The Bunker

Moderátor: Victoria

The Bunker

Příspěvekod Jade » 09 kvě 2018 22:38

Obrázek
I'll wrap my hands around your neck so tight...
...with love.
Uživatelský avatar
Jade
Mág
 
Příspěvky: 856
Registrován: 21 črc 2013 01:56
Bydliště: New York

Re: The Bunker

Příspěvekod Dean » 12 kvě 2018 21:36

+objeví se v tmavé, dlouhé chodbě - spíš v tunelu - odněkud se tam rozléhají kroky a tlumený šepot několika desítek hlasů, ale v jejich chodbě nikdo není, Dean se rychle rozhlídne, pár vteřin napjatě čeká, a pak se trochu uklidní+ Tak jo, evidentně jsi nespustila alarm. +koukne na Beccu+ To je dobře. +zamumlá si pro sebe+ Nikdo vás nesmí najít. +koukne na ně obě vážně+ Aspoň dokud nezapečetí vchod a nezruší přemisťování. Jakmile bude zavřeno, už se znovu neotevře, dokud nebude venku bezpečno. +vysvětlí jim šeptem, ale payne se vyhýbá pohledem+ Obzvlášť ji tu nikdo nesmí najít. +koukne na Beccu+ A nejde jen o to, že budu mít průser, ale o to, že tu je spousta rodin s dětma a taky spousta lidí, co o ty svoje přišli kvůli upírům. +šeptne+ Moje buňka je jen kousek odsud, vezmu vás tam. +rozhodne se, proplíží se podél stěny na konec chodby, a vyhlídne ven+
Uživatelský avatar
Dean
 
Příspěvky: 507
Registrován: 14 bře 2016 19:33

Re: The Bunker

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 12 kvě 2018 21:50

+jakmile pod nohama ucítí pevnou zem, s úlevou vydechne a koukne na Payne, jak je na tom. Jenže pak jakoby jejímu tělu a mozku něco došlo. Uvědomí si, že jsou nejspíš hluboko pod zemí. Na pár ošklivých vteřin ji zalije přicházející panika, než se ovládne a desítky a desítky let trénování sebekontroly jí pomůže ji zkrotit dřív, než zatne své drápy dost hluboko. Nadechne se a vydechne a podívá se na Deana,celé to trvalo jen chvíli, ale je jí jasné, že to asi ani jednomu neuniklo.+ Nic mi není. +zavrtí hned hlavou, aby předešla zbytečným otázkám a kromě toho se o tom stejně nehodlá bavit+ No jo, jedna z výhod být prakticky jediným svýho druhu. +utrousí tlumeně a pak přikývne. Dobře si uvědomuje, kde je, ale pokud díky tomu bude Payne v bezpečí, je ochotná přežít horší věci než pár nenávistných pohledů. Bezeslova ho následuje, jde potichu, dá se říct, že její kroky snad ani nezpůsobují žádný zvuk. Přinejmenším žádný zbytečný zvuk.+
I become one with my demon
My dark side keeps me alive
Become one with my demon
Let the beast outside of my mind
There are two sides to everyone
I have become one
With my demon
When I’m bleeding
The pain lets me know
Just how much I need it
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4872
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: The Bunker

Příspěvekod Payne » 12 kvě 2018 22:02

+rozdýchat tohle přemístění jí zabere trochu víc času než obvykle, protože to bylo extra hnusný. Trochu se chvěje, ale ustojí to a dokonce ani nezvrací, což v tuhle chvíli považuje za největší úspěch. Pak si ale všimne, že ani Bí není úplně v pohodě a vzpomene si na její klaustrofobii. Už už otvírá pusu, aby se zeptala, ale to už řekne, že je v pohodě a tak ji zase zavře. Jenže další Deanova slova jí způsobí mnohem větší starosti; vůbec jí nedošlo, že je nejspíš zavede na místo, kde budou všichni z té Jadovy organizace a že oni upíry opravdu intenzivně nemají rádi. Neřekne nic, ale sevře rty do tvrdé linky a je rozhodnutá si to vyříkat s každým, kdo by chtěl Bí ublížit. Jo, pud sebezáchovy si vzal očividně volno:D Jde tiše za Deanem, Beccu za sebou vnímá jen díky teplu, které vyzařuje a tichému dechu, protože kroky prostě neslyší. Netuší, jak to je možný, ale nezajímá to natolik, aby po tom pátrala. Aspoň v tuhle chvíli. A navíc je mnohem víc zaujatá Deanem; po takové době, kdy ho neviděla, mnohem ostřeji vnímá všechny změny. Všimne si skoro ihned nové jizvy a zatouží vědět úplně všechno o tom, co jí předcházelo. Taky se jí zdá, že i ramena má nějak širší a způsob, jak se mu pod trikem nenásilně rýsují svaly způsobí, že se musí kousnout do rtu a ruce schovat do kapes džínů, aby odolala touze se ho dotknout. Jo, tolik ke skutečnosti, že ho vůbec nepostrádala, jak sama sobě namlouvala.+
I'm not a victim. I'm a survivor.
Uživatelský avatar
Payne
 
Příspěvky: 658
Registrován: 14 bře 2016 20:35
Bydliště: New York city

Re: The Bunker

Příspěvekod Dean » 12 kvě 2018 22:34

+Beccy reakce mu neujde, chvilku je zmatenej, ale pak si vzpomene, co mu Payne kdysi říkala o tom, čeho se Becca bojí, a v duchu zakleje. Tím se ale teď nemůže zabývat, prostě musí doufat, že to zvládne, jen ho napadne, že se měl možná zeptat, kdy Bí naposled jedla. Uvědomuje si za sebou Payne, její blízkost, slabou vůni jejích vlasů, kterou ještě cítí z toho, jak ji měl blízko, když se přemisťovali, ale teď se musí soustředit na to, aby je bezpečně dostal k sobě. Chodby jsou jedna jako druhá, je tam sucho a teplo, ale pořád je to spíš funkční místo, než útulný. Nejhorší úsek je dlouhej kus chodby, kde se není kam skrýt, už ji mají skoro za sebou, když v tom za rohem uslyší rázný, pevný kroky, který dobře zná. Na vteřinu zpanikaří, prudce se rozhlídne, ale není se kam schovat, takže prostě vrhne po Beccy zastírací kouzlo a přitáhne Payne k sobě. Víc nestihne, protože pak se za rohem vynoří Tyler a málem do nich vrazí+ Kde sakra jseš? +zavrčí na něj+ Hledali jsme tě všude. +probodne ho očima, a pak sklouzne pohledem na Payne, a Dean ji k sobě přitáhne blíž a jen doufá, že si Payne tuhle chvilku nevybere k tomu, aby ho odstrčila, a že Becca zůstane neviditelná. Panebože, tolik věcí, co se může posrat+ To je Payne. +koukne Tylerovi pevně do očí+ Nemoh jsem ji tam nechat. +dodá tiše, zatají dech a sakra doufá, že se ho Tylerovi zželí+ Tak padej. +zamumlá Tyler, promne si kořen nosu, a odmávne je rukou+ Zůstańte v pokoji, ať o vás nikdo neví. Nikdo. +dodá rázně, a projde kolem nich, ještě se jen tak vágně podívá směrem, kde stojí Becca, a odkráčí chodbou pryč+ Honem. +sykne Dean, rychle Payne protáhne vedlejší chodbou, a pak už otevře dveře do svojí kabiny. Není nijak velká, v podstatě jen postel, židle, malej stůl, skříňka a to je všechno. Holt se tam musí vejít hodně lidí. Dean nechá dveře otevřený trošku dýl, aby se Becca mohla protáhnout, a fakt doufá, že šla za nima, protože jedna věc je přivézt do bunkru upírku, ale něco jinýho je upírku v bunkru ztratit+
Uživatelský avatar
Dean
 
Příspěvky: 507
Registrován: 14 bře 2016 19:33

Re: The Bunker

Příspěvekod Payne » 12 kvě 2018 23:03

+má pocit, že jdou už celou věčnost a že je to absolutní bludiště, z kterýho se nikdo, kdo to tady nezná, nemůže dostat. Najednou ale uslyší kroky a podle toho, jak se chvilku před tím Becca za ní ostře nadechla, je slyšela o chvíli dřív než oni. Dobře si uvědomuje, že tady se není kde schovat a už si říká, že to je v hajzlu, když najednou ucítí na kůži zasršet magii a vzápětí si ji Dean přitáhne těsně k sobě. Na okamžik skoro zapomene dýchat, ale honem si srovná výraz a prostě spolupracuje, protože opravdu hodně nechce, aby tady Beccu někdo našel. Opětuje Tylerův pohled, na tváři výraz mírného zájmu, obezřetnost, ale to je tak vše, co z ní může vyčíst. Když ji představí, neřekne nic, nějak nemá pocit, že "těší mě" nebo "ahoj", by bylo úplně na místě a navíc je potřeba, aby co nejdřív pokračoval dál a oni se dostali k Deanovi. Trochu v ní zatrne, když se podívá přímo na místo, kde Becca stojí, ale očividně nic nevidí a když zmizí za dalším rohem, s úlevou vydechne, aniž si uvědomila, že zadržela dech. Naštěstí už to není daleko a celkem vděčně vklouzne za Deanem a oddechne si znovu, když se dveře zdánlivě samy zavřou a vzápětí se objeví Bí, když zruší zastírací kouzlo.+ To bylo kurva o fous. +konstatuje docela trefně a pak koukne z Beccy na Deana a pak zpátky na Beccu, protože dívat se na Deana jí znemožňuje jasně myslet na momentální problémy a přemýšlí spíš o tom, jestli by ho radši praštila, nebo políbila.+ Tak jo, řekne mi už někdo konečně, co je sakra obscurus a proč to vypadá, jak kdyby vypukla třetí světová?! +položí otázku za milion dolarů, opře se o zeď a ruce si založí na hrudi, jako dokonalý ztělesnění toho otazníku a vykřičníku na konci své věty:D+
I'm not a victim. I'm a survivor.
Uživatelský avatar
Payne
 
Příspěvky: 658
Registrován: 14 bře 2016 20:35
Bydliště: New York city

Re: The Bunker

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 12 kvě 2018 23:13

+pokus sledovat a zapamatovat si cestu vzdala zhruba po třech zatáčkách, dojde jí, že sama by se odtud nedostala ani omylem. Zrovna přemýšlí, jak dlouho tady asi budou muset zůstat a co bude dělat, až bude muset zase něco sníst, když zaslechne nezaměnitelný zvuk kroků. Nadechne se, aby Deana nějak upozornila, ale to už je zaslechne i on. Rozhlédne se stejně zdivočele jako on, ale žádná skrýš tu ní. Ale pak ji zalije známý ledový pocit, který provází zastírací kouzlo a musí ocenit Deanovu duchapřítomnost. Aktivně spolupracuje tím, že se přitiskne ke zdi a ani se nehne; zadívá se na muže, který se vynořil zpoza rohu a hned pozná Jadeovu pravou ruku. Tyler. Vzpomene si i na jméno. Ten okamžik, když Dean představí Payne a čeká, co Tyler udělá, je sice krátký, ale pořádně nepříjemný a už přemítá nad tím, co hodlá dělat, pokud Deanovi přikáže, aby ji odsud vyhodil. K tomu naštěstí nedojde a Tyler si vyslouží jedno celkem velký a významný plus:D Když je pryč, stále pod zastíracím kouzle následuje ty dva a musí se ušklíbnout, když vidí Paynina stále poněkud napjatá záda a šíji. Jo, očividně to v ráji pořád pěkně skřípe. Vejde za nimi do nijak velkého pokoje, zavře dveře a zruší zastírací kouzlo.+ Jo, to teda bylo. Díky. +kývne vděčně na Deana a nad Payninou následující otázkou se ušklíbne. Sedne si na zem, zády se opře o postel a vypadá celkem v pohodě na to, kde se nachází a v jaké jsou situaci+ Tvůj píseček, jen do toho. +hodí to s klidem na Deana a možná to udělá naprosto schválně, aby spolu ti dva museli mluvit. Potvora:D+
I become one with my demon
My dark side keeps me alive
Become one with my demon
Let the beast outside of my mind
There are two sides to everyone
I have become one
With my demon
When I’m bleeding
The pain lets me know
Just how much I need it
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4872
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: The Bunker

Příspěvekod Dean » 12 kvě 2018 23:31

To teda kurva jo. +zamumlá, když se zavřou dveře a becca se objeví, postaví se k nim a opře se o ně, a přejede si rukou po obličeji+ Jsem zpocenej až na zadku. +poznamená+ Tyler tě nepráskne. +koukne na Payne+ on je... férovej. +pousměje se+ Obscurus se tu neobjevil už snad sto let, je to... +prohrábne si vlasy, a děsně opatrně se dívá všude jen ne Payne do očí+ Je to nestabilní magie, nekontrolovatelná magie. Občas se stane, že kouzelnický dítě svoji magii potlačuje, až to nezvládne, a uvolní se a zdivočí. Je to vzteklá, divoká, nekontrolovatelná síla, která zničí všechno, co jí přijde do cesty. nikdo nemá šanci. +koukne na ni konečně, a žaludek se mu sevře, když se setká s jejíma očima, někde vevnitř v hrudi ho píchne, protože by ji nejradši objal. Místo toho jen sevře ruce do pěstí a olízne si rty+ Payne, já- +začne potichu, ale v tom se ozve krátkej ostrej tón, a vzápětí hlasitý bouchnutí, a Dean dlouze vydechne+ To byly dveře. Jsme tu zapečetění. Zvládli jsme to. +usměje se slabě+ Teď už musíme jen... čekat. +sklouzne podél dveří na zem, a kdž ztichne, rozhostí se poněkud nepříjemný, velice hlasitý ticho+
Uživatelský avatar
Dean
 
Příspěvky: 507
Registrován: 14 bře 2016 19:33

Re: The Bunker

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 13 kvě 2018 00:01

+sleduje Payne, zatímco se Dean ujme vysvětlení a je jí jasné, že až si dá všechny fakta do souvislostí, sebere ji to. A to asi spíš víc, než míň. Když pak Dean chce začít zjevně mluvit o něčem jiným, začne se tvářit neviditelně, ale vzápětí se ozve ten velmi definitivně znějící zvuk a ani by nepotřebovala Deanovo upřesnění, aby jí bylo jasné, co to znamená. Tak jo, hlavně klid. Zavřo oči, opře si lokty o kolena a vjede si prsty do vlasů. Snaží se to znovu dostat pod kontrolu, přesvědčuje sama sebe, že není pohřbená zaživa, že není v žádném těsném uzavřeném prostoru, ale pak ucítí lehký dotek na rameni a vzhlédne. Setká s ustaranýma, modrošedýma očima a kupodivu jí to pomůže chytit se reality. Usměje se a přikývne+ Je to dobrý...+řekne tiše a ještě jednou se zhluboka nadechne a vydechne+ Jak dlouho...to bude trvat? +zeptá se pak, hlas jen mírně znepokojený, ale pravda je, že starosti jí to trochu dělá. Hlavně proto, že si neumí představit, jak by se odtud mohly pak zase nepozorovaně dostat a asi až teď jí naplno dojde, v jak velkých sračkách se ocitla.+ Měla jsem tě prostě přinutit, abys šla sama....+prohodí po chvíli toho hlasitýho ticha a je celkem jasný, o čem mluví. Zadívá se na Payne, ale odpovědí jí je jen stejně zatvrzelý pohled a rty sevřené do neústupné linky. Ach jo, proč od ní musela okoukat zrovna její paličatost. I když ta jí nejspíš byla vlastní odjakživa...ušklíbne se v duchu a rozhodne se, že jestli ji objeví, nebude dělat žádný problémy a pokud někdo neohrozí Payne, neprolije jedinou kapku krve kohokoliv z Jadeových lidí. Nahlas ale neřekne nic. Třeba k tomu ani nebude muset dojít, zadoufá, ale sama tomu nevěří. Na to už moc dobře zná Jadea i efektivitu jeho lidí...+
I become one with my demon
My dark side keeps me alive
Become one with my demon
Let the beast outside of my mind
There are two sides to everyone
I have become one
With my demon
When I’m bleeding
The pain lets me know
Just how much I need it
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4872
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: The Bunker

Příspěvekod Payne » 13 kvě 2018 00:20

+poslouchá pozorně Deana a celkem rychle si to dá dohromady. Nakrčí čelo a kousne se do rtu, jak nad tím přemýšlí a když znovu vhlédne k Deanovi, oči má trochu rozšířený, když jí dojde to hlavní. Je to dítě.+ Proč...proč by měl někdo svoji magii potlačovat? +koukne z Deana na Beccu; odpověď tuší a vlastně to asi nechce slyšet, protože ta představa je prostě...děsivá. Znovu se podívá na Deana, když ji osloví a žaludek se jí nervózně sevře, tuší o čem chce asi začít, ale zrovna teď se na to opravdu necítí. A naštěstí ji zachrání ten hlasitý zvuk+ Jo, zvládli. Hmm...díky. Žes nás sem vzal. +schválně neřekla "žes pro mě přišel", i když si uvědomuje, že to tak je. Přišel pro ni, přestože spolu už kolik týdnů nemluví. I kdyby potřebovala nějaký důkaz toho, jestli k ní ještě něco cítí, tohle by bylo víc, než co by potřebovala. Vyhne se Deanovi pohledem a místo toho se zadívá na Beccu a všimne si, že se znovu snaží uklidnit a asi se jí to moc nedaří. Bez váhání se odlepí od zdi a dřepne si k ní, vůbec ji ani nenapadne, že by se mohla přestat ovládat a třeba ji nepoznat, ublížit jí. Naprosto jí věří. Jemně se dotkne jejího ramene a když se pohledem setká s temně hnědýma očima, usměje se. Přikývne a sedne si ke zdi naproti ní, opře se a na chvilku zavře oči. Když pak Becca náhle promluví, otevře oči a setká se s jejíma, teď už bez jakéhokoliv náznaku paniky.+ To určitě. Nikam bych bez tebe nešla. +jsi moje jediná rodina, neřekne to nahlas, ale zazní to tam skoro zřetelně+ Nějak to dopadne...+prohodí pak tiše a vzhlédne k Deanovi. Ráda by se ho zeptala, ujistila se, že Beccy nikdo neublíží, ale ví, že by jí musel buď lhát, nebo říct velmi nepříjemnou pravdu a vlastně nechce slyšet ani jedno a tak zase uhne pohledem a bez zájmu si prohlíží pokoj. A najednou jí dojde jedna zásadní věc, která ji donutí zalapat po dechu.+ Kamery...+vydechne jen, protože si uvědomí, že na chodbě přinejmenším jednu viděla. A kde je jedna, bude jich nepochybně víc...+
I'm not a victim. I'm a survivor.
Uživatelský avatar
Payne
 
Příspěvky: 658
Registrován: 14 bře 2016 20:35
Bydliště: New York city

Další

Zpět na Jade

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron