The World

[Jade]

+těžko říct kdo koho ulovil; podle toho nesmírně spokojenýho úsměvu na jejích rtech se dá usoudit, že si docela určitě myslí, že ona sbalila jeho. Vede ho od auta ke dveřím od domu, podpatky cvakají o beton chodníku a její boky se před ním vlní v úmyslně lehce naddimenzovanejch obloukách. Vypadá v těch šatech jako ztělesnění jednoho ze sedmi smrtelnejch hříchů a moc dobře to o sobě ví: jak perfektně lne červená látka k její kůži, jak se spodní lem lehce povytahuje po jejích stehnech nahoru, dekolt odhaluje přesně to správný množství jejích ňader, na hranici provokace a lacinosti. každej detail na ní je pečlivě vypočítanej tah v prastarý hře s jasným výsledkem. Vkročí za ní do domu; je to jeden z těch věžáků s moderními apartmány a výhledy na město (hlavní vchod na kód, 3-5-8-1 i když se ho pokusila zakrýt, jeden zadní východ k popelnicím). Ve výtahu zmáčkne pečlivě nalakovaným nehtem číslo třicet devět a vymění si s ním pohled v zrcadle, které pokrývá zadní stěnu. Do kabiny k nim přistoupí starší paní, zamumlá pozdrav, ale moc pozornosti jim nevěnuje. Nejspíš není první, koho v její přítomnosti vidí vyjíždět nahoru. V klidu se opře zády o sklo; ve společnosti těch dvou žen musí strávit nejmíň sedmnáct pater. V obličeji se mu nepohne ani sval, když jeho prsty zlehka zavadí o kůži na zadní straně jejího stehna, výš, pod lem šatů, ještě výš. Cítí na tváři její překvapenej pohled, poprvé je vyvedená z míry. Zamrká dlouhýma řasama, střelí pohledem po sousedce, ale ani se nepohne, když jí hrana jeho dlaně sklouzne po spodní oblině zadečku uvězněných v krajce. Neřekne ani slovo, když se konečky jeho prstů zezadu dostanou pod látku jejích kalhotek. Když nahmatá vlhkost v jejím klíně, uteče jí jen ten nejtišší vzdech, dost tichej pro starou paní, ale ne dost tichej pro něj. Po rtech se mu pomalu rozlije samolibej úšklebek, a za celou noc už nesleze. V zrcadle na zdech výtahu sleduje zarůžovění jejích tváří, její spodní ret uvězněnej mezi zuby, jak se pokouší nezasténat. Tohle je přesně ono, ne její perfektní figura obtažená látkou, ne její lascivní výraz. Ohne jeden prst, přesně v tom správným úhlu a vychutná si zachvění jejích stehen, každou sebepotlačovanější reakci. Pravděpodobně nejdelších sedmnáct pater v jejím životě.+

[Jade]

+Sotva se babča vyšourá z kabiny a dveře se zavřou, jeho dlaně se naopak sevřou kolem jejích boků. Výtah ještě nestihne ani cinknout, když ji otočí jako by nic nevážila, prsty jí sjede po pažích, sevře je kolem zápěstí a přitiskne její dlaně na hladkou plochu zrcadla. Výtahy jsou asi jeho prokletí+ Páni. +zachichotá se, ale sevření jeho prstů na žebrech ji umlčí+ Ticho. +otře se jí o ucho jeho hlas, jako varovnej šepot+ Roztáhni nohy. +dodá, a i když šeptá, něco v jeho hlase ji zamrazí jako kdyby prásknul bičem. Ta informace jí ani nestihne doputovat do mozku, poslechne instinktivně. Opře se o zrcadlo, hrudník se jí prudce zvedá a klesá, a když se jeho klín zezadu otře o její, zalapá po dechu. Otevře oči, přímo před očima má svůj vlastní odraz a v tu chvíli si uvědomí, že on ji celou dobu pozoruje. V zrcadle vidí, jak se na ni dívá, když putuje prsty po vnitřní straně jejího stehna tam, kde už byl předtím. Tělem jí projede vlna vzrušení a soustředí se v podbříšku, hrozí ji pohltit hned tam. Ani neví, jak přišla o kalhotky, nevybavuje si, že by je svlíkal, ale musel, přece nezmizely samy od sebe. Myšlenka se v ní zatřepotá a zmizí někam do nenávratna zalitá vlnou rozkoše+

[Dean]

+Vrátí se domů, upadne obličejem do postele a zbytek noci stráví tím, že si přehrává každou vteřinu tý scény v uličce, každý slovo, co mu řekl, váží ho tm a zpátky, a střídavě propadá záchvatům vzteku a sebelítosti, a je si úplně jistej, že už nikdy nevstane z postele. Vlastně mu to dost připomíná dobu čerstvě potom, co jeho mamka umřela. Na tréninky se dotáhne jen s největším sebezapřením, ale kupodivu ho tvrdá fyzická práce udrží při smyslech, takže se do ní vrhne s takovou vervou, že se často ráno vůbec nemůže pohnout. A večery tráví u sebe v pokoji, pohřbenej ve vlastní sebelítosti a s flaškou rumu a dny se mu slívají jeden do druhýho, ze dne do noci, který tráví u mobilu, s jejím číslem na hlavní obrazovce, a tisíckrát skoro zmáčkne zavolat, aby to nakonec neudělal. Dobře ví, že je na řadě, ale nemá co by jí řek, ne víc, než už řekl. Ale přesto zoufale touží slyšet její hlas, vědět, že je v pořádku, znova se nadechnout její vůně, a pak má najednou mokrý tváře, rozkousaný rty, a v sobě spoustu vzteku. A tak pije. Z jedný takový pochůzky do večerky se akorát vrací, objeví se uprostřed chodby na patře, kde má pokoj, a probouří chodbou, hlavu plnou myšlenek, nevnímá svoje okolí, takže když se z pracovny vynoří Jade, skoro do něj vrazí. Na poslední chvíli uskočí, vzhlídne k němu nahoru a žaludek se mu propadne, jako když člověk mine jeden schod. Chvilku na něj jen zírá, neschopnej zakrýt všechen ten zmatek ve svojí tváři, a pak se přinutí nadechnout, vydechnout, zklidnit se+ Jseš zpátky! +vyhrkne, a vyslouží si tím pozvednutý obočí+
Dostaneš speciální pochvalu za vnímavost. +protáhne jade sarkasticky, a přehodí si přes ramena koženou bundu, protáhne se kolem něj a zamíří ven+
Já jsem jen chtěl... snažil jsem se... sorry. +zakoktá se Dean trochu, evidentně rozhozenej+ Za to... co jsem řek. +sklopí oči, úplný nakopnutý štěně+
Padej k sobě. +zavrčí Jade po chvilce ticha, ale nepřijde po tom žádná kletba, takže to je skoro! odpuštění. Otočí se na patě, a zamíří ven, a Dean zase zamíří k sobě, když si uvědomí, že si Jade bral bundu, a co to znamená+
Kam jdeš? jdeš ven? Vem mě s sebou. +vyhrkne dřív, než si to stihne rozmyslet, až sám ustrne nad tím, že to fakt řek nahlas, a Jadea to podle všeho přiměje zastavit se uprostřed chodby+
Tohohle typu soirée se fakt nechceš účastnit. +odfrkne si a v očích mu blýskne, ale něco v klukových očích ho přece jen zarazí+
Prosím, já... já nechci pít sám. +zamumlá Dean, a vypadá jak reklama na psí útulek+ Ani o mně nebudeš vědět! +slíbuje, jak šestiletej kluk před poutí. Ani o mně nebudeš vědět. Až nad tou větou musí zamrkat, jak ho vrátí o třicet let zpátky+ Budu úplně potichu. +pousměje se Dean rozpačitě+
jo, to je totiž tvoje nejsilnější stránka. +zavrčí Jade podrážděně, a provrtá ho pohledem+ Jeden. drink. +procedí pak skrz zuby, otočí se, a pokračuje chodbou ven+
Vážně? +zamrká Dean překvapeně, a je z toho tak hotovej, že skoro zapomene, co se mu před chvilkou stalo. skoro+ Vážně?? +vykulí oči, přivolá si z pokoje svoji super tvrďáckou bundu, cigára, a vyběhne za Jadem. Pak si uvědomí, že jsou cool, a zvolní, srovná svůj krok s jeho, a po očku na Jade koukne; jeho výraz jasně naznačuje, že už teď toho lituje+
Měl jsem těžkejch pár dni. +povzdychne si Dean zkroušeně+
Mně je to fakt jedno. +odtuší Jade nevzrušeně, vyjde s ním ven, chytne ho za předloktí a přemístí je do centra+

[Jade]

+objeví se u jednoho baru v celkem živý části Brooklynu, není tam vyloženě narváno, ale docela dost lidí, mezi kterýma by se mohli ztratit; a hlavně tam nevyřvává žádný elektro. Jade se usadí u baru v rohu, a Dean vysedne na židličku vedle něj, celej jako na jehlách, a nemůže uvěřit, že se to fakt děje+ Jednou Glenmorangie, osmnáctku, a- +objedná si Jade u barmana, a Dean ho přeruší+ Tequilu. Dvojitou. +poručí se velice dospěle, a Jade jen zvedne obočí, ale kývne a objednávku potvrdí. Obočí se vzápětí stěhuje ještě o něco výš, když Dean skleničku obrátí do sebe, během asi pěti sekund, a rovnou si mávne o další. Zamyšleně si vychutná lok svojí whisky a pak pohybem prstu odsune už třetí skleničku mimo Deanův dosah+
Brzdi, ty střelče. Jestli se zprasíš, nechám tě tu. +ujistí ho temně, a Dean si Tragicky Povzychne, ale poslechne, protože se posilnil už trochu doma, a začíná mu lehce hučet v hlavě. Chvilku sedí a mlčí, a pak si všimne brunetky na druhý straně baru, která s poněkud zasněným výrazem sleduje Jadea+
Jak to děláš, že po tobě jedou holky? +zeptá se zamyšleně, a Jade jen zadoufá, že se přeslechl+
Tuhle konverzaci spolu ty a já docela jistě nikdy nepovedeme. +procedí skrz zuby, a dojede skleničku, ve snaze propít se k hluchotě+
Možná bych to měl dělat jako ty. +poznamená Dean, jako by ho neslyšel, a natáhne se přes bar pro tu třetí dvojitou tequilu, kterou mu Jade odstrčil+ Nezávaznej sex. +vysvětlí, a upije půlku panáku, zatímco Jade prožívá velice krátkou "proč já" krizi+ Payne a já jsme se pohádali. +svěsí ramena, a vypadá tak smutně, že by mu barman hodil korunu+
Nevzpomínám si, že bych se ptal. +odvětí Jadea, a zachmuřeně zahlíží do svojí skleničky. Dnešní večer si volna evidentně neužije. Což mu ale nezabrání vyslat pár pohledů směrem k brunetce na baru+
Hele, čistě hypoteticky, jo. +zamává Dean rukama a lehce se zakymácí na stoličce+ když někdo zabíjí parchanty. Jako fakt velký parchanty. A hodně. +vyloží mu situaci naprosto anonymním způsobem+ Je to pořád stejná vražda? +koukne na Jadea tázavě+
Kam zmizelo "ani o mně nebudeš vědět"? +zavrčí Jade, ale oči mu lehce blýsknou zájmem+ Řek bych, že to "někdo" dělá už delší dobu, mrtví pedofilové se objevují po městě už pár měsíců. +poznamená, protože samozřejmě kriminalitu a aktivitu policejních složek rutinně sleduje, a rty mu zkroutí pobavenej úšklebek. kdo by to byl do tý cácory řek+
Jo. +zahučí Dean a sevře čelisti, protože ani nechce přemejšlet o tom, jak dlouho mu lhala. Chvilku zírá do svojí nový porce tequily, a přemejšlí, jestli by se tam dokázal utopit+

[Dean]

+Jade ho chvilku pozoruje; pořád je to kluk, skoro štěně, i když se mu díky tréninkům pod trikem nenásilně rýsujou svaly, má na sobě nejmíň jeden nůž, a na tvářích má náznak strniště, pořád je to skoro děcko. A to, že ho zatím nenutil nikoho zabít, se dřív nebo pozdějc musí změnit+
Takže když tě teď pošlu někoho vyřídit, neuděláš to? +zvedne tázavě jedno obočí, se stopou sarkasmu v hlase+
Cože? +koukne na něj Dean zmateně, když nečekaně promluví+ Ne, jasně že to udělám. už jsem to udělal. nezaváhám. +ohradí se možná trochu moc dychtivě, jak hrozně moc nechce, aby o něm zrovna Jade pochyboval+
A co ti na tom teda nejvíc vadí? V čem je to jiný? +přimhouří Jade oči zkoumavě, nutí ho rozebrat vlastní mozek, je to jedna z mnoha dalších lekcí, který ho mají připravit na tu poslední+
Jasně že je to jiný! +vykulí oči Dean a snaží se probrat svůj mozek z mlhy tequily, protože úplně nečekal, že se teď bude muset obhajovat. A vůbec neoceňuje, že mu klade ty samý otázky jako Payne+
Ale v čem? Věříš mýmu úsudku víc, než jejímu? +ušklíbne se Jade a nemilosrdně na něj útočí dál+ Věříš mi, že tě nepošlu vyvraždit školku? Já nezabíjím jenom zločince, Deane, a ani ty nebudeš. +protáhne chladně, a Dean zamrká+
Já jí přece věřím. +zaprotestuje Dean chabě a trochu zbledne+ Ale ona si je chladnokrevně vybírá, a- +zamumlá, ale větu nedokončí, a teprve teď si uvědomí, že to možná neměl Jadeovi vykecat+
Jo, za tebe to rozhodnu já. Znamená to, že neponeseš žádnou zodpovědnost? +zvedne tmavý obočí+
Ty bys tohle udělal? +zeptá se ho Dean tak trochu ztraceně+
Jestli bych vytáhnul na pomstychtivý turné po NY? Ne. +zavrtí hlavou pobaveně+ Protože to není můj problém. Tak o tohle jde? že si vybírá sama? Chceš se alibisticky zbavit břímě rozhodování? Když se spletu já, není to tak hrozný? +nakloní se k němu blíž a Dean zavře oči, ale Jadeův hlas smísenej s hudbou jako kdyby ho obklopoval ze všech stran a útočil na něj a pocítí záchvěv nevolnosti+
A jak to mám rozhodnout? myslíš si, že vážím lidský duše na vahách? +odfrkne si pohrdavě+ Když tě někdo napadne, a ty ho zabiješ, je míň mrtvej? +ohrne ret+ Když je to několikanásobnej vrah dětí, nechutná bytost, bude míň mrtvej? +nakloní hlavu na stranu+ Když to bude dítě a ty ho omylem přejedeš autem, bude míň mrtvý? Když namíříš hůlku na člena vlastní rodiny a zabiješ ho, je to horší zločin? +protáhne tiše, každý slovo mrazivě chladný, jako úder kladiva do jeho hlavy+ Smrt je smrt, Deane, a já vážím duše jen podle toho, co mi z toho kápne. +zavrčí+
N-ne, já... +zakoktá se a na spáncích mu vyrazí pot, jak se mu začne točit hlava, do krku se mu nahrne žluč+
O co jde, Deane? Co máš za problém? +zasykne mu u ucha+
Jenže jí se to líbí! +vyhrkne Dean a prudce otevře oči, a ty Jadeovy ho hned polapí+ Mám strach, že... že si to užívá. +zajíkne se trochu a zároveń se mu sevře srdce, a taky se mu ohromně uleví, že to řekl nahlas+

[Jade]

+Dean dýchá trochu zrychleně, když to ze sebe vysype, a vypadá, že je mu trochu šoufl, ale oči má čistší než před chvilkou+ Musí... se mi to líbit? +zeptá se potom opatrně+
Abys v tom byl dobrej? Ne. +zavrtí hlavou Jade a kupodivu v tom není skoro ani stopa sarkasmu+
A tobě se to líbí? +koukne na něj, trochu plaše, a na chvilku vypadá mladší, než je, ještě o pár let, a ani Jadeův varovnej pohled ho nezastaví+
Ne vždycky. +zavrčí Jade tónem, kterej dává najevo, že tahle diskuze skončila, a to definitivně. Ještě chvilku se na něj dívá, ale pak usoudí, že některý lekce nepočkají, položí na bar pár bankovek, vztyčí kolem nich diskrétní bariéru, která přiměje všechny odvrátit oči, včetně jedný zjevně nezletilý bloncky, která už chvilku dělá oči na Deana, položí mu ruku na rameno a přemístí je.
Objeví se někde na vvyvýšeným místě, dean netuší kde, ale vidí odtamtud na rozsvícený domy a pofukuje tam vítr, hraje si s jeho vlasama a trochu mu ochlazuje rozpálený tváře+
Zavři oči. +poručí mu Jade a Dean si ani neuvědomí, že úplně automaticky poslechne, a trochu se zakymácí, jak pořád cítí alkohol. Jadeův chladnej prst se ho dotkne na čele, nevleze mu do hlavy, ani ho nehypnotizuje, ale něco se v něj tak nějak zklidní, uzemní, jako ve zvláštním tranzu. pootevře rty, vdechne chladnej vzduch, a skoro slyší vlastní dech+
Tvůj táta umřel. +pronese Jade najednou, tiše, těsně vedle jeho ucha+ Dřív než měl, jako na porážce. Podřízli mu hrdlo, možná i pili jeho krev, kdo ví? +protáhne, a jeho hlas zní skoro vábivě, i když ne sexuálně+ Tvoje máma zůstala sama, ty jsi zůstal sám, a co chudáci děti? Ben si ho možná ani nebude pamatovat. +ušklíbne se+ Co cítíš? +zašeptá skoro, svůdně+
Vztek. +vyhrkne Dean a hlas má zastřenej hněvem+ Zodpovědnost... +zamračí se trochu+ Zlost na něj. A na ně. Strach... Chuť. +zamumlá tiše+
Na co? +přimhouří Jade oči, a postrčí ho tím směrem+
Pomstít se. +zašeptá Dean a uvědomí si, že se mu třesou prsty+
Jakej je to pocit? +poznamená Jade u jeho ucha, obchází ho v kruhu, jako predátor kořist+
Dává mi smysl. +odvětí Dean okamžitě, a Jadeovi to evidentně stačí, protože koutek rtů mu zvlní úšklebek+
Tvoje máma umřela. +pokračuje zničehonic, a Dean sebou škubne, tváří mu projede záchvěv bolesti+ Přepadli ji jen tak na ulici, neměla šanci. Dostalo ji naprostý bahno tohohle města. Vy tři jste sami, chudáci děti. +zavrčí na něj zezadu+ Co cítíš? +protáhne, hlas sotva šepot+
Zuřivost +zavrčí Dean a sevře ruce do pěstí+ Vztek, strach. Bolest. +vydechne+ Samotu, prázdnotu. Prázdnotu. Frustraci. Touhu. +zašeptá+
Jaký to bylo, pomstít se? +zeptá se Jade zkoumavě+
Neskutečný. Opravdový. Správný. Vzrušující. +zamumlá, protože s tím zážitkem má spojenou Payne, Payne a její rozdivočelý oči+
Znásilnili ji. +protáhne to slovo, pečlivě nechá zaznít každou hlásku+ Tvoji pouštní květinku. Vtrhli ji ze záhonku a mučili ji, každej den, znásilňovali, opakovaně a pořád. +zasykne, tohle sice neví přesně, ale je si celkem jistej, že to není moc daleko od pravdy+ Co cítíš? +zašeptá, vábí ho k těm emocím, a jeho hlas naplňuje Deanovi uši, hlavu, každou buňku, až je doopravdy cítí, hněv, zuřivej vztek, tak silnej, že musí stisknout zuby a zatnout si nehty do dlaní+
Vztek. +procedí skrz zuby+ Vztek, hněv. Bolest. Zoufalství. +dodá a hlas mu přeskočí+ Lásku. +zašeptá+ Touhu. +podotkne ještě, hlasitěji+
Touhu po čem? +vsune se tam Jade+
Rozemlít je na prach a přinýst ji je k nohám. +odtuší Dean a v hlase má takovou nenávist, jako snad nikdy+ Ochránit ji přede všema. +zamumlá tiše+ aby už to nikdy necítila. +řekne, s naprostou jistotou a pocítí podivnej knedlík v krku+
To je spousta emocí. +poznamená Jade, jen tak potichu+ rvou se v tobě... strach, kdy se to zase objeví. Strach, co přijde, kdy ztratíš kontrolu sám nad sebou. Touha... chránit, zabránit, bejt někdo jinej, ukázat se... vztek. na to, co ti sebrali. vztek, že tě rozbili. vztek, že se to děje porád dál, totéž, nikdo tomu nezabrání. vztek, že to co ty cítí desítky dalších. +sykne mu do obličeje, a Deanovi se stáhne tvář, protože přesně tyhle emoce v něm rostou, ve tváři mu zaškube sval+
Bolest... rve tě na kusy, šílená, pulzující, žhavá. +pokračuje Jade nemilosrdně, teď už nemluví jen o něm, ale Dean to cítí jako vlastní pocity+ Zodpovědnost... za všechno, za sebe, za to, co uděláš v budoucnu. Zoufalství... že už se to nezlepší, že jsi rozbitej navždycky, že uděláš chybu. +protáhne+ Propadáš se do spirály, vtahuje tě to jako černá díra, padáš, ale nikdy nedopadneš, protože tenhle tunel nemá dno, jen nekonečnou agonii, hrůzu, nesnesitelnou nenávist k sobě a ke všemu, a zároveň smrtelnou prázdnotu, otupělost k nevydržení, obrací tě naruby, tvůj život už ti nepatří, bere ti vůli žít, bere ti všechno, co tě dělá tebou, a ty možná už ani nejsi ty, možná by bylo lepší prostě nebejt. +útočí na něj slovně ze všech stran, jako malý jedovatý šipky děsu a sebenenávisti, až se Dean roztřese, až tiskne víčka k sobě tak moc, že vidí barevný jiskry, až si zatne nehty do dlaní tolik, že ucítí rudou vlhkost, až se kousne do jazyka a zašeptá dost+
Co chceš? +zeptá se teď Jade jinak a oči mu blýsknou, je tam, kde ho chce mít+
K-kontrolu. +zašeptá Dean rozechvěle+ Chci zpátky sebe, chci... ať to přestane. +vydechne trochu křečovitě, a nasucho zapolyká. Jazyk má neskutečně ztěžklej a cítí se, jako by ho přejel kombajn, jako by ho jeho vlastní tělo neposlouchalo+
Tak si ji vem. +prohlásí Jade kovově chladně+ Jsou to tvoje emoce. Ovládni je, nasměruje je. Použij je. Jsou zbraň. +dodá tiše a něco v jeho hlase Deana přinutí vydechnout+ Ty jsi zbraň. Vypusť je ven. Najdi to, co to přinutí přestat. Vezmi si zpátky kontrolu. +přimhouří oči, sleduje každej záchvěv v klukově tváři, dívá se, jak v sobě ty pocity dostává pod kontrolu, a pak otevře oči, hoří mu chladným vztekem, ale svaly už se mu netřesou; ovládá se+
Takhle... se Payne cítí pořád? +polkne trochu a podívá se na svoje ruce, trochu v šoku+
To já nevím. +odpoví Jade naprosto klidně a zapálí si, jako kdyby ho právě neprovedl bouří+ V její hlavě jsem nebyl. +ušklíbne se. Jo, byla by to skvělá příležitost ho tý syrský růže zbavit navždycky. Ale netouží ho za tejden najít oběšenýho ve sprše. I ten kluk potřebuje... aspoň něco+

[Dean]

+Dean se cítí trochu vyčerpanej, jako kdyby celou noc tvrdě makal na cvičáku, a k tomu je plnej pocitů, s kterýma se teprve musí vypořádat, trochu se ošije a zadívá se na Jadeovu cigaretu. Sakra, fakt by si dal. A... co mu vlastně brání? Zajede rukou do kapsy a vytáhne vlastní krabičku, jednu si zapálí, a má přitom děsně dospělej pocit, že kouří s Jadem. Jako kdyby mlčky sdíleli něco děsně chlapáckýho, a protože zírá do tmy před sebe, nevidí Jadeův poměrně shovívavej úšklebek, kterej by ho nepochybně vytočil+
Vypij to. +ozve se za ním, a jak se otočí, jen tak tak stihne chytit lahvičku, kterou mu Jade hodí. Podívá se na tmavě oranžovou tekutinu proti světlu, a odpověď přijde dřív, než se stihne zeptat+ Vystřízlivíš po tom. A nebudeš tak unavenej. +poznamená Jade, a Dean neváhá a flaštičku do sebe obrátí. Příjemný teplo mu projede až do konečků prstů, a ta lehká mlha na jeho vnímání úplně zmizí. Jade ho sleduje; důvěru, s jakou vypije lektvar, pořád trochu otřesený oči, jak si prokřupe krk a prohrábne vlasy na zátylku a naposledy bleskově zváží pro a proti. Pak k Deanovi přistoupí, lehce se ho dotkne na spánku a do mysli mu promítne obraz něčí tváře; muž kolem padesátky, s širokým nosem, vodnatýma modrýma očima a tenkými rty+
Uh-kdo... kdo to je? +oklepe se Dean, když z jeho hlavy vyklouzne+
To je Charles. Charles už brzo zaklepe bačkorama...+potáhne si z cigarety a pomalu vyfoukne kouř+ a ty se o to dneska v noci postaráš. +protáhne, a rty mu zvlní křivej úšklebek+

[Dean]

+hučení v uších zmizelo s lektvarem, dokonce se mu i líp dýchá, a cítí, že v něm někam zmizela ta nahromaděná únava a ztěžklost, všechno zase vnímá ostře. I tak se mu ale trochu točí hlava ze všeho, co dneska slyšel a zažil, a když na něj Jade vybalí tohle, na chvilku má pocit, že se s ním zatočil svět. Před očima má obraz toho chlápka, a nijak zvlášť soucit vzbuzující vizáž teda nemá. Ale je to všechno strašně rychle, ještě v něm ani nedozněly ty emoce, který na něj Jade předtím navalil, a teď tahle jobovka+ Já... já? +vykulí akorát oči, a Jadův nemilosrdnej úšklebek ho trochu vrátí do reality. Na chvilku je ticho, okusuje si ret, a pak se nadechne, strašně se v něm pere touha se prokázat, ukázat Jadeovi, že na to má, že to zvládne, ale do toho mu skáčou všechny důvody proti, a pod nima je taky, proč si to nepřiznat, malinko strach+
Já... já teď nejsem ready. +zamumlá, vyhne se mu pohledem, a koukne na svý boty+ potřebuju back up tým, a aspoň den ho sledovat, zjistit si jeho zvyky, kdy je nejlepší moment po něm jít a kde. Jak to udělat. Zjistit něco o něm. +koukne na Jadea, přímo jemu do očí, a trochu narovná ramena, jako vždycky, když si potřebuje dodat odvahu mu čelit, a záblesk v těch modrejch očích mu prozradí, že trefil tu správnou odpověď. Teprve teď mu dojde, že to nejspíš byl test. A... vypadá to, že asi prošel? Pokusí se potlačit uculení, ale asi se mu to úplně nepovede, a zalije ho nečekaně hřejivej pocit hrdosti sám na sebe+
Moc se neškleb. +zavrčí Jade a zahodí vajgla, nechá ho zmizet ještě v letu+ Dostaneš den. Tvůj back up tým jsem já. +oznámí mu, ale i když se tváří pěkně nevrle, možná někde úplně hluboko je malilinko hrdej. Kdyby se do toho kluk vrhnul po hlavě, bylo by jasný, že na to ještě nemá. A kdyby z toho vycouval... no, i pak by pro něj nějakou práci našel. Ale zklamání by to bylo velký. Místo toho začal uvažovat logicky, zbytečně neriskoval, zamyslel se. Možná ho i fakt něco naučím+
A... chtěl bych vidět jeho složku. +podotkne Dean lehce, možná až trochu moc lehce. Ať chce nebo ne, toho co mu Payne řekla se zbavit nedokáže. A i když se spolu teď nebaví, má pořád potřebu jí dokázat, že nemá pravdu+

[Dean]

+a složku taky dostane hned jak se přemístí domů, převezme si ji od Jadea skoro nábožně, jako kdyby dostával rodinný stříbro, a okamžitě si ji odnese k sobě, aby si ji přečetl od začátku do konce, nejmíň šestkrát+ Nemusíš se je naučit nazpaměť. +poznamená aspoň jízlivě, ale ve svý podstatě to chápe. I jeho se kdysi někdo pokoušel naučit, že správnej chlap má znát všechny lidi, co kdy zabil, jménem. Dokonce si i pamatuje, kdy přesně přestal počítat. Posadí se do křesla, zkontroluje, že Dean je u sebe, a na pár hodin se věnuje něčemu jinýmu, než běhání kolem puberťáka. šokující.
Když se znovu setmi, vytře si z očí únavu, protáhne ztuhlý končetiny, vypije si dva povzbuzovací lektvary, zkontroluje si životní funkce, a vyjde z pracovny. Dean na něj už čeká na chodbě, nezvykle vážnej, oblečenej ve svým klasickým funkčním ohozu na akci, nenápadně ozbrojenej až po zuby; pro cvičený oko by drobný nerovnosti n jeho těle byly zjevný, ale jinak má oblečení střižený přesně tak, aby si člověk jeho zbraně všiml až ve chvíli, kdy mu kouká do hlavně. Sklouzne po něm krátce pohledem, je to jen nějaký dva roky, a změnil se od hlavy až k patě. Už to prostě není kluk+
Jdeme. +zavelí, a vykročí po chodbě směrem ven+ Kryju tě, ale tohle je ve tvý režii. +oznámí Deanovi ještě a nechá se ve zkratce seznámit s plánem. Sám by možná pár věcí udělal jinak, ale mluvit mu do toho nebude, ne tentokrát. Společně se přemístí, nejdřív Dean, a o pár vteřin za ním Jade.
Objeví se na střeše domu, přesně ve slepým místě mezi dvěma kamerama. Vítr si mu lehce hraje s vlasama a z ulice sem zaznívá hluk z nějakýho klubu, ale Dean to nevnímá, soustředí se jen na svůj úkol. V hlavě mu rezonujou věty z tý složky, ale nepřehlušují jeho myšlenky, nezakalují jeho záměry. Cítí Jadea za sebou, jeho mlčenlivou přítomnost, a okamžitě ho ten pocit uklidní. Svůj další postup si promyslel už tolikrát, že necítí nic víc, než klid, lehkou nervozitu v zárodku zadusí a na to, co bude muset udělat potom, se prostě rozhodne nemyslet, dokud na to nedojde řada. Tiše seskočí ze střechy, zahákne se kotvou na opasku za předem vybranej sloupek, a plynule, neslyšně sklouzne o dvě patra níž. Několik rychlých detekčních kouzel prozkoumá situaci na patře, zkušeně zruší obrany kolem zadního okna, a jednoduchým odemykacím zaklínadlem otevře okno natolik, aby se protáhl dovnitř. Tohle už dělal mnohokrát, i když ne z první ruky, takže si počíná rychle, obratně, a naprosto efektivně. Dopadne na obě chodidla, s měkým klapnutím, zaposlouchá se do ticha a opatrně se proplíží do místnosti. V duchu si vyvolá plán budovy a s jistotou se přesune ke vzdálenějším dveřím, kde tuší ložnici. Uvědomuji se, že Jade ho sleduje jako stín zezadu, ale nijak mu do ničeho nezasahuje. Zkontroluje dveře ložnice na kletby a pasty, a natáhne hůlku, aby si otevřel, když v tom se napravo prudce otevřou dveře, a někdo vstoupí dovnitř. Záblesk světla ho na okamžik vyhodí z konceptu, ale netrvá to ani půl vteřiny; v napůl osvětlené tváři okamžitě pozná Charlese, jehož rysy na chvilku zmateně ztuhnou. Dean se okamžitě vrhne stranou a kryje se za pianem, ještě v půlce letu si přehodí hůlku do levačky, střelí po něm paralyzující kletbou a sáhne po noži, kterej po něm vzápětí vrhne s druhý strany piana. Kletbou mine, ale nůž najde svůj cíl v Charlesově rameni, a podle vzteklýho výkřiku ho nijak nepotěší. Vápětí se piano před Deanem rozštípne napůl vinou brutální kletby z Charlesovy hůlky. Útok ale čeká, takže se překulí ještě než se do nich starší muž vrhne, sejme ho víkem od piana, a zamrká, protože mu do očí stříkne krev ze škrábance na tváři, kterou mu tím udělá. Charles zuřivě zavrčí, zahodí hůlku, a Deanovi jednu vypálí, netrefí se přímo na nos, ale do brady mu uštědří takovou, až Deanovi zazvoní v čelisti. Zprudka se nadechne, v tomhle úhlu nemůže vytáhnout hůlku, a tak jen uvolní vlnu bezhůlkový magie a smete ho ze sebe na zem. Okamžitě je na nohou, vytáhne pistoli, ale než ji stihne použít, koutkem oka si všimne, že Charles cosi nenápadně drží v ruce, a právě z toho vytáhl... pojistku. uhm. vrhne se pod stůl a srazí ho před sebe jako štít, kouzlem ten minigranát trefí a v poslední chvíli mu zabrání vybuchnout. Bože, co je to za magora?? Jenže těch pár vteřin mu sebere čas, kterej Charles využije k tomu, aby popadl dlouhej loveckej nůž, evidentně měl za stolem schovku. První dvěma rozmachům Dean uskočí, a ještě mu uštědří pořádnou ránu na solar, ale ten třetí ho škrábne do paže. Nezasykne, ale bolest ho příměje tiše zavrčet. Sleduje každý jeho pohyb, každý záchvěv v Charlesově zurivé tváři, odhaduje jeho další krok, a i když dýchá zrychleně, cítí jen chladný klid, a všechna nervozita se v něm přetaví do mrazivého vzteku, který ho ale nezaslepuje, jen pohání. Tenhle tanec zná, a ovládá ho víc než dobře. Vyměňuje si s ním údery, výpady, a trvá mu to jen pár chvil, než Charlese efektivně odzbrojí, a jeho nůž zakopne někam ke krbu. Stane proti němu, hrudník se mu pravidelně zvedá a klesá, připravený k výpadu, a oči se mu zalesknou. Tenhle druh adrenalinu mu přesně sedí. Zapomene, že ho sleduje Jade, zapomene na Payne a její výčitky, zapomene i na svoje rodiče a sourozence a úkol, teď jsou tu jen oni dva, a tenhle tanec, o kterým Dean ví, že ho ovládá líp, dokonalejc. Tu vlnu sebevědomí si vychutná. Rty mu zvlní úšklebek, až děsivě podobnej tomu Jadeovýmu. A pak se pohne, rychle jako had, proklouzne Charlesovi a vrazí mu pěst na solar, jakmile se s heknutím zlomí v pase, kolenem ho trefí přímo do obličeje, a uslyší uspokojivý křupnutí nosní přepážky. Další ranou ho přirazí na zeď, zřetelně slyší, jak Charlesova hlava bouchne o stěnu, a krev z jeho nosu a rozbitých úst se mu řine po rukou. K pasu mu ruka zajede automaticky, a když se sevře kolem rukojeti druhýho nože, uvědomí si, že vlastně nemusí absolvovat žádný přemlouvání nebo sbírání odvahy. Tenhle instinkt už v sobě má. Když jeho čepel projede mezi Charlesovy žebra k srdci, když se dívá, jak se jeho rty zachvějí v bezhlesým výkřiku, když naposled zalapá po dechu... pořád vnímá, nezmocní se ho žádnej trans, jak čekal, není to nekontrolovatelná touha vraždit. Není to jako záchvat, ale ani nic chladně neosobního. Necítí vinu, aspoň zatím ne. Je to prostě přirozený vyústění situace, splněnej úkol, boj dotažený do konce, akce a reakce. Pomalu svůj nůž vytáhne, a otře ho o Charlesovy kalhoty. Pak se pomalu narovná, a sleduje, jak Charlesovo tělo sklouzne podél stěny na zem a zanechá za sebou krvavou skvrnu na bílý omítce. Zasune nůž zpátky, a teprve teď se podívá na Jadea, a všimne si podivnýho lesku v jeho očích. Jen tak ležérně a v klidu se opírá a okno a evidentně se k ničemu nemá. Zvednutím obočí ho vyzve k dalšímu kroku, a Dean ví, co tím myslí. Tohle má vypadat jako loupežný přepadení.
Prozkoumá svoje pocity a uvědomí si, že zatím se cítí dobře, klidně. Pár mávnutí hůlkou odstraní část stop po zápasu, tak aby vypadal víc amatérsky. Do ruky vtiskne Charlesovi jeho původní nůž, a vytáhne lahvičku s krví, cizí krví z archivu, její majitel už je pravděpodobně pár let po smrti a policie ho nikdy nenajde. Potřísní Charlesovu čepel, aby to vypadalo, že se trochu bránil, rozstříkne ji po pokoji, aby poukázal na neznámýho pachatele, a pak pomocí hrubý síly vypáčí sejf a vybere jeho obsah. Naprosto nic ho tam nezajímá, ale při loupežným přepadení by se mělo něco ztratit, že jo. Počíná si rychle, metodicky, každej krok si dopředu promyslel desetkrát. Nakonec od krve umaže i cestu k oknu, zkontroluje, že Charles je vážně tuhej, a smaže všechny svoje stopy v místnosti+ Můžeme? +podívá se konečně na Jadea, a samotného ho překvapí, jak chraplavě a vzdáleně jeho hlas zní. Teprve teď si uvědomí, že je unavený, jako by celou dobru pracoval na jiný úrovni soustředění, a vyčerpal se tím. Počká na souhlasný pokývnutí, a pak rozbije okno, střepy pomaže cizí krví a přemístí se pryč, na smluvený místo. Jade se ještě rozhlídne, ale neshledá nic, co by měl opravit, tak se spokojeně ušklíbne, a přemístí se za ním.
Objeví se v úplně jiný čtvrti, nikdy se nepřemisťují z místa činu rovnou domů, pro případ, že by někdo zachytil magickou stopu, i když je to nepravděpodobný. Dean už tam je, má zapálenou cigaretu a pomalu, klidně kouří. Teprve teď se mu ruce trochu roztřesou, ale pořád vypadá pozoruhodně netraumatizovaně. Všechno mu to ale nejspíš dojde až za chvilku. Chvilku spolu mlčky kouří, a Jadeovy oči mu pomalu přejíždí po tváři+ Dobrá práce. +řekne pak tiše, a Dean pomalu přikývne, nic nenamítá, protože ví, že byla+ Teď běž spát. +poručí mu+ Zítra čekám zprávu. Archivoval jsi dost dlouho na to, abys věděl, jak ji napsat. +ušklíbne se Jade+ Zaracha ti skončilo. +dodá pak, a jen si odfrkne, když uvidí Deanův úcul, kterej ovšem vzápětí pohasne, protože stejně za Payne nemůže. Ale... přinejmenším má teď víc o čem přemejšlet+

[Rebecca Altamirano]

+jestli je těm třem její blízkost nepříjemná, jsou natolik profesionální, že to nedají najevo. Olivia si ji prohlídne pozorněji, ale tváří se naprosto neutrálně; má pravidelné, vzdáleně slovanské rysy, které se vyznačují snad až nepřirozenou dokonalostí, kolem tváře se jí perfektně vlní leskle hnědé vlasy barvy čerstvě vyloupnutých kaštanů, a když na ni na chvilku dopadne světlo z chodby, nedá se přehlídnout, že má v sobě víc než kapku vílí krve. Teď ale nejspíš svoje kouzlo nějak "vypnula", protože Jade i Sven vypadají naprosto v klidu+ Nezkusíme je oddělit? +navrhne melodickým, nečekaně hlubokým hlasem se zájmem+ A jak to navrhuješ udělat? +zeptá se Jade klidně, pokud se to týká akce, evidentně mu nevadí, když někdo zpochybní jeho postup+ Můžeme se pokusit odčerpat část její magie. +nadhodí a hispánka Maria s rovnýma tmavýma vlasama vypadá, že ji to zaujalo+ Bylo by to nesmírně nebezpečný, budeme mít málo času a prostoru. Navíc nevíme, jak tvoje schopnosti zareagují ve styku s jejíma. +namítne Jade+
Co tvůj krevel? +zeptá se Sven, má slabý náznak přízvuku a kůži skoro jako albín+
Ten nefunguje na dálku, a objímat obscura fakt nebudu. +zašklebí se Jade v odpověď, zamyšleně koukne na Beccu, a neochotně přikývne+ Nemyslím si, že to vyjde. odčerpat obscurovu magii jde možná v prvních stádiích, ale ne teď. Nicméně... zkusit se to může. Jestli se něco zvrtne, vracíme se k původnímu plánu. +ukončí diskuzi. Pak jim čtyřem konečně zapípají hodinky se souřadnicemi od Tylera, kam se mají přemístit, Jade zavře oči, zašeptá pár tichých slov, a spustí štíty. A protože Becca hodinky nemá, chytne ji za předloktí a přemístí je na udaný místo+

+když po chvíli zjistí, že jsou ti tři sice obezřetní, ale profesionální, trochu se taky uvolní a prostě bude věřit, že jí nikdo "omylem" nevpálí střííbro do hlavy:D Neujde jí, že si ji Olivia prohlédla pozorněji, ale dál drží pečlivě neutrální a velmi neškodný výraz alá "holka z obchodu se zbraněma":D Ale když navrhne oddělit obscura od dítěte, se zájmem se na ni zadívá a zamyšleně nakrčí čelo. Protože ať už v kanceláři říkala cokoliv, pokud by byla naděje na to, ji zachránit, rozhodně se o to pokusí. Cítí na sobě Jadeův pohled a podívá se na něj; nic ale neřekne a že s tím nakonec souhlasí, ji překvapí jen trošku. Zabít dítě prostě není jednoduchý. Je to na nic úplně vždycky a je jedno, jak moc sama sebe přesvědčuje, že není jiná možnost a mnohdy opravdu není. Ze zamyšlení ji vytrhne čtvero pípnutí a pochopí, že jde nejspíš o souřadnice, což se vzápětí potvrdí, když ji Jade chytí za předloktí a přemístí je. Jen co má pevnou půdu pod nohama, rozhlédne se a rychle se zorientuje. Kolem to vypadá, jakoby vypukla třetí světová a nebo se tam přehnala tak dvě tornáda stupně F5. Vůbec nic pěknýho.+