od Jade » 13 kvě 2018 20:06
+Na Deana má vztek už od tý doby, co zmizel z pracovny, ale prostě nemá čas na to, aby ho šel hledat. Ale když se Tyler zmíní o tom, že si sem přivedl tu syrskou květinku, pojme nepříjemný podezření. Upřímně doufá, že Dean není tak absolutní kretén, aby sem vážně vzal upírku, ale zkušenosti hovoří opačně, a navíc je tu to ošklivý tušení. Takže se odtrhne od obrazovky s obscurem, otočí se zády k tomuhle problému, a jde se podívat, jestli mu ten pitomec vážně podřezává větev pod nohama. Chodby jsou nepřirozeně prázdný, a hukot ze Středu taky nevěstí nic dobrýho. Obrní se trpělivostí, podívá se na Tylera, kterej jde krok za ním, a pak se pustí do jámy lvový.
Upírka napůl visí v poutech jak johanka z arku se zubatým překvápkem, zakrvácená a - báječný, evidentně postřelená. Záblesk v jejích očích mu neujde, a tak jí ten pohled poněkud významně opětuje a doufá, že má dost rozumu na to, aby se k němu nechovala nijak důvěrně, protože to by se v tomhle prostředí s povděkem fakt nesetkalo. Lidi mu uhýbají sami od sebe a vytvoří mu dostatečně širokou uličku, a napětí v místnosti se okamžitě, změní, jako by hodně rychle vystřízlivěli. Zároveň ho může vlastně poprvé vidět přímo mezi jeho lidma, vidět jak se na něj dívají; s respektem, někteří vysloveně s úctou, pár dětí spíš jako na postavu z pohádky. Ať tak nebo tak, všechny pohledy se upřou na něj, jako přitahované magnetem, vpíjí se do každého jeho pohybu, do každého nenásilně se rýsujícího zavlnění svalů na zádech, do sebevědomě vzpřímeného držení těla, do každého pevného kroku, a i když není vyšší než Mitch, i když není osvalenější než Tyler, přesto z něj vyzařuje vědomí nevyslovené vnitřní síly, elektrizující charizma. Prostě už chybí jenom plášť, aby za ním efektně povlával. Škoda, že není větší drama queen+ Ptal jsem se... co se to tu kurva děje. +zavrčí, když dojde k nim a sklouzne po nich chladnýma očima, v nichž není ani stopa po emocích, a přesto je jeho hněv a podráždění zcela zjevný. Podívá se na Deana a v jeho pohledu by nenašel ani smítko porozumění, shovívavosti, nebo snad dokonce odpouštění. Přejede pohledem po Payne, ta aby tu kurva nechyběla, na spánku se jí začíná rýsovat podlitina, evidentně si taky odnesla svůj šrám. Dobře. Aspoň trochu zadostiučinění. A pak se podívá na Rebeccu, jen krátce, a úplně stejně chladně, zhodnotí její zranění, a usoudí, že neumírá. Levý obočí mu vyjede sotva postřehnutelně nahoru. Nakonec zavrtí oči do těch Mitchových. Moc dobře si vzpomíná, jak dlouho mu trvalo dostat se přes Egypt, a taky je mu jasný, že to nenechá jen tak plavat. A i když je jeho pozice silná, uvědomuje si, po jak tenký hranici momentálně kráčí, a že se všichni dívají+
Máme v bunkru vetřelce. +ušklíbne se Mitch, ale vypadá mnohem míň jistě, jako by se fyzicky zmenšil, a ta vlna nenávisti v něm tak nějak pohasla. pojistku zase zajistí, a koukne na Jadea skoro vzdorovitě+ Napadlo mě, že bys to chtěl vědět. +dodá, a pár lidí v davu se ušklíbne+
Jistě... +protáhne Jade, skoro pobaveně, úšklebek mu lehce zvlní rty+ Proto jsi mi to hned přišel říct? +nakloní hlavu na stranu a ostře se na Mitche podívá, a ten trochu zbledne, jako kdyby dostal facku+ Řekni mi... jak je možný, že tenhle kluk... +ukáže prstem na Deana, kterej se celou dobu nehnul z místa+ si moje slova pamatuje líp, než ty? +zeptá se, očividně jen řečnicky+
Do prdele Jade, ty víš, kdo to jo. Víš, co ta hnusná pijavice- +začne Mitch vztekle, ale je v tom tón něčeho omluvnýho, potřeba se hájit. Jade náhled prudce zvedne ruku, a kouzlo mu vezme hlas, Mitch se sice snaží pokračovat, ale nevyjde z něj ani hláska+
Dal jsem svoje slovo každýmu z vás. +zvýší hlas a rozhlídne se+ A vy všichni, každej z vás, ho ctíte... protože víte, že platí. A kdo s tím má problém... +otočí se zpátky k Mitchovi+ může si to přijít vyříkat se mnou. +protáhne skoro tiše a v očích mu blýskne, tak nebezpečně, jako kdyby ho vyzýval, ať to udělá. Zároveň si ale velice ostře uvědomuje, že ho nesmí ponížit, ne moc, ne před ostatníma, ne kvůli upírce, protože tak se rodí vzpoura+ Ty jsi dobrej chlap, Mitchi. +přimhouří oči, ale způsob, jakým to řekne, pohled v jeho očích, vypadá spíš jako číhající kobra, než jako že by ho chtěl uklidnit+ A jsi dobrej v tom, co děláš. Byl jsi v tom dobrej už tehdy, když jsem ti zachránil život a vytáhl tě z toho tunelu, a ty ses ke mně přidal. +poznamená a podle toho, jak Mitch zamrká, ten osten pochopil+ Ale já... +přistoupí k němu blíž, pohybuje se jako šelma, každej jeho pohyb skrývá tušenou sílu těsně před útokem+ Já jsem tě stvořil. +protáhne chladně, až Mitchovi přejde mráz po zádech+ Jsi kdo jsi díky mně. Tak na to nezapomínej. +usměje se skoro, ale není to pěknej úsměv, je to studená, varovná záležitost, a položí mu ruku kolem ramen+ A už kurva nikdy schválně neporušuj moje přímý rozkazy. +zasyčí mu zblízka do tváře, tak, že to slyší jen pár nejbližších, a jen ti vnímaví si můžou všimnout třasu, kterej Mitchem projede, jako kdyby dostal elektrickej šok z prstů, který mu Jade zatne do ramene, jako kdyby jím projelo tichý, bezhlesný Crucio. Když ho pustí, Mitchovi se trochu třesou kolena, ale zůstane stát zpříma, aby si zachoval tvář+ Někteří z nás někoho ztratili. +zvýší zase hlas a otočí se k ostatním, zadívá se do teď napětím staženejch tváří a přejde do první osoby množnýho čísla+ Máte vztek, a já taky. Pomstíme se, tam, kde to půjde. +slíbí, a pár lidí v davu tiše přikývne+ Ale teď nás čeká jinej úkol - přežít. +roztáhne pomalu ruce+ Všichni jste tu v bezpečí. +rozhlídne se po nich, a na okamžik si vychutná, jak mu všichni visí na rtech, na každým jeho slovu, jak jeho hlas manipuluje s jejich emocema. Mohlo by to bejt opojný, kdyby si nedal pozor. Nehrozí vám žádný nebezpečí, zvenku... +sklouzne očima na Beccu+ ani zevnitř. +dodá, a pak se pomalu ušklíbne+ Máte moje slovo. +protáhne skoro pobaveně+
I'll wrap my hands around your neck so tight...
...with love.