to, co bych udělal já. Co jsem měl udělat já. +pokrčí rameny, vytáhne cigaretu a vloží si ji mezi rty, zatímco Dean pečlivě upírá oči na svoje nohy a soustředí se na to, aby zhluboka dýchal+ Nebyl jsem tam. Pokaždý tam prostě nebudu. +poznamená, zatímco si kouzlem zapálí. Jestli ho kvůli tomu kluk potřebuje nenávidět, tak to unese. Ostatně to nebude poprvé. Potáhne si z cigarety a ukáže na terč, což Dean přijme skoro s úlevou, je to reálnej úkol, na kterej se může soustředit. Aspoň nemusí myslet na to, jak nervózní je z toho, že s ním Jade mluví skoro normálně. Nasype do terče několik ran v grupetu kolem středu, a přivolá si ho k sobě, aby je mohl prozkoumat zblízka+
Tak to prostě je, Deane. Nemůžeš všechno naplánovat a na všechno se připravit. Věci se poserou, kdykoliv můžou. +ušklíbne se Jade, když se k němu skloní, aby zkontroloval zásahy+ Musíš víc počítat se zpětným rázem. Vidíš, utíkají ti doleva. +přejede prstem po otvorech v terči+ Proto tolik trénuješ. Aby tě tvoje instinkty při improvizaci dokázaly udržet naživu. +narovná se a odklepne trochu popela na zem+ Znovu. +pokývne na terč, a počká, dokud se Dean nepřipraví+
Já to přece vím. +zamumlá Dean vzdorovitě+
Jo, v hlavě možná jo. +ušklíbne se Jade+ Mitch byl dospělej chlap, kterej dobře věděl, do čeho jde, když se na tu misi přihlásil. Věděl, do čeho jde, když se rozhodl zůstat tam u lamie a nestáhnout se. Znal rizika a počítal s nima. Nejsi zodpovědnej za jeho volby. +dodá pevně, a odmlčí se, aby Dean mohl do terče trochu zuřivě nasypat další zásobník+
Chybí ti rodiče. +řekne Jade, a drobný zaváhání zakryje potažením z cigarety. Dean trochu vytřeští oči do dalekohledu, a je si zcela jistej, že jestli Jade řekne "byli by na tebe pyšní" pozvrací se+
Kdyby tu byl tvůj táta, řek by ti, že čas zahladí i to, co ti momentálně přijde nepřekonatelný. A že věci, který se ti staly, tě nedefinujou. Definuje tě to, jak se k nim postavíš. A... že si máš najít prostor, kde ze sebe můžeš dostat všechno. Resetovací tlačítko. +zvedne koutek trochu pobaveně+
Máš takový tlačítko? +vylítne z Deana dřív, než se stihne zastavit+
Každej by měl mít takový tlačítko, pokud mu nemá dřív nebo pozdějc mrdnout. +poznamená Jade nevzrušeně, čímž se tak trochu vyhne odpovědi+ Teď zkusíme pohyblivej terč. +přehodí mu terč za čistej, a navolí tam požadovaný hodnoty+ Není slabost tyhle emoce mít. Slabost je nechat se jima ovládnout, nechat je určovat, jak bude vypadat tvůj život. +takhle zblízka jsou Jadeovy oči nepříjemně zpytavý a Deanovi se někde vzadu v hlavě trochu chce brečet+ Tak dělej. +pobídne ho Jade, a už se k tomu nevrací+