The Bunker

[Rebecca Altamirano]

+sleduje ho, jak se blíží a jak všichni postupně přesouvají pozornost z ní na něj a je to...fascinující. Poprvé jí naplno dojde, jak moc si ho jeho lidi váží, že mu vážně věří natolik, aby mu v podstatě svěřili do rukou i své rodiny. Zachytí jeho pohled, ale dál drží pečlivě neutrální výraz a do konce nechá do očí vklouznout trochu strachu, čistě aby divákům v prvních řadách udělala radost:D Jinak se ale ani nepohne, vypadá tak neškodně, jak jen dokáže a taky se snaží nevnímat bolestivé tepání v rameni a zápěstí popálená od stříbrných pout bolí taky docela dost. Ani ji nenapadne, že by cokoliv říkala, zásadní je na sebe teď upozorňovat co nejmíň a doufá, že to dojde i Payne. Nedívá se na nikoho, vlastně si velice pozorně prohlíží vzor na podlaze před sebou, ale poslouchá Mitche a tak vágně ji napadne, kolik lidí z téhle prokleté mise, ještě touží po její hlavě a v duchu si slíbí, že vyříkat si to se Sethem jednou provždy právě získalo nejvyšší prioritu. Poslouchá každé slovo a cítí úplně maličké, drobné zadostiučinění; ovšem věta Já jsem tě stvořil způsobí, že má co dělat, aby potlačila zachvění, to je totiž trochu příliš sugestivní a trochu příliš to zní stejně, jako když to slýchala ona sama. Honem od sebe tyhle pocity odežene a soustředí se na přítomnost, ne na minulost. Když Jade zvýší hlas a osloví všechny kolem, zvedne trochu hlavu a skrz řasy pozoruje lidi před sebou a je to vážně...fascinující. A děsivý. Možná vážně potřebovala vidět Jadea tady, na svým území, mezi svými lidmi, aby zcela pochopila, kdo vlastně je. Ucítí na sobě jeho pohled, skoro fyzicky, nepohne se, nepodívá se na něj, ale tělem jí projede slabé zachvění; asi prostě jen následek počínající otravy stříbrem. Jo, rozhodně to je tím. Maličko překvapeně zamrká, když se pak ozve jiný hlas a pozná Tylera, který začne to shromáždění rozhánět. Docela ironicky ji napadne, že to je úplně jak někdy ve středověku, kde natěšený dav čekal popravu, ale v poslední chvíli přišla milost. Kdo by kdy čekal, že v tomhle století něco takovýho zažije na vlastní kůži. Pak jí pomůžou na nohy a není moc dobrá zpráva, když si uvědomí, že tu pomoc fakt potřebuje. Trochu se jí zamotá hlava, jednak kvůli stříbru v krvi, ale i z prachobyčejný ztráty krve, protože rameno pořád krváci, sice slaběji, ale i to stačí. Přesto ale jde víceméně sama a v duchu se za to poplácá po rameni. Jo, je prostě velká, drsná upírka. Který Jade právě zachránil život. Zase. Ach doprdele. Ta poprava by možná nebyla až tak špatnej nápad, ušklíbne se v duchu sarkasticky, zatímco postupují chodbami+

[Payne]

+čím dýl tu show sleduje, tím víc v ní sílí pocit, že tohle je teda hodně blbý a co hůř - že je to její vina. Kvůli ní je Bí zraněná a to celkem hodně, aspoň podle jejího názoru; kvůli ní bude mít Dean přímo megaobrovský průser. A už vůbec jí nepomůže, když sleduje Jadea a uvědomí si, že ten pocit, který zrovna převažuje nad všechny ostatní, je strach. Do teď se ho nebála. Prostě ho jen tak nějak neměla ráda, byla z něj nervózní, ač přesně nedokázala popsat proč. Tak teď už to ví; hrozně moc se na něj nechce dívat, ale nedokáže si pomoct, až ji napadne, jestli to není nějaký zasraný kouzlo. Donutí se zadívat na lidi před sebou a dojde jí, že to kouzlo je, ale pouze síly jeho osbnosti, protože ho sledují všichni, úplně všichni, do posledního dítěte. Trochu roztřeseně se nadechne a přinutí se uklidnit. Když pak Tyler a Dean pomůžou Beccy na nohy, ucítí na sobě Jadeův pohled, vzhlédne a setká se s jeho chladným pohledem. Dech se jí zadrhne v hrdle a ač by si za to nejdradši okamžitě nafackovala, nevydrží to a uhne pohledem stranou. A jak procházejí chodbami, přemýšlí nad tím, že cítit výčitky je opravdu pěkně nahovno a úplně klidně by se tohodle pocitu vzdala, ale má dojem že si na něj bude muset zvyknout, protože s ní nějako dobu určitě zůstane...+

[Jade]

+Mitch se krátce podívá Payne do očí, a pak trochu rozechvěle odejde někam do jiné chodby. Dean s Tylerem Beccu vlečou po chodbě, ale přede dveřmi do pracovny jim cestu zastoupí hrstka těch chlápků, kteří šli s Mitchem předtím na velkou zlou upírku+
Hele, já chápu, že to nechceš řešit před dětma. Ale tohle přece nemyslíš vážně. +zamračí se jeden z nich, ale než tu větu stihne dokončit, Jadeovi ruce se mu sevřou pod krkem a přirazí ho ke zdi. Ne, už prostě nemá trpělivost ani čas se teď zabývat tímhle, právě vypršela. V hlavě mu rezonuje jediný slovo, a to je obscurus+ Poslouchej mě dobře. +zasyčí mu do obličeje, chlad se mu z tváře někam vytratil, a teď mu oči hoří vztekem, hranu ruky mu přitiskne na ohryzek, ale nechce mu doopravdy ublížit+ To já jsem tu akci v Egyptě nařídil, zabiješ i mě? +přimhouří oči+ Mitch velel vedlejšímu komandu, zabiješ jeho? +sykne mu přímo do očí, a pak se odmlčí a trochu se ovládne+ Toho upíra, co za to může, dostaneme, to jsem vám slíbil. +vpije se mu do očí a je v nich jasný a finální varování+ Její život patří mě. +zavrčí nebezpečně+ A já rozhodnu o tom, kdy skončí. Ne Mitch. Ne ty. Ne tohle tvoje komando pomsty. Rozumíš? +počká si na úsporný pokývnutí a pak ho pustí, už mu nevěnuje ani pohled, jen Tyler se na něj podívá trochu znepokojeně. Vejdou do pracovny, je menší, než ta, kterou má nad zemí, ale velmi dobře vybavená, a pomůžou jí na pohovku, která tam je místo postele. Jadeův první pohled směřuje na obrazovku s obscurem, posunul se, ztrácejí tu drahocennej čas+ Doufám, že umíš vytahovat kulky. Nebo se to koukej rychle naučit. +odfrkne si směrem k Payne a otočí se k Deanovi+
A ty. Kdo si kurva myslíš, že jseš, ty malej spratku. +zavrčí tiše, tak tiše, že z toho jde mráz po zádech+ Myslíš si, že budeš vyjebávat s pravidlama, a já se prostě dycky jen usměju a nechám to bejt? +zvedne obočí, a Dean před ním proti svojí vůli ustoupí skoro až ke stěně+ Víš, že jsem musel. +řekne prostě jenom tiše, protože jinou obhajobu prostě nemá, a ani ho nemrzí, že si pro Payne došel+ Jo? +nakloní Jade hlavu na stranu a v očích mu blýskne, a na chvilku to vypadá, že v něm něco přeskočí, a on to tam rozmetá na kousky+ Tak to ty určitě chápeš, že pro tebe tady už asi nebude místo. +poznamená chladněji, nechá to doznít a už mu nevěnuje pozornost, skloní se k počítači, zatímco Dean pomůže Payne postarat se o Beccu+ Tyler se pomalu přesune k Jadeovi, skloní se k němu a šeptem něco poznamená. Jade se na něj ostře podívá, ale nijak to nekomentuje, ale je znát, že je napjatej, a to samo o sobě je neobvyklý+ Budeme tam muset jít. +řekne pak hlasitěji+ Macuse by se maximálně podařilo ji ještě víc vytočit. +odfrkne si+

[Dean]

+ty slova Deanovy skoro vyrazí dech a krev v žilách promění na led. určitě nemyslel... přece nemohl myslet, že by ho... že ne? zamrká a koukne na tylera, ale ten se na něj nedívá; dívá se na Jadea, a rysy má stažený. Cítí, jak ho pálí oči, ale v týhle společnosti se nerozbrečí ani náhodou. Zatne zuby, zhluboka se nadechne a vydechne, a přejde k Payne+ Co potřebuješ? +zeptá se jí tiše, a když se na ni podívá, píchne ho u srdce. hůlkou Beccy rozřízne tričko na rameni, čistě a opatrně+ Můžu zkusit kouzlem přivolat stříbro z rány ven. Mohlo by to fungovat, i kdyby byla kulka rozbitá. +navrhne tiše+ Ale... bude to bolet. +koukne na ni a kousne se do rtu+ A mohl bych při tom poničit sval... +zaváhá+
Prokristapána. +zavrčí Jade podrážděně, jak ho slyší od stolu, prudce vstane, odstrčí židli a přijde k nim+ Jestli po mně vyjedeš, uříznu ti hlavu. +varuje Beccu nakvašeně, a moc to jako nadsázka nezní, klekne si ke gauči, natáhne prsty nad ránu a zavře oči, vyšle proud magie na průzkum a ohmatá ránu,vklouzne dovnitř a zjistí pozici kulky, stav svalu nad ní. Lečitelská magie není jeho nejsilnější stránka, ale tohle dělal tisíckrát, zašeptá pár slov a začne střbro volat k sobě ven z rány+

[Rebecca Altamirano]

+pořád se tváří neviditelně a velice neutrální výraz drží i ve chvíli, kdy dojdou před kancelář, před kterou ovšem stojí zbytek jejích nových kámošů. Jediná chvíle, kdy se jí ve tváři objeví nějaká emoce je ta, kdy Jade prohlásí, že její život je jeho. A že on rozhodne o tom, kdy skončí. Trochu zamrká. Tak jo, otázka za milion dolarů zní, jak moc teď hraje divadlo a jak moc, to myslel vážně. Protože by kecala, kdyby tvrdila, že ji to aspoň malinko neznepokojilo. Zvlášť po tom, co předvedl před chvílí. Rychle si ale zase srovná výraz a lhostejně se na ty mstitele podívá. No jo, smůla. Źádná mrtvá upírka dnes nebude. Když jsou konečně uvnitř, docela s úlevou si sedne a hned začne prohlížet ránu na rameni. Že by ji Payne nezvládla ošetřit, se nebojí; samozřejmě i tohle ji učila a šlo jí to dobře, jenže problém teď už není jen kulka, ale hlavně množství stříbra, který už má v krvi. Ale když se tam Jade pustí do Deana, vzhlédne a skoro hmatatelně cítí Deanovo zděšení z toho, že by ho Jade vážně mohl vykopnout. Krátce pohlédne na Jadeova napjatá ramena a zvažuje, jak moc špatný nápad by byl, kdyby se teď ozvala. Ale pak k ní dojde Dean, aby pomohl Payne, která si tam zatím docela zkušeně nachystala potřebný serepetičky na menší operaci.+ Jo, bude to fungovat. Už jsem to zažila. +ušklíbne se trochu a zavrtí hlavou+ Na to se vykašli. Přežila jsem horší věci. +pokrčí lhostejně rameny, ale pak se do toho vloží Jade a přistoupí k ní+ Nejsem vzteklej čokl. +zavrčí podobným tónem a připraví se na tu bolest, i když na tohle se úplně připravit nejde. Navíc si je celkem jistá, že to bude jiný a nejspíš horší, než když tohle udělal Vishous+ Vezmi všechno stříbro. I to v krvi...+procedí skrz sevřený zuby a krátce mu pohlédne do očí a pak je prostě zavře a snaží se to přežít, ale bolí to kurevsky a má pocit, že to trvá celou věčnost. Je to jakoby jí tělem procházely tisíce jehel a trhaly ji na kusy, ale po milimetrech; nedokáže si pomoct a několik bolestných zasténání jí unikne a vlastně si to ani neuvědomuje, protože se nedokáže soustředit na nic jiného, než na tu strašnou bolest. Pak to ale konečně začne slábnout, až zůstane jen slabé pálení a i na její kůži je vidět, že už má zase svoji normální, slabě nazlátlou barvu a ne tu ošklivě našedlou, jako před tím. Pomalu vydechne a otevře oči, který už nejsou zamlžený otravou. Horší zpráva je, že se rána nehojí. Sice přestala krvácet, ale pořád to je dost ošklivá, otevřená rána po projektilu. Trochu se zamračí, ale hojení bude muset prostě počkat.+ Díky. +řekne jenom i když je jí jasný, že tohle ji bude stát mnohem víc+

[Payne]

+zachytí na okamžik Mitchův pohled a přivře oči. Jo, velmi dobře si ho hodlá zapamatovat a minimálně dokud budou tady, hodlá si na něj dát pozor. A stejně tak i na ty ostatní hrdiny. A ta show před kanceláří jí teda a klidu rozhodně nepřidá, obzvlášť po těch Jadeových prohlášeních ohledně Beccyina života. Má co dělat, aby se ovládla a musí si zatnout nehty do dlaní, aby se přinutila do klidu a hlavně jasně myslet. Krátce koukne na Beccu a vůbec ji nepřekvapí, že jí to asi zdaleka takový starosti nedělá; nebo to možná jen umí o dost líp skrývat. Konečně vejdou dovnitř a tu Jadeovu poznámku nechá bez odpovědi, hlavně tedy proto, že dostateně nevěří svýmu hlasu. Začne si tam chystat věci, který bude potřebovat, ale když slyší Jadea, jediný na co dokáže myslet je to, že za to všechno může jen ona a její pitomá paličatost. Překvapeně vzhlédne, když se vedle ní objeví Dean a chce jí podle všeho pomoct. Vlastně by se vůbec nedivila, kdyby ji už v životě nechtěl vidět a ani by mu to nemohla mít za zlý. Jestli kvůli ní přijde o svoji práci, sama si to určitě do smrti nedopustí a ví, že by jí to nejspíš neodpustil ani on.+ Už všechno mám...+řekne tiše a hlas zní trochu cize i jí samotný. Pak jen sleduje, co bude Dean dělat a poslouchá ho a přijde jí to jako dobrý nápad. Ovšem pak se do toho vloží Jade a to, že Beccy neustále vyhrožuje se opravdu intenzivně nelíbí. A ještě víc ji asi štve, že to na Beccu ani zdaleka nepůsobí tak, jak by mělo. Pro jistotu ustoupí a nechá ho pracovat, protože v tomhle bude nepochybně lepší, než kdokoliv jiný. Ale když pak vidí, jak Bí očividně trpí, výčitky se vrátí s plnou silou a kousne se do rtu. Nejradši by na sebe aspoň část tý bolesti vzala sama, jen kdyby to šlo.+ Je to moje vina, všechno. +zašeptá pak zoufale a vjede si rukou do vlasů v bezmocným gestu+ Omlouvám se, Deane. Mrzí mě to. +mluví tak tiše, aby ji slyšel jen on; otočí se k němu a oči se jí lesknou neprolitými slzami, které aspoň prozatím rozhodně nemá v plánu pustit ven+

[Dean]

+už se mentálně připravuje na kouzlo, který zatím v praxi nikdy nezkoušel, když ho Jade prostě ostrčí z cesty. Střetne se pohledem s Tylerem a nadechne se, aby něco řekl, ale Tyler jen zavrtí hlavou+ Teď ne. +řekne tlumeně+ Počkej s tím... až po tom Obscurovi. +navrhne+ Uvidím, co se dá dělat. +dodá tiše, ale tváří se trochu znepokojeně. Dean si otře zpocený dlaně o kalhoty a po očku koukne po Payne. neušlo mu, že na ten jadeův výstup reagovala trochu jinak než on, a po takový době už pozná, kdy se snaží zakrýt strach. Napadne ho, jestli tohle pro ni není ta poslední kapka, která ji přesvědčí, že jejich světy jsou neslučitelně odlišný. ale pak se k němu otočí a on uvidí v jejích očích slzy, a žaludek se mu stáhne, nejradši by jí je setřel+ Jo, hlavně ten obscurus, že jo. +pousměje se+ Mně ne. +zavrtí hlavou, když řekne, že je jí to líto+ Přišel bych vždycky. +sklopí oči a má pocit, že mezi nima stojí celej vesmír, a neví jak to překonat+ A ona teď možná trpí... +otočí se přes rmeno na Beccu+ Ale jste obě naživu. +pokrčí rameny, a tak napůl se koutkem usměje. Nadechne se, aby něco řekl, ale v tom Jadeův šepot ustane. Otočí se jejich směrem, a všimne si toho krátkýho momentu mezi nima. Tohle je ale neskutečně zkurvená situace. Všimne si ale taky, že upírčina rána zůstává rozšklebená. Je mu jasný, co by potřebovala, a taky je mu jasný, že to asi bude problém+ Mám zajít do nemocničního křídla? +odkašle si tiše, a nesouvisle ho napadne, jakou má asi nejradši krevní skupinu, ale přes pusu by se mu to nedostalo ani náhodou. To by si snad radši ublinknul+

[Jade]

Nejsi? +zvedne pobaveně obočí, a pak už se soustředí na ránu, prsty se mu lehce pohybují pár centimetrů nad jejím ramenem, obočí stáhne k sobě a místnost zaplní jeho tichý šepot. Zaměří se na její krevní řečiště, a začne stříbro lákat k sobě, vábit ho. Vnímá, jak se k němu stahuje, přetahuje se o ně s hemoglobinem, stahuje ho k sobě, a trvá to možná pět sekund, a nebo taky věčnost. Není vyloženě krutej, ale ani se nezdržuje zbytečnou opatrností, počíná si efektivně a rychle, a nakonec se kůže kolem její rány napne, roztáhne, a ven vyskočí kulička stříbra, z kulky i z její krve, velká asi jako větší skleněnka. Jade zlehka pohne prsty, a nechá tu kuličku vklouznout Payne do dlaně+ Na památku. +protáhne poněkud škodolibě, a zadívá se na tu ránu+ Máš zač. +ušklíbne se a otře si prsty o triko. Podívá se jí o očí, a oběma jim hlavou proběhne ta samá myšlenka, není těžký uhodnout, proč se její tělo nehojí. A není ani těžký uhodnout, na co myslí. Vpíjí se jí do očí pohledem a ví, že jí v mysli vyvstane ta vzpomínka, kdy na chvilku ochutnala jeho krev, jen na pár prchavých chvilek, jako statický výboj ve vzduchu. Nakloní hlavu na stranu, jako kdyby čekal, jestli si o to řekne sama+ Posunuje se. Fakt musíme jít. +ozve se od stolu Tyler s očima upřenýma na monitor+

[Rebecca Altamirano]

+jenom po něm střelí podrážděným pohledem a neřekne pro jistotu nic. I když z větší části proto, že momentálně si veškerou její pozornost krade bolest. Když je konečně po všem, dá si pár vteřin, aby to rozdýchala a když daruje stříbrnou kuličku Payne, zvedne obočí, ale neřekne nic. Jen krátce pohlédne na Payne, aby zjistila její reakci, ale když vidí, že ji jen pevně sevřela v ruce a bezeslova ji strčila do kapsy, přesune pozornost zpátky na Jadea a naprosto přesně ví, co ten jeho pohled znamená. Hlavně proto, že téměř proti její vůli si vzpomene na totéž. Těch pár vteřin, co se mu dívá do očí, skoro zapomene, že tam rozhodně nejsou sami a že než by si na tomhle místě a v téhle společnosti o něco takovýho řekla - a navíc zrovna jemu - radši by si upižlala pravouu ruku tupým nožem. Takže se zrovna nadechuje, aby kývla na Deanovu nabídku, když se ozve někdo úplně jiný. A musí si přiznat, že to asi měla trochu předvídat.+

[Payne]

+potichu sleduje Deana a Tylera a kousne se do rtu. Výčitky jsou fakt hrozná věc.+ No jo. Ten možná ne. +pousměje se slabě, ale je to spíš jen pokus o úsměv. A když řekne, že by přišel vždycky, dojdou jí slova už úplně. Prostě naprosto neví, co na to říct a navíc si pořád velmi ostře uvědomuje všechny ostatní v místnosti a tady svoje démony a svůj vztah s Deanem opravdu řešit nechce.+ Jo. Ale už nemusela být...+hlesne jenom a jakoby jí až teď naplno došlo, že šel Beccu bránit. Ach bože. Na chvilku zavře oči a prohrábne si vlasy ,protože těch pocitů začíná být na jednoho sociopata trochu moc:D A tak radši obrátí pozornost k Bí, která operaci očividně přežila a vypadá už trochu líp. No když jí pak Jade pustí do dlaně stříbrnou kuličku, která jí téměř žhne v dlani a nejen tím, že ji magie a cesta Beccyinými žilami zahřála, trochu překvapeně zamrká, ale pak ji sevře pevněji a strčí ji do kapsy. Zadívá se na o nic líp vypadající ránu a pochopí i Deanovu poznámku. Neujde jí ani ten okamžik mezi Bí a Jadem a odmítne byť jen přemýšlet o tom, co to znamená. Místo toho si vybaví tu chvíli, kdy Bí klečela na zemi, spoutaná a u hlavy měla pistoli se stříbrnou kulkou. A že Dean může říkat cokoliv, ale tohle prostě byla její vina+ Vezmi si moji krev. +ozve se pak úplně jasně a zřetelně, do toho prohlubujícího se ticha a zadívá se Beccy do očí+